Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Af 67/2010 - 61

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové

a soudců JUDr.Jitky Hroudové a Mgr.Marka Bedřicha v právní věci žalobce: DHL Global

Forwarding (CZ) s.r.o., IČ 27112161, se sídlem v Praze 4, Na Strži 1702/65 proti

žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem v Praze 4, Budějovická 7 ( dříve „Celní

ředitelství Praha“, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 7), v řízení o žalobě proti rozhodnutí

žalovaného správního úřadu ze dne 18.10.2010, č.j.: 16587-6/2010-170100-021

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal přezkoumání a

zrušení rozhodnutí Celního ředitelství Praha (dále též žalovaného správního úřadu) ze dne

18.10.2010 , č.j.: 16587-6/2010-170100-021, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti

dodatečnému platebnímu výměru, vydanému Celním úřadem Praha - Ruzyně dne 13.8.2008,

č.j. 4406/08/194100-021/7, kterým bylo žalobci dodatečně vyměřeno clo ve výši 68.133,-Kč.

Žalobce v podané žalobě namítl, že zásadní podstatou námitek je skutečnost, že

žalovaný - stejně jako správní úřad rozhodující v prvém stupni - nesprávně posoudil vlastnosti

dovezeného zboží IP kamery, kterou žalobce zařadil do položky Kombinované nomenklatury

s nulovou sazbou cla, zatímco správní úřady na základě následné kontroly došly k závěru, že

pokračování 2 11Af 67/2010

se jedná o zboží, jež by mělo být zařazeno do položky se sazbou cla ve výši 4,9%. Posouzení

činností a vlastností IP kamer je specializovanou a ryze odbornou záležitostí. Žalobce se

v průběhu správního řízení snažil prokázat veškeré vlastnosti, které podle jeho názoru mají

vliv na správné zařazení kamer podle sazebníku. Předložil technické specifikace, tzv.

datasheety, předložil i znalecký posudek znalce J. S. č.j. , jenž se vyjadřoval

k některým vlastnostem IP kamer a podal doplňující vysvětlení při ústním jednání. Z postupu

správních úřadů v obou stupních nikdy nevyplynulo, co je vlastně podle názoru celních úřadů

rozhodující skutečností, pro kterou považují kamery za zboží, jež má být zařazeno do jiné

položky sazebníku, než učinil žalobce.

Podstatná změna nastala až poté, co byla u Městského soudu v Praze zahájena soudní

řízení mezi společností KOUKAAM a.s. a Generálním ředitelstvím cel, v nichž se uvedený

žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Generálních ředitelství cel, týkajících se závazné

informace o sazebním zařazení zboží. Ve všech případech se jedná o posouzení různých

druhů IP kamer, tedy identického zboží, jež je předmětem i tohoto řízení. V rámci těchto

řízení Generální ředitelství vyjádřilo, co celní orgány považují za podstatné pro zařazení

kamer do sazebníku, jak dosud činily dodatečnými platebními výměry. Podle Generálního

ředitelství cel nebyl rozhodující pro posouzení zařazení zboží způsob přenosu signálu, jak

posuzoval soudní znalec, ale rozhodující je, zda je obraz zařízením ukládán na vnitřní paměť

nebo médium, to znamená, že zaznamenaný obraz je možné po jakékoliv libovolné době

vyvolat, respektive opakovaně produkovat. Podle závěru Generálního ředitelství cel takové

vlastnosti předmětné IP kamery nemají. Žalobce uvedený závěr považuje za nesprávný.

Dovážené IP kamery (včetně těch, které byly předmětem nyní napadeného rozhodnutí) tuto

požadovanou vlastnost mají. Jsou totiž vybaveny tzv. interním FTP serverem, jenž jim

umožňuje obraz na tento FTP server uložit a kdykoli později podle potřeb uživatele obraz i

vyvolat. Tento závěr akceptovalo Celní ředitelství Praha v rozhodnutích o závazné informaci

o sazebním zařazení zboží, jako byly IP kamery uvedené v podané žalobě, které jsou zásadně

obdobné zboží, které bylo předmětem dovozu v posuzované věci. Liší se sice určitými

parametry, avšak ve všech případech stejně mohou ukládat a následně vyvolávat obraz podle

potřeb uživatele. V těchto rozhodnutích celní úřad akceptoval návrh žadatele a kamery zařadil

do jiné podpoložky než dosud činil. Žalovaný odvolací správní úřad však tuto skutečnost

nesprávně v napadeném rozhodnutí nezohlednil a ryze účelovým výkladem se snažil dospět

k závěru, proč k tomu nelze přihlížet. Žalobce i nadále trvá na tom, že všechny předmětné

kamery vnitřní paměť mají, což vyplývá z již dříve předložených dokumentů, jako jsou

katalogové listy, uživatelské návody a podobně. Zabudovaná paměť typu RAM je potřebná

nejen k realizaci výše uvedené funkčnosti, ale i k provozu zařízení jako takového, když slouží

mimo jiné k uložení změn v nastavení parametrů, provedených uživatelem a podobně.

Žalobce má za to, že je zcela nesprávná ta část odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve

které žalovaný odvolací správní úřad - zjednodušeně řečeno - dospívá k tomu, že nově vydané

závazné informace o sazebním zařazení, ve kterých byly akceptovány připomínky dovozců IP

kamer a Generálního ředitelství cel, se vůbec na tuto věc nevztahují, neboť se jedná o jiné

typy kamer. Tento závěr je v příkrém rozporu s podklady, jež byly celním orgánům v průběhu

řízení poskytnuty a jsou v rozporu s faktickými vlastnostmi předmětných kamer. Pouhé

porovnání číselných řad označení kamer je v současné době zcela nevypovídající. Ač se jedná

o číselně jiné typy, řada vlastností je stejná včetně vlastností, které jsou pro zařazení do

sazebníku rozhodující. Podle názoru žalobce nelze připustit, aby závazná informace o

sazebním zařazení, byť byla vydána jiné osobě, v případě identického zboží s identickými

vlastnostmi v případě jednoho dovozce byla předmětem jiného postupu správního úřadu, než

tomu je v případě dovozce druhého.

pokračování 3 11Af 67/2010

Žalobce v podané žalobě namítl také procesní pochybení správního úřadu prvého

stupně, kdy jeho rozhodnutí nebylo zejména řádně odůvodněno. V odůvodnění napadeného

platebního výměru citoval prvostupňový celní úřad údaje, uvedené při celní deklaraci

dováženého zboží. Následně už uvedl pouze závěr, že v daňovém řízení bylo prokázáno, že

došlo k nesprávnému zařazení dovezeného zboží a všeobecně odkázal na harmonizační

pravidla. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí tak nebylo vůbec uvedeno, na základě

čeho konkrétně dospěl celní úřad k závěru, že zboží bylo nesprávně deklarováno, tj. z jakých

skutečností a zejména na základě jakých technických vlastností dováženého zboží k takovému

závěru celní úřad došel. Pouhý odkaz na deklarovanou podpoložku celního sazebníku a to, jak

měla být uvedena správně, nemůže postačovat. Odůvodnění mělo obsahovat zejména

technické zhodnocení dováženého zboží, jeho nezaměnitelných vlastností a na to odpovídající

zdůvodnění zařazení zboží do jiné části sazebníku. Správní úřad se nijak nevypořádal

s tvrzením žalobce a zástupce příjemce zboží – společnosti TRACO INTERNATIONAL

s.r.o., kteří při ústním jednání poukazovali na některé technické parametry zboží, jeho funkce

a z toho dovozovali správnost postupu při deklaraci. O to více bylo na místě rozhodnutí

odůvodnit tak, aby bylo přesvědčivé. Tuto vadu však žalovaný v napadeném rozhodnutí o

odvolání nijak nezohlednil.

Další zásadní procesní vadou byla skutečnost, že prvostupňový celní úřad předmětné

zboží nikdy fyzicky ani neviděl, neprovedl jeho kontrolu, neověřil jeho skutečné vlastnosti a

funkce. Otázka správného zařazení zboží do celního sazebníku je odvislá jen a pouze od jeho

technických parametrů a skutečných funkcí, proto se jeví potřeba zboží fyzicky před vydáním

rozhodnutí prověřit jako zcela zásadní, bez prověření není možno vůbec uvažovat o tom, že

by mohlo být prokázáno porušení celních předpisů. Zboží v tomto případě nebylo

kontrolováno, nebylo kontrolováno ani při následné kontrole, na jejímž podkladě bylo dané

řízení zahájeno.

Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu k podané žalobě vyplývá, že žalovaný

správní úřad se odvolává na právní názor, vyjádřený v odůvodnění napadeného rozhodnutí o

odvolání, který následně doplnil tím, že předmětné zboží je do podpoložky č. 85253090 90

Společného celního sazebníku Evropského společenství podle nařízení Komise ES

č.1719/2005 zařazeno správně. Zboží, popsané v celním prohlášení v kolonce 31 jako

digitální kamery, později odvolatelem nazvané jako IP kamery, je podle doložené

dokumentace a popisu, poskytnutých žalobcem, zařízení, které zachycuje a vysílá živé záběry

nebo snímky přímo do datové sítě. Z uvedeného žalovaný vyvozuje, že je neukládá na

paměťové médium, ale živé záběry vysílá přímo do datových sítí. Vzhledem k tomu, o jaké

zboží se jedná a jakou má funkci, patří zboží do kapitoly 85 HS - elektrické stroje, přístroje a

zařízení a jejich části a součásti, přístroje pro záznam a reprodukci zvuku, přístroje pro

záznam a reprodukci televizního obrazu a zvuku a částí součástí a příslušenství těchto

přístrojů. Dále bylo zboží vzhledem ke svému účelu zatříděno do čísla 8525 HS jako vysílací

přístroje, radiotelefony, radiotelegrafy, rozhlasové nebo televizní vysílání, též obsahující

přijímací zařízení nebo zařízení pro záznam nebo reprodukci zvuku, televizní kamery,

videokamery pro statické snímky a ostatní videokamery se záznamem obrazu i zvuku,

digitální kamery. Do tohoto čísla podle názoru žalovaného patří kamery a fotoaparáty, které

snímají obraz a převádí jej na elektronický signál, který je přenášen jako videoobraz do míst

mimo kamery pro sledování nebo pro vzdálený záznam. Tyto tzv. televizní kamery nemají

vestavěn žádný prostředek pro záznam obrazu nebo zvuku a mohou být rovněž používány se

zařízením pro automatizované zpracování dat jako například webkamery. Proto se - vzhledem

pokračování 4 11Af 67/2010

k absenci vnitřního paměťového zařízení či média - zboží zařazuje do podpoložky 85253090 KN, kódu podpoložky TARIC 85253090 90.

Žalovaný se neztotožnil s názorem, že posouzení činnosti a vlastností předmětného

zboží je specializovanou a odbornou záležitostí a sledování technických změn a parametrů je

tak v možnostech několika málo odborníků. Vývoj mezinárodního obchodu a pravidel jde na

základě aktualizací, vyplývajících ze zavádění nových technologií, technologického pokroku

a potřeb obchodu směrem k zjednodušování harmonizovaného systému slučováním určitých

kapitol a podkapitol HS, a dále zavedením jednotných a srozumitelných pravidel pro výklad a

interpretaci pravidel a vysvětlivek. Na základě všeobecně srozumitelných a pochopitelných

pravidel a vysvětlivek by měl být každý dovozce schopen sám zařadit správně dovážené zboží

do podpoložky KN bez pomoci nebo s minimální pomocí celních orgánu.

Žalovaný se v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí podrobně zabýval

skutečnostmi, souvisejícími se zařazením předmětného zboží do příslušné podpoložky celního

sazebníku, čímž podle svého názoru zhojil i případné nedostatky odůvodnění rozhodnutí

prvoinstančního orgánu. Žalovaný nesouhlasí s názorem žalobce, že až ze soudních řízení o

žalobách mezi Generálním ředitelstvím cel a společností KOUKAAM a.s. vyplynulo, co je

pro celní orgány rozhodné pro zařazení kamer do celního sazebníku, protože již prvoinstanční

orgán ve svém platebním výměru zařadil předmětné zboží jako televizní kamery, které nemají

vestavěn žádný paměťový prostředek pro záznam obrazu anebo zvuku. Pojem „FTP server“

podle názoru žalovaného vyvolává představu paměťového média, například pevného disku

vzdáleného počítače, schopného trvalého záznamu určitých dat, přičemž předmětné IP

kamery žádným paměťovým médiem, umožňujícím pořízení trvalého záznamu obrazu a

zvuku, přímo v kameře nedisponují. Žalovaný proto odmítá žalobní námitku, že kamery

umožňují obraz na tento FTP server uložit a kdykoli později podle potřeb uživatele vyvolat.

Tuto funkci předmětné kamery rozhodně neumožňují, neboť nedisponují žádným serverem ve

smyslu datového úložiště (energeticky nezávislého) trvalé paměti a lze souhlasit jedině s tím,

že se jedná o kopírování souboru s operační pamětí IP kamery, kde byl zpracováván a na

přechodnou dobu i uložen pro potřebu jeho odeslání přes počítačovou síť na externí

záznamové úložiště. Nejde o uložení ve smyslu trvalého uložení na energeticky nezávislé

paměťové médium, jako je tomu u digitálního fotoaparátu, ale o přechodné uložení po dobu

probíhajícího zpracování a odeslání přes počítačovou síť na externí záznamové úložiště.

Celním orgánům během správního řízení nebyly předloženy žádné uživatelské návody,

což však nezměnilo nic na tom, že žalovaný souhlasí s tvrzením žalobce o přítomnosti vnitřní

pamětí IP kamer, avšak systémovými prostředky předmětných IP kamer - procesorem,

operační pamětí RAM a pamětí ROM - se podrobněji zabývá na dalším místě vyjádření k

žalobě. Pokud měl žalobce na mysli, že uvedené paměti RAM a ROM jsou oním vestavěným

paměťovým prostředkem pro záznam obrazu anebo zvuku, tedy rozhodnou součástí, která

zakládá důvod zařazení předmětného zboží do sazební položky, požadované žalobcem, má

žalovaný za to, že v technických specifikacích, předložených žalobcem, je sice u jednotlivých

typů IP kamer uvedena velikost paměti RAM a ROM, nicméně uvedené paměti jsou

systémovými paměťmi, potřebnými pro běh a funkci samotného zařízení, které podle názoru

žalovaného funguje jako televizní kamera, tj. obraz a zvuk snímá a odesílá do zařízení, kde je

obraz a zvuk zachycován, upravován a podobně. Tato zařízení - kromě jiných odlišností -

nemají vestavěn žádný prostředek pro trvalý záznam obrazu anebo zvuku. V odůvodnění

napadeného rozhodnutí žalovaný přirovnává IP kameru k vzdálenému počítači, ke kterému je

za určitých podmínek možno se připojit a pracovat s ním a s jeho soubory. Podle názoru

žalovaného je zapotřebí, aby pro takové použití disponovalo cílové zařízení pro automatické

pokračování 5 11Af 67/2010

zpracování dat patřičnou systémovou pamětí RAM a ROM, aby vůbec bylo schopno pracovat

a aby bylo schopno plnit účely, pro které bylo navrženo a sestrojeno. Tyto paměti však

nezajišťují chod předmětného zařízení samy o sobě, ale jsou nedílným doplňkem centrální

procesové jednotky, která je v technické specifikaci předmětného zboží IP kamer od výrobce

Vivotek, uvedena ve výčtu systémových prostředků o popisu systém. Uvedená RAM a ROM

paměť, poprvé zmíněná žalobcem až po vydání rozhodnutí o odvolání, tvoří spolu

s procesorem a dalšími součástmi celek zařízení pro automatické zpracování dat, který je

nedílnou součástí IP kamery, umožňující vzdálený vstup k síťové IP kameře pomocí

zabudovaného webserveru po internetu, sledování a konfigurování IP kamery odkudkoli na

světě pomocí prohlížeče Microsoft Internet Explorer, živé sledování obrazu a zvuku pomocí

mobilních telefonů, podporu protokolů pro přenos videa a zvuků, snímání videa až 25 snímků

za sekundu s uživatelsky nastavitelným rozlišením, z čehož vyplývá možnost dálkového

softwerového nastavení rozlišení snímaného obrazu. Podle názoru žalovaného platí, že

velikost paměti ovlivňuje rychlost, výkonnost a funkčnost předmětného zboží jako celku

v závislosti na požadavcích, kladených uživatelem.

Žalovaný poukázal na technickou specifikaci, týkající se IP kamery, která se sice

netýká předmětného zboží, ale která byla (zřejmě omylem) předložena žalobcem v daňovém

řízení spolu s technickými specifikacemi dalších typů IP kamer. Z této předložené technické

specifikace vyplývá, že IP kamery Vivotek IP 7138, IP 7139 a další vyjmenované IP kamery

typu Vivotek mají vstup pro umístění paměťové karty CF card, což je na zmiňované úvodní

straně technické specifikace též zobrazeno a znovu zdůrazněno pod nadpisem Vlastnosti, kde

je na třetí odrážce shora uveden anglický text, že v IP kameře je vestavěn slot pro vložení

umístění paměťové karty, využívané jako místní úložiště ve smyslu trvalé energeticky

nezávislé paměti. Na příkladu této IP kamery tedy žalovaný demonstruje, že nelze libovolně

zaměňovat jednotlivé typy kamer s tím, že se jedná o podobné zboží, mající shodné vlastnosti,

týkající se vlivu na sazebním zařazení. Některé typy IP kamer opravdu mají možnost vložení

paměťového média, což jim umožňuje pořízení trvalého záznamu obrazu a zvuku přímo

v kameře, jiné však nemají žádné místní paměťové úložiště, které by umožňovalo pořízení

trvalého záznamu obrazu a zvuku přímo v kameře a jeho pozdější reprodukování. Žalovaný

tedy neporovnával předmětné IP kamery pouze podle jejich typového označení, ale podle

jejich skutečných vlastností, vyjádřených v žalobcem předložených technických specifikacích

jednotlivých typů IP kamer. Z tohoto důvodu žalovaný odmítl námitku ohledně podobnosti

předmětného zboží a zboží, na které byly vydány závazné informace o sazebním zařazení pro

společnost KOUKAAM a.s., neboť se jedná o zboží pouze podobné, nemající shodné

podstatné vlastnosti s vlivem na sazební zařazení.

K námitce nedostatečného odůvodnění rozhodnutí správního úřadu prvého stupně

žalovaný uvedl, že se v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí o odvolání podrobně

zabýval skutečnostmi, souvisejícími se zařazením předmětného zboží do příslušné

podpoložky celního sazebníku a tím zhojil případné nedostatky v odůvodnění rozhodnutí

prvoinstančního orgánu. K namítané vadě o neprovedení kontroly zboží prvoinstačním

orgánem před vydáním rozhodnutí žalovaný uvedl, že otázka sazebního zařazení je odvislá od

technických parametrů předmětného zboží, které nevyplývají z vnějšího vzhledu výrobku a

proto žalovaný tuto žalobní námitku odmítá. Vydání rozhodnutí celním úřadem předcházela

následná kontrola zboží, v rámci které již byly předloženy technické parametry předmětného

zboží a celní úřad tedy vycházel ze zjištěného stavu věci.

Žalobce využil svého práva a podal k vyjádření žalovaného správního úřadu repliku,

v níž poukázal na skutečnost, že v žádostech o vrácení cla z února 2010 rozhodl Celní úřad

pokračování 6 11Af 67/2010

Praha Ruzyně tak, že ve všech případech žalobci clo vrátil, přičemž v odůvodnění výslovně

uvedl, že IP kamery nelze zařadit do podpoložky č. 85253090 90, neboť umožňují záznam

statických snímků. Na základě této skutečnosti celní úřad přeřadil zboží do původní

podpoložky č. 8525401100 se sazbou 0% cla a již uhrazené clo vrátil. Žalovaný tak fakticky

v jiných řízení akceptuje rozhodující skutečnosti pro zařazení zboží podle Sazebníku.

Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:

Dne 6.12.2005 podala společnost DHL Global Forwarding (CZ) u celního úřadu

písemné celní prohlášení ref. č. C113089 na propuštění zboží do režimu volného oběhu.

V položce č. 1, kolonce č. 31, bylo zboží deklarováno jako videokamery v počtu 391 ks,

v položce č. 2 , kolonka 31 bylo zboží deklarováno jako objektivy v počtu 67 kusů a

v položce č. 3 celního prohlášení ( kolonce č. 31) bylo zboží deklarováno jako části, součásti

videokamer – držáky.

Celní úřad podané celní prohlášení přijal a zboží propustil v celním řízení do režimu

volného oběhu rozhodnutím – evid.č. v odst.A 11944135-24855 – 0, kterým zboží pod

položkou č. 1 zařazené do podpoložky 85254011 00 kombinované nomenklatury ( kolonka č.

33) propustil do volného oběhu s celní sazbou 0,0%, zboží pod. pol. č. 2 zařazené v celním

řízení do podpoložky 90021100 90 KN s celní sazbou 6,7% a zboží pod pol. č. 3 ve celním

řízení zařazené do podpoložky 85299040 00 KN propustil s celní sazbou 0,0%. Rozhodnutí

v celním řízení bylo vydáno na základě údajů, uvedených deklarantem v celním prohlášení,

bez jejich ověřování ve smyslu článku 71 odst. 2 Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se

vydává Celní kodex společenství, ve znění pozdějších předpisů.

Následně byla u příjemce zboží - společnosti TRACO INTERNATIONAL spol. s.r.o.

- provedena následná kontrola, shrnutá v kontrolním protokolu č. 11665/07/194100-03,

NK075/07/1941. Předmětem této následné kontroly bylo ověření správnosti zařazení

dovezeného zboží do podpoložky kombinované nomenklatury, mimo jiné i v rozhodnutí

v celním řízení evid.č. 11944135-24855-0 ze dne 6.12.2005, kde žalobce vystupoval v roli

deklaranta. V rámci následné kontroly bylo zpochybněno sazební zařazení dovezeného zboží

a v zahájeném daňovém řízení došel celní úřad k závěru, že došlo k nesprávnému zařazení

dovezeného zboží v položce č. 1 JSD a v položce č. 3 JSD. Jednalo se o zboží:

1/ síťové kamery pro vnitřní použití a IP kamery pro vzdálený dohled

2/ držáky síťových kamer pro vnitřní použití a IP kamer pro vzdálený dohled 3/ videoservery

V daňovém řízení bylo celním úřadem zjištěno, že došlo k nesprávnému zařazení

dovezeného zboží. Celní úřad zboží následně zařadil do podpoložky č. 8525309090 KN

( položka č.1 dodatečného platebního výměru) s celní sazbou 4,9 %, do podpoložky

85299081 99 KN ( položka č. 3 dodatečného platebního výměru) s celní sazbou 5% a do

podpoložky 85175090 00 KN ( položka č. 4 dodatečného platebního výměru) s celní sazbou

0%. Na základě daňového řízení po následné kontrole byl celním úřadem dne 13.8.2008

vydán dodatečný platební výměr č.j.: 4406/08/194100-021/7, kterým byl žalobci doměřen

rozdíl mezi částkou cla původně vyměřenou položkami č. 1 a č. 3 rozhodnutí v daňovém

řízení( 0,- Kč) a částkou cla, která měla být vyměřena( položky č. 1, č. 3, a č. 4 dodatečného

platebního výměru), tj. částkou ve výši 68.133,-Kč.

pokračování 7 11Af 67/2010

Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce včasné odvolání, v němž shodně jako

v podané žalobě namítl nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí a procesní vady,

spočívající v neprovedené fyzické kontrole předmětného zboží. Dále odvolatel vytýkal

správnímu úřadu prvého stupně, že nebyl v řízení zpracován znalecký posudek, ačkoliv byl

v průběhu řízení žalobcem navrhován.

O podaném odvolání rozhodl žalovaný odvolací správní úřad žalobou napadeným

rozhodnutím, jímž odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí Celního úřadu Praha Ruzyně potvrdil

se závěrem, že podáním celního prohlášení, podepsaného deklarantem nebo jeho zástupcem,

celnímu úřadu vzniká odpovědnost za správnost údajů, uvedených v celním prohlášení, za

pravost přiložených dokladů a za dodržení všech povinností v souvislosti s propuštěním

dotyčného zboží do daného celního režimu. Sazební zařazení zboží je základní náležitostí

rozhodnutí v celním řízení a je důležitým údajem, od něhož se odvíjí nejen výše dovozních

cel, ale i dodržování obchodně - politických nesazebních opatření. Žalovaný vyjádřil

nesouhlas se závěrem, prezentovaným odvolatelem o tom, že Celní ředitelství Praha přijalo

argumentaci dovozců IP kamer a nyní je uznává a jednotlivě se vypořádal s uplatněnými

odvolacími body, přičemž všechny odvolací námitky shledal nedůvodnými.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející

řízení před správními úřady obou stupňů z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané

žalobě a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době

vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení , soudního řádu

správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen ). Věc soud posoudil takto:

Nejprve se soud zabýval otázkou pasivní legitimace žalovaného v souvislosti s nabytím

účinnosti , o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších

předpisů, dle kterého zaniklo k 1.1.2013 celní ředitelství a jeho nástupcem se stalo Generální

ředitelství cel. Městský soud v Praze proto podle ustanovení jednal s tímto

žalovaným správním úřadem.

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného

odvolacího správního úřadu, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému

platebnímu výměru, vydanému Celním úřadem Praha - Ruzyně dne 13.8.2008, kterým mu

bylo dodatečně vyměřeno clo ve výši 68.133,-Kč.

Žalobce především ve stěžejní žalobní námitce vyjádřil nesouhlas se závěrem

správních úřadů o tom, že předmětné zboží bylo nesprávně zařazeno podle kombinované

nomenklatrury Celního kodexu. Žalobce dne 6.12.2005 podal u celního úřadu písemné celní

prohlášení ref. č. C113089 na propuštění zboží do režimu volného oběhu a zboží bylo

deklarováno jako videokamery v počtu 391 ks, objektivy v počtu 67 ks a části, součásti

videokamer - držáky. Celní úřad zboží následně zařadil do podpoložky č. 8525309090 KN

( položka č.1 dodatečného platebního výměru) s celní sazbou 4,9 %, do podpoložky

85299081 99 KN ( položka č. 3 dodatečného platebního výměru) s celní sazbou 5% a do

podpoložky 85175090 00 KN ( položka č. 4 dodatečného platebního výměru) s celní sazbou

0%. Na základě daňového řízení po následné kontrole byl celním úřadem dne 13.8.2008

vydán dodatečný platební výměr č.j.: 4406/08/194100-021/7, kterým byl žalobci doměřen

rozdíl mezi částkou cla původně vyměřenou položkami č. 1 a č. 3 rozhodnutí v daňovém

řízení( 0,- Kč) a částkou cla, která měla být vyměřena( položky č. 1, č. 3, a č. 4 dodatečného

platebního výměru), tj. částkou ve výši 68.133,-Kč.

[OBRÁZEK]pokračování 8 11Af 67/2010

Podle ustanovení článku 13 Nařízení Rady EHS č. 2913/1992, kterým se vydává Celní

kodex Společenství, mohou celní orgány v souladu s podmínkami, stanovenými v platných

předpisech, provádět veškeré kontroly, které považují za nezbytné pro zajištění řádného

používání celních předpisů.

Podle ustanovení , celního zákona, ve znění pozdějších

předpisů, jsou celní orgány oprávněny po propuštění zboží do navrženého celního režimu

provádět následnou kontrolu, jejímž účelem je přesvědčit se o správnosti a úplnosti údajů

uvedených v celním prohlášení, pravosti dokladů k němu předložených nebo připojených a o

správnosti vyměřeného cla, daní a poplatků. Při následné kontrole je také ověřována existence

a pravost dokladů a pravdivost údajů vztahujících se k dovozním a vývozním operacím,

případně i následným obchodním operacím se zbožím uvedeným v příslušném celním

prohlášení.

Celní úřady používají pro účely klasifikace zboží kombinovanou nomenklaturu

Evropské unie. Tato nomenklatura vychází z harmonizovaného systému popisu a číselného

označování zboží, který rozděluje zboží do 21 tříd (I až XXI) a 97 kapitol (01 až 97). Každá

kapitola se dále hierarchicky člení na čtyřmístná čísla a šestimístné položky. Kombinovaná

nomenklatura doplňuje hierarchii Harmonizovaného systému o dvoumístné číselné označení,

tj. na osmimístné podpoložky. Součástí celního sazebníku jsou Všeobecná pravidla pro

interpretaci Harmonizovaného systému (bod II. Úvodu k celnímu sazebníku). Podle v pořadí

prvního všeobecného pravidla má znění názvů tříd, kapitol a podkapitol pouze orientační

charakter: pro zařazování je směrodatné znění čísel a poznámek k třídám a kapitolám, jakož i

všeobecných pravidel pro interpretaci Harmonizovaného systému, pokud tato pravidla nejsou

v rozporu se zněním uvedených čísel a poznámek.

Nejvyšší správní soud se v rozsudku ze dne 10.2.2004, č.j. -70,

dostupném na www.nssoud.cz, vyslovil, že pokud je pro zařazování zboží do celního

sazebníku rozhodující na prvém místě znění čísel, míní se čísly právě ona čtyřmístná čísla, jež

tvoří jednu z úrovní členění Harmonizovaného systému.

Z výše uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu vyplývá, že považuje za

nutné při zařazování zboží do celního sazebníku vycházet prvotně ze znění čísel a poznámek

tak, jak to vyplývá ze znění prvního všeobecného výkladového pravidla. Soud rovněž má za

nepochybné, že poznámky ke třídě lze aplikovat až po řádném zařazení výrobku do

odpovídajícího čísla. Při posouzení, do kterého čísla podle práva náleží předmětné zboží,

které by při zdůraznění jedné ze dvou funkcí či účelu náleželo do více různých čísel, je nutno

zohlednit zejména funkci, jež je převažující či prvotní, a to obzvláště tehdy, je-li převažující či

prvotní funkce dobře identifikovatelná.

Městský soud v Praze proto dospěl po provedeném řízení k závěru, že žaloba nebyla

podána důvodně.

V prvé žalobní námitce žalobce namítal, že z postupu správních úřadů obou stupňů

nikdy nevyplynulo, co je podle celních úřadů vlastně tou rozhodující skutečností, pro kterou

je třeba uvedené IP kamery považovat za zboží, které má být zařazeno do jiné položky

sazebníku, než jak učinil žalobce. Vzhledem k tomu, že žalobce v podané žalobě své námitku

směřuje výlučně proti nesprávnému zařazení IP kamer, zabýval se soud důvodností žalobních

námitek zejména ve vztahu k tomuto zboží. Pokud pak soud zmiňuje i zařazení dalšího zboží

pokračování 9 11Af 67/2010

uvedeného písemném celním prohlášení, činí tak proto, aby zdůraznil, že žalovaný ve svém

rozhodnutí podrobně odůvodnil i změnu zařazení u dalšího deklarovaného zboží.

Uvedená námitka je nedůvodná. Soud považuje za nutné poukázat na to, že vycházel z

průběhu celého správního řízení, tak jak je uvedeno shora, neboť při soudním přezkumu

žalobou napadeného pravomocného rozhodnutí odvolacího správního úřadu je nutno na toto

řízení, včetně řízení odvolacího, pohlížet jako na jeden celek. Pokud jde o zboží popsané

v celním prohlášení, kolonce č. 31 jako „videokamery“, později celním úřadem identifikované

jako „ síťové kamery pro vnitřní použití a IP kamery pro vzdálený dohled“ je z průběhu

správního řízení zřejmé, že pro sazební zařazení dovážených kamer považovaly správní úřady

obou stupňů za rozhodující, aby pro vlastní použití záznamu obrazu a zvuku z kamery

disponovalo cílové zařízení pro automatické zpracování dat patřičnou systémovou pamětí

RAM a ROM, aby vůbec bylo schopno pracovat a aby bylo schopno plnit účely, pro které

bylo navrženo a sestrojeno. Tyto paměti však nezajišťují chod předmětného zařízení samy o

sobě, ale jsou nedílným doplňkem centrální procesové jednotky. Z odůvodnění rozhodnutí o

odvolání je tak zřejmé, že pro celní orgány je rozhodné pro zařazení kamer do celního

sazebníku, že předmětné zařízení videozáznam a obrázky neukládá na paměťové médium, ale

živé záběry vysílá přímo do datových sítí. Vzhledem k tomu, o jaké zboží se jedná a jakou má

funkci, patří zboží do kapitoly 85 HS - elektrické stroje, přístroje a zařízení a jejich části a

součásti, přístroje pro záznam a reprodukci zvuku, přístroje pro záznam a reprodukci

televizního obrazu a zvuku a části součástí a příslušenství těchto přístrojů. Dále bylo zboží

vzhledem ke svému účelu zatříděno do čísla 8525 HS jako vysílací přístroje pro

radiotelefonii, radiotelegrafii, rozhlasové nebo televizní vysílání, též obsahující přijímací

zařízení nebo zařízení pro záznam nebo reprodukci zvuku; televizní kamery; videokamery pro

statické snímky a ostatní videokamery se záznamem obrazu i zvuku; digitální kamery. Do

tohoto čísla podle názoru žalovaného patří kamery a fotoaparáty, které snímají obraz a

převádí jej na elektronický signál, který je přenášen jako videoobraz do míst mimo kamery

pro sledování nebo pro vzdálený záznam. Tyto tzv. televizní kamery nemají vestavěn žádný

prostředek pro záznam obrazu nebo zvuku a mohou být rovněž používány se zařízením pro

automatizované zpracování dat jako například webkamery. Proto se - vzhledem k absenci

vnitřního paměťového zařízení či média - zboží zařazuje do podpoložky 85253090 KN.

Ohledně zboží popsaném v celním prohlášení, kolonce č. 31 jako „videokamery“,

později identifikované jako „videoservery“ uvedl žalovaný, že se jedná o zařízení určené

k digitalizaci obrazového a zvukového signálu kamer pro vzdálený dohled ( tzv.

zabezpečovacích kamer). Videoservery též umožňují připojení do počítačové sítě a přenášet

přes ni digitalizované video a/nebo zvuk do datové sítě. Videoservery, které neobsahují

záznamová zařízení, umožňují ukládat záznamy na síťová úložiště. Vzhledem ke své funkci

patří do čísla 85 Hs, kapitoly 8517 HS jako „ elektrické přístroje pro drátovou telefonii nebo

telegrafii, včetně drátových telefonních přístrojů s bezdrátovými mikrotelefony a

telekomunikačních přístrojů pro nosnou frekvenci nebo pro digitální . Rozhodující pro

zařazení videoserverů je dle žalovaného skutečnost, že mimo jiné, umožňují připojení do

počítačové sítě a přenášení digitalizovaného videa a zvuku do datové sítě. Dále se podrobně

vyjádřil k důvodu zařazení videoserverů do podpoložky 85175090 KN.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je tak dle soudu zcela jednoznačně patrné, co

bylo dle žalovaného rozhodné pro zařazení zboží do uvedených kódů Společného celního

sazebníku Evrpského společenství, a to nejen žalobcem namítaných IP kamer. Námitku proto

důvodnou neshledal.

pokračování 10 11Af 67/2010

Ve druhé žalobní námitce žalobce namítal nesprávnost závěru správních úřadů o tom,

že dovezené kamery nemají zařízení vnitřní paměti či média, na němž by bylo možno

zaznamenaný obraz či zvuk po libovolnou domu vyvolávat či opakovaně produkovat.

S uvedenou totožnou námitkou se vypořádal žalovaný odvolací správní úřad tvrzením, že

pojem „FTP server“, na který se odvolává žalobce, podle názoru žalovaného vyvolává

představu paměťového média, například pevného disku vzdáleného počítače, schopného

trvalého záznamu určitých dat, přičemž předmětné IP kamery žádným vnitřním paměťovým

zařízením, umožňujícím pořízení trvalého záznamu obrazu a zvuku, přímo v kameře

nedisponují. Žalobce neprokázal žádným konkrétním, určitým a jednoznačným důkazem, že

jím dovezené kamery disponují – stručně a poněkud laicky řečeno – takovou vnitřní pamětí,

která neslouží jen jako úložiště programového vybavení, potřebného k vlastní činnosti

kamery, ale umožňuje dovezenému zařízení snímaný obraz a zvuk přímo – bez pomoci

vnějšího zdroje (počítače, vnější paměťové jednotky, mobilního telefonu, internetu a

podobně) převádět do formátu, který lze ukládat přímo do vlastní vnitřní paměti kamery. Na

základě této skutečnosti soud dospěl k závěru, že argumentace žalobce vlastnostmi FTP

serveru není přiléhavá a důvodná.

Ve třetí žalobní námitce se žalobce zabýval odůvodněním napadeného rozhodnutí v té

části, v níž se žalovaný vypořádal s odvolací námitkou ohledně tvrzené změny právního

názoru žalovaného při vydání nové závazné informace o sazebním zařazení zboží pro

společnosti KOUKAAM. Námitku soud neshledal důvodnou jednak proto, že ze žalobcem

předložených důkazů nikterak nevyplývá, že žalobce dovezl v nyní posuzovaném případě

totéž zboží (či zboží s totožnými vlastnostmi) jako zboží, ohledně něhož byla společnosti

KOUKAAM vydána závazná informace o sazebním zařazení, jednak se soud neztotožnil ani

s názorem žalobce, že v daném případě došlo k situaci, kdy v případě identického zboží

s identickými vlastnostmi bylo postupováno jinak, než v případě odlišného dovozce. Tato

námitka nemá oporu v provedeném dokazování, neboť není zřejmé, jaké typy IP kamer, jichž

– podle obsahu spisového materiálu – jen výrobce VIVOTEK dodával v době podání celního

prohlášení na trh přes padesát typů, byly předmětem dovozu společností KOUKAAM a zda a

v jakých konkrétních parametrech se lišily od typu, které byly předmětem nyní posuzovaného

dovozu.

Nedůvodnou shledal městský soud rovněž žalobní námitku, ve které žalobce

poukazoval na to, že se žalovaný nijak nevypořádal s tvrzením žalobce a zástupce společnosti

TRACO INTERNATIONAL s.r.o., uváděnými při ústním jednání, kde bylo poukazováno na

některé technické parametry zboží a jeho funkce. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je

přitom jednoznačně patrno, že žalovaný došel k názoru, který vyjádřil v tomto odůvodnění

napadeného rozhodnutí o odvolání. Podle něho je předmětné zboží – IP kamery do

podpoložky č. 85253090 Společného celního sazebníku Evropského společenství podle

nařízení Komise ES č.1719/2005 zařazeno správně, když zboží, popsané v celním prohlášení

v kolonce 31 jako videokamery, později celním úřadem identifikované jako „síťové kamery

pro vnitřní použití a IP kamery pro vzdálený dohled“ a žalobcem označené jako IP kamery, je

podle doložené dokumentace a popisu, poskytnutých žalobcem, zařízení, které zachycuje a

vysílá živé záběry nebo snímky přímo do datové sítě. Z uvedeného žalovaný vyvodil, že je

neukládá na paměťové médium, ale živé záběry vysílá přímo do datových sítí. Vzhledem

k tomu, o jaké zboží se jedná a jakou má funkci, patří zboží do kapitoly 85 HS - elektrické

stroje, přístroje a zařízení a jejich části a součásti, přístroje pro záznam a reprodukci zvuku,

přístroje pro záznam a reprodukci televizního obrazu a zvuku a částí součástí a příslušenství

těchto přístrojů. Dále bylo zboží vzhledem ke svému účelu zatříděno do čísla 8525 HS jako

vysílací přístroje, radiotelefony, radiotelegrafy, rozhlasové nebo televizní vysílání, též

pokračování 11 11Af 67/2010

obsahující přijímací zařízení nebo zařízení pro záznam nebo reprodukci zvuku, televizní

kamery, videokamery pro statické snímky a ostatní videokamery se záznamem obrazu i

zvuku, digitální kamery. Do tohoto čísla podle názoru žalovaného patří kamery a fotoaparáty,

které snímají obraz a převádí jej na elektronický signál, který je přenášen jako videoobraz do

míst mimo kamery pro sledování nebo pro vzdálený záznam. Tyto tzv. televizní kamery

nemají vestavěn žádný prostředek pro záznam obrazu nebo zvuku a mohou být rovněž

používány se zařízením pro automatizované zpracování dat jako například webkamery. Proto

se - vzhledem k absenci vnitřního paměťového zařízení či média - zboží zařazuje do

podpoložky 85253090 90 KN.

Tímto úryvkem odůvodnění napadeného rozhodnutí se podle názoru soudu žalovaný

dostatečně podrobně, určitě a srozumitelně vypořádal s námitkami žalobce ohledně

technických a funkčních parametrů dováženého zboží, rozhodujících pro jeho sazební

zařazení, respektive pro změnu tohoto zařazení.

K námitce různé správní praxe žalovaného v rozhodování u stejných věcí uvádí, soud,

že y předložené žalobcem k doplnění žaloby neprokazují ani neosvědčují důvodnost

žalobních tvrzení o nesprávnosti či nezákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí, protože

z odůvodnění uvedených rozhodnutí celního úřadu ze dne 22.9.2011 nikterak nevyplývá, že

by se v případech, kdy bylo žalobci dodatečně vyměřené a zaplacené clo vráceno, jednalo o

dovezené zboží, které by svými technickými parametry a vlastnostmi bylo totožné či

dostatečně podobné zboží, dovezenému žalobcem v nyní posuzované věci. Žalovaný se

námitkami vztahujícími se k různému posuzování IP kamer zabýval a vysvětlil, že různé

zařazování IP kamer vyplývá z toho, že některé z nich podle technické specifikace disponují

pamětí, která umožňuje trvalé uchování a reprodukci snímků. Z technických specifikací

kamer, jež jsou součástí správního spisu, je zřejmé, že některé z nich disponují zařízením pro

uložení dat ve výše uvedeném smyslu a některé nikoliv. Není tedy důvodná námitka, že se

celní ředitelství s poukazem na nestejnou správní praxi nevypořádalo, a jak bylo již

opakovaně zdůrazněno, žalobce neprokázal, že by předmětné IP kamery měly požadovanou

vlastnost, která je důvodem pro rozdílné sazební zařazování. I Nejvyšší správní soud uvedl

v rozsudku 25.4.2013, č.j. – 32, že ne každé rozdílné posuzování obdobných

situací musí být nutně libovůlí a neodůvodněně nerovným zacházením. Přitom odkázal na

judikaturu, předcházející vydání napadeného rozhodnutí – např. na rozsudky Nejvyššího

správního soudu ze dne 28. 4. 2005, č. j. - 90, ze dne 25. 4. 2006, č. j. 2 As

7/2005 - 86, a ze dne 13. 8. 2009, č. j. - 52, dostupné na www.nssoud.cz).

Z výše uvedených důvodů tedy Městský soud v Praze po posouzení žaloby a

podrobení přezkumu veškerých žalobních bodů včetně jejich následného upřesňování

neshledal žádné důvody pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, protože nezjistil, že by

žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem. Na základě toho soud

žalobu podle ustanovení zamítl.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst.1 soudního řádu

správního, podle něhož žalobce, který neměl ve věci úspěch nemá právo na náhradu účelně

vynaložených nákladů v řízení a žalovaný správní úřad, jemuž by právo na náhradu účelně

vynaložených nákladů řízení podle výsledku řízení náleželo, žádné náklady řízení nad rámec

běžných činností správního úřadu nevykázal ani neuplatňoval. Z tohoto důvodu Městský soud

v Praze vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

pokračování 12 11Af 67/2010

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho

doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního

soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní

soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením

shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední

den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující

pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení

a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž

směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol

pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 11. prosince 2013

JUDr. Hana Veberová

předsedkyně senátu