Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 18/2013 - 21

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: A. Ch., zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Václavské nám. 21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2009, č. j. MV-14180-114/OAM-2008, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2012, č. j. – 37,

t a k t o :

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2012, č. j. – 37 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I. Dosavadní průběh řízení

Policie České republiky, oblastní ředitelství služby cizinecké policie Praha, Inspektorát cizinecké policie Praha rozhodnutím z 22. 9. 2008, č. j. CPPH-7907/ČJ-2008-60-KP, uložila žalobci správní vyhoštění společně s dobou 5 let, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území České republiky. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci 20. 1. 2009 poté, co rozhodnutím z 15. 1. 2009, č. j. CPR-14449/ČJ-2008-9CPR-V243 Policie České republiky, služba cizinecké policie, ředitelství služby cizinecké policie, zamítla odvolání žalobce.

V souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění ministerstvo vnitra (dále též „stěžovatel“) rozhodnutím z 5. 5. 2009, č. j. MV-14180-114/OAM-2008 uložilo žalobci povinnost uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním v částce 43.294 Kč; toto rozhodnutí nabylo právní moci dnem 15. 5. 2009. Stěžovatel v odůvodnění poukázal na ustanovení zákona 4. , o pobytu cizinců na území České republiky, jímž se řídí vykonatelnost rozhodnutí o správním vyhoštění. Stěžovatel konstatoval, že samotná nevykonatelnost rozhodnutí o správním vyhoštění cizince nemá a nemůže mít vliv na plnění povinnosti úhrady nákladů správního vyhoštění podle zákona o pobytu cizinců.

Městský soud v Praze (dále též jen „městský soud“) rozsudkem z 29. 11. 2012, č. j. - 37, rozhodnutí stěžovatele zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení (výrok I.) a současně rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Městský soud nejprve konstatoval, že napadené rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, může být přezkoumáváno jen v mezích žalobních námitek. Přesto však zohlednil usnesení Městského soudu v Praze z 6. 3. 2012, č. j. - 221, ze kterého vyplynulo, že rozhodnutí z 22. 9. 2009, č. j. CPPH-7907/ČJ-2008-60-KP, kterým bylo žalobci uloženo správní vyhoštění, bylo následně zrušeno novým rozhodnutím podle , , v návaznosti na Městský soud je toho názoru, že pakliže se náklady správního vyhoštění hradí primárně z jistoty, následně z prostředků cizince, pak je zcela zřejmé, že nedojde-li ke správnímu vyhoštění, nelze ukládat povinnost platit náklady spojené se správním vyhoštěním. Městský soud proto žalované rozhodnutí zrušil, když uzavřel, že neexistuje-li správní vyhoštění, žádné náklady správního vyhoštění existovat nemohou.

II. Kasační stížnost

Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal stěžovatel kasační stížnost. Podle stěžovatele městský soud rozhodl v rozporu se zákonem i konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel shrnul, že cizinec byl zajištěn v souladu se zákonnými podmínkami § 124 zákona o pobytu cizinců, zákonnost zajištění cizince nebyla zpochybněna a zajištění nebylo zrušeno soudem. Příslušný správní úřad následně vydal rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce, které nabylo právní moci dne 20. 1. 2009. Na základě těchto skutečností přistoupil poté stěžovatel k vymáhání nákladů spojených se správním vyhoštěním a vydal napadené rozhodnutí. Stěžovatel poukázal na to, že až 27. 7. 2011 bylo vydáno nové rozhodnutí podle ve spojení s zákona o pobytu cizinců, kterým byla zrušena platnost rozhodnutí o správním vyhoštění. Podle názoru stěžovatele však městský soud z této skutečnosti učinil nesprávné závěry, neboť v případě aplikace ustanovení nejde o zrušení pravomocného rozhodnutí s účinky „ex tunc“, ale naopak o nové posouzení pravomocně rozhodnuté věci za změny výchozích podmínek a tedy o rozhodnutí s účinky „ex nunc“. Stěžovatel poukázal na to, že zákona o pobytu cizinců vyžaduje existenci nové skutečnosti. Na předchozí pravomocné rozhodnutí o správním zajištění či o správním vyhoštění nemá nové rozhodnutí vliv. Zásadní rozpor s poté stěžovatel spatřuje v názoru městského soudu, že není-li správního vyhoštění, není ani nákladů, neboť zohlednění nových skutečností – vydání nového rozhodnutí – odporuje právnímu a skutkovému stavu v době vydání napadeného rozhodnutí. Stěžovatel poukázal na názor Nejvyššího správního soudu z 20. 10. 2009, č. j. - 63, podle kterého nelze-li vykonat rozhodnutí o správním vyhoštění, nemůže to mít vliv na rozhodnutí o povinnosti uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním.

Stěžovatel se rovněž neztotožnil ani se závěry, který městský soud dovodil z rozsudků Nejvyššího správního soudu, poukázal přitom na jejich nesprávný výklad a význam na projednávanou věc. Podle stěžovatele se soud nevypořádal s důkazem emailovou korespondencí přítelkyně žalobce se stěžovatelem, v níž je zachycena vůle žalobce náhradu nákladů uznat a částku uhradit, z čehož podle stěžovatele vyplývá vědomí žalobce o povinnosti platit náklady spojené se správním vyhoštěním.

Stěžovatel je názoru, že rozhodl na základě platného a účinného zákona, respektoval jeho znění, smysl a účel, úmysl zákonodárce a jeho závěry vycházejí z obsahu spisu. Městský soud podle stěžovatele rozhodl v rozporu s a též nesprávně v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu, když nesprávně konstatoval, že pokud nedojde ke správnímu vyhoštění, nelze ukládat povinnost platit náklady spojené se správním vyhoštěním.

K výroku II. rozsudku stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozhodl o povinnosti žalobce vrátit stěžovateli zaplacenou náhradu nákladů řízení.

Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem

V projednávané věci je stěžejní otázkou, jaký vliv měla za uvedených okolností v řízení o žalobě proti rozhodnutí stěžovatele o úhradě nákladů správního vyhoštění ta skutečnost, že „podkladové“ rozhodnutí o správním vyhoštění bylo po nabytí právní moci žalobou napadeného rozhodnutí zrušeno novým rozhodnutím za podmínek nezbytných k odstranění tvrdosti správního vyhoštění podle § 122 odst. 7 zákona o pobytu cizinců.

Soudy v řízení ve věcech žaloby proti rozhodnutí správního orgánu posuzují eventuální nezákonnost správního rozhodnutí nebo vady předchozího řízení; je-li žaloba důvodná, soud napadené rozhodnutí zruší ( ). Dále podle platí, že soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu; podle napadené výroky rozhodnutí přezkoumá v mezích žalobních bodů.

Žaloba k městskému soudu proti rozhodnutí o úhradě nákladů spojených se správním vyhoštěním napadla v roce 2009; žalobce v ní tehdy namítl, že rozhodnutí o správním vyhoštění prozatím není vykonatelné, neboť proti němu podal žalobu, a též, že lze po něm požadovat pouze ty náklady, které byly v souvislosti se správním vyhoštěním vynaloženy účelně. V souladu se zásadami dispozitivnosti a koncentrace soudního řízení správního bylo úkolem městského soudu za skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v těchto bodech.

Jakkoli by se to jevilo příhodné vzhledem k podkladové povaze rozhodnutí o správním vyhoštění pro rozhodnutí o úhradě nákladů spojených se správním vyhoštěním, ani skutečnost, že rozhodnutí o správním vyhoštění nemohlo být vykonáno (žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal správní žalobu, která má s ohledem na § 172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců odkladný účinek), nemohla být zákonnou překážkou pro rozhodnutí stěžovatele o úhradě nákladů spojených se správním vyhoštěním (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 20. 10. 2009, č. j. - 63). Ač tedy spolu rozhodnutí o správním vyhoštění cizince a o úhradě nákladů spojených se správním vyhoštěním úzce souvisejí, žádná zákonná překážka nebrání jejich vzájemně na sobě nezávislému soudnímu přezkumu.

Obdobný vztah rozhodnutí o úhradě nákladů spojených se správním vyhoštěním a rozhodnutím o zajištění cizince přezkoumal Nejvyšší správní soud např. v rozsudku z 14. 11. 2008, č. j. - 61. V uvedené věci shledal kasační soud pochybení stěžovatele a též městského soudu, kteří rozhodovali o nákladech vyhoštění a o žalobě proti napadenému rozhodnutí o úhradě nákladů už za situace, kdy rozhodnutí o zajištění cizince, o které se napadené rozhodnutí opíralo, bylo ještě dříve pravomocně zrušeno pro rozpor se zákonem a nebylo tak lze náklady zajištění, které ve svém souhrnu tvoří jediné náklady správního vyhoštění, uložit k úhradě.

O takovou situaci však v projednávané věci vůbec nejde. Ze správního a soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že v době vydání napadeného rozhodnutí bylo pravomocně rozhodnuto o správním vyhoštění žalobce (rozhodnutím č. j. CPPH-7907/ČJ-2008-60-KP z 22. 9. 2008, právní moc 20. 1. 2009); stěžovatel řízení ve věci úhrady nákladů správního vyhoštění poté pravomocně skončil dne 15. 5. 2009, čili téměř o 2 roky dříve, než bylo dne 27. 7. 2011 vydáno nové rozhodnutí č. j. CPR-5426-3/ČJ-2011-009CPR-C220 podle § 122 odst. 7 zákona o pobytu cizinců, jímž bylo zrušeno předchozí rozhodnutí o správním vyhoštění. Podle Nejvyššího správního soudu ostatně ani účelem nového rozhodnutí nemohlo být napravit nezákonnost předchozího rozhodnutí o správním vyhoštění; policie coby důvod pro odstranění tvrdosti správního vyhoštění naopak zohlednila až po právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění nově vyvstalou existenci zájmu, který převážila nad zájmem, pro nějž bylo vydáno původní rozhodnutí o správním vyhoštění cizince.

Přes výše vytýčené meze soudního přezkumu městský soud shledal nezákonnost rozhodnutí o úhradě nákladů správního vyhoštění z 5. 5. 2009, přestože rozhodnutí o správním vyhoštění bylo zrušeno až v roce 2011 ve fázi řízení o žalobě proti rozhodnutí stěžovatele o povinnosti uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním.

Soud tedy nepostupoval v souladu s , a když při přezkumu překročil i rámec žalobních bodů a o věci rozhodl na základě skutečností ex offo zjištěných v průběhu řízení před soudem, nepostupoval ani v souladu s Potřebu průlomu do těchto zásad přitom Nejvyšší správní soud ve věci neshledal. Řešení procesní situace ve vztahu k žalobou napadenému správnímu rozhodnutí stěžovateli totiž poskytuje jako důvod obnovy řízení podle (zrušení rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno).

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud se závěrem městského soudu neztotožnil, shledal kasační stížnost důvodnou, a proto rozsudek městského soudu zrušil a vrátil tomuto soudu věc k dalšímu řízení. V dalším řízení je Městský soud v Praze vázán výše vyloženým právním názorem Nejvyššího správního soudu.

Městský soud v Praze v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravně prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 4. prosince 2013

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu