Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 95/2013 - 22

- 26

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: P. Č., o podání žalobce ze dne 8. 7. 2013, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 8. 2013, čj. - 6,

takto:

I. Žalobci s e n e p ř i z n á v á osvobození od soudních poplatků.

II. Návrh žalobce na ustanovení zástupce s e z a m í t á .

III. Řízení s e z a s t a v u j e .

IV. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Žalobce se podáním ze dne 8. 7. 2013 domáhal, aby Krajský soud v Českých Budějovicích určil, že zadržování opravného prostředku, nevydání rozhodnutí o něm v přiměřené lhůtě a vydání rozhodnutí o něm až po podání žaloby je aktem odepření účinného opravného prostředku, tedy dokonanou nezákonností ze strany Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy i Jihočeské univerzity. Dále, že akt Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy zn. MSMT-6430/13-61 je hrubě nekvalifikovaný, proto také nezákonným zásahem do práva na účinný opravný prostředek i do práva svobodného přístupu k informacím. Žalobce se rovněž dožadoval, aby mu Jihočeská univerzita neprodleně vydala všechny informace z žádosti ze dne 21. 1. 2013.

[2] Krajský soud usnesením ze dne 6. 8. 2013, čj. - 6, podání odmítl podle § 37 odst. 5 s. ř. s, neboť žalobce neodstranil vady svého podání.

[3] Žalobce (stěžovatel) napadl vymezené usnesení krajského soudu kasační stížností.

[4] Vzhledem k tomu, že s podáním kasační stížnosti je spojen vznik poplatkové povinnosti [ , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], a stěžovatel tuto povinnost nesplnil, Nejvyšší správní soud jej usnesením ze dne 11. 11. 2013, čj. - 14, vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto usnesení. Soud stěžovatele tímto usnesením dále vyzval, aby ve lhůtě jednoho týdne buďto předložil plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání. Současně stěžovatele poučil o následcích nesplnění obou výzev.

[5] Stěžovatel soudní poplatek nezaplatil a ani nedoložil zastoupení advokátem. Namísto toho podáním ze dne 29. 11. 2013 požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce. Naprostý nedostatek prostředků a své sociální poměry doložil čestným prohlášením z téhož dne. Stěžovatel v něm uvedl, že jeho bydlení je „nenájemní, nevlastnické, samostatné nebytové“, nemá žádné zdanitelné příjmy, jeho nezdanitelné příjmy tvoří částka přes 3 000 Kč měsíčně, důvodem nevýdělečné činnosti je jeho plná invalidita, dále poukázal na „desetitisíce“ peněžních závazků a „nenarušenou způsobilost zcizovat“. Stěžovatel uvedl, že pobírá přípěvek na živobytí. Majetek stěžovatele tvoří elektronický psací stroj, televizor a jízdní kolo. Jeho výdaje spočívají ve stravě, tisku, poštovném, jízdném, papíru a DPH.

II.

[6] Nejvyšší správní soud kupř. v rozsudku ze dne 15. 6. 2011, čj. - 89, všechna rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz, potvrdil, že účastník řízení může nedostatek prostředků pro vedení soudního řízení prokázat i jinak nežli prostřednictvím vyplnění formuláře „Potvrzení a prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce soudem“, protože se jedná toliko o zavedenou praxi, usnadňující administraci podaných žádostí. Musí tak ale učinit způsobem, který poskytuje úplný obraz o jeho majetkových a osobních poměrech. Bylo tedy na stěžovateli, aby své majetkové poměry dostatečně konkrétně popsal a předložil soudu doklady dosvědčující, že nemá dostatečné prostředky k tomu, aby uhradil soudní poplatek a na vlastní náklady si obstaral advokáta.

[7] Této povinnosti stěžovatel nedostál. Jím uvedené údaje jsou dílem neprokázané a dílem irelevantní (tvrzení o způsobilosti zcizovat), a proto nemohou být využity k prokázání jeho majetkových poměrů. Ostatně Nejvyšší správní soud stěžovatele již opakovaně upozornil (srov. usnesení ze dne 13. 4. 2012, čj. - 18, či ze dne 20. 9. 2012, čj. - 17), že údaje obsažené v jeho čestném prohlášení nejsou způsobilé prokázat jeho skutečné a aktuální majetkové a výdělkové poměry. Za takové situace Nejvyšší správní soud zamítl stěžovatelovu žádost o osvobození od soudního poplatku.

[8] Podle ustanovení může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce (pro řízení o kasační stížnosti advokáta) navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv. Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal u stěžovatele předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, nevyhověl ani jeho návrhu na ustanovení advokáta pro řízení o jeho kasační stížnosti.

III.

[9] Nejvyšší správní soud důkladně zvažoval okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje u tohoto soudu svá práva. Opakovaně již dospěl k závěru, že se v případě stěžovatele jedná o projev svévolného a účelového uplatňování práva (viz např. rozsudek ze dne 8. 3. 2012, čj. - 11). Stěžovatel svá práva uplatňuje převážně zjevně šikanózním způsobem a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu (viz rozsudek ze dne 7. 6. 2012, čj. - 13, nebo usnesení ze dne 18. 12. 2012, čj. - 20).

[10] V evidenci zdejšího soudu je vedeno ke dni vydání tohoto rozhodnutí téměř 1000 spisů, kde žalobce vystupuje v pozici stěžovatele či navrhovatele. Jen od počátku roku 2013 do 5. 12. 2013 napadlo k Nejvyššímu správnímu soudu 389 věcí, v nichž žalobce vystupuje jako účastník řízení, přičemž k témuž datu jich bylo vyřízeno, resp. rozhodnuto 335 (57 řízení bylo zastaveno, 48 věcí bylo odmítnuto, 145 zamítnuto, pouze ve 4 případech zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení, zbývající věci byly vyřízeny jiným způsobem). Z evidence zdejšího soudu je dále patrné, že množství žalobcem vedených sporů se v průběhu času zvyšuje. Pro srovnání lze uvést, že v roce 2008 bylo u Nejvyššího správního soudu vedeno „pouze“ 22 věcí, v nichž žalobce vystupoval jako účastník řízení, v roce 2010 to bylo 65 věcí a v roce 2012 již 312 věcí. Stěžovatel brojí převážně proti rozhodnutím Městského soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích a v Brně. Lze proto usuzovat, že tyto soudy jsou obdobně jako zdejší soud zahlceny desítkami až stovkami podání, stížností a žalob stěžovatele. Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede na různých stupních správního soudnictví takové množství sporů, pochopitelně sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nemělo být vyhověno. Spory vedené stěžovatelem však vykazují znaky sériovosti a stereotypnosti, v jeho podáních se neustále vyskytují obdobné či zcela identické argumenty, se kterými se soudy již opakovaně vypořádaly.

[11] Při vědomí shora uvedeného a v souladu se zásadou hospodárnosti řízení Nejvyšší správní soud nepřistoupil k provedení standardních procesních úkonů, tj. opětovně nevyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti a k předložení plné moci udělené advokátovi. Zdejšímu soudu je totiž z úřední činnosti známo (srov. např. věci vedené pod sp. zn. či sp. zn. ), že shora uvedené výzvy obvykle neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě řízení. Tyto výzvy naopak rozehrávají písemný „ping pong“ mezi stěžovatelem a zdejším soudem, který prodlužuje řízení o kasační stížnosti o několik týdnů až měsíců, aniž by došlo k meritornímu posouzení věci. Stěžovatel po výzvě soudu ke splnění poplatkové povinnosti a předložení plné moci advokátovi zpravidla požádá o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti, příp. o prodloužení lhůty k předložení plné moci udělené advokátovi, nebo o povolení splátek soudního poplatku. Nejvyšší správní soud však tyto žádosti zamítne z důvodu svévolného uplatňování práva stěžovatelem a jeho obstrukčnímu přístupu k vedení řízení (viz např. usnesení ze dne 8. 8. 2012, čj. - 13, a ze dne 4. 10. 2012, čj. - 22, která byla stěžovateli doručena a jejich obsah je mu proto znám). Výsledkem řízení pak obvykle bývá jeho zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. též výše uvedenou statistiku o počtu zastavených řízení).

[12] S ohledem na dosavadní procesní počínání stěžovatele Nejvyšší správní soud nepochyboval, že by se tento bezúčelný a ve výsledku zcela neefektivní postup opakoval i v nyní posuzované věci.

[13] Obdobný postup volí v případě opakujících se zjevně nedůvodných podání stěžovatele také Ústavní soud. Ve vztahu k povinnému zastoupení stěžovatele v řízení o ústavní stížnosti vyslovil, že poučení o této povinnosti není nutno stěžovateli zasílat vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Pokud lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovatele zpravit o zásadě povinného zastoupení v řízení před Ústavním soudem, setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování by se jevilo jako formalistické a neefektivní (viz usnesení ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. , obdobně srov. usnesení ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. , ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. , či ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. ). Nejvyšší správní soud je toho názoru, že uvedené závěry lze vztáhnout i na opakované poučování o povinnosti být zastoupen advokátem a povinnosti zaplatit soudní poplatek v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel byl zdejším soudem poučen o těchto povinnostech nesčetněkrát, jejich existence si proto musí být nepochybně vědom.

[14] Nejvyšší správní soud si je vědom znění d, který zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje svá práva (a to zejména právo na soudní ochranu), však nelze považovat za výkon subjektivního práva v souladu s právním řádem. Chování stěžovatele naopak naplňuje znaky zneužití práva, které zdejší soud vymezil např. již v rozsudku ze dne 10. 11. 2005, čj. - 48, č. 869/2006 Sb. NSS. Zneužitím práva se rozumí „situace, kdy někdo vykoná své subjektivní právo k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto chování, jímž se dosahuje výsledku nedovoleného, je jenom zdánlivě dovolené“. K zákazu zneužití práva se vyjádřil také rozšířený senát, podle něhož zákaz zneužití práva představuje pravidlo českého vnitrostátního práva, včetně práva veřejného, které vyplývá z povahy České republiky jako materiálního právního státu založeného na určitých vůdčích hodnotách, ke kterým vedle úcty ke svobodě jednotlivce a ochraně lidské důstojnosti patří mimo jiné i úcta k harmonickému sociálnímu řádu tvořenému právem a odepření ochrany jednání, které práva vědomě a záměrně využívá v rozporu s jeho smyslem a účelem. Zákaz zneužití práva je v jistém smyslu ultima ratio, a proto musí být uplatňován nanejvýš restriktivně a za pečlivého poměření s jinými obdobně důležitými principy vlastními právnímu řádu, s nimiž se může střetnout (usnesení rozšířeného senátu ze dne 27. 5. 2010, čj. - 74, č. 2099/2010 Sb. NSS, a v něm uvedená judikatura). V této souvislosti lze rovněž poukázat na rozsudek ze dne 30. 12. 2010, čj. - 43, ve kterém Nejvyšší správní soud poukázal na model fungování stěžovatele (občanského sdružení), založený na opakovaném podávání žádostí o osvobození od soudních poplatků, tj. nákladů, které při jeho činnosti zpravidla vznikají a s jejichž vznikem musel vědomě počítat. Neexistují-li pro takové jednání legitimní důvody, je třeba jej považovat za zneužití práva zakotveného v Uvedený závěr prošel testem ústavnosti u Ústavního soudu a obstál (viz usnesení ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. ).

[15] Jak bylo zmíněno výše, stěžovatel obecně zneužívá práva na soudní ochranu, je veden snahou vést spor pro spor, nikoliv zájmem o řešení reálně existujících sporů. Zneužití lze dovodit i v nyní posuzované věci. Nejvyšší správní soud současně zdůrazňuje, že toto rozhodnutí nevede k budoucímu paušálnímu odmítnutí jakéhokoliv podání, jímž by se stěžovatel obracel na soud. Shora předestřený postup představuje pouze materiální korektiv formálního pojímání práva na soudní ochranu v souladu s principem ekvity (spravedlnosti) a bude vyhrazen zcela výjimečným případům, u nichž se běžný procesní postup bude jevit jako zcela neefektivní, a současně bude zcela zjevné, že kasační stížnost nemůže být úspěšná. V tomto ohledu tedy bude třeba dbát zvýšené opatrnosti a pečlivě se seznámit se skutkovými i právními okolnostmi případu stejně jako v ostatních věcech. Jinými slovy řečeno, Nejvyšší správní soud tímto postupem rozhodně stěžovateli neupírá jeho právo, aby prokázal, že v jeho jiném soudním sporu nastala situace, kdy je třeba jej osvobodit od soudního poplatku a ustanovit mu k ochraně jeho veřejných subjektivních práv kvalifikovaného právního zástupce.

[16] Nejvyšší správní soud závěrem poukazuje, že obdobný procesní postup zvolil již v usneseních ze dne 28. 2. 2013, čj. - 10, ze dne 26. 4. 2013, čj. - 17, nebo ze dne 18. 6. 2013, čj. - 33.

IV.

[17] Jelikož tedy stěžovatel ve lhůtě stanovené Nejvyšším správním soudem ani následně soudní poplatek splatný podáním kasační stížnosti nezaplatil, a z jeho jednotlivých podání učiněných v této věci nevyplývá, že by poskytnutí další lhůty vedlo k zaplacení soudního poplatku, Nejvyšší správní soud řízení podle zákona o soudních poplatcích ve spojení s za použití zastavil.

[18] Podle nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 11. prosince 2013

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu