Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 A 12/2011 - 87

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.

Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a JUDr. Petra Černého, Ph.D. v právní

věci žalobců: a) J. K . , b) M. K . , oba bytem „X“, zastoupených Mgr. Ing. Vlastimilem

Němcem, advokátem, se sídlem v Chomutově, ul. Kadaňská č. p. 3550, PSČ 430 03, proti

žalovanému: K r a j s k é m u ú ř a d u Ú s t e c k é h o k r a j e , odbor

územního plánování a stavebního řádu, se sídlem v Ústí nad Labem, ul. Velká Hradební č.

p. 61, PSČ 400 02, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 1. 2011, č. j.

283/UPS/2010, JID: 131869/2010/KUUK/Šub,

t a k t o :

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor územního plánování a stavebního

řádu, ze dne 5. 1. 2011, č. j. 283/UPS/2010, JID:131869/2010/KUUK/Šub, a

rozhodnutí Městského úřadu Kadaň, stavební úřad, ze dne 12. 5. 2010, č. j. SÚ-

45203/2009/OS/V, se pro vady řízení zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu

řízení.

II. Žalovaný p o v i n e n zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 28.754,-Kč

do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se společně podanou žalobou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím

svého právního zástupce domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého

kraje ze dne 5. 1. 2011, č. j. 283/UPS/2010, JID: 131869/2010/KUUK/Šub, jímž bylo

rozhodnuto o jejich odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Kadaň, stavební úřad, ze dne

12. 5. 2010, č. j. SÚ-45203/2009/OSV, sp. zn. MUKK/34964/2010 (dále jen „rozhodnutí

správního orgánu I. stupně“), tak, že ve výrokové části rozhodnutí byla toliko doplněna

podmínka č. 9, kterou bylo stanoveno, že při odstraňování stavby kamenné zdi postavené na

pozemku parc. č. 3460/210 v k. ú. Kadaň musí být zejména dodržena norma ČSN 83 9061

(DIN 18920) na ochranu stromů, porostů a vegetačních ploch při stavebních pracích, jakož

byly i stanoveny další podmínky na ochranu stromu, jenž se nachází vedle této stavby.

Ve zbytku bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalovaným potvrzeno, přičemž tímto

Pokračování 2 15A 12/2011

rozhodnutím bylo žalobcům, jakožto vlastníkům, dle ust. § 129 odst. 1 písm. b) zákona č.

, o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen

„stavební zákon“), nařízeno odstranění stavby kamenné zdi postavené na pozemku parc. č.

3460/210 v k. ú. Kadaň, jež tvoří součást oplocení pozemku parc. č. 3460/29 v k. ú. Kadaň.

Žalobci v žalobě předně namítli, že odstranění stavby kamenné zdi není v souladu se

zákonem, neboť žalobci stavebními pracemi pouze zhodnocovali a prováděli stavební úpravy

stavby, tj. kamenné zdi, která se již na předmětném pozemku nacházela, a jež je ve vlastnictví

třetí osoby. Pokud by skutečně došlo k odstranění stavby, došlo by dle žalobců tímto

postupem ke zcela evidentnímu nezákonnému zásahu do vlastnických práv třetích osob.

Žalobci v této souvislosti rovněž poukázali na skutečnost, že v době zahájení opravných prací

byla předmětná zeď ve značně zchátralém stavu, který bezprostředně ohrožoval životy

i majetek osob, a proto soused žalobců, tj. pan G. B., položil ke zdi betonové obruby, jež

sloužily jako opěra této zdi.

Žalobci dále uvedli, že na pozemku parc. č. 3460/29 v k. ú. Kadaň vystavěli rodinný

dům s tím, že z důvodu ochrany svého majetku se žalobci rozhodli tento rodinný dům,

resp. pozemek, oplotit. Jelikož se však na pozemku žalobců nachází vzrostlý a zdravý

jehličnatý strom, jenž tvoří přírodní hranici pozemku žalobců, když tento pozemek je zároveň

svahovitý, tak se žalobci rozhodli nebudovat základy nového plotu v okolí tohoto jehličnatého

stromu, ale pro účely vybudování plotu se rozhodli využít stávající zeď, kterou žalobci

následně zpevnili a navýšili. Žalobci v tomto kontextu zdůraznili, že tímto postupem pouze

opravili stávající zeď, když současně jednali v důvěře v to, že tímto postupem nijak nepoškodí

a nezasáhnou do kořenového systému zmíněného jehličnatého stromu. Jelikož žalobci při

realizaci stavby kamenné zdi zasáhli do vlastnického práva města Kadaň, jakožto vlastníka

pozemku, na němž se nachází stavba kamenné zdi, tak v okamžiku, kdy tuto skutečnost

žalobci zjistili, neprodleně zahájili jednání s městem Kadaň jakožto vlastníkem pozemku o

prodeji dotčené parcely, tj. pozemku parc. č. 3460/210 o výměře 52 m2 v k. ú. Kadaň.

Zastupitelstvo města Kadaň však na svém zasedání konaném dne 28. 4. 2008 prodej tohoto

pozemku žalobcům neschválilo s odůvodněním, že tento pozemek je veden jako komunikace,

a že přes tento pozemek je rovněž situován přístup a vjezd na pozemek parc. č. 3460/318

v k. ú. Kadaň. I přes negativní stanovisko zastupitelstva města Kadaň se žalobci i nadále

snažili o smírné řešení nastalé situace, k čemuž však ani posléze nedošlo.

Žalobci jsou přesvědčeni, že z jejich strany došlo toliko k opravě stávající zdi

a k jejímu navýšení. Z tohoto důvodu dle žalobců nemohlo dojít k výstavbě nové stavby,

tj. kamenné zdi, na cizím pozemku, ale k pouhému zhodnocení a zvelebení zdi, jež na tomto

pozemku již byla dříve umístěna. Jelikož se město Kadaň o technický stav této zdi nestaralo,

došlo dle žalobců nejen k jejímu výraznému zhodnocení a zvelebení, ale současně i k zajištění

bezpečnosti v okolí zdi. Žalobci k opravě zdi přistoupili v dobré víře, že ochrání kořenový

systém stromu a současně i obnoví technický stav zdi, čímž by rovněž došlo k zabezpečení

svahu před erozí půdy. V této souvislosti žalobci podotkli, že jejich záměrem rozhodně

nebylo se obohatit o část pozemku ve vlastnictví jiného, neboť tato část pozemku je pro ně

nevyužitelná. K opravě zdi se rozhodli přistoupit pouze z výše uvedených důvodů, a to ještě

na vlastní nemalé náklady. Vzhledem k těmto skutečnostem mají žalobci za to, že z jejich

strany nemohlo dojít k žádnému vystavění stavby kamenné zdi, ale jen ke zpevnění a obložení

stávající zdi kameny, kdy takovéto stavební úpravy nelze považovat za stavbu, a tudíž nelze

ani požadovat odstranění stavby kamenné zdi jako celku. Nadto žalobci zmínili, že zákon

ukládá každému vlastníkovi řádně pečovat o svůj pozemek. V tomto případě je však dle

žalobců zřejmé, že ze strany města Kadaň došlo k zanedbání této povinnosti, neboť město

Kadaň na svém pozemku trpělo polorozbořenou zeď. Žalobci mají též za to, že odstranění

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 3 15A 12/2011

stavby kamenné zdi by bylo neúčelné, když při rozhodování o odstranění stavby by se mj.

mělo přihlížet i k povaze a rozsahu hospodářské ztráty, která by tímto krokem vznikla, a jaký

je rozsah zastaveného pozemku. K tomu žalobci doplnili, že kamenná zeď se nachází na samé

hranici pozemku žalobců a města Kadaň. Odstraněním stavby by dle žalobců současně došlo

k vážnému ohrožení kořenového systému stromu a velmi pravděpodobně k jeho úhynu a

následné erozi půdy, čímž by dle žalobců mohla být v ohrožení i přilehlá pozemní

komunikace. Nadto žalobci ještě uvedli, že dle jejich názoru stávající stav není v rozporu

s veřejným zájmem, když nikterak nebrání přístupu a vjezdu na pozemek parc. č. 3460/318.

Závěrem žaloby žalobci konstatovali, že napadené rozhodnutí shledávají nezákonné,

neboť mají za to, že nedošlo k vystavění žádné stavby na cizím pozemku, ale pouze k opravě

stávající stavby. Současně touto opravou došlo i ke zhodnocení dotyčné stavby. Pokud se týká

výkonu napadeného rozhodnutí, tj. odstranění stavby kamenné zdi, tak žalobci uvedli, že

k tomuto nejsou oprávněni, neboť se předmětná stavba nachází na pozemku, jenž není v jejich

vlastnictví, ale naopak je ve vlastnictví města Kadaň. Napadeným rozhodnutím jsou tedy

žalobci povinováni k zásahu do práv jiného. Výsledek je dle žalobců nezákonné

a nevykonatelné rozhodnutí, které je tak v rozporu s hmotným právem. S ohledem na tyto

skutečnosti žalobci navrhli, aby zdejší soud rozsudkem zrušil nejen napadené rozhodnutí, ale

současně i rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

Žalovaný na výzvu soudu předložil příslušný správní spis spolu s písemným

vyjádřením k žalobě, v němž navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost.

K věci uvedl, že zásadně nesouhlasí s argumentací žalobců, že stávající zeď byla

toliko opravena a vyvýšena. Dle žalovaného totiž z fotodokumentace založené ve správním

spisu vyplývá, že při výstavbě kamenné zdi bylo sice použito základů stávající zdi, nicméně

nelze tvrdit, že by výstavbou kamenné zdi (o délce 6,25 m, po zalomení o délce dalších 3,71

m, šířce 0,5 m a výšce od 1,7 m do 2 m) došlo pouze k opravě či úpravě zdi stávající.

Z obsahu správního spisu je dle žalovaného totiž seznatelné, že stávající zeď byla v prvé řadě

rozšířena a v této šíři i navýšena, čímž de facto došlo k obestavění stávající zdi.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě dále odkázal na ust. § 2 odst. 4 stavebního zákona, kde

je legislativně definován pojem dokončená stavba. S ohledem na zmíněné ustanovení

stavebního zákona má žalovaný za to, že nepovolené zděné oplocení je změnou dokončené

stavby, a to její přístavbou a nástavbou, tj. stavbou (stavebním dílem) ve smyslu ust. § 2 odst.

3 a 4, jakož i ust. § 129, stavebního zákona, jež před samotnou realizací vyžadovala

rozhodnutí či jiné opatření stavebního úřadu. Z tohoto důvodu dle žalovaného nelze přisvědčit

žalobcům, že v tomto případě se jednalo pouze o opravu a navýšení zdi, když prokazatelně

došlo k půdorysnému rozšíření (stávající) zdi, a že tudíž se nejedná o stavbu, kterou může

stavební úřad odstranit. Předestřené tvrzení žalobců pokládá žalovaný za účelové, jelikož

žalobci v průběhu vedení celého správního řízení nikterak nezpochybňovali charakter jimi

provedených stavebních prací. Nadto žalovaný doplnil, že žalobci námitku, že provedené

stavební dílo není stavbou, neuplatnili v prvostupňovém a ani druhostupňovém řízení, tj. ani

v rámci podaného odvolání, čímž dle žalovaného žalobci ohledně této námitky nevyčerpali

opravné prostředky [viz ustanovení , ,

ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)].

Pokud se týká námitky žalobců, že provedené stavební úpravy nelze považovat za

stavbu, a tudíž ji nelze odstranit, žalovaný v této souvislosti poukázal na výrok napadeného

rozhodnutí správního orgánu I. stupně, kdy v rámci řízení o odstranění stavby byl

specifikován předmět tohoto řízení. Dle žalovaného bylo tímto rozhodnutím nařízeno

odstranit toliko stavbu kamenné zdi, kterou žalobci bez povolení vybudovali, a jíž jsou

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 4 15A 12/2011

vlastníci. K tomu žalovaný ještě poznamenal, že rozhodně nebylo nařízeno odstranění stavby

jako celku, tj. nově vystavené kamenné zdi včetně původní zdi, s čímž dle žalovaného plně

koresponduje III. podmínka rozhodnutí správního orgánu I. stupně, podle níž má být stavba

kamenné zdi odstraněna postupným rozebíráním, čímž bude současně technicky zamezeno

odstranění původní zdi.

V daném případě se jedná o odstranění oplocení, tj. kamenné zdi, kdy k provedení této

činnosti sice není třeba ohlášení, nicméně podle ust. § 96 odst. 2 písm. a) stavebního zákona

se naopak vyžaduje územní rozhodnutí nebo územní souhlas. Jelikož stavba kamenné zdi byla

žalobci provedena bez opatření stavebního úřadu, tak stavební úřad, tj. správní orgán

I. stupně, zahájil správní řízení o odstranění stavby. Tímto dal stavební úřad žalobcům

současně možnost, aby ve stanovené lhůtě požádali o dodatečné povolení stavby kamenné

zdi. Žalobci však této možnosti nevyužili, tj. nepožádali o dodatečné povolení stavby, proto

byl správní orgán I. stupně povinen v souladu s ust. § 129 odst. 3 stavebního zákona

rozhodnout o odstranění stavby.

Ohledně námitky žalobců, že odstranění stavby by bylo značně neúčelné, žalovaný

uvedl, že stavební úřad nemá ze zákona stanovenou povinnost posuzovat případnou ztrátu,

která by „černému stavebníkovi“ vznikla v důsledku odstranění stavby. Žalobci vybudováním

stavby kamenné zdi bez příslušného povolení porušili zákon, a proto nesou riziko finančních

ztrát pro případ, že takováto stavba nebude dodatečně povolena. Pokud by správní orgán

I. stupně nebo žalovaný ve správním řízení o odstranění stavby zohlednili tyto argumenty

žalobců, sami by postupovali v rozporu se stavebním zákonem (viz ust. § 129 stavebního

zákona). Pro doplnění žalovaný uvedl, že stavba kamenné zdi byla provedena na pozemku,

jenž je ve vlastnictví města Kadaň, které s touto stavbou nesouhlasilo. Na základě této

skutečnosti žalovaný usoudil, že se lze domnívat, že tato okolnost byla důvodem, proč žalobci

nepožádali o dodatečné povolení stavby. Žalovaný dále uvedl, že ze správního spisu zcela

zřejmé, že žalobci již od počátku věděli, že staví na pozemku, jenž je ve vlastnictví města

Kadaně (viz odvolání žalobců ze dne 4. 2. 2009). Město Kadaň přitom se stavbou na svém

pozemku nikdy nesouhlasilo.

Pokud se týká námitky žalobců, že odstraněním stavby kamenné zdi by mohl být

vážně ohrožen kořenový systém stromu, žalovaný předně konstatoval, že tato námitka se

shoduje s jednou z námitek, jež byla žalobci uplatněna již v rámci odvolacího řízení. V této

souvislosti žalovaný poukázal na napadené rozhodnutí, kde po vyžádání stanoviska od

Městského úřadu Kadaň, odbor životního prostředí, ze dne 29. 7. 2010, č. j.

MUKK/49144/10, sp. zn. ŽP-49144/10/OP/VOŠ, který odstranění stavby kamenné stavby

z důvodu možného poškození kořenového systému stromu nijak nevyloučil, byl doplněn

výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně o podmínku č. 9, kde byly přesně stanoveny

podmínky pro ochranu vzrostlého stromu při odstraňování stavby kamenné zdi.

Dále žalovaný uvedl, že neshledává důvodnou ani námitku žalobců o tom, že

napadené rozhodnutí ukládá žalobcům zasáhnout do vlastnických práv třetích osob, neboť

tímto rozhodnutím bylo žalobcům nařízeno odstranit toliko nově vyzděné oplocení, a nikoliv

původní zeď. K zásadnímu zásahu do vlastnických práv již došlo právě samotnou realizací

této stavby. Pokud by při odstraňování nově postavěné kamenné zdi došlo k poškození

původní zdi či pozemku ve vlastnictví města Kadaně, žalovaný pro tento případ poukázal na

ust. § 131 odst. 2 stavebního zákona, podle něhož by žalobci případně odpovídali za škodu

vzniklou při odstraňování stavby na sousedním pozemku či stavbě.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 5 15A 12/2011

Závěrem žalovaný podotkl, že žalobní důvody předestřené žalobci v žalobě jimi

nebyly uplatňovány (vyjma jednoho – ohrožení kořenového systému stromu) jako námitky

v řízení předcházejícím žalobou napadenému rozhodnutí.

V následně učiněné velmi obsáhlé replice žalobci setrvali na žalobních tvrzeních a

zdůraznili, že se stanoviskem žalovaného nesouhlasí a že celou záležitost považují za zcela

účelovou s úmyslem poškodit žalobce. Opětovně zopakovali, že na vlastní náklady zhodnotili

zeď ve vlastnictví města Kadaň, čímž zabránili jejímu stále se zhoršujícímu stavu, který

ohrožoval okolí, a i v neposlední řadě přispěli i k estetickému zlepšení okolí, jelikož zeď

výrazným způsobem zvelebili. Dle žalobců vyjádření žalovaného k žalobě potvrdilo, že

napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jsou nezákonná, neboť

právě až ve vyjádření k žalobě bylo přesně specifikováno, jaké konkrétní části zdi mají být

žalobci odstraněny. Tato skutečnost má dle žalobců za následek, že vyjádření žalovaného a

správního orgánu I. stupně jsou vnitřně rozporná. Žalobci rovněž uvedli, že rozhodování o

odstranění stavby náleží do pravomoci správních úřadů pouze v případě, že se jedná o

nepovolenou stavbu. Pokud se naopak jedná o stavbu postavenou na pozemku ve vlastnictví

jiného, tak v tomto případě rozhodování o odstranění stavby nenáleží do pravomoci správních

úřadů. V této souvislosti žalobci dále doplnili, že jelikož byla stavba kamenné zdi postavena

na pozemku města Kadaně, tak tato stavba, resp. stavební činnost, je dle žalobců součástí

pozemku, na kterém stojí, a vlastníkem této stavby je proto vlastník pozemku, na kterém je

tato stavba postavena, tj. město Kadaň. Z tohoto důvodu dle žalobců souzená věc nespadá do

oblasti práva správního, ale do oblasti práva občanského. V další části repliky se žalobci

detailně zaobírali pojmem stavba z hlediska soukromého práva. V této souvislosti zejména

poukazovali na rozhodnutí uveřejněné v Bulletinu Nejvyššího soudu pod č. 15/1989, kde bylo

judikováno, že stavba je takový výsledek stavební činnosti, jímž vznikne věc. Žalobci

následně odkázali na ust. , , ve znění

pozdějších předpisů (dále jen „“), podle něhož stavba není součástí

pozemku, což dle žalobců mimo jiné znamená, že součástí pozemku nejsou výsledky stavební

činnosti, které jsou sami věcmi v právním smyslu. Některé výsledky stavební činnosti se však

za součást pozemku považují, a to např. stavby jako ploty či opěrné zdi. Z této skutečnosti

žalobci usuzují, že předmětná zeď je součástí pozemku, a to pozemku ve vlastnictví města

Kadaně. Tato okolnost má dle žalobců rovněž za následek, že tato zeď je též ve vlastnictví

města Kadaně, a to bez ohledu na to, kdo ji postavil, neboť výsledky stavební činnosti, jež

jsou součástí pozemku, což je právě tento případ, vždy sdílejí právní osud věci, s níž jsou

spojeny. Jelikož je nově postavená kamenná zeď součástí pozemku ve vlastnictví města

Kadaně, což znamená, že i tato zeď je ve vlastnictví města Kadaně, nelze dle žalobců po nich

požadovat odstranění stavby kamenné zdi, neboť k tomuto nejsou oprávněni. Z tohoto důvodu

proto žalobci pokládají rozhodnutí správního orgánu I. stupně za nevykonatelné, s tím, že

součást věci nemá svůj vlastní právní osud, neboť sdílí právní osud věci, k níž patří. Jelikož

součást věci tedy nemá vlastní právní osud, nelze ji od věci, s níž právní osud sdílí, nijak

oddělit nebo s ní jakkoliv nakládat.

Při ústním jednání před soudem konaném dne 9. 12. 2013 právní zástupce žalobce

uvedl, že vůči žalobcům bylo vedeno účelové správní řízení, když v daném případě nemůže

být odstraněna předmětná stavba. Trvá na tom, že žalobci toliko opravili značně zchátralou

stávající zeď v dané lokalitě, která zjevně ohrožovala bezpečnost osob. Pro žalobce je proto

za tohoto stavu nepochopitelné, že Město Kadaň odmítlo přistoupit na jakoukoliv variantu

navrhovanou žalobci tak, aby nemuselo dojít k odstranění dotyčné zdi. Dále právní zástupce

žalobců uvedl, že v žalobě bylo nepřesně uvedeno, že vzrostlý smrk se nachází na pozemku

žalobců. Taktéž uvedl, že na pozemku č. 3460/210 v k. ú. Kadaň ve vlastnictví Města Kadaň

se nejprve nacházelo torzo zdi k areálu kasárna. Toto torzo zdi, které bylo značně nakloněno a

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 6 15A 12/2011

vychýleno ze své osy, žalobci odbouráním částečně snížili. V mezidobí soused v dané lokalitě

pan G. B. k tomuto torzu zdi přidal na volno betonové svahové dílce a lešenářské tyče za

účelem zamezení pádu zchátralého torza zdi. Vedle toho Město Kadaň v mezidobí v dané

lokalitě nechalo zhotovit obrubníkové obruby kolem těchto svahových dílců. V rámci

výstavby oplocení rodinného domu ve vlastnictví žalobců se žalobci z pozice mezujících

sousedů rozhodli řešit i tuto část oplocení, a to z estetického a bezpečnostního důvodu.

Vlastnictví torza zdi tehdy žalobci neřešili. V rámci výstavby předmětné zdi soused pan G. B.

odstranil jím přidané betonové svahové dílce a lešenářské tyče, takže žalobci mohli

zrealizovat obestavění stávajícího torza zdi z betonu a okrasných kamenů. K tomu právní

zástupce žalobců výslovně uvedl, že torzo stávající zdi v dezolátním stavu bylo žalobci

ponecháno na místě včetně jeho naklonění a toto torzo bylo obestavěno betonem a okrasnými

kameny. Torzo stávající zdi se tedy stalo nedílnou součástí nového oplocení, a proto jsou

jejich žalobní tvrzení důvodná.

Pověřený pracovník žalovaného při témže ústním jednání před soudem setrval na

požadavku žalobu zamítnout pro nedůvodnost. K vyjádření právního zástupce žalobců

ohledně popisu skutkového stavu v dané lokalitě pověřený pracovník žalovaného neměl

žádných výhrad a připustil, že v dané lokalitě došlo k obestavění torza stávající zdi, ovšem

díky tomu se dle jeho názoru jedná o stavbu ve smyslu stavebního zákona, ohledně které

může stavební úřad nařídit její odstranění. V daném případě totiž sice došlo k obestavění

stávajícího torza zdi, nicméně se nejednalo o prostou opravu stávajícího torza zdi, a proto

mohlo být nařízeno odstranění dotyčné stavby.

Napadené rozhodnutí soud pak přezkoumal v řízení podle části třetí prvního dílu hlavy

druhé , která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních písm.

c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a věty první Z této zásady vyplývá,

že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který

žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí

dle věty první Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí

nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad

rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti přihlédnout toliko k takovým vadám

napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají jeho

nicotnost podle

Po přezkoumání skutkového a právního stavu, zevrubném prostudování obsahu

předloženého správního spisu a uskutečněném ústním jednání před soudem dospěl soud

k závěru, že žaloba je důvodná a že žalobou napadené rozhodnutí včetně jemu

předcházejícího rozhodnutí stavebního úřadu je třeba zrušit pro vady řízení ve smyslu

ust. , když skutkový stav, který vzal žalovaný a stavební úřad za

základ svých rozhodnutí nemá oporu ve správním spise, který byl soudu předložen k jeho

výzvě žalovanou stranou.

Při učinění závěru o důvodnosti žaloby pro výše specifikovanou vadu řízení ve smyslu

ust. soud vycházel ze skutečnosti, že stavební úřad a v návaznosti

na něj i žalovaný uložili žalobcům dle ust. § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona odstranit

stavbu kamenné zdi postavené na pozemku parc. č. 3460/210 v k. ú. Kadaň. Jinými slovy to

znamená, že stavební úřad i žalovaný svá rozhodnutí opřeli o skutečnost, že žalobci vystavěli

kamennou zeď jakožto novou stavbu na cizím pozemku bez příslušného rozhodnutí

stavebního úřadu, a tudíž že se jedná o stavbu ve smyslu stavebního zákona, ohledně níž za

splnění zákonem stanovených podmínek může být nařízeno její odstranění. Tento právní

náhled stavebního úřadu i žalovaného ostatně zřetelně vyplývá i z konstatace žalovaného,

která je obsažena v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, a to ve druhém odstavci str.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 7 15A 12/2011

5, o tom, že rozporovaná kamenná zeď je přistavěna k líci stávající opěrné zdi, jak je dle

žalovaného zřejmé z přiložené fotodokumentace pořízené v průběhu výstavby kamenné zdi.

Z fotodokumentace založené ve správním spise dle názoru soudu ovšem naprosto

nijak nevyplývá, že rozporovaná kamenná zeď byla žalobci přistavěna k líci tehdejšího torza

zdi. Taktéž z fotodokumentace přiložené žalobci k předmětné žalobě, která je v zásadě

totožná s fotodokumentací založenou ve správním spise, není jakkoliv patrné, že by žalobci

rozporovanou kamennou zeď přistavěli k líci stávajícího torza zdi. Žalobci přitom ve

správním řízení a posléze i v řízení před soudem kategoricky namítali, že z jejich strany došlo

pouze k opravě stávajícího torza zdi, které bylo ve velmi dezolátním stavu a bylo značně

nakloněno a vychýleno ze své osy, kdy žalobci toto torzo zdi odbouráním částečně snížili,

dále jej ponechali na místě včetně jeho naklonění a následně toto torzo zdi bylo obestavěno

betonem a okrasnými kameny. Z tvrzení žalobců tedy vyplývá, že z jejich strany nedošlo

k žádnému vystavění stavby na cizím pozemku, nýbrž k pouhému zhodnocení a zvelebení

stavby již na dotyčném pozemku umístěné. Tomuto tvrzení pak nekoliduje pořízená

fotodokumentace, která tvoří nedílnou součást správního spisu nebo kterou přiložili žalobci

v příloze ke své žalobě.

Z právě uvedených skutečností je zřejmé, že tvrzení žalobců o tom, že z jejich strany

nedošlo k žádnému vystavění stavby na cizím pozemku, když pouze zvelebili stávající torzo

zdi již na pozemku umístěné, je v příkrém rozporu se závěrem stavebního úřadu a potažmo

žalovaného o tom, že žalobci vystavěli kamennou zeď jakožto novou stavbu na cizím

pozemku, jelikož rozporovanou kamennou zeď přistavěli k líci stávajícího torza zdi.

Po zevrubném prostudování příloh přiložených žalobci k předmětné žalobě a zejména

pak spisového materiálu, který soudu předložil žalovaný, ovšem soud nemohl učinit jiný

závěr než ten, že závěr stavebního úřadu a žalovaného o výstavbě kamenné zdi jakožto nové

stavby na cizím pozemku, když ta byla žalobci přistavěna k líci stávajícího torza zdi, není

podložen žádným důkazním prostředkem, z něhož by tento závěr prokazatelně vyplýval.

V této souvislosti nelze nezmínit, že důkazní situace tak, jak je zachycena ve správním spise,

v předmětném soudním řízení zůstala nezměněna, a to i poté, kdy soud v rámci soudního

řízení jak žalobce, tak i žalovaného ještě výslovně vyzýval k doložení mj. veškeré

fotodokumentace pořízené v rámci výstavby rozporované kamenné zdi, a to především té,

která by průběžně zachycovala stavební práce na této zdi, neboť žalobci i žalovaní soudu

shodně sdělili, že veškerou dokumentaci, kterou měli k dispozici, již předložili soudu.

Za dané situace tak žalovaná strana učinila závěr o nutnosti vydat rozhodnutí ve

smyslu ust. § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona o odstranění stavby kamenné zdi

postavené na pozemku parc. č. 3460/210 v k. ú. Kadaň, jakožto svébytné nové stavby na

cizím pozemku vystavěné bez příslušného rozhodnutí stavebního úřadu, aniž by měla svůj

závěr náležitě podložen spisovým materiálem. V tomto procesním postupu stavebního úřadu a

žalovaného, když ten v zásadě akceptoval prvoinstanční rozhodnutí stavebního úřadu, soud

shledává závažnou vadu řízení dle , jak soud již předeslal shora.

Žalovaná strana by měla vzít v potaz skutečnost, že k vydání rozhodnutí o nařízení odstranění

rozporované kamenné zdi žalobcům může být přikročeno za situace, kdy je postaveno na

jisto, kdo je vlastníkem rozporované kamenné zdi – zda vlastníky jsou žalobci či Město

Kadaň, které bylo vlastníkem stávajícího torza zdi i pozemku parc. č. 3460/210 v k. ú. Kadaň,

na němž se dotyčné torzo zdi nacházelo.

Pro zodpovězení otázky vlastnictví rozporované kamenné zdi je důležité vyjasnit,

jakým způsobem došlo k realizaci rozporované kamenné zdi – tj. zda došlo k jejímu

přistavění k líci stávajícího torza zdi ve vlastnictví Města Kadaň, jak dovodila žalovaná

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK]Pokračování 8 15A 12/2011

strana, a tedy výstavbě svébytné nové stavby na cizím pozemku, či k prostému zhodnocení a

zvelebení stávajícího torza zdi, jak tvrdili žalobci, a tedy zpracování cizí věci ve vlastnictví

Města Kadaň. Dále soud uvádí, že po zodpovězení otázky vlastnictví rozporované kamenné

zdi by žalovaná strana měla mít na paměti, že adresátem případného rozhodnutí o nařízení

odstranění ve smyslu ust. § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona může být v zásadě jen

vlastník stavby.

S ohledem na zjištěnou zásadní vadu řízení ve smyslu ust. ,

tak jak byla soudem popsána shora, soudu proto nezbylo nic jiného než předmětnou žalobu

vyhodnotit jako důvodnou. Soud tudíž napadené rozhodnutí žalovaného včetně jemu

předcházejícího rozhodnutí stavebního úřadu dle ust. zrušil a

zároveň v souladu s ust. rozhodl o tom, že se věc vrací žalovanému

k dalšímu řízení, v němž je dle ust. vázán právním názorem soudu výše

uvedeným.

Jelikož žalobci měli ve věci plný úspěch, soud proto podle ust. § 60 odst. 1 věty první

uložil žalovanému zaplatit žalobcům do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku

náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení o předmětné žalobě v celkové výši 28.754,-

Kč, která se skládá z částky 2 x 2.000,-Kč za zaplacené soudní poplatky, z částky 2 x 5.940,-

Kč za tři úkony právní služby právního zástupce žalobců Mgr. Ing. Vlastimila Němce po

2.100,-Kč snížených o 20% podle ust. § 7, ust. § 9 odst. 3 písm. f) a ust. § 12 odst. 4 vyhlášky

Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za

poskytování právních služeb, ve znění do 31. 12. 2012 [převzetí a příprava zastoupení - § 11

odst. 1 písm. a), podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d), podání repliky - § 11 odst. 1 písm. d)];

z částky 2 x 900,-Kč za tři s tím související režijní paušály po 300,-Kč podle ust. § 13 odst. 1,

odst. 3 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. ve znění po 1. 9. 2006; z částky 2 x

2.480,-Kč za jeden úkon právní služby dotyčného právního zástupce žalobců po 3.100,-Kč

sníženého o 20% podle ust. § 7, ust. § 9 odst. 4 písm. d) a ust. § 12 odst. 4 vyhlášky

Ministerstva spravedlnosti č. ve znění po 1. 1. 2013 [účast při jednání soudu dne

9. 12. 2013 - § 11 odst. 1 písm. g], z částky 300,-Kč za s tím související režijní paušál po

300,-Kč podle ust. , odst. 3 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. ve

znění po 1. 9. 2006; z částky 818,-Kč představující výdaje za cestovné právního zástupce

žalobců k ústnímu jednání soudu konanému dne 9. 12. 2013, z částky 400,-Kč za 4 půlhodiny

po 100,-Kč za promeškaný čas právního zástupce žalobců v souvislosti s uskutečněným

ústním jednáním před soudem dne 9. 12. 2013 podle ust. § 14 odst. 3 vyhl. Ministerstva

spravedlnosti č. ve znění po 1. 9. 2006 a z částky 4.296,-Kč představující 21%

DPH, kterou byl advokát podle zvláštního právního předpisu povinen odvést z odměny za

zastupování a náhrad, jež byly vyjmenovány.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho

doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se

sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se

dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na

sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných

náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu

a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 9 15A 12/2011

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro

zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Ústí nad Labem dne 9. prosince 2013

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Markéta Kubová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)