Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 39/2014 - 19

- 20

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: A. M., zast. Organizací pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Kovářská 4, 190 00 Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2013, č. j. OAM-341/ZA-ZA15-ZA15-2013,

t a k t o :

K projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. -13 j e p ř í s l u š n ý Krajský soud v Brně.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou ze dne 3. 12. 2013, doručenou Krajskému soudu v Brně osobně dne 29. 11 2013, se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ve věci žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 26. 11. 2013, č. j. OAM-341/ZA-ZA15-ZA15-2013.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 12. 2013, č. j. - 13, které nabylo právní moci dne 11. 12. 2013, věc postoupil Městskému soudu v Praze s odůvodněním, že dle databáze uprchlíků žalobce odešel dne 28. 11. 2013 z adresy hlášeného pobytu-Přijímacího střediska v Zastávce u Brna. Jiné bydliště žalobce ke dni podání žaloby v databázi zjištěno nebylo. Krajský soud v Brně odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu z 15. 5. 2007, č. j. , podle něhož k řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ve věci azylu je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení azylu v den podání žaloby hlášen k pobytu, nikoliv ten krajský soud, kde se žalobce fakticky zdržuje, či krajský soud, v jehož obvodu uvádí žalobce místo svého pobytu.

Krajský soud v Brně uvedl, že žalobce nebyl ke dni podání žaloby dne 3. 12. 2013 hlášen k pobytu v České republice na adrese Přijímacího střediska v Zastávce, a protože v žalobě uvedl, že pobývá v obvodu Městského soudu na adrese Arcidiecézní charity, Azylový dům sv. Terezie, Praha 8, je k řízení příslušný Městský soud v Praze.

Městský soud v Praze s postoupením věci nesouhlasil a předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti podle ustanovení Svůj postup odůvodnil poukazem na podanou žalobu, z níž podle Městského soudu v Praze vyplývá, že ke dni podání žaloby měl žalobce hlášen pobyt na území České republiky v přijímacím středisku v Zastávce u Brna, neboť i když toto středisko opustil, v hlášení pobytu se nic nezměnilo.

Z databáze žadatelů o mezinárodní ochranu vedené žalovaným Nejvyšší správní soud ověřil, že žalobce má v evidenční kartě ke dni 28. 11 2013 zaznamenán odchod z Přijímacího střediska Zastávka u Brna s poznámkou „po NPM“. Z obsahu předloženého soudního spisu dále Nejvyšší správní soud ověřil, že žaloba (z 29. 11. 2013) byla podána k soudu poštou 3. 12. 2013.

Podle ustanovení platí, že není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.

Místní příslušnost krajského soudu v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ve věcech mezinárodní ochrany určuje , o azylu, jenž je takto výjimkou z obecného pravidla určování místní příslušnosti krajského soudu podle Podle zákona o azylu platí, že „k řízení o žalobě je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu“.

V projednávané věci se liší názor obou krajských soudů na skutečnost, že žalobce ještě před podáním žaloby dnem 28. 11. 2013 opustil Přijímací středisko v Zastávce.

Podle § 77 odst. 1 zákona o azylu je místem hlášeného pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany azylové zařízení, do něhož je ministerstvem umístěn. Azylovými zařízeními jsou: přijímací středisko, pobytové středisko a integrační azylové středisko (srov. § 2 odst. 13 zákona o azylu). Ke změně hlášeného pobytu podle § 77 odst. 2 a násl. zákona o azylu může dojít teprve písemnou žádostí žadatele o udělení mezinárodní ochrany podanou ministerstvu; ministerstvo vede evidenci místa pobytu žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, místa pobytu osob požívajících doplňkové ochrany a místa pobytu azylantů [§ 71 odst. 1 písm. b) zákona o azylu].

Přijímací středisko slouží k ubytování cizince do doby provedení úkonů podle § 46 zákona o azylu, popř. po dobu, kterou stanoví tento zákon (srov. § 79 odst. 2 zákona o azylu). Žadatel o udělení mezinárodní ochrany nesmí opustit přijímací středisko, leda za podmínek § 46 odst. 1-3 zákona o azylu. Za podmínek § 46a zákona o azylu ministerstvo naopak rozhodne o povinnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany setrvat v přijímacím středisku.

Nejvyšší správní soud z uvedeného výčtu pravidel evidence pobytu a pohybu žadatele o mezinárodní ochranu má za to, že i když ke dni podání žaloby žalobce opustil Přijímací středisko v Zastávce a fakticky již pobýval na jiné adrese v Praze, z hlediska zákonných podmínek trvalo jeho hlášení k pobytu v původním přijímacím středisku a podmínky místní příslušnosti Krajského soudu v Brně dle ustanovení § 32 odst. 3 zákona o azylu jsou ve věci zachovány.

Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že v dané věci je k řízení příslušný Krajský soud v Brně.

Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku z 15. 5. 2007, č. j. – 51, přijal obdobný závěr za skutkového stavu, kdy stěžovatelky byly fakticky umístěny v zařízení pro zajištění cizinců.

Ve smyslu ustanovení jsou soudy rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce vázány.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 30. ledna 2014

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu