Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 91/2013 - 18

- 19

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. v právní věci žalobce: Ing. J. L., zast. Mgr. Jozefem Barátem, advokátem se sídlem Matoušova 12, Praha 5, proti žalovanému: Krajský soud v Ústí nad Labem, se sídlem Národního odboje 1274, Ústí nad Labem, o návrhu na vyloučení soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem z rozhodování v řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. ,

t a k t o :

I. Soudci specializovaných senátů úseku správního soudnictví Krajského soudu v Ústí nad Labem j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. .

II. Věc vedená u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. s e p ř i k a z u j e k rozhodování Krajskému soudu v Praze.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal dne 14. 11. 2013 žalobu proti rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 9. 2013, č. j. Si 255/2013, a č. j. Si 225-2/2013, kterými předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem rozhodl o odvoláních proti rozhodnutím Okresního soudu v Litoměřicích ve věci žádosti o informace.

Dne 3. 12. 2013 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání Krajského soudu v Ústí nad Labem, v němž se uvádí, že vzhledem ke skutečnosti, že předmětná žaloba směřuje proti Krajskému soudu v Ústí nad Labem, považují se všichni soudci senátu 15 A, Mgr. Václav Trajer, JUDr. Petr Černý, Ph.D. a JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., za podjaté a tedy za vyloučené z projednávání věci. Krajský soud ve svém podání rovněž odkázal na rozhodnutí zdejšího soudu v obdobných věcech, jakož i na korespondující judikaturu Ústavního soudu.

Současně krajský soud s ohledem na procesní ekonomii oslovil účastníky v souladu s s tím, aby se vyjádřili, ke kterému soudu by považovali za vhodné přikázat věc k vyřízení. Předseda krajského soudu JUDr. Kohoutek navrhl přikázání věci Krajskému soudu v Praze, shodně se vyjádřil i žalobce.

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

V dané věci bylo třeba v prvé řadě posoudit, zda jsou dány objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců v situaci, kdy by měli rozhodovat o podání, kterým je zpochybňován postup soudu, u něhož sami působí. Touto otázkou se zabýval Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 30. 9. 2005, č. j. – 70, www.nssoud.cz, v němž zaujal názor, že u soudců, kteří posuzovali rozhodnutí místopředsedy soudu, u něhož sami působí, lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti. Tento závěr lze přitom aplikovat i v dané věci.

Nejvyšší správní soud dále poukazuje na usnesení ze dne 29. 2. 2008, č. j. Nad 4/2008 - 2, v němž vyslovil, že „je vhodné poukázat i na obecnou právní zásadu „nemo iudex in causa sua“, podle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci, a ve sporu mezi dvěma subjekty musí vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt. (…)

Nejvyšší správní soud se také plně ztotožňuje s právními názory, které ve svých rozhodnutích vyjádřil Ústavní soud [např. nález ze dne 4. 12. 1997, sp. zn. , (www.judikatura.cz) nebo ze dne 11. 3. 1998, sp. zn. , Sb. n. u. US Svazek č. 10 Nález č. 38 str. 251] o rozdělení a přísném oddělení soudní moci na složku jurisdikční a správní, ale současně poukazuje na to, že tyto závěry je nutno při jejich aplikaci posuzovat v kontextu, který vyjádřil Ústavní soud v nálezu pléna ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. [č. 397/2006 Sb.]. V něm Ústavní soud vyslovil, že „výkon státní správy soudů neodpovídá svojí povahou obecnému vymezení výkonu státní správy. Jedná se v tomto případě o specifickou činnost vykonávanou pouze uvnitř soudní soustavy a podmiňující více či méně vlastní rozhodovací činnost soudů“.“

Předmětem přezkumu na základě podané žaloby jsou rozhodnutí (předsedy) Krajského soudu v Ústí nad Labem. Za dané situace je tak třeba akcentovat objektivní pohled vyslovený v citovaných rozhodnutích, totiž že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci nemusí být založeno na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít o jeho nepodjatosti pochybnost. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že všichni soudci specializovaných senátů úseku správního soudnictví Krajského soudu v Ústí nad Labem jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. . Není tedy možné sestavit specializovaný senát, který by ve věci rozhodl.

Nejvyšší správní soud proto dále postupoval podle , ve kterém je upraven případ tzv. delegace nutné, která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu, který má věc jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout. Citované ustanovení upravuje pravomoc Nejvyššího správního soudu přikázat věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát.

Vzhledem k tomu, že pro vyloučení všech soudců specializovaných senátů správního úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem nelze sestavit senát, který by o věci rozhodl, jsou z tohoto důvodu splněny zákonné podmínky pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, v souladu s vyjádřeními účastníků řízení, o přikázání věci k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze. Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že obdobně jako nyní rozhodl v podobných věcech usneseními ze dne 19. 5. 2010, č. j. – 11, či ze dne 24. 6. 2011, č. j. Nao 51/2011 – 27.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. prosince 2013

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu