Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 121/2013 - 13

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Senát Parlamentu České republiky, se sídlem Valdštejnské náměstí 17/4, Praha 1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, o návrhu na osvobození od soudních poplatků, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2013, č. j. -18,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Na základě žádosti ze dne 24. 9. 2012 požadoval žalobce po žalovaném poskytnutí informací dle , o svobodném přístupu k informacím. Následně se žalobou ze dne 23. 3. 2013 domáhal u Krajského soudu v Českých Budějovicích ochrany proti nečinnosti žalovaného. Předmětná věc byla usnesením ze dne 2. 5. 2013, č. j. -9, postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému.

[2] Městský soud usnesením ze dne 24. 6. 2013, č. j. -14, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku. V reakci na toto usnesení žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků. V usnesení specifikovaném v záhlaví však městský soud došel k závěru, že žalobce zneužívá institutu osvobození od soudních poplatků a je tak namístě osvobození od soudních poplatků nepřiznat.

[3] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. V ní mimo jiné namítá, že je tristní, pokud městský soud zvažuje výjimečně využít oprávnění k soudnímu uvážení a osvobození nepřiznat. Dále stěžovatel tvrdí, že odepřít osvobození od soudních poplatků přesto, že žalobce nemá dostatek prostředků, může soud jen, pokud je žaloba zjevně neúspěšná. , o soudních poplatcích nedává soudu za úkol regulovat přístup žadatelů k informacím. Soud také neměl svoje závěry dostatečně odůvodněné a rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. Závěrem stěžovatel tvrdí, že byl nesprávně poučen o opravném prostředku, neboť odvolání ani kasační stížnost proti dočasnému rozhodnutí není přípustná (s odkazem na věc předloženou rozšířenému senátu pod sp. zn. ).

[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

[5] Předmětem soudního přezkumu je usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud tedy netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení žalobce advokátem v řízení, protože by takový požadavek vedl pouze k řetězení téhož problému (více viz rozsudek NSS ze dne 19. 7. 2012, č. j. – 22).

[6] Po konstatování přípustnosti a včasnosti kasační stížnosti podle ustanovení a násl. Nejvyšší správní soud nejprve přistoupil k přezkoumání napadeného usnesení městského soudu v souladu s a 4 a přitom neshledal, že by řízení před soudem bylo zatíženo vadami, k nimž by musel přihlédnout z moci úřední. Poté soud posoudil námitky uvedené v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[7] Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že městský soud nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků z důvodu kverulantské povahy sporu. K tomu uvedl, že se jedná o jeden z mnoha sporů týkajících se poskytování informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím, které nemají vztah k podstatným okolnostem žalobcovy životní sféry. Ze samotného postupu stěžovatele v těchto sporech navíc není patrná snaha o vyřešení sporu, spíše naopak. Nejvyšší správní soud se s názorem městského soudu zcela ztotožnil. Městský soud se zabýval jak otázkou povahy požadovaných informací, tak vztahem k podstatným okolnostem stěžovatelovy životní sféry, počtem sporů i charakterem a samotným postupem stěžovatele v těchto sporech. Námitka tvrdící nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí tak není důvodná.

[8] Dále nelze souhlasit s námitkou stěžovatele, že soudy mohou odepřít osvobození od soudních poplatků pouze pro zjevnou neúspěšnost žaloby. Dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu v případě posuzování naplnění podmínek stanovených v , (dále též „ “) je plně namístě, aby soud zhodnotil také povahu sporu a způsob vedení řízení ze strany stěžovatele (viz rozsudky NSS ze dne 26. 10. 2011, č. j. – 66, č. 2601/2012 Sb. NSS a ze dne 12. 7. 2012, č. j. – 26).

[9] Nejvyšší správní soud neshledal jako důvodnou ani námitku, že v nyní posuzovaném případě nelze aplikovat rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. – 66. Obě věci se řeší posuzování osvobození od soudních poplatků ve sporech týkajících se zákona o svobodném přístupu k informacím. Skutečnost, že v daných věcech není dána totožnost obou účastníků, není důvod neaplikovat obecné závěry i na nyní posuzovanou věc.

[10] K případným diskriminačním důsledkům daného rozhodnutí a namítané „regulační" úloze soudu se Nejvyšší správní soud vyjádřil i v posledně citovaném rozhodnutí, kdy uvedl „Osvobození od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím chudým osobám vést bezplatně spory podle své libosti, nýbrž zajistit, aby v případech, kdy nemají dostatek prostředků, a přitom je na místě, aby soudní spor vedly (neboť jde o věc skutečně se dotýkající jejich životní sféry), jim nedostatek prostředků nebránil v účinné soudní ochraně.“ Takovou povahu však předmětný spor v souladu s výše uvedeným názorem nemá a námitka tedy není důvodná.

[11] Ve věci sp. zn. , na níž stěžovatel odkazuje, byla rozšířenému senátu zdejšího soudu předložena otázka zpochybňující přípustnost kasační stížnosti proti usnesení soudu o neosvobození od soudních poplatků. Zatímní judikatura projednání této věci umožňuje. Teprve případně opačné rozhodnutí rozšířeného senátu může dosavadní judikaturu změnit.

[12] Stěžovatel tedy se svými námitkami neuspěl. Z tohoto důvodu soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou ( ). O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o kasační stížnosti žádné účelně vynaložené náklady nad rámec běžné činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2014

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu