Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
11 Af 67/2010 - 61.pdf
PDF · 0 B
No categories available
11 Af 67/2010 - 61
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové
a soudců JUDr.Jitky Hroudové a Mgr.Marka Bedřicha v právní věci žalobce: DHL Global
Forwarding (CZ) s.r.o., IČ 27112161, se sídlem v Praze 4, Na Strži 1702/65 proti
žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem v Praze 4, Budějovická 7 ( dříve „Celní
ředitelství Praha“, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 7), v řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného správního úřadu ze dne 18.10.2010, č.j.: 16587-6/2010-170100-021
t a k t o :
I. Žaloba s e z a m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal přezkoumání a
zrušení rozhodnutí Celního ředitelství Praha (dále též žalovaného správního úřadu) ze dne
18.10.2010 , č.j.: 16587-6/2010-170100-021, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti
dodatečnému platebnímu výměru, vydanému Celním úřadem Praha - Ruzyně dne 13.8.2008,
č.j. 4406/08/194100-021/7, kterým bylo žalobci dodatečně vyměřeno clo ve výši 68.133,-Kč.
Žalobce v podané žalobě namítl, že zásadní podstatou námitek je skutečnost, že
žalovaný - stejně jako správní úřad rozhodující v prvém stupni - nesprávně posoudil vlastnosti
dovezeného zboží IP kamery, kterou žalobce zařadil do položky Kombinované nomenklatury
s nulovou sazbou cla, zatímco správní úřady na základě následné kontroly došly k závěru, že
pokračování 2 11Af 67/2010
se jedná o zboží, jež by mělo být zařazeno do položky se sazbou cla ve výši 4,9%. Posouzení
činností a vlastností IP kamer je specializovanou a ryze odbornou záležitostí. Žalobce se
v průběhu správního řízení snažil prokázat veškeré vlastnosti, které podle jeho názoru mají
vliv na správné zařazení kamer podle sazebníku. Předložil technické specifikace, tzv.
datasheety, předložil i znalecký posudek znalce J. S. č.j. DZ 99/2008 , jenž se vyjadřoval
k některým vlastnostem IP kamer a podal doplňující vysvětlení při ústním jednání. Z postupu
správních úřadů v obou stupních nikdy nevyplynulo, co je vlastně podle názoru celních úřadů
rozhodující skutečností, pro kterou považují kamery za zboží, jež má být zařazeno do jiné
položky sazebníku, než učinil žalobce.
Podstatná změna nastala až poté, co byla u Městského soudu v Praze zahájena soudní
řízení mezi společností KOUKAAM a.s. a Generálním ředitelstvím cel, v nichž se uvedený
žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Generálních ředitelství cel, týkajících se závazné
informace o sazebním zařazení zboží. Ve všech případech se jedná o posouzení různých
druhů IP kamer, tedy identického zboží, jež je předmětem i tohoto řízení. V rámci těchto
řízení Generální ředitelství vyjádřilo, co celní orgány považují za podstatné pro zařazení
kamer do sazebníku, jak dosud činily dodatečnými platebními výměry. Podle Generálního
ředitelství cel nebyl rozhodující pro posouzení zařazení zboží způsob přenosu signálu, jak
posuzoval soudní znalec, ale rozhodující je, zda je obraz zařízením ukládán na vnitřní paměť
nebo médium, to znamená, že zaznamenaný obraz je možné po jakékoliv libovolné době
vyvolat, respektive opakovaně produkovat. Podle závěru Generálního ředitelství cel takové
vlastnosti předmětné IP kamery nemají. Žalobce uvedený závěr považuje za nesprávný.
Dovážené IP kamery (včetně těch, které byly předmětem nyní napadeného rozhodnutí) tuto
požadovanou vlastnost mají. Jsou totiž vybaveny tzv. interním FTP serverem, jenž jim
umožňuje obraz na tento FTP server uložit a kdykoli později podle potřeb uživatele obraz i
vyvolat. Tento závěr akceptovalo Celní ředitelství Praha v rozhodnutích o závazné informaci
o sazebním zařazení zboží, jako byly IP kamery uvedené v podané žalobě, které jsou zásadně
obdobné zboží, které bylo předmětem dovozu v posuzované věci. Liší se sice určitými
parametry, avšak ve všech případech stejně mohou ukládat a následně vyvolávat obraz podle
potřeb uživatele. V těchto rozhodnutích celní úřad akceptoval návrh žadatele a kamery zařadil
do jiné podpoložky než dosud činil. Žalovaný odvolací správní úřad však tuto skutečnost
nesprávně v napadeném rozhodnutí nezohlednil a ryze účelovým výkladem se snažil dospět
k závěru, proč k tomu nelze přihlížet. Žalobce i nadále trvá na tom, že všechny předmětné
kamery vnitřní paměť mají, což vyplývá z již dříve předložených dokumentů, jako jsou
katalogové listy, uživatelské návody a podobně. Zabudovaná paměť typu RAM je potřebná
nejen k realizaci výše uvedené funkčnosti, ale i k provozu zařízení jako takového, když slouží
mimo jiné k uložení změn v nastavení parametrů, provedených uživatelem a podobně.
Žalobce má za to, že je zcela nesprávná ta část odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve
které žalovaný odvolací správní úřad - zjednodušeně řečeno - dospívá k tomu, že nově vydané
závazné informace o sazebním zařazení, ve kterých byly akceptovány připomínky dovozců IP
kamer a Generálního ředitelství cel, se vůbec na tuto věc nevztahují, neboť se jedná o jiné
typy kamer. Tento závěr je v příkrém rozporu s podklady, jež byly celním orgánům v průběhu
řízení poskytnuty a jsou v rozporu s faktickými vlastnostmi předmětných kamer. Pouhé
porovnání číselných řad označení kamer je v současné době zcela nevypovídající. Ač se jedná
o číselně jiné typy, řada vlastností je stejná včetně vlastností, které jsou pro zařazení do
sazebníku rozhodující. Podle názoru žalobce nelze připustit, aby závazná informace o
sazebním zařazení, byť byla vydána jiné osobě, v případě identického zboží s identickými
vlastnostmi v případě jednoho dovozce byla předmětem jiného postupu správního úřadu, než
tomu je v případě dovozce druhého.
pokračování 3 11Af 67/2010
Žalobce v podané žalobě namítl také procesní pochybení správního úřadu prvého
stupně, kdy jeho rozhodnutí nebylo zejména řádně odůvodněno. V odůvodnění napadeného
platebního výměru citoval prvostupňový celní úřad údaje, uvedené při celní deklaraci
dováženého zboží. Následně už uvedl pouze závěr, že v daňovém řízení bylo prokázáno, že
došlo k nesprávnému zařazení dovezeného zboží a všeobecně odkázal na harmonizační
pravidla. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí tak nebylo vůbec uvedeno, na základě
čeho konkrétně dospěl celní úřad k závěru, že zboží bylo nesprávně deklarováno, tj. z jakých
skutečností a zejména na základě jakých technických vlastností dováženého zboží k takovému
závěru celní úřad došel. Pouhý odkaz na deklarovanou podpoložku celního sazebníku a to, jak
měla být uvedena správně, nemůže postačovat. Odůvodnění mělo obsahovat zejména
technické zhodnocení dováženého zboží, jeho nezaměnitelných vlastností a na to odpovídající
zdůvodnění zařazení zboží do jiné části sazebníku. Správní úřad se nijak nevypořádal
s tvrzením žalobce a zástupce příjemce zboží – společnosti TRACO INTERNATIONAL
s.r.o., kteří při ústním jednání poukazovali na některé technické parametry zboží, jeho funkce
a z toho dovozovali správnost postupu při deklaraci. O to více bylo na místě rozhodnutí
odůvodnit tak, aby bylo přesvědčivé. Tuto vadu však žalovaný v napadeném rozhodnutí o
odvolání nijak nezohlednil.
Další zásadní procesní vadou byla skutečnost, že prvostupňový celní úřad předmětné
zboží nikdy fyzicky ani neviděl, neprovedl jeho kontrolu, neověřil jeho skutečné vlastnosti a
funkce. Otázka správného zařazení zboží do celního sazebníku je odvislá jen a pouze od jeho
technických parametrů a skutečných funkcí, proto se jeví potřeba zboží fyzicky před vydáním
rozhodnutí prověřit jako zcela zásadní, bez prověření není možno vůbec uvažovat o tom, že
by mohlo být prokázáno porušení celních předpisů. Zboží v tomto případě nebylo
kontrolováno, nebylo kontrolováno ani při následné kontrole, na jejímž podkladě bylo dané
řízení zahájeno.
Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu k podané žalobě vyplývá, že žalovaný
správní úřad se odvolává na právní názor, vyjádřený v odůvodnění napadeného rozhodnutí o
odvolání, který následně doplnil tím, že předmětné zboží je do podpoložky č. 85253090 90
Společného celního sazebníku Evropského společenství podle nařízení Komise ES
č.1719/2005 zařazeno správně. Zboží, popsané v celním prohlášení v kolonce 31 jako
digitální kamery, později odvolatelem nazvané jako IP kamery, je podle doložené
dokumentace a popisu, poskytnutých žalobcem, zařízení, které zachycuje a vysílá živé záběry
nebo snímky přímo do datové sítě. Z uvedeného žalovaný vyvozuje, že je neukládá na
paměťové médium, ale živé záběry vysílá přímo do datových sítí. Vzhledem k tomu, o jaké
zboží se jedná a jakou má funkci, patří zboží do kapitoly 85 HS - elektrické stroje, přístroje a
zařízení a jejich části a součásti, přístroje pro záznam a reprodukci zvuku, přístroje pro
záznam a reprodukci televizního obrazu a zvuku a částí součástí a příslušenství těchto
přístrojů. Dále bylo zboží vzhledem ke svému účelu zatříděno do čísla 8525 HS jako vysílací
přístroje, radiotelefony, radiotelegrafy, rozhlasové nebo televizní vysílání, též obsahující
přijímací zařízení nebo zařízení pro záznam nebo reprodukci zvuku, televizní kamery,
videokamery pro statické snímky a ostatní videokamery se záznamem obrazu i zvuku,
digitální kamery. Do tohoto čísla podle názoru žalovaného patří kamery a fotoaparáty, které
snímají obraz a převádí jej na elektronický signál, který je přenášen jako videoobraz do míst
mimo kamery pro sledování nebo pro vzdálený záznam. Tyto tzv. televizní kamery nemají
vestavěn žádný prostředek pro záznam obrazu nebo zvuku a mohou být rovněž používány se
zařízením pro automatizované zpracování dat jako například webkamery. Proto se - vzhledem
pokračování 4 11Af 67/2010
k absenci vnitřního paměťového zařízení či média - zboží zařazuje do podpoložky 85253090 KN, kódu podpoložky TARIC 85253090 90.
Žalovaný se neztotožnil s názorem, že posouzení činnosti a vlastností předmětného
zboží je specializovanou a odbornou záležitostí a sledování technických změn a parametrů je
tak v možnostech několika málo odborníků. Vývoj mezinárodního obchodu a pravidel jde na
základě aktualizací, vyplývajících ze zavádění nových technologií, technologického pokroku
a potřeb obchodu směrem k zjednodušování harmonizovaného systému slučováním určitých
kapitol a podkapitol HS, a dále zavedením jednotných a srozumitelných pravidel pro výklad a
interpretaci pravidel a vysvětlivek. Na základě všeobecně srozumitelných a pochopitelných
pravidel a vysvětlivek by měl být každý dovozce schopen sám zařadit správně dovážené zboží
do podpoložky KN bez pomoci nebo s minimální pomocí celních orgánu.
Žalovaný se v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí podrobně zabýval
skutečnostmi, souvisejícími se zařazením předmětného zboží do příslušné podpoložky celního
sazebníku, čímž podle svého názoru zhojil i případné nedostatky odůvodnění rozhodnutí
prvoinstančního orgánu. Žalovaný nesouhlasí s názorem žalobce, že až ze soudních řízení o
žalobách mezi Generálním ředitelstvím cel a společností KOUKAAM a.s. vyplynulo, co je
pro celní orgány rozhodné pro zařazení kamer do celního sazebníku, protože již prvoinstanční
orgán ve svém platebním výměru zařadil předmětné zboží jako televizní kamery, které nemají
vestavěn žádný paměťový prostředek pro záznam obrazu anebo zvuku. Pojem „FTP server“
podle názoru žalovaného vyvolává představu paměťového média, například pevného disku
vzdáleného počítače, schopného trvalého záznamu určitých dat, přičemž předmětné IP
kamery žádným paměťovým médiem, umožňujícím pořízení trvalého záznamu obrazu a
zvuku, přímo v kameře nedisponují. Žalovaný proto odmítá žalobní námitku, že kamery
umožňují obraz na tento FTP server uložit a kdykoli později podle potřeb uživatele vyvolat.
Tuto funkci předmětné kamery rozhodně neumožňují, neboť nedisponují žádným serverem ve
smyslu datového úložiště (energeticky nezávislého) trvalé paměti a lze souhlasit jedině s tím,
že se jedná o kopírování souboru s operační pamětí IP kamery, kde byl zpracováván a na
přechodnou dobu i uložen pro potřebu jeho odeslání přes počítačovou síť na externí
záznamové úložiště. Nejde o uložení ve smyslu trvalého uložení na energeticky nezávislé
paměťové médium, jako je tomu u digitálního fotoaparátu, ale o přechodné uložení po dobu
probíhajícího zpracování a odeslání přes počítačovou síť na externí záznamové úložiště.
Celním orgánům během správního řízení nebyly předloženy žádné uživatelské návody,
což však nezměnilo nic na tom, že žalovaný souhlasí s tvrzením žalobce o přítomnosti vnitřní
pamětí IP kamer, avšak systémovými prostředky předmětných IP kamer - procesorem,
operační pamětí RAM a pamětí ROM - se podrobněji zabývá na dalším místě vyjádření k
žalobě. Pokud měl žalobce na mysli, že uvedené paměti RAM a ROM jsou oním vestavěným
paměťovým prostředkem pro záznam obrazu anebo zvuku, tedy rozhodnou součástí, která
zakládá důvod zařazení předmětného zboží do sazební položky, požadované žalobcem, má
žalovaný za to, že v technických specifikacích, předložených žalobcem, je sice u jednotlivých
typů IP kamer uvedena velikost paměti RAM a ROM, nicméně uvedené paměti jsou
systémovými paměťmi, potřebnými pro běh a funkci samotného zařízení, které podle názoru
žalovaného funguje jako televizní kamera, tj. obraz a zvuk snímá a odesílá do zařízení, kde je
obraz a zvuk zachycován, upravován a podobně. Tato zařízení - kromě jiných odlišností -
nemají vestavěn žádný prostředek pro trvalý záznam obrazu anebo zvuku. V odůvodnění
napadeného rozhodnutí žalovaný přirovnává IP kameru k vzdálenému počítači, ke kterému je
za určitých podmínek možno se připojit a pracovat s ním a s jeho soubory. Podle názoru
žalovaného je zapotřebí, aby pro takové použití disponovalo cílové zařízení pro automatické
pokračování 5 11Af 67/2010
zpracování dat patřičnou systémovou pamětí RAM a ROM, aby vůbec bylo schopno pracovat
a aby bylo schopno plnit účely, pro které bylo navrženo a sestrojeno. Tyto paměti však
nezajišťují chod předmětného zařízení samy o sobě, ale jsou nedílným doplňkem centrální
procesové jednotky, která je v technické specifikaci předmětného zboží IP kamer od výrobce
Vivotek, uvedena ve výčtu systémových prostředků o popisu systém. Uvedená RAM a ROM
paměť, poprvé zmíněná žalobcem až po vydání rozhodnutí o odvolání, tvoří spolu
s procesorem a dalšími součástmi celek zařízení pro automatické zpracování dat, který je
nedílnou součástí IP kamery, umožňující vzdálený vstup k síťové IP kameře pomocí
zabudovaného webserveru po internetu, sledování a konfigurování IP kamery odkudkoli na
světě pomocí prohlížeče Microsoft Internet Explorer, živé sledování obrazu a zvuku pomocí
mobilních telefonů, podporu protokolů pro přenos videa a zvuků, snímání videa až 25 snímků
za sekundu s uživatelsky nastavitelným rozlišením, z čehož vyplývá možnost dálkového
softwerového nastavení rozlišení snímaného obrazu. Podle názoru žalovaného platí, že
velikost paměti ovlivňuje rychlost, výkonnost a funkčnost předmětného zboží jako celku
v závislosti na požadavcích, kladených uživatelem.
Žalovaný poukázal na technickou specifikaci, týkající se IP kamery, která se sice
netýká předmětného zboží, ale která byla (zřejmě omylem) předložena žalobcem v daňovém
řízení spolu s technickými specifikacemi dalších typů IP kamer. Z této předložené technické
specifikace vyplývá, že IP kamery Vivotek IP 7138, IP 7139 a další vyjmenované IP kamery
typu Vivotek mají vstup pro umístění paměťové karty CF card, což je na zmiňované úvodní
straně technické specifikace též zobrazeno a znovu zdůrazněno pod nadpisem Vlastnosti, kde
je na třetí odrážce shora uveden anglický text, že v IP kameře je vestavěn slot pro vložení
umístění paměťové karty, využívané jako místní úložiště ve smyslu trvalé energeticky
nezávislé paměti. Na příkladu této IP kamery tedy žalovaný demonstruje, že nelze libovolně
zaměňovat jednotlivé typy kamer s tím, že se jedná o podobné zboží, mající shodné vlastnosti,
týkající se vlivu na sazebním zařazení. Některé typy IP kamer opravdu mají možnost vložení
paměťového média, což jim umožňuje pořízení trvalého záznamu obrazu a zvuku přímo
v kameře, jiné však nemají žádné místní paměťové úložiště, které by umožňovalo pořízení
trvalého záznamu obrazu a zvuku přímo v kameře a jeho pozdější reprodukování. Žalovaný
tedy neporovnával předmětné IP kamery pouze podle jejich typového označení, ale podle
jejich skutečných vlastností, vyjádřených v žalobcem předložených technických specifikacích
jednotlivých typů IP kamer. Z tohoto důvodu žalovaný odmítl námitku ohledně podobnosti
předmětného zboží a zboží, na které byly vydány závazné informace o sazebním zařazení pro
společnost KOUKAAM a.s., neboť se jedná o zboží pouze podobné, nemající shodné
podstatné vlastnosti s vlivem na sazební zařazení.
K námitce nedostatečného odůvodnění rozhodnutí správního úřadu prvého stupně
žalovaný uvedl, že se v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí o odvolání podrobně
zabýval skutečnostmi, souvisejícími se zařazením předmětného zboží do příslušné
podpoložky celního sazebníku a tím zhojil případné nedostatky v odůvodnění rozhodnutí
prvoinstančního orgánu. K namítané vadě o neprovedení kontroly zboží prvoinstačním
orgánem před vydáním rozhodnutí žalovaný uvedl, že otázka sazebního zařazení je odvislá od
technických parametrů předmětného zboží, které nevyplývají z vnějšího vzhledu výrobku a
proto žalovaný tuto žalobní námitku odmítá. Vydání rozhodnutí celním úřadem předcházela
následná kontrola zboží, v rámci které již byly předloženy technické parametry předmětného
zboží a celní úřad tedy vycházel ze zjištěného stavu věci.
Žalobce využil svého práva a podal k vyjádření žalovaného správního úřadu repliku,
v níž poukázal na skutečnost, že v žádostech o vrácení cla z února 2010 rozhodl Celní úřad
pokračování 6 11Af 67/2010
Praha Ruzyně tak, že ve všech případech žalobci clo vrátil, přičemž v odůvodnění výslovně
uvedl, že IP kamery nelze zařadit do podpoložky č. 85253090 90, neboť umožňují záznam
statických snímků. Na základě této skutečnosti celní úřad přeřadil zboží do původní
podpoložky č. 8525401100 se sazbou 0% cla a již uhrazené clo vrátil. Žalovaný tak fakticky
v jiných řízení akceptuje rozhodující skutečnosti pro zařazení zboží podle Sazebníku.
Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:
Dne 6.12.2005 podala společnost DHL Global Forwarding (CZ) u celního úřadu
písemné celní prohlášení ref. č. C113089 na propuštění zboží do režimu volného oběhu.
V položce č. 1, kolonce č. 31, bylo zboží deklarováno jako videokamery v počtu 391 ks,
v položce č. 2 , kolonka 31 bylo zboží deklarováno jako objektivy v počtu 67 kusů a
v položce č. 3 celního prohlášení ( kolonce č. 31) bylo zboží deklarováno jako části, součásti
videokamer – držáky.
Celní úřad podané celní prohlášení přijal a zboží propustil v celním řízení do režimu
volného oběhu rozhodnutím – evid.č. v odst.A 11944135-24855 – 0, kterým zboží pod
položkou č. 1 zařazené do podpoložky 85254011 00 kombinované nomenklatury ( kolonka č.
33) propustil do volného oběhu s celní sazbou 0,0%, zboží pod. pol. č. 2 zařazené v celním
řízení do podpoložky 90021100 90 KN s celní sazbou 6,7% a zboží pod pol. č. 3 ve celním
řízení zařazené do podpoložky 85299040 00 KN propustil s celní sazbou 0,0%. Rozhodnutí
v celním řízení bylo vydáno na základě údajů, uvedených deklarantem v celním prohlášení,
bez jejich ověřování ve smyslu článku 71 odst. 2 Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se
vydává Celní kodex společenství, ve znění pozdějších předpisů.
Následně byla u příjemce zboží - společnosti TRACO INTERNATIONAL spol. s.r.o.
- provedena následná kontrola, shrnutá v kontrolním protokolu č. 11665/07/194100-03,
NK075/07/1941. Předmětem této následné kontroly bylo ověření správnosti zařazení
dovezeného zboží do podpoložky kombinované nomenklatury, mimo jiné i v rozhodnutí
v celním řízení evid.č. 11944135-24855-0 ze dne 6.12.2005, kde žalobce vystupoval v roli
deklaranta. V rámci následné kontroly bylo zpochybněno sazební zařazení dovezeného zboží
a v zahájeném daňovém řízení došel celní úřad k závěru, že došlo k nesprávnému zařazení
dovezeného zboží v položce č. 1 JSD a v položce č. 3 JSD. Jednalo se o zboží:
1/ síťové kamery pro vnitřní použití a IP kamery pro vzdálený dohled
2/ držáky síťových kamer pro vnitřní použití a IP kamer pro vzdálený dohled 3/ videoservery
V daňovém řízení bylo celním úřadem zjištěno, že došlo k nesprávnému zařazení
dovezeného zboží. Celní úřad zboží následně zařadil do podpoložky č. 8525309090 KN
( položka č.1 dodatečného platebního výměru) s celní sazbou 4,9 %, do podpoložky
85299081 99 KN ( položka č. 3 dodatečného platebního výměru) s celní sazbou 5% a do
podpoložky 85175090 00 KN ( položka č. 4 dodatečného platebního výměru) s celní sazbou
0%. Na základě daňového řízení po následné kontrole byl celním úřadem dne 13.8.2008
vydán dodatečný platební výměr č.j.: 4406/08/194100-021/7, kterým byl žalobci doměřen
rozdíl mezi částkou cla původně vyměřenou položkami č. 1 a č. 3 rozhodnutí v daňovém
řízení( 0,- Kč) a částkou cla, která měla být vyměřena( položky č. 1, č. 3, a č. 4 dodatečného
platebního výměru), tj. částkou ve výši 68.133,-Kč.
pokračování 7 11Af 67/2010
Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce včasné odvolání, v němž shodně jako
v podané žalobě namítl nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí a procesní vady,
spočívající v neprovedené fyzické kontrole předmětného zboží. Dále odvolatel vytýkal
správnímu úřadu prvého stupně, že nebyl v řízení zpracován znalecký posudek, ačkoliv byl
v průběhu řízení žalobcem navrhován.
O podaném odvolání rozhodl žalovaný odvolací správní úřad žalobou napadeným
rozhodnutím, jímž odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí Celního úřadu Praha Ruzyně potvrdil
se závěrem, že podáním celního prohlášení, podepsaného deklarantem nebo jeho zástupcem,
celnímu úřadu vzniká odpovědnost za správnost údajů, uvedených v celním prohlášení, za
pravost přiložených dokladů a za dodržení všech povinností v souvislosti s propuštěním
dotyčného zboží do daného celního režimu. Sazební zařazení zboží je základní náležitostí
rozhodnutí v celním řízení a je důležitým údajem, od něhož se odvíjí nejen výše dovozních
cel, ale i dodržování obchodně - politických nesazebních opatření. Žalovaný vyjádřil
nesouhlas se závěrem, prezentovaným odvolatelem o tom, že Celní ředitelství Praha přijalo
argumentaci dovozců IP kamer a nyní je uznává a jednotlivě se vypořádal s uplatněnými
odvolacími body, přičemž všechny odvolací námitky shledal nedůvodnými.
Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející
řízení před správními úřady obou stupňů z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané
žalobě a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době
vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s. ). Věc soud posoudil takto:
Nejprve se soud zabýval otázkou pasivní legitimace žalovaného v souvislosti s nabytím
účinnosti zákona č. 17/2012 Sb. , o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších
předpisů, dle kterého zaniklo k 1.1.2013 celní ředitelství a jeho nástupcem se stalo Generální
ředitelství cel. Městský soud v Praze proto podle ustanovení § 69 s.ř.s. jednal s tímto
žalovaným správním úřadem.
Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného
odvolacího správního úřadu, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému
platebnímu výměru, vydanému Celním úřadem Praha - Ruzyně dne 13.8.2008, kterým mu
bylo dodatečně vyměřeno clo ve výši 68.133,-Kč.
Žalobce především ve stěžejní žalobní námitce vyjádřil nesouhlas se závěrem
správních úřadů o tom, že předmětné zboží bylo nesprávně zařazeno podle kombinované
nomenklatrury Celního kodexu. Žalobce dne 6.12.2005 podal u celního úřadu písemné celní
prohlášení ref. č. C113089 na propuštění zboží do režimu volného oběhu a zboží bylo
deklarováno jako videokamery v počtu 391 ks, objektivy v počtu 67 ks a části, součásti
videokamer - držáky. Celní úřad zboží následně zařadil do podpoložky č. 8525309090 KN
( položka č.1 dodatečného platebního výměru) s celní sazbou 4,9 %, do podpoložky
85299081 99 KN ( položka č. 3 dodatečného platebního výměru) s celní sazbou 5% a do
podpoložky 85175090 00 KN ( položka č. 4 dodatečného platebního výměru) s celní sazbou
0%. Na základě daňového řízení po následné kontrole byl celním úřadem dne 13.8.2008
vydán dodatečný platební výměr č.j.: 4406/08/194100-021/7, kterým byl žalobci doměřen
rozdíl mezi částkou cla původně vyměřenou položkami č. 1 a č. 3 rozhodnutí v daňovém
řízení( 0,- Kč) a částkou cla, která měla být vyměřena( položky č. 1, č. 3, a č. 4 dodatečného
platebního výměru), tj. částkou ve výši 68.133,-Kč.
[OBRÁZEK]pokračování 8 11Af 67/2010
Podle ustanovení článku 13 Nařízení Rady EHS č. 2913/1992, kterým se vydává Celní
kodex Společenství, mohou celní orgány v souladu s podmínkami, stanovenými v platných
předpisech, provádět veškeré kontroly, které považují za nezbytné pro zajištění řádného
používání celních předpisů.
Podle ustanovení § 127 zákona č. 13/1993 Sb. , celního zákona, ve znění pozdějších
předpisů, jsou celní orgány oprávněny po propuštění zboží do navrženého celního režimu
provádět následnou kontrolu, jejímž účelem je přesvědčit se o správnosti a úplnosti údajů
uvedených v celním prohlášení, pravosti dokladů k němu předložených nebo připojených a o
správnosti vyměřeného cla, daní a poplatků. Při následné kontrole je také ověřována existence
a pravost dokladů a pravdivost údajů vztahujících se k dovozním a vývozním operacím,
případně i následným obchodním operacím se zbožím uvedeným v příslušném celním
prohlášení.
Celní úřady používají pro účely klasifikace zboží kombinovanou nomenklaturu
Evropské unie. Tato nomenklatura vychází z harmonizovaného systému popisu a číselného
označování zboží, který rozděluje zboží do 21 tříd (I až XXI) a 97 kapitol (01 až 97). Každá
kapitola se dále hierarchicky člení na čtyřmístná čísla a šestimístné položky. Kombinovaná
nomenklatura doplňuje hierarchii Harmonizovaného systému o dvoumístné číselné označení,
tj. na osmimístné podpoložky. Součástí celního sazebníku jsou Všeobecná pravidla pro
interpretaci Harmonizovaného systému (bod II. Úvodu k celnímu sazebníku). Podle v pořadí
prvního všeobecného pravidla má znění názvů tříd, kapitol a podkapitol pouze orientační
charakter: pro zařazování je směrodatné znění čísel a poznámek k třídám a kapitolám, jakož i
všeobecných pravidel pro interpretaci Harmonizovaného systému, pokud tato pravidla nejsou
v rozporu se zněním uvedených čísel a poznámek.
Nejvyšší správní soud se v rozsudku ze dne 10.2.2004, č.j. 2 As 59/2003 -70,
dostupném na www.nssoud.cz, vyslovil, že pokud je pro zařazování zboží do celního
sazebníku rozhodující na prvém místě znění čísel, míní se čísly právě ona čtyřmístná čísla, jež
tvoří jednu z úrovní členění Harmonizovaného systému.
Z výše uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu vyplývá, že považuje za
nutné při zařazování zboží do celního sazebníku vycházet prvotně ze znění čísel a poznámek
tak, jak to vyplývá ze znění prvního všeobecného výkladového pravidla. Soud rovněž má za
nepochybné, že poznámky ke třídě lze aplikovat až po řádném zařazení výrobku do
odpovídajícího čísla. Při posouzení, do kterého čísla podle práva náleží předmětné zboží,
které by při zdůraznění jedné ze dvou funkcí či účelu náleželo do více různých čísel, je nutno
zohlednit zejména funkci, jež je převažující či prvotní, a to obzvláště tehdy, je-li převažující či
prvotní funkce dobře identifikovatelná.
Městský soud v Praze proto dospěl po provedeném řízení k závěru, že žaloba nebyla
podána důvodně.
V prvé žalobní námitce žalobce namítal, že z postupu správních úřadů obou stupňů
nikdy nevyplynulo, co je podle celních úřadů vlastně tou rozhodující skutečností, pro kterou
je třeba uvedené IP kamery považovat za zboží, které má být zařazeno do jiné položky
sazebníku, než jak učinil žalobce. Vzhledem k tomu, že žalobce v podané žalobě své námitku
směřuje výlučně proti nesprávnému zařazení IP kamer, zabýval se soud důvodností žalobních
námitek zejména ve vztahu k tomuto zboží. Pokud pak soud zmiňuje i zařazení dalšího zboží
pokračování 9 11Af 67/2010
uvedeného písemném celním prohlášení, činí tak proto, aby zdůraznil, že žalovaný ve svém
rozhodnutí podrobně odůvodnil i změnu zařazení u dalšího deklarovaného zboží.
Uvedená námitka je nedůvodná. Soud považuje za nutné poukázat na to, že vycházel z
průběhu celého správního řízení, tak jak je uvedeno shora, neboť při soudním přezkumu
žalobou napadeného pravomocného rozhodnutí odvolacího správního úřadu je nutno na toto
řízení, včetně řízení odvolacího, pohlížet jako na jeden celek. Pokud jde o zboží popsané
v celním prohlášení, kolonce č. 31 jako „videokamery“, později celním úřadem identifikované
jako „ síťové kamery pro vnitřní použití a IP kamery pro vzdálený dohled“ je z průběhu
správního řízení zřejmé, že pro sazební zařazení dovážených kamer považovaly správní úřady
obou stupňů za rozhodující, aby pro vlastní použití záznamu obrazu a zvuku z kamery
disponovalo cílové zařízení pro automatické zpracování dat patřičnou systémovou pamětí
RAM a ROM, aby vůbec bylo schopno pracovat a aby bylo schopno plnit účely, pro které
bylo navrženo a sestrojeno. Tyto paměti však nezajišťují chod předmětného zařízení samy o
sobě, ale jsou nedílným doplňkem centrální procesové jednotky. Z odůvodnění rozhodnutí o
odvolání je tak zřejmé, že pro celní orgány je rozhodné pro zařazení kamer do celního
sazebníku, že předmětné zařízení videozáznam a obrázky neukládá na paměťové médium, ale
živé záběry vysílá přímo do datových sítí. Vzhledem k tomu, o jaké zboží se jedná a jakou má
funkci, patří zboží do kapitoly 85 HS - elektrické stroje, přístroje a zařízení a jejich části a
součásti, přístroje pro záznam a reprodukci zvuku, přístroje pro záznam a reprodukci
televizního obrazu a zvuku a části součástí a příslušenství těchto přístrojů. Dále bylo zboží
vzhledem ke svému účelu zatříděno do čísla 8525 HS jako vysílací přístroje pro
radiotelefonii, radiotelegrafii, rozhlasové nebo televizní vysílání, též obsahující přijímací
zařízení nebo zařízení pro záznam nebo reprodukci zvuku; televizní kamery; videokamery pro
statické snímky a ostatní videokamery se záznamem obrazu i zvuku; digitální kamery. Do
tohoto čísla podle názoru žalovaného patří kamery a fotoaparáty, které snímají obraz a
převádí jej na elektronický signál, který je přenášen jako videoobraz do míst mimo kamery
pro sledování nebo pro vzdálený záznam. Tyto tzv. televizní kamery nemají vestavěn žádný
prostředek pro záznam obrazu nebo zvuku a mohou být rovněž používány se zařízením pro
automatizované zpracování dat jako například webkamery. Proto se - vzhledem k absenci
vnitřního paměťového zařízení či média - zboží zařazuje do podpoložky 85253090 KN.
Ohledně zboží popsaném v celním prohlášení, kolonce č. 31 jako „videokamery“,
později identifikované jako „videoservery“ uvedl žalovaný, že se jedná o zařízení určené
k digitalizaci obrazového a zvukového signálu kamer pro vzdálený dohled ( tzv.
zabezpečovacích kamer). Videoservery též umožňují připojení do počítačové sítě a přenášet
přes ni digitalizované video a/nebo zvuk do datové sítě. Videoservery, které neobsahují
záznamová zařízení, umožňují ukládat záznamy na síťová úložiště. Vzhledem ke své funkci
patří do čísla 85 Hs, kapitoly 8517 HS jako „ elektrické přístroje pro drátovou telefonii nebo
telegrafii, včetně drátových telefonních přístrojů s bezdrátovými mikrotelefony a
telekomunikačních přístrojů pro nosnou frekvenci nebo pro digitální . Rozhodující pro
zařazení videoserverů je dle žalovaného skutečnost, že mimo jiné, umožňují připojení do
počítačové sítě a přenášení digitalizovaného videa a zvuku do datové sítě. Dále se podrobně
vyjádřil k důvodu zařazení videoserverů do podpoložky 85175090 KN.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je tak dle soudu zcela jednoznačně patrné, co
bylo dle žalovaného rozhodné pro zařazení zboží do uvedených kódů Společného celního
sazebníku Evrpského společenství, a to nejen žalobcem namítaných IP kamer. Námitku proto
důvodnou neshledal.
pokračování 10 11Af 67/2010
Ve druhé žalobní námitce žalobce namítal nesprávnost závěru správních úřadů o tom,
že dovezené kamery nemají zařízení vnitřní paměti či média, na němž by bylo možno
zaznamenaný obraz či zvuk po libovolnou domu vyvolávat či opakovaně produkovat.
S uvedenou totožnou námitkou se vypořádal žalovaný odvolací správní úřad tvrzením, že
pojem „FTP server“, na který se odvolává žalobce, podle názoru žalovaného vyvolává
představu paměťového média, například pevného disku vzdáleného počítače, schopného
trvalého záznamu určitých dat, přičemž předmětné IP kamery žádným vnitřním paměťovým
zařízením, umožňujícím pořízení trvalého záznamu obrazu a zvuku, přímo v kameře
nedisponují. Žalobce neprokázal žádným konkrétním, určitým a jednoznačným důkazem, že
jím dovezené kamery disponují – stručně a poněkud laicky řečeno – takovou vnitřní pamětí,
která neslouží jen jako úložiště programového vybavení, potřebného k vlastní činnosti
kamery, ale umožňuje dovezenému zařízení snímaný obraz a zvuk přímo – bez pomoci
vnějšího zdroje (počítače, vnější paměťové jednotky, mobilního telefonu, internetu a
podobně) převádět do formátu, který lze ukládat přímo do vlastní vnitřní paměti kamery. Na
základě této skutečnosti soud dospěl k závěru, že argumentace žalobce vlastnostmi FTP
serveru není přiléhavá a důvodná.
Ve třetí žalobní námitce se žalobce zabýval odůvodněním napadeného rozhodnutí v té
části, v níž se žalovaný vypořádal s odvolací námitkou ohledně tvrzené změny právního
názoru žalovaného při vydání nové závazné informace o sazebním zařazení zboží pro
společnosti KOUKAAM. Námitku soud neshledal důvodnou jednak proto, že ze žalobcem
předložených důkazů nikterak nevyplývá, že žalobce dovezl v nyní posuzovaném případě
totéž zboží (či zboží s totožnými vlastnostmi) jako zboží, ohledně něhož byla společnosti
KOUKAAM vydána závazná informace o sazebním zařazení, jednak se soud neztotožnil ani
s názorem žalobce, že v daném případě došlo k situaci, kdy v případě identického zboží
s identickými vlastnostmi bylo postupováno jinak, než v případě odlišného dovozce. Tato
námitka nemá oporu v provedeném dokazování, neboť není zřejmé, jaké typy IP kamer, jichž
– podle obsahu spisového materiálu – jen výrobce VIVOTEK dodával v době podání celního
prohlášení na trh přes padesát typů, byly předmětem dovozu společností KOUKAAM a zda a
v jakých konkrétních parametrech se lišily od typu, které byly předmětem nyní posuzovaného
dovozu.
Nedůvodnou shledal městský soud rovněž žalobní námitku, ve které žalobce
poukazoval na to, že se žalovaný nijak nevypořádal s tvrzením žalobce a zástupce společnosti
TRACO INTERNATIONAL s.r.o., uváděnými při ústním jednání, kde bylo poukazováno na
některé technické parametry zboží a jeho funkce. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je
přitom jednoznačně patrno, že žalovaný došel k názoru, který vyjádřil v tomto odůvodnění
napadeného rozhodnutí o odvolání. Podle něho je předmětné zboží – IP kamery do
podpoložky č. 85253090 Společného celního sazebníku Evropského společenství podle
nařízení Komise ES č.1719/2005 zařazeno správně, když zboží, popsané v celním prohlášení
v kolonce 31 jako videokamery, později celním úřadem identifikované jako „síťové kamery
pro vnitřní použití a IP kamery pro vzdálený dohled“ a žalobcem označené jako IP kamery, je
podle doložené dokumentace a popisu, poskytnutých žalobcem, zařízení, které zachycuje a
vysílá živé záběry nebo snímky přímo do datové sítě. Z uvedeného žalovaný vyvodil, že je
neukládá na paměťové médium, ale živé záběry vysílá přímo do datových sítí. Vzhledem
k tomu, o jaké zboží se jedná a jakou má funkci, patří zboží do kapitoly 85 HS - elektrické
stroje, přístroje a zařízení a jejich části a součásti, přístroje pro záznam a reprodukci zvuku,
přístroje pro záznam a reprodukci televizního obrazu a zvuku a částí součástí a příslušenství
těchto přístrojů. Dále bylo zboží vzhledem ke svému účelu zatříděno do čísla 8525 HS jako
vysílací přístroje, radiotelefony, radiotelegrafy, rozhlasové nebo televizní vysílání, též
pokračování 11 11Af 67/2010
obsahující přijímací zařízení nebo zařízení pro záznam nebo reprodukci zvuku, televizní
kamery, videokamery pro statické snímky a ostatní videokamery se záznamem obrazu i
zvuku, digitální kamery. Do tohoto čísla podle názoru žalovaného patří kamery a fotoaparáty,
které snímají obraz a převádí jej na elektronický signál, který je přenášen jako videoobraz do
míst mimo kamery pro sledování nebo pro vzdálený záznam. Tyto tzv. televizní kamery
nemají vestavěn žádný prostředek pro záznam obrazu nebo zvuku a mohou být rovněž
používány se zařízením pro automatizované zpracování dat jako například webkamery. Proto
se - vzhledem k absenci vnitřního paměťového zařízení či média - zboží zařazuje do
podpoložky 85253090 90 KN.
Tímto úryvkem odůvodnění napadeného rozhodnutí se podle názoru soudu žalovaný
dostatečně podrobně, určitě a srozumitelně vypořádal s námitkami žalobce ohledně
technických a funkčních parametrů dováženého zboží, rozhodujících pro jeho sazební
zařazení, respektive pro změnu tohoto zařazení.
K námitce různé správní praxe žalovaného v rozhodování u stejných věcí uvádí, soud,
že listin y předložené žalobcem k doplnění žaloby neprokazují ani neosvědčují důvodnost
žalobních tvrzení o nesprávnosti či nezákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí, protože
z odůvodnění uvedených rozhodnutí celního úřadu ze dne 22.9.2011 nikterak nevyplývá, že
by se v případech, kdy bylo žalobci dodatečně vyměřené a zaplacené clo vráceno, jednalo o
dovezené zboží, které by svými technickými parametry a vlastnostmi bylo totožné či
dostatečně podobné zboží, dovezenému žalobcem v nyní posuzované věci. Žalovaný se
námitkami vztahujícími se k různému posuzování IP kamer zabýval a vysvětlil, že různé
zařazování IP kamer vyplývá z toho, že některé z nich podle technické specifikace disponují
pamětí, která umožňuje trvalé uchování a reprodukci snímků. Z technických specifikací
kamer, jež jsou součástí správního spisu, je zřejmé, že některé z nich disponují zařízením pro
uložení dat ve výše uvedeném smyslu a některé nikoliv. Není tedy důvodná námitka, že se
celní ředitelství s poukazem na nestejnou správní praxi nevypořádalo, a jak bylo již
opakovaně zdůrazněno, žalobce neprokázal, že by předmětné IP kamery měly požadovanou
vlastnost, která je důvodem pro rozdílné sazební zařazování. I Nejvyšší správní soud uvedl
v rozsudku 25.4.2013, č.j. 7 Afs 30/2012 – 32, že ne každé rozdílné posuzování obdobných
situací musí být nutně libovůlí a neodůvodněně nerovným zacházením. Přitom odkázal na
judikaturu, předcházející vydání napadeného rozhodnutí – např. na rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 4. 2005, č. j. 2 Ans 1/2005 - 90, ze dne 25. 4. 2006, č. j. 2 As
7/2005 - 86, a ze dne 13. 8. 2009, č. j. 7 As 43/2009 - 52, dostupné na www.nssoud.cz).
Z výše uvedených důvodů tedy Městský soud v Praze po posouzení žaloby a
podrobení přezkumu veškerých žalobních bodů včetně jejich následného upřesňování
neshledal žádné důvody pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, protože nezjistil, že by
žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem. Na základě toho soud
žalobu podle ustanovení § 78 odstavec 7 s.ř.s. zamítl.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst.1 soudního řádu
správního, podle něhož žalobce, který neměl ve věci úspěch nemá právo na náhradu účelně
vynaložených nákladů v řízení a žalovaný správní úřad, jemuž by právo na náhradu účelně
vynaložených nákladů řízení podle výsledku řízení náleželo, žádné náklady řízení nad rámec
běžných činností správního úřadu nevykázal ani neuplatňoval. Z tohoto důvodu Městský soud
v Praze vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
pokračování 12 11Af 67/2010
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho
doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního
soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední
den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující
pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst.1 s.ř.s.
a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž
směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo
rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol
pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho
internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 11. prosince 2013
JUDr. Hana Veberová
předsedkyně senátu