Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Aprk 2/2014 - 58

Pokračování Aprk 2/2014 - 59

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: V. P., proti žalovanému: Etická komise ČR pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2012, č. j. 8949/2012, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o návrhu žalobce ze dne 28. 12. 2013, na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle ,

t a k t o :

I. Návrh s e z a m í t á .

II. Navrhovatel n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem ze dne 28. 12. 2013, který byl doručen Městskému soudu v Praze (dále „městský soud“) dne 2. 1. 2014, postoupený Nejvyššímu správnímu soudu dne 3. 1. 2014, se žalobce (dále jen „navrhovatel“) domáhal určení lhůty k provedení procesního úkonu dle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) ve věci výše označené. Konstatoval v něm, že žalobu u městského soudu podal dne 10. 9. 2012, dne 2. 10. 2012 obdržel výzvu k doplnění návrhu, což učinil dne 6. 11. 2012. Následně obdržel výzvu soudu ze dne 2. 1. 2013, zda souhlasí s projednáním věci bez jednání, podáním ze dne 13. 2. 2013 soudu sdělil, že žádá nařízení jednání. Od této doby neobdržel od soudu žádné vyrozumění o nařízení jednání. Konstatuje, že od posledního úkonu soudu uplynul již téměř rok, jedná se přitom o věc, která má pro něj zásadní význam. Z uvedených důvodů požaduje, aby byla určena městskému soudu lhůta pro nařízení jednání.

K návrhu na určení lhůty se vyjádřila předsedkyně senátu JUDr. Ivanka Havlíková s tím, že důvodem, pro který nebylo o věci ještě rozhodnuto je skutečnost, že v senátu 9 A městského soudu této věci předcházejí starší nevyřízené věci; věci jsou přitom projednávány v pořadí nápadu s výjimkou těch věcí, u kterých zákon stanoví jejich přednostní projednání nebo ve kterých není rozhodováno o věci samé. Současně konstatuje, že senát 9 A nyní projednává a rozhoduje nepřednostní žaloby napadlé v druhé polovině r. 2010; poukazuje rovněž na to, že vyhovění návrhu podle ust. § 174a zákona o soudech a soudcích by bylo dle jejího názoru diskriminační vůči ostatním žalobcům, jejichž žaloby napadly před 9. 9. 2012.

Z předloženého spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že navrhovatel podal žalobu u městského soudu dne 9. 9. 2012 a dále ověřil tvrzené skutečnosti, přitom zjistil, že odpovídají obsahu soudního spisu.

Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není důvodný.

V řízení podle § 174a zákona o soudech a soudcích Nejvyšší správní soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody, anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu, ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.

Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází k nečinnosti soudu.

Jakkoli přetíženost soudů, resp. počty nevyřízených věcí nikterak nemohou ospravedlňovat pomalé vyřizování věcí a vznikající nedůvodné průtahy v řízení, je třeba uvést, že podle , , v platném znění (dále jen „ “), je soud povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci v pořadí, v jakém mu došly; to neplatí pouze tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Soud tak projednává a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon. V případě navrhovatele se však nejedná o věc, která podléhá režimu přednostního vyřizování podle Rovněž je třeba uvést, že ani otázka samotného významu, který navrhovatel věci přikládá, není relevantní pro určování pořadí, v němž mají být věci vyřizovány.

Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu městského soudu dospěl k závěru, že návrh není oprávněný, neboť městský soud nebyl v případě navrhovatele nečinný. Soud, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí po jejím obdržení řádně zabýval a činil postupně v přiměřené době všechny nezbytné procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout, a to i s přihlédnutím k pořadí, v jakém k němu došla. Nelze tedy konstatovat, že byl ve shora uvedeném smyslu nečinný. Jakkoli lze označit lhůtu, v níž soud dosud nerozhodl za blížící se lhůtě hraniční, neshledal Nejvyšší správní soud důvod pro postup dle ust. Nad rámec uvedeného je však třeba konstatovat, že skutečnost, že senát městského soudu vyřizuje v současné době věci napadlé v druhé polovině r. 2010 je pro posouzení délky řízení ve věci navrhovatele pro futuro zcela irelevantní; jak již bylo uvedeno výše, počty nevyřízených věcí nikterak nemohou ospravedlňovat vznikající nedůvodné průtahy v řízení (viz konstantní judikatura Ústavního soudu, který opakovaně ve svých rozhodnutích uvádí, že „průtahy v řízení nelze ospravedlnit obecně známou přetížeností soudů; je totiž věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v ě a Úmluvě byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době“ ; např. nález sp. zn. , nález sp. zn. , nález sp. zn. , nález sp. zn. a další).

Nejvyšší správní soud v projednávané věci neshledal důvod pro postup dle ust. § 174a odst. 8, a proto návrh podle § 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. ledna 2014

JUDr. Lenka Matyášová

předsedkyně senátu