Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
9 A 235/2010 - 58.pdf
PDF · 0 B
No categories available
9 A 235/2010 - 58
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové
a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: Obec
Konětopy se sídlem Konětopy 14, pošta Dřísy, IČ 00510564, zast. JUDr. Tomášem Těmínem
Ph.D. advokátem se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 28, proti žalovanému: Krajský úřad
Středočeského kraje, odbor regionálního rozvoje, se sídlem Praha 5, Zborovská 11, za
účasti Obec Sudovo Hlavno se sídlem Sudovo Hlavno 15, Kostelní Hlavno, IČ 00509213, o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.9.2010, č.j. SZ 131619/2010/KUSK REG/Kro,
t a k t o :
I . Rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru regionálního rozvoje,
ze dne 9.9.2010, č.j. SZ 131619/2010/KUSK REG/Kro, se z r u š u j e
a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
I I . Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 11 922 Kč do jednoho
měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Tomáše
Těmína, advokáta.
I I I . Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí
žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Benátky
nad Jizerou, odboru výstavby a územního plánování (dále jen stavební úřad), ze dne
25.6.2010, sp.zn. MěÚ BnJ/04422/2009/VUP/Č a č.j. MěÚ BnJ/03637/2010/VUP, jímž byla
zamítnuta jeho žádost o vydání územního rozhodnutí na pískovnu Sudovo Hlavno-těžba a
úprava štěrkopísku (dále jen stavba) na pozemku parc. č. 489/1 v k.ú. Sudovo Hlavno, a
prvoinstanční správní rozhodnutí potvrzeno.
pokračování 2 9A 235/2010
Žalobce v podané žalobě namítal, že v dané věci stavební úřad řízení přerušil podle
ust. § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu . Lhůta, do níž bylo řízení přerušeno, byla stanovena
na 31.12.2010, do této doby měl žalobce možnost řízení doplnit o podklady rozhodné pro
posouzení věci. Stavební úřad, přestože překážka v řízení stále trvala, nevyčkal doplnění
žalobce, který přitom s ohledem na přerušení řízení v průběhu stále otevřené lhůty činil
všechny kroky proto, aby řízení bylo řádně doplněno a za tím účelem vynaložil téměř několik
set tisíc korun za tyto dokumenty, a žádost žalobce posoudil sám, ačkoliv v rozhodnutí o
přerušení řízení jinými slovy uvedl, že žádost nelze posoudit, neboť je neúplná. Za nepatřičný
považoval žalobce odkaz žalovaného na § 2 odst. 2 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb. ,
správní řád , dále jen správní řád ), neboť žádost byla zamítnuta o tři měsíce později než se
stavební úřad dozvěděl o údajné změně územního plánu. Navíc stavební úřad eliminoval
žalobci jednak možnost vyjednat do konce lhůty, pro niž bylo územní řízení přerušeno, nový
územní plán či jeho změnu, napadnout územní plán předmětné obce u Nejvyššího správního
soudu (dále jen NSS), neboť je jisté, že tento plán je vadný, nesprávný a nezákonný.
Stavební úřad pokračoval v územním řízení, kdy meritorně posuzoval záměr žalobce
podle § 90 zákona č. 183/2006 Sb. , o územním plánování a stavebním řádu (dále jen stavební
zákon) a to na základě informací o územním plánu obce Sudovo Hlavno s vydal rozhodnutí,
kterým zamítl žádost žalobce o vydání rozhodnutí o umístění stavby. V důsledku této
skutečnosti byla porušena práva žalobce ve smyslu § 36 odst. 3 , § 50 odst. 3 správního řádu .
Toto porušení aproboval žalovaný, když rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil, a navíc sám
práva žalobce v uvedených ustanoveních v odvolacím řízení porušil. Stavební úřad se tím
dopustil vážné vady řízení, když pokračoval v řízení bez doplněné dokumentace žalobce. Tato
vada měla následně vliv na správnost rozhodnutí.
Žalobce dále tvrdil, že i kdyby hypoteticky připustil procesní postup stavebního úřadu,
nelze jeho žádost zamítnout, protože obchází zákon. Stavební úřad je vázán pouze kritérii
podle ust. § 90 stavebního zákona, kdy tento právní předpis přesně stanoví podmínky pro
posouzení záměru žalobce, o možném obcházení zákona toto ustanovení nehovoří. Postup
stavebního úřadu je naprosto tendenční. Vadný je i postup žalovaného, který hodnotil, zda
stavební úřad nepokračoval v územním řízení svévolně. Žalovaný měl rozpoznat vadu
správního řízení před stavebním úřadem, který neměl pokračovat v územním řízení vůbec.
K tomu žalobce poukázal na ust. § 65 odst. 1 , 2 správního řádu a ust. § 88 stavebního
zákona a žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému
k dalšímu řízení.
V písemném vyjádření k žalobě žalovaný argumentoval obdobně jako v odůvodnění
svého rozhodnutí. Ke krácení práv žalobce podle § 36 odst. 3 správního řádu uvedl, že pokud
si sám nevyžádá doplnění spisového materiálu a rozhoduje pouze z předloženého spisového
materiálu od stavebního úřadu, neseznamuje účastníky řízení s podklady rozhodnutí před
vydáním rozhodnutí o odvolání tak, jak to umožňuje zákon. V tomto případě spisový materiál
doplněn nebyl, takže žalobce nemohl být zkrácen na svých právech. Ke krácení práv žalobce
podle § 50 odst. 3 správního řádu konstatoval, že důvodem pro zamítnutí žádosti a následného
potvrzení v odvolacím řízení je nesoulad žádosti s územním plánem, který je mimo jiné
uložen i v archivu žalovaného, takže nebylo nutno pro ochranu veřejného zájmu zjišťovat
další okolnosti. Ke krácení práv podle § 65 správního řádu žalovaný poukázal na to, že
nesoulad s územním plánem může vyřešit pouze vlastník předmětného pozemku, který jediný
je oprávněn podat žádost příslušnému pořizovateli územního plánu o jeho změnu. Není jím
ani stavební úřad, ani žalovaný. Konečně žalovaný popsal skutkový stav s tím, že nedostatky
pokračování 3 9A 235/2010
v podání žádosti nebyly takového charakteru, aby je mohl odstranit správní orgán, naopak
žadatel měl předložit žádost úplnou. Stavební úřad mu stanovil dostatečně dlouhou lhůtu pro
odstranění nedostatků. Z žádných listin nevyplývá, že by stavební úřad v době podání žádosti
věděl o tom, že obec Sudovo Hlavno dokončuje projednání územního plánu. Obec Sudovo
Hlavno poskytla stavebnímu úřadu schválený územní plán dne 9.2.2010. Stavební úřad
informovala dopisem ze dne 3.5.2010, že žádost žalobce o zařazení plochy do územního
plánu byla zastupitelstvem zamítnuta již ve fázi zadání. Stavební úřad dopisem ze dne
14.5.2010 upozornil žalobce, že jeho záměr není v souladu s územním plánem obce Sudovo
Hlavno. Vzhledem k tomu, že nedošlo k žádné odezvě žalobce (žádost o prodloužení lhůty
vzhledem k podání žádosti o změnu územního plánu či podání žaloby na nezákonnost
územního plánu), stavební úřad prvoinstančním rozhodnutím podanou žádost zamítl na
základě nesouladu žádosti s územním plánem, což je plně v souladu s § 92 odst. 2 stavebního
zákona. Kdyby stavební úřad počkal až do 31.12.2010, žádost by musel stejně pro nesoulad
s územním plánem zamítnout, protože do té doby by nešlo projednat změnu územního plánu,
nehledě na skutečnost, že neexistoval předpoklad pro kladný výsledek projednání, jelikož
stavební úřad věděl z dopisu obce Sudovo Hlavno z 3.5.2010, že se záměrem žalobce
nesouhlasí, když jeho podnět na zařazení plochy do územního plánu v roce 2008 zamítla.
Postup stavebního úřadu byl podle žalovaného správný, protože postupoval zároveň tak, aby
žalobci nevznikly zbytečné náklady. Stavební úřad nepokračoval v řízení (není oznámení o
pokračování řízení), ale žádost zamítl. Zamítnutí žádosti nebylo z důvodu obcházení zákona,
ale pro nesoulad s územním plánem, jak je ve výroku uvedeno. Konstatování žalovaného, že
„ze spisového materiálu nevyplývá, že by stavební úřad svévolně či jinak pokračoval
v územním řízení“ je reakcí na námitku žalobce uplatněnou v odvolání, že stavební úřad
pokračoval v řízení bez doplněné dokumentace od žalobce.
Žalovaný nepovažoval žalobu za důvodnou a žádal, aby ji soud zamítl.
Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho
vydání, v mezích žalobních bodů, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni
vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy:
Podle ust. § 2 odst. 2 správního řádu správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k
těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém
mu byla svěřena.
Podle ust. § 6 odst. 2 téhož zákona správní orgán postupuje tak, aby nikomu
nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje. Podklady od
dotčené osoby vyžaduje jen tehdy, stanoví-li tak právní předpis. Lze-li však potřebné údaje
získat z úřední evidence, kterou správní orgán sám vede, a pokud o to dotčená osoba požádá,
je povinen jejich obstarání zajistit. Při opatřování údajů podle tohoto ustanovení má správní
orgán vůči třetím osobám, jichž se tyto údaje mohou týkat, stejné postavení jako dotčená
osoba, na jejíž požádání údaje opatřuje.
Podle ust. § 64 odst. 1 písm. a) téhož zákona správní orgán může řízení usnesením
přerušit současně s výzvou k odstranění nedostatků žádosti podle § 45 odst. 2.
Podle ust. § 65 odst. 1, 2 téhož zákona (1) po dobu přerušení řízení činí správní orgán a účastníci úkony, kterých je zapotřebí k odstranění důvodů přerušení. Správní orgán může
pokračování 4 9A 235/2010
rovněž činit úkony podle § 137 odst. 1 a § 138. Lhůty týkající se provádění úkonů v řízení
neběží. Lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci přestává běžet již dnem, kdy nastal některý z
důvodů uvedených v § 64 odst. 1, a neskončí dříve než 15 dnů ode dne, kdy přerušení řízení
skončilo. (2) Správní orgán pokračuje v řízení, jakmile odpadne překážka, pro niž bylo řízení
přerušeno, nebo uplyne lhůta určená správním orgánem podle § 64 odst. 2 nebo 3. Bylo-li
řízení přerušeno podle § 64 odst. 2 nebo 3, může v řízení správní orgán pokračovat též na
požádání účastníka, který požádal o jeho přerušení. O tom, že v řízení pokračuje, vyrozumí
správní orgán účastníky a provede o tom záznam do spisu.
Podle ust. § 36 odst. 3 téhož zákona nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům
před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se
netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva
vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.
Podle ust. § 50 odst. 3 téhož zákona správní orgán je povinen zjistit všechny okolnosti
důležité pro ochranu veřejného zájmu. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena
povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící
ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena.
Podle ust. § 88 stavebního zákona v rozhodném znění stavební úřad územní řízení
přeruší, kromě důvodů uvedených ve správním řádu , také v případě, že záměr klade takové
požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, že jej nelze bez vybudování
příslušných nových staveb a zařízení nebo úpravy stávajících realizovat, a zároveň vyzve
žadatele k předložení plánovací smlouvy.
Podle ust. § 90 písm. a) téhož zákona v územním řízení stavební úřad posuzuje, zda je
záměr žadatele v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací.
Podle ust. § 92 odst. 2 téhož zákona není-li záměr žadatele v souladu s požadavky
uvedenými v § 90 nebo jestliže by umístěním a realizací záměru mohly být ohroženy zájmy
chráněné tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy, stavební úřad žádost o vydání
územního rozhodnutí zamítne.
Podstatou sporu je posouzení, zda mohl správní orgán v době, kdy bylo řízení za
účelem odstranění nedostatků žádosti žalobce přerušeno podle ust. § 64 odst. 1 písm. a)
správního řádu , bez toho, aniž by vyrozuměl účastníky řízení o tom, že v řízení se pokračuje,
záměr žalobce věcně posoudit, či nikoliv.
Žalobce v žalobě namítal nezákonnost uvedeného postupu správního orgánu I. stupně
a žalovaného, který jeho postup aproboval, k tomu poukázal na znění ust. § 65 odst. 1, 2
správního řádu ve spojení s § 88 stavebního zákona a tvrdil porušení svých práv podle ust. §
36 odst. 3 a § 50 odst. 3 správního řádu .
K tomu z obsahu spisového materiálu, odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I.
stupně, odvolání žalobce, žalobou napadeného rozhodnutí, jakož i písemného vyjádření
žalovaného k podané žalobě vyplynul mezi účastníky nesporný skutkový stav, a sice, že
žalobce požádal podáním ze dne 27.11.2009, došlým stavebnímu úřadu dne 30.11.2009,
žádost o umístění stavby, která podle stavebního úřadu nesplňovala veškeré náležitosti.
Žalobce bylo proto výzvou ze dne 9.12.2009, č.j. MěÚ BnJ/04640/2009/VUP uloženo, aby
nejpozději do 31.12.2010 žádost doplnil o posouzení vlivu na životní prostředí podle zákona
č. 100/2001 Sb. , dále ve smyslu vyhlášky č. 503/2006 Sb. , a předložil projektovou
pokračování 5 9A 235/2010
dokumentaci zpracovanou podle vyhlášky č. 499/2006 Sb. , která bude doplněna o požadavky
vyplývající z posouzení vlivu na životní prostředí, s tím, že pokud nebudou nedostatky žádosti
ve stanovené lhůtě odstraněny, bude řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu
zastaveno. Zároveň bylo řízení podle ust. § 64 odst. 1 písm. a) za tím účelem přerušeno.
V odůvodnění usnesení stavební úřad uvedl, že předložená žádost nemá předepsané
náležitosti podle § 86 stavebního zákona a neposkytuje dostatečný podklad pro posouzení
umístění navrhované stavby v území. Žadatel byl proto vyzván k doplnění žádosti a z tohoto
důvodu bylo rozhodnuto o přerušení řízení.
Podáním došlým stavebnímu úřadu dne 8.2.2010 předložila Obec Sudovo Hlavno
(dále též zúčastněná osoba) stavebnímu úřadu svůj územní plán ve formě opatření obecné
povahy ze dne 1.12.2009, který nabyl účinnosti dne 17.12.2009. Ve vyjádření k tomuto
podání ( vyjádření zúčastněné osoby ze dne 30.4.2010 ) uvedla, že v územním plánu nebylo
vyhověno požadavku žalobce na zahrnutí záměru těžby (stavba) do návrhu zadání, neboť ve
schváleném územním plánu není pozemek parc. č. 489/1, na němž má být stavba umístěna,
zařazen v kategorii plochy určené k těžbě štěrkopísku, ale v kategorii „zemědělská plocha-
orná půda (ZO)“. Žádost žalobce tak podle zúčastněné osoby není v souladu s územním
plánem.
Sdělením ze dne 14.5.2010 stavební úřad žalobce na tuto skutečnost upozornil s tím,
že podle informací od zúčastněné osoby byl žalobce na tuto skutečnost již upozorněn
v průběhu projednávání a schvalování územního plánu. Dále stavební úřad uvedl, že pro
vydání rozhodnutí o umístění stavby je soulad se schválenou územně plánovací dokumentací
zcela zásadní, pořizovatelem územního plánu je zúčastněná osoba, se kterou je třeba o
případné změně jednat. Upozornění bylo žalobci doručeno dne 19.5.2010. Z obsahu spisového
materiálu se nepodává, že by žalobce na toto upozornění nějak reagoval.
Následně bylo dne 25.6.2010 pod č.j. MěÚ BnJ/03637/2010/VUP rozhodnuto o
zamítnutí žalobcovi žádosti o umístění stavby podle § 92 odst. 2 stavebního zákona (
prvoinstanční správní rozhodnutí ). V odůvodnění rozhodnutí stavební úřad poukázal na
skutková zjištění, konstatoval, že žádost žalobce byla podána pouze několik dnů před
schválením územního plánu zúčastněné osoby, že byl žalobce obeznámen se skutečností, že
záměr těžby písku na předmětném pozemku není obsažen v územním plánu zúčastněné osoby,
která již v roce 2008 odmítla požadavek žalobce na těžbu písku na uvedeném pozemku ve fázi
návrhu zadání. Žalobce tak měl jako účastník projednávané územně plánovací dokumentace
dostatek informací, že záměr těžby písku je v rozporu s projednávanou a následně schválenou
územně plánovací dokumentací. I přes tuto skutečnost se snažil podáním žádosti obejít
územně plánovací dokumentaci. Stavební úřad tak dospěl k závěru, že jeho záměr není
v souladu s § 90 stavebního zákona, tj. není v souladu s územním plánem zúčastněné osoby,
proto žádost zamítl.
O odvolání, kde žalobce argumentoval obdobně jako v podané žalobě, rozhodl
žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím, kterým odvolání zamítl a prvoinstanční správní
rozhodnutí potvrdil postupem podle ust. § 89 odst. 2 ve spojení s § 90 odst. 5 správního řádu ,
neboť nezjistil vady řízení ani rozhodnutí správního orgánu I. stupně, které by odůvodňovaly
jeho zrušení nebo změnu. K tomu poukázal na skutkový stav a zdůraznil, že v době podání
žádosti neměla zúčastněná osoba schválený územní plán, tato skutečnost byla zjištěna až
z podání zúčastněné osoby v únoru 2010, na což byl v květnu téhož roku žalobce upozorněn
dopisem stavebního úřadu, na ten však nijak nereagoval. Nato žalovaný uzavřel, že s ohledem
na novou a zcela zásadní skutečnost správní orgán I. stupně správně podle § 92 odst. 2 ve
vazbě na § 90 písm. a) stavebního zákona žádost zamítl pro její nesoulad s územně plánovací
dokumentací. Podle žalovaného není rozhodující, kdy byla žádost podána, ale existence
územního plánu a soulad žádosti s územním plánem v době vydání rozhodnutí. Konstatoval,
že ze spisového materiálu nevyplývá, že by stavební úřad svévolně či jinak pokračoval
pokračování 6 9A 235/2010
v územním řízení a uvedl, že pokud je žádost v rozporu s územním plánem, stavební úřad má
žádost zamítnout, aniž by pokračoval v řízení v souladu s § 2 odst. 2 správního řádu . I kdyby
stavební úřad vyčkal až do vypršení lhůty pro přerušené řízení, musel by stejně žádost po
nesoulad s územním plánem zamítnout, žalobci by mohly mezitím vzniknout další náklady.
Nesoulad žádosti s územním plánem může žalobce odstranit pouze v součinnosti s touto obcí
změnou územního plánu, která by nemohla být vydána do konce lhůty přerušeného řízení.
Z uvedeného je zřejmé, že stavební úřad a posléze žalovaný, který prvoinstanční
správní rozhodnutí potvrdil, porušili ust. § 65 odst. 2 správního řádu , neboť poté, kdy bylo
zjištěno, že žádost je v rozporu s územně plánovací dokumentací a je tedy dán důvod pro
zamítnutí návrhu ve smyslu ust. § 90 písm. a) ve spojení s ust. § 92 odst. 2 stavebního zákona,
o žádosti bez dalšího věcně rozhodli, aniž by nejprve pokračovali v přerušeném řízení,
vyrozuměli o tom účastníky řízení a provedli záznam do spisu. Byť soud vnímá okolnosti
vyplývající z obsahu spisového materiálu a sice, že žalobce podal žádost o umístnění stavby
při vědomí toho, že zúčastněná osoba, na jejímž území má být stavba umístněna, s jeho
záměrem nesouhlasí, nemohlo být uvedené důvodem pro nezákonný postup stavebního úřadu
a žalovaného, stejně jako skutečnost, že žalobce na upozornění stavebního úřadu ze dne
14.5.2010 o nesouladu jeho žádosti s územně plánovací dokumentací nereagoval. Nezákonný
byl také postup stavebního úřadu, potažmo žalovaného, který jeho rozhodnutí aproboval, jenž
v rozporu s ust. § 36 odst. 3 správního řádu nedal žalobci možnost vyjádřit se k podkladům
rozhodnutí. Naproti tomu soud odmítá žalobcem tvrzené porušení ust. § 50 odst. 3 citovaného
zákona, neboť ve veřejném zájmu je, aby byl záměr, který v územním řízení stavební úřad
posuzuje, v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací. Lze tak uzavřít, že se stavební
úřad a žalovaný dopustili vady řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek
nezákonnost rozhodnutí ve věci samé, neboť v době, kdy bylo řízení přerušeno ( § 88
stavebního zákona ve spojení s § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu ), žádost žalobce věcně
posoudil a rozhodli o ní, aniž by jej o tom, že se v řízení pokračuje vyrozuměli, provedli
záznam do spisu a umožnili mu vyjádřit se k podkladům řízení před vydáním rozhodnutí ve
věci samé. Nezákonnost svého postupu nemůže správní orgán zhojit ani poukazem na ust. § 2
odst. 2 a § 6 odst. 2 správního řádu , neboť dodržením těchto základních zásad správního
řízení je vázán především. Pokud v této souvislosti žalobce nesouhlasil se stanoviskem
žalovaného, že „ze spisového materiálu nevyplývá, že by stavební úřad svévolně či jinak
pokračoval v územním řízení“ (str. 2 žalovaného rozhodnutí), má soud zato, že žalovaný
citovanou formulací reagoval na odvolací námitky žalobce, který na uvedený nezákonný
postup správního orgánu prvního stupně poukazoval. Tento postup však žalovaný
v odvolacím řízení přezkoumal, jeho nezákonnost však z důvodů v žalovaném rozhodnutí
uvedených neshledal.
Na základě shora uvedených skutečností soud postupem podle ust. § 78 odst. 1, 4, 5
s.ř.s. žalobou napadené rozhodnutí pro nezákonnost zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu
řízení. V něm bude žalovaný vázán právním názorem soudu, který soud v rozsudku vyslovil.
Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným je odůvodněn
ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce byl ve sporu úspěšný, soud mu proto přiznal právo na
náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši
2 000 Kč a náklady za právní zastoupení za 2x úkon právní služby (převzetí a příprava
zastoupení, podání žaloby dle §§ 6 , 7, 9, 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ,
advokátní tarif, ve znění účinném do 31.12.2012), 1x úkon právní služby po 3.100 Kč ( účast
u ústního jednání dle § 11 odst. 1 psím. g) téže vyhlášky ve znění od 1.1.2013 ), 3x režijní
pokračování 7 9A 235/2010
paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), DPH ve výši 1 722 Kč, tedy celkem 11 922 Kč.
Výrok o nákladech řízení ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení je odůvodněn ust. §
60 odst. 5 s.ř.s. , neboť důvody pro přiznání nákladů řízení soud neshledal.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.
Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se
sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se
dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na
sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě
obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo
rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro
zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho
internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 11. prosince 2013
JUDr. Ivanka Havlíková, v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.