Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 3/2013 - 71

- 71

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: Z. K., zastoupená Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 6. 11. 2012, čj. OAM-316-ZA-ZA06-ZA14-2012, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2013, čj. – 31,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 11. 2012, čj. OAM-316-ZA-ZA06-ZA14-2012, zamítl žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).

[2] Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou, kterou Krajský soud v Brně zamítl rozsudkem ze dne 13. 3. 2013, čj. – 31. Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů vymezených v a b) V kasační stížnosti namítala, že se žalovaný nepřesvědčivě vypořádal s otázkou možného udělení doplňkové ochrany. Domnívala se, že odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného o splnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany bylo nedostatečné, protože z něj nebylo zřejmé, jakými úvahami se žalovaný řídil při rozhodování. Krajský soud podle žalobkyně pochybil tím, že nezrušil rozhodnutí žalovaného pro vadu řízení spočívající v tom, že skutková podstata, ze které žalovaný ve svém rozhodnutí vycházel, neměla oporu ve spise. Žalobkyně současně namítala, že si žalovaný neopatřil dostatečné množství podkladů, aby mohl ve věci rozhodnout, a neposoudil přiznání azylu podle zákona o azylu.

[3] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že správní orgán v napadeném rozhodnutí ze dne 6. 11. 2012 dostatečně posoudil žádost stěžovatelky z hlediska doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu je zřejmé, že správní orgán neshledal hrozbu skutečného nebezpečí vážné újmy a k tomuto závěru si obstaral informace o zemi původu. Správní orgán umožnil, aby se stěžovatelka s obstaranými podklady seznámila, případně navrhla doplnění, což neučinila. Z napadeného rozhodnutí ze dne 6. 11. 2012 je zřejmé, jaké závěry správní orgán vyvodil z použitých informací. Žalovaný doplnil, že správní orgány se zabývaly námitkami týkajícími se udělení azylu podle § 14 zákona o azylu. Nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že nemá na Ukrajině žádné zázemí a nemá se kam vrátit. Z úřední činnosti správního orgánu také nevyplývá, že by se stěžovatelka od roku 2004 pokusila svůj pobyt na území České republiky nějakým způsobem upravit, aby mohla v České republice pobývat legálně jako její děti. Žalovaný proto žádal, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

[4] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu nepřijatelnosti a demonstrativním výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. – 39, na jehož odůvodnění na tomto místě pro stručnost odkazuje.

[5] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatelky ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jejího hmotněprávního postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou na základě Podle usnesení o odmítnutí kasační stížnosti nemusí být odůvodněno.

[6] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o věty první ve spojení s , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 13. ledna 2014

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu