Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 12/2014 - 15

- 16

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: F. O., proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15, Praha 1, v řízení o námitce podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Naděždy Řehákové vznesené žalobcem ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. ,

t a k t o :

Soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Naděžda Řeháková n e n í v y l o u č e n a z projednávání a rozhodnutí věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

[1] Ministr financí České republiky rozhodnutím ze dne 5. 11. 2013,

č. j. MF-61 301/2013/ZK zamítl rozklad žalobce proti rozhodnutí Ministerstva financí, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministra financí České republiky a napadené rozhodnutí potvrdil.

[2] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 19. 11. 2013 žalobu u Městského soudu v Praze, v níž toto rozhodnutí označil za nicotné a domáhal se jeho rozhodnutí.

[3] Městský soud přípisem ze dne 4. 12. 2013, č. j. – 7 žalobce vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení této výzvy zaplatil v kolcích na připojeném tiskopise soudní poplatek z podané žaloby, který činí 3 000 Kč a sdělil žalobci, že projednávaná věc byla podle rozvrhu práce přidělena k projednání a rozhodnutí specializovanému senátu 9 Af. Městský soud dále žalobce v souladu s , (dále jen „“) poučil o možnosti podat námitku podjatosti.

[4] Podáním ze dne 12. 12. 2013 uplatnil žalobce námitku podjatosti vůči předsedkyni senátu 9 Af Městského soudu v Praze JUDr. Naděždě Řehákové, „protože už v téže věci rozhodovala a je nemožné, aby to nevěděla“. Žalobce se dále domáhal, aby podjatost JUDr. Řehákové řešil předseda Městského soudu v Praze nikoli Nejvyšší správní soud.

[5] Ke vznesené námitce podjatosti JUDr. Naděžda Řeháková uvedla, že nemá žádný vztah k účastníkům ani k předmětu řízení a nejsou jí známy žádné skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o její nepodjatosti. S tímto vyjádřením předložil Městský soud v Praze věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o uplatněné námitce podjatosti.

[6] Podle , soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

[7] Podle , soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.

[8] Podle odst. 5 téhož ustanovení, účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.

[9] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (d). Rozhodování o věci nestranným a nezávislým soudcem je jedním z pilířů práva na spravedlivý proces. Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. K vyloučení soudce může v zásadě dojít teprve tehdy, pokud je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , dostupný na nalus.usoud.cz nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. - 16, dostupné na www.nssoud.cz).

[10] Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z , podle kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

[11] Jde-li o důvody uvedené v první větě , je třeba uvést, že poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by soudce mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti. Takové důvody zjevně dány nejsou a ani žalobce žádné takové okolnosti neuvádí.

[12] Po zvážení výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro vyloučení soudkyně JUDr. Naděždy Řehářové z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. nejsou dány. Stěžovatel totiž neuvádí žádný konkrétní důvod ani skutečnost, ze které by bylo možné podjatost uvedené soudkyně dovodit. Namítá toliko, že shora jmenovaná soudkyně rozhodovala také v jiné jeho věci (žaloby proti nečinnosti, sp. zn. ), aniž by však namítal některý z výše uvedených zákonných důvodů pro její vyloučení.

[13] Z ustanovení sice plyne, že jedním z důvodů pro vyloučení soudců je skutečnost, že se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení, musí jít však o totožnou věc. Taková situace však v posuzované věci nenastala. Lze přitom odkázat i na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, publikováno pod č. NSS, v němž bylo jasně vyloženo, že „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků.

[14] Nejvyšší správní soud má za to, že skutečným důvodem návrhu stěžovatele na vyloučení soudkyně JUDr. Naděždy Řehákové je jeho přesvědčení o předchozím nesprávném postupu v jiné věci. To však (i kdyby takový postup byl skutečně nesprávný, což v nyní rozhodované věci nelze zkoumat) nemůže být legitimním důvodem, který by mohl znamenat vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci. Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení žalobce o nespravedlnosti vedení řízení. K tomu, aby účastník brojil proti tvrzené nesprávnosti postupu soudu, však slouží opravné prostředky a nikoli námitka podjatosti. Existence odlišných názorů stěžovatele na věc pak s podjatostí soudce nemá nic společného. Zákon v na konci ostatně výslovně uvádí, že důvodem pro vyloučení soudce nemůže být jeho postup v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

[15] Lze tedy uzavřít, že námitky žalobce neobsahují žádné skutečnosti, které by bylo možno podřadit pod důvody podjatosti a ani z vyjádření shora jmenované soudkyně Městského soudu v Praze neplyne nic, z čeho by bylo možno pochybovat o její nepodjatosti; tyto skutečnosti nevyplynuly ani ze soudního spisu.

[16] Nejvyšší správní soud se dále zabýval požadavkem žalobce, aby podjatost JUDr. Řehákové řešil předseda Městského soudu v Praze nikoli Nejvyšší správní soud.

[17] Jak již Nejvyšší správní soud vyslovil v rozsudku ze dne 22. 9. 2009, č. j. - 1, tak, podobně jako jiné procesní předpisy, vychází ze dvou možných způsobů rozhodování o podjatosti soudce. První způsob je vázán na oznamovací povinnost soudce sdělit předsedovi soudu, že zjistil důvody své podjatosti, druhá varianta vychází z práva účastníka řízení učinit kvalifikovaným způsobem námitku podjatosti.

[18] V prvním případě předseda soudu posoudí, zda je podle něj důvod podjatosti dán. Jedině v situaci, kdy má předseda soudu za to, že důvod podjatosti dán není (nejde-li o předsedu soudu samotného), rozhoduje o vyloučení soudce dle věty třetí Nejvyšší správní soud.

[19] V druhém případě však podle výslovného znění zakládá procesní úkon účastníka řízení, jímž kvalifikovaně vznese námitku podjatosti, jeho právo, aby o namítané podjatosti soudce bylo (po vyjádření dotyčného soudce) rozhodováno Nejvyšším správním soudem. Podobně je tomu přitom i v jiných procesních předpisech, kdy je námitka podjatosti vznesená účastníkem řízení spojena s rozhodováním instančně vyšších orgánů.

[20] S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že v posuzované věci nepřísluší o žalobcově námitce podjatosti rozhodovat předsedovi městského soudu, neboť se nejedná o případ spadající pod ustanovení Jak vyplývá z výše uvedeného, žalobce v souladu s řádně a včas využil svého práva uplatnit námitku podjatosti, přičemž soudkyně, vůči které žalobce vznesl námitku podjatosti v souladu s poslední větou tohoto ustanovení , splnila svou povinnost vyjádřit se k vznesené námitce podjatosti. V posuzovaném případě se tak jedná o případ dle , kdy o uplatněné námitce podjatosti rozhoduje Nejvyšší správní soud a je tudíž zřejmé, že s ohledem na a 5 není možné vyhovět shora uvedenému požadavku žalobce.

[21] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů podjatost soudkyně JUDr. Naděždy Řehákové pro rozhodování ve věci žalobce vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. neshledal, a proto rozhodl tak, že není z projednávání a rozhodování této věci vyloučena.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2014

JUDr. Jiří Palla

předseda senátu