Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 As 103/2013 - 23

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: VS PETROL s.r.o., se sídlem Španielova 1701/52a, Praha 6, zastoupený Mgr. Jakubem Kratochvílem, advokátem se sídlem Novomlýnská 1238/3, Praha 1, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2013, č. j. - 18,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2013, č. j. - 18, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou u Krajského soudu v Praze dne 24. 10. 2013 žalobce napadl rozhodnutí ze dne 27. 8. 2013, č. j. ČOI 64599/13/O100/1000/13/Pe/Št, jímž ústřední ředitel žalovaného zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí ředitele České obchodní inspekce, Inspektorátu pro Středočeský kraj a Hl. m. Prahu ze dne 6. 5. 2013, č. j. 10/0195/13/11, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 100 000 Kč za správní delikt podle , o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustil tím, že ve své provozovně prodal motorovou naftu pro mírné klima nesplňující prováděcí vyhláškou a českou technickou normou stanovené minimum pro ukazatel bodu vzplanutí.

Krajský soud v Praze následně usnesením ze dne 30. 10. 2013, č. j. - 18, postoupil věc Městskému soudu v Praze. Krajský soud konstatoval, že správní orgán prvního stupně, tedy Česká obchodní inspekce, inspektorát pro Středočeský kraj a Hl. m. Prahu, má sídlo v Praze a je správním orgánem místně příslušným jak pro Středočeský kraj, tak pro hlavní město Prahu. Má tedy sídlo v obvodu své působnosti a není tudíž splněn předpoklad pro uplatnění pravidla stanoveného ve větě druhé , podle něhož má-li správní orgán prvního stupně sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti. Při stanovení místní příslušnosti soudu je tedy třeba vycházet ze skutečnosti, že se sídlo správního orgánu prvního stupně nachází v obvodu Městského soudu v Praze, který je proto podle Krajského soudu v Praze místně příslušný k projednání věci podle věty prvé

Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, kterou opírá o důvod podle , tj. namítá nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem v předchozím řízení.

Stěžovatel uvádí, že krajský soud aplikoval v rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu, podle níž v obdobných případech, kdy správní orgán, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni, má územní působnost ve dvou krajích, je pro určení místní příslušnosti krajského soudu rozhodné, v jakém kraji došlo ke spáchání správního deliktu (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2013, č. j. Nad 126/2012 – 87, a ze dne 25. 7. 2013, č. j. Nad 34/2013 – 48, obě dostupná na www.nssoud.cz). V daném případě stěžovatel napadl rozhodnutí o správním deliktu spáchaném v žalobcově provozovně – čerpací stanici v obci Tlustice, okr. Beroun, tedy ve Středočeském kraji. Místně příslušným soudem k projednání žaloby je tedy Krajský soud v Praze.

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení ( ), je podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo ( ), a je zastoupen advokátem ( ).

Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Stěžovatel v daném případě důvodně poukázal na dosavadní judikaturu Nejvyššího správního soudu, jenž se již zabýval předmětnou otázkou, tj. místní příslušností krajského soudu za situace, kdy je žalobou podle napadeno rozhodnutí Ústředního inspektorátu České obchodní inspekce a kdy se místní působnost správního orgánu prvního stupně vztahuje na Středočeský kraj i hl. m. Prahu.

Ve zmiňovaném usnesení ze dne 10. 1. 2013, č. j. Nad 126/2012 – 87, Nejvyšší správní soud vyslovil závěr, že „[z]a situace, kdy ČOI působí ve dvou krajích – Středočeském kraji a Hlavním městě Praze a má sídlo v jednom místě – v Praze, a správní delikt byl spáchán ve Středočeském kraji, jsou naplněny podmínky pro aplikaci ustanovení věta druhá , podle něhož má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti. Místně příslušným soudem k projednání věci je proto Krajský soud v Praze“.

Tento závěr následně potvrdil Nejvyšší správní soud i v usnesení ze dne 25. 7. 2013, č. j. Nad 34/2013 – 48, v němž odmítl argumentaci Krajského soudu v Praze, jenž s citovaným právním názorem Nejvyššího správního soudu nesouhlasil. Nejvyšší správní soud v této souvislosti uvedl, že „z ustanovení plyne obecné pravidlo pro určení místní příslušnosti krajského soudu (sídlo správního orgánu I. stupně), a pravidlo zvláštní, podle něhož platí fikce, že má-li sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti. V daném - značně atypickém - případě, kdy má správní orgán I. stupně územní působnost současně pro oba kraje (resp. územně samosprávné celky), je proto výklad, podle něhož rozhodujícím kritériem pro určení místní příslušnosti soudu je to, kde je působnost tohoto správního orgánu realizována, z hlediska citované zákonné úpravy určitě možný, argumentačně udržitelný a racionální“.

V nyní projednávané věci byl správní delikt spáchán ve Středočeském kraji a působnost správního orgánu prvního stupně, tj. České obchodní inspekce, inspektorátu pro Středočeský kraj a hl. město Prahu se sídlem v Praze, tak byla realizována mimo hl. město Prahu, v němž tento správní orgán sídlí. S ohledem na uvedenou judikaturu Nejvyššího správního soudu je tak třeba při stanovení místní příslušnosti krajského soudu vycházet z fikce upravené ve druhé větě , podle něhož má-li správní orgán prvního stupně sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti. Za „obvod“, v němž má správní orgán prvního stupně sídlo, je třeba v daném případě považovat Středočeský kraj. Soudem místně příslušným k vyřízení projednávané věci je proto Krajský soud v Praze ( ).

Z uvedených důvodů shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost důvodnou, a proto v souladu s napadené usnesení Krajského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Praze v konečném rozhodnutí v dané věci ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( , ).

V Brně dne 17. ledna 2014

JUDr. Jakub Camrda, Ph.D.

předseda senátu