Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 62/2013 - 57

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Tomáše Langáška a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: ZIMBO CZECHIA s.r.o., se sídlem Na Zátorách 8/613, Praha 7, zastoupené JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem, se sídlem Šaldova 34/466, Praha 8, proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, se sídlem Květná 15, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 8. 2010, č. j. AX 924-2/49/9/2010 – , o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2013, č. j. – 217,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2013, č. j. – 217, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Státní zemědělské a potravinářské inspekce, ústředního inspektorátu v Brně ze dne 13. 8. 2010, č. j. AX 924-2/49/9/2010 – , bylo změno rozhodnutí inspektorátu v Hradci Králové ze dne 16. 4. 20110, č. j. BP606-5/061/6/2010-SŘ, o uložení pokuty o výši 10 000 Kč žalobci tak, že žalobci byla podle , o potravinách a tabákových výrobcích, a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, při analogickém použití zásady apsorbční podle , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, uložena pokuta ve výši 7500 Kč, dále bylo žalobci uloženo uhradit náklady dodatečné kontroly ve výši 4000 Kč a uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1000 Kč. K uložení pokuty došlo z toho důvodu, že žalobce dne 21. 10. 2009 a dne 10. 11. 2009 v provozně umístěné na adrese Rychnov nad Kněžnou, Smetanova 1607 nabízel k prodeji sýry, které na provozovně rozporcoval bez přítomností spotřebitele a zabalil do průhledné potravinářské folie. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce správní žalobu, o níž rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 5. 2013, č. j. – 217, tak, že vyslovil, že rozhodnutí vydané Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí, ústředním inspektorátem v Brně ze dne 13. 8. 2010, č. j. AX 924-2/49/9/2010 – , je nicotné, stejně tak vyslovil, že je nicotné i rozhodnutí vydané Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí, inspektorátem v Hradci Králové ze dne 16. 4. 2010, č. j. BP606-5/061/6/2010-SŘ. V odůvodnění svého rozsudku krajský soud uvedl, že v prodejnách, ve kterých nedochází k úpravě masa, mléka, ryb, drůbeže, vajec nebo k prodeji zvěřiny vykonává státní dozor při prodeji potravin jak rostlinného, tak živočišného původu Státní zemědělská a potravinářská inspekce v souladu s kompetencí svěřenou , zákona o potravinách, pokud k takové úpravě dochází pouze v určitém úseku prodejny, tento pak ve vztahu k potravinám živočišného původu náleží do působnosti Státní veterinární správy, zbytek provozovny, tedy zbylé úseky s veškerými potravinami živočišného a rostlinného původu náleží do působnosti Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Rozhodující pro posouzení věcné kompetence při státním dozoru v daném případě bylo podle názoru krajského soudu určit, zda prodejná Novák - Maso - Uzeniny v Rychnově nad Kněžnou je samostatnou prodejní jednotkou, která není dělena na jednotlivé prodejní úseky, nebo se jedná o prodejnu, která je dělena na několik prodejních úseků, např. úsek masa a drůbež, úsek tepelně zpracovaných masných výrobků, úsek prodeje sýrů, úsek prodeje lahůdkářského zboží apod., kde dochází k úpravě masa, mléka a ostatních výrobků uvedených v zákona o potravinách, neboť mezi účastníky nebylo sporu o tom, že sýry, jež byly kontrolovány, jsou potravinami živočišného původu. V další části svého odůvodnění pod označením „zhodnocení skutkového a právního stavu krajským soudem“, krajský soud uvedl, „že z předložených fotografií, ale i z písemného vyjádření samotného žalovaného dospěl k závěru, že ke kontrole sýrů na prodejny žalobce Novák - Maso - Uzeniny je věcně příslušný žalovaný a tedy ani vydat rozhodnutí, a to ani prvostupňový správní orgán, neboť je evidentní, že se jedná o prodejnu, kde při prodeji potravin živočišného původu dochází k úpravě masa …, neboť i sám žalovaný uvádí, že krájení čerstvého masa je považováno za úpravu ve smyslu “. Tato část odůvodnění krajského soudu je nesrozumitelná, neboť v ní není výslovně uvedeno, zda krajský soud dospěl k závěru o věcné nepříslušnosti žalovaného k vydání rozhodnutí, pouze z kontextu lze dovodit, že podle krajského soudu tato věcná příslušnost žalovaného dána není. Krajský soud dále uvedl, že prodejná v žádném případě není rozdělena na úseky, jak v předchozí části svého odůvodnění vyložil, a vyplývá to i z předložených fotografií, když navíc sám žalovaný uvádí, že pokud jde o prodejní úsek, je to více méně samostatná a fyzicky (přinejmenším prostorově) oddělena část prodejny, ve které dochází k prodeji určitých potravin, což v daném případě rozhodně není. Krajský soud proto uzavírá, že dozorovým orgánem v tomto případě jsou orgány veterinární správy, nikoliv Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Po citaci , (dále jen „ “), krajský soud rozhodl tak, že vyslovil nicotnost, a to jak rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tak rozhodnutí žalovaného, neboť nebyla vydána věcně příslušnými orgány. V další části svého odůvodnění se krajský soud podrobně vyjadřuje k problematice nicotnosti správních rozhodnutí a uvádí, že je zřejmé, že mezi nejzávažnější vady způsobující nicotnost, tak jak byly vymezeny judikaturou a teorií, lze zařadit i to, že rozhodnutí bylo vydáno věcně nepříslušným správním orgánem.

Proti rozsudku krajského soudu podal kasační stížnost žalovaný (dále též „stěžovatel“), a to pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení ve smyslu K otázce věcné příslušnosti žalovaný uvedl, že Státní zemědělská a potravinářská inspekce vykonává státní dozor při výrobě a uvádění potravin do oběhu, pokud tento dozor není prováděn podle a je tak zřejmé, že k výkonu státního dozoru při prodeji potravin živočišného původu je věcně příslušná jak Státní veterinární správa, tak Státní zemědělská a potravinářská inspekce, každá v rozsahu vymezeném uvedenými ustanoveními. Už jen z tohoto důvodu má žalovaný za to, že nelze dospět k závěru, že snad není vůbec věcně příslušný ve smyslu a že rozhodnutí inspektorátu v Hradci Králové, jakož i rozhodnutí o odvolání jsou nicotná. Kontrola potravin živočišného původu je totiž běžnou součástí úředních kontrol, které Státní zemědělská a potravinářská inspekce provádí a běžně sankcionuje porušení právních předpisů týkajících se potravin živočišného původu. Věcná příslušnost Státní veterinární správy je při prodeji potravin živočišného původu dána pouze k prodejnám, či prodejním úsekům, kde dochází k určité činnosti, tj. úpravě masa a dalších vyjmenovaných komodit, přičemž ze znění uvedeného ustanovení je zřejmé, že věcná příslušnost Státní veterinární správy při prodeji potravin živočišného původu je dána k celé prodejně pouze v případě, že prodejna není rozdělena na prodejní úseky nebo ve všech úsecích prodejny dochází k úpravě uvedených komodit. Pokud by totiž měla být Státní veterinární správa věcně příslušná vždy, když v „samostatné prodejně“ dochází k úpravě masa, postrádala by formulace o prodejních úsecích zcela smysl (prodejní úsek bude vždy součástí provozovny), což zřejmě nebyl úmysl zákonodárce. Vzhledem ke skutečnosti, že v dané provozovně žalobce k úpravě masa dochází, je pro stanovení věcné příslušnosti podstatné posoudit, zda je provozovna členěna na prodejní úseky. Touto naprosto zásadní skutečností se však krajský soud v napadeném rozsudku zabýval zcela nepřezkoumatelným způsobem, když pouze konstatoval, že: „Prodejna v žádném případě není rozdělena na úseky, jak soud již uvedl a vyplývá to z předložených fotografií“. Z napadeného rozsudku přitom nevyplývá, jak k danému závěru soud dospěl.

Stěžovatel se dále vyjadřuje k judikatuře ve věci kompetencí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, přičemž konstatuje, že prejudikatura není zcela jednotná, když soudy doposud vždy dospěly k závěru, že správní orgán, který kontrolu v provozovně žalobce vykonal, byl také ke kontrole věcně příslušný. Učiněné závěry se však týkaly kontrol, které proběhly před uzavřením dohody o vzájemné součinnosti a spolupráci ze dne 21. 7. 2009 mezi Ministerstvem zemědělství, Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí a Státní veterinární správou, která se tak v nich nemohla promítnout.

Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu v celém rozsahu zrušil (a to včetně výroku o nákladech řízení, protože krajský soud nesprávně posoudil důvodnost nákladů účasti jednatele žalobce u soudních jednání) a věc krajskému soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce se k podané kasační stížnosti velmi obsáhle vyjádřil a navrhl, aby kasační stížnost byla pro nedůvodnost zamítnuta.

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu přípustná, a za stěžovatele v souladu s jedná jeho zaměstnanec, který má vysokoškolské právnické vzdělání, jež je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ust. a 4 , v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.

Podle je nicotné rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný. Podle jsou správní orgány věcně příslušné jednat a rozhodovat ve věcech, které jim byly svěřeny zákonem nebo na základě zákona.

V daném případě jde o posouzení, zda krajským soudem tvrzený nedostatek věcné příslušnosti, může způsobit nicotnost rozhodnutí vydaného Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí. Především nutno uvést, že ve smyslu nicotnost způsobují nejtěžší vady příslušnosti, jíž je absolutní věcná nepříslušnost. Takovýto případ nicotnosti byl judikován v souvislosti s nařízením odstranit stavbu orgánem státní památkové péče namísto stavebním úřadem.

V případě Státní zemědělské a potravinářské inspekce se však o takový případ absolutní věcné nepříslušnosti nejedná, jak na to žalovaný správně poukázal ve své kasační stížnosti. Ustanovení § 16 odst. 1 zákona o potravinách totiž stanoví, že ke kontrole dodržování povinností stanovených tímto zákonem působí tyto orgány dozoru: a) orgány ochrany veřejného zdraví, b) orgány veterinární správy, c) Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Státní zemědělská a potravinářská inspekce vykonává státní dozor při výrobě a uvádění potravin do oběhu, pokud tento dozor není prováděn podle § 16 odst. 1 písm. b) orgány veterinární správy v případech uvedených pod body 1 a 2 uvedeného ustanovení. Kde je hranice mezi oprávněním k provádění kontroly Státní veterinární správou a Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí není zcela jednoznačné, z toho důvodu byla uzavřena dohoda o vzájemné součinnosti a spolupráci ze dne 21. 7. 2009 mezi Ministerstvem zemědělství, Státní a zemědělskou a potravinářskou inspekcí a Státní veterinární správou, jejímž cílem bylo v rámci zákonného vymezení kompetencí přístup obou státních orgánů sjednotit a případné faktické překrývání dozoru vyloučit. Stěžovatel tak vychází z toho, že na základě této dohody dlouhodobě platí, že dozor podle § 16 odst. 1 písm. b) bodu 2 zákona o potravinách není prováděn ze strany Státní veterinární správy v úsecích, kde nedochází k úpravě masa, mléka, ryb, drůbeže, vajec nebo prodeji zvěřiny.

Z toho, co bylo uvedeno, jednoznačně vyplývá, že Státní zemědělská a potravinářská inspekce je nepochybně orgánem kompetentním ke kontrole potravin (včetně kontrol balených sýrů, jak tomu bylo v tomto případě), nelze proto vyjít z toho, že k vydání rozhodnutí ve správním řízení nebyly orgány Státní zemědělské a potravinářské inspekce vůbec věcně příslušné. Krajský soud proto postupoval nesprávně, když vyšel z toho, že rozhodnutí vydaná orgány Státní zemědělské a potravinářské inspekce trpí takovými vadami, které vyvolávají jejich nicotnost, a ve smyslu tuto nicotnost napadeným rozsudkem vyslovil.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnosti pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem podle vyhověl a napadený rozsudek krajského soudu podle zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve smyslu je krajský soud v dalším řízení názorem vysloveným v tomto rozsudku vázán.

V novém řízení rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. prosince 2013

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu