Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Ans 21/2013 - 14

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské náměstí 1, Praha 1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2013, čj. - 38,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalobce se žalobou podanou dne 13. 9. 2012 domáhal ochrany před nečinností žalovaného. Nečinnost žalovaného měla dle názoru žalobce spočívat v nevydání rozhodnutí o jeho stížnosti.

[2] Městský soud usnesením ze dne 1. 11. 2012, čj. – 3, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 2.000 Kč ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení. V reakci na to žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků. Současně soudu zaslal prohlášení o jeho majetkových poměrech. Městský soud usnesením ze dne 11. 3. 2013, čj. – 13, žádost žalobce zamítl a usnesením ze 14. 5. 2013, čj. – 18, ho opětovně vyzval k zaplacení soudního poplatku. Kasační stížnost, kterou proti posledně uvedenému usnesení žalobce podal, Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 26. 7. 2013, čj. – 15. Městský soud po rozhodnutí o kasační stížnosti usnesením ze dne 6. 9. 2013, čj. – 31 žalobce znovu vyzval k zaplacení soudního poplatku za žalobu, a to do do 10 dnů od doručení usnesení. Současně ho poučil o následcích nezaplacení soudního poplatku. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 13. 9. 2013. Vzhledem k tomu, že ani poté žalobce soudní poplatek za správní žalobu nezaplatil, vydal městský soud napadené usnesení, kterým řízení zastavil podle , o soudních poplatcích, ve spojení s

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení městského soudu o zastavení řízení včasnou kasační stížností. Kromě řady námitek vztahujících se k samotné nečinnosti žalovaného ve věci jeho práva na informace, námitek směřujících proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků a proti usnesení o nevyhovění žádosti o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku stěžovatel namítá, že i soudcovská lhůta musí být přiměřená a odůvodněná a předpokládá, že jí soud nebude nucen prodlužovat, resp. vyzvaná osoba nebude žádat o její prodloužení. Považuje za „absurdní, pokud městský soud uvažuje, že mu není známo, že by žalobce někdy poplatek zaplatil soudu – soud odmítá pochopit, že ho vyžaduje od osoby v hmotné nouzi, ba mu to neumožní (krátké lhůty)“. V ostatním se obsah kasační stížnosti omezuje pouze na nesrozumitelná nebo obecná tvrzení vztahující se zjevně k jinému rozhodnutí než napadenému usnesení (např. že „rozsudek byl vydán bez splnění podmínek přezkumu, a to zjevně, tedy nezákonně“), a na povzdechy stěžovatele nad nesnadností poskytování úvěrů a půjček osobám v hmotné nouzi. Dále stěžovatel odkazoval na věc předloženou rozšířenému senátu NSS pod sp. zn. s tvrzením, že rozsudek ani nemohl být vydán, neboť se vede řízení o této právní otázce před rozšířeným senátem.

[4] Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského soudu zrušil.

[5] Žalovaný se v poskytnuté lhůtě ke kasační stížnosti nevyjádřil.

[6] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejdříve hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Bylo zjištěno, že stěžovatel neuhradil soudní poplatek za kasační stížnost, ani není v řízení před zdejším soudem zastoupen advokátem, tak jak to vyžaduje Vzhledem ke skutečnosti, že předmětem řízení v dané věci je rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku za řízení před městským soudem, Nejvyšší správní soud na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení žalobce advokátem v řízení netrval, protože takový požadavek by pouze vedl k řetězení téhož problému, což by popíralo smysl samotného řízení o této kasační stížnosti a nesvědčilo by ani zásadě hospodárnosti a rychlosti řízení (srov. k tomu rozsudek NSS ze dne 19. 7. 2012, čj. – 22).

[7] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (, 4 ).

[8] Kasační stížnost není důvodná.

[9] V dané věci je předně nutno zdůraznit, že předmětem posouzení a hodnocení zdejšího soudu není a nemůže být zákonnost rozhodnutí o neosvobození od soudních poplatků městským soudem. Proti tomuto rozhodnutí bylo možno podat samostatnou kasační stížnost, což stěžovatel, ač neúspěšně, také učinil. Z tohoto důvodu je nutno všechny námitky směřující proti usnesení, kterým městský soud stěžovateli nepřiznal dobrodiní osvobození od soudních poplatků, považovat za směřující proti věci již rozhodnuté [ ve spojení s ]. Na této skutečnosti nemůže změnit ani to, že ve věci sp. zn. byla rozšířenému senátu zdejšího soudu předložena otázka zpochybňující přípustnost kasační stížnosti proti usnesení městského soudu o neosvobození od soudních poplatků. Teprve případně opačné rozhodnutí rozšířeného senátu může dosavadní judikaturu změnit.

[10] Nejvyšší správní soud se nemohl zabývat ani námitkami stěžovatele týkajícími se samotné nečinnosti žalovaného či brojící proti usnesení, kterým městský soud nevyhověl žádosti stěžovatele o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku, neboť dle ustálené judikatury zdejšího soudu lze rozhodnutí o zastavení řízení z povahy věci napadat pouze z důvodu podle Jednoduše řečeno, pro stěžovatele přicházejí v úvahu pouze tvrzení, že řízení o žalobě bylo zastaveno v rozporu se zákonem.

[11] Jedinou konkrétní námitku, kterou zdejší soud vyhodnotil v dané věci jako přípustnou, je stěžovatelovo obecné tvrzení, že i soudcovská lhůta musí být přiměřená a dle stěžovatele i odůvodněná. V tomto rozsahu jí proto zdejší soud přezkoumal.

[12] Z takto učiněné námitky v podstatě vyplývá, že stěžovatel nesouhlasí s délkou lhůty, kterou mu městský soud poskytl k zaplacení soudního poplatku. S takovým názorem se však nelze v žádném případě ztotožnit. V dané věci totiž stěžovatel žalobu podal již 13. 9. 2012, byl opakovaně vyzván k zaplacení soudního poplatku (celkem třikrát, výzvy ze dne 1. 11. 2012, 14. 5. 2013, a 6. 9. 2013), vždy mu byla poskytnuta lhůta 10 dnů k jeho zaplacení, a vždy byl poučen o následcích nezaplacení. Stěžovatel měl tedy více než 5 měsíců (!) na zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000 Kč, který je dle zákona splatný již dnem podání žaloby, tj. 13. 9. 2012, přesto ho dosud nezaplatil.

[13] Skutečnost, kterou stěžovatel žádným způsobem nerozporuje, a dokonce jí sám tvrdí, je, že dosud soudní poplatek nezaplatil. Soud proto postupoval správně, pokud řízení zastavil dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

[14] Kasační námitka je proto nedůvodná.

[15] Stěžovatel tedy se svými námitkami neuspěl. Soud proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou ( ).

[16] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o kasační stížnosti žádné účelně vynaložené náklady nad rámec běžné činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. prosince 2013

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu