Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 103/2013 - 23

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2013, č. j. – 87,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Průběh řízení

Včas podanou kasační stížností brojil žalobce („stěžovatel“) proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že stěžovatelova žádost o osvobození od soudních poplatků byla zamítnuta usnesením zmíněného soudu ze dne 30. 11. 2012, č. j. – 25. Téhož dne vydal krajský soud usnesení č. j. – 29, v němž opakovaně vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě sedmi dnů.

Opakované žádosti stěžovatele o prodloužení určené lhůty k zaplacení soudního poplatku krajský soud zamítl usneseními ze dne 15. 1. 2013, č. j. – 38, a ze dne 11. 2. 2013, č. j. – 43. Dne 27. 3. 2013 byl pod č. j. – 14 vydán rozsudek Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti usnesení krajského soudu ze dne 30. 11. 2012, č. j. – 25, o neosvobození stěžovatele od soudních poplatků.

Jelikož stěžovatel soudní poplatek nezaplatil, krajský soud jej opětovně vyzval k jeho zaplacení usnesením ze dne 17. 6. 2013, č. j. – 79. Dne 15. 7. 2013 krajský soud obdržel další stěžovatelovu žádost o osvobození od soudního poplatku.

Na základě těchto skutečností krajský soud dospěl k závěru, že soudní poplatek nebyl přes opakovanou výzvu zaplacen. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl poučen o důsledcích nezaplacení soudního poplatku, krajský soud řízení o žalobě zastavil.

II. Obsah kasační stížnosti

Stěžovatel uplatňuje v kasační stížnosti skutečnosti, které svým obsahem odpovídají důvodům dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ ); namítá tedy nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem.

V kasační stížnosti stěžovatel namítl, že soud má rozhodnout o každé jeho žádosti, protože nejde o podání, které je možné přehlížet. Stěžovatel nedisponuje dostatkem peněžních prostředků, což krajský soud ví. Předloženým čestným prohlášením soud nedůvěřuje, byť tak v jiných řízeních činí. Dále také namítl, že soudy jeho jednání označují za zneužití práva, což je „pitomost, s kterou nemůže být polemizováno, už jenom proto, že se soudy nesmí vyjadřovat v jazyce ptydepe.“

Stěžovatel také vysvětlil, co se myslí procesním rozhodnutím v právní teorii, namítl podjatost všech soudců Nejvyššího správního soudu a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí krajského soudu zrušil.

III. Vyjádření žalovaného

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

Protože stěžovatel v podané kasační stížnosti namítl podjatost všech soudců Nejvyššího správního soudu, předložil předseda senátu námitku podjatosti a vyjádření soudců uvedených v záhlaví tohoto usnesení předsedovi Nejvyššího správního soudu, aby určil senát, který o této námitce rozhodne. Usnesením ze dne 14. 11. 2013, č. j. – 9, rozhodl Nejvyšší správní soud o tom, že soudci nejsou vyloučeni z projednávání věci vedené pod sp. zn. .

Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

Kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud jen krátce zmiňuje, že v dané věci netrval na zaplacení soudního poplatku a povinném zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o kasační stížnosti. Trvání na těchto požadavcích by totiž značilo jen řetězení téhož problému, jelikož předmětem přezkumu je usnesení krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. K danému srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. – 37, a ze dne 13. 9. 2007, č. j. – 77 (všechna zde citovaná rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

Dle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “): „Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.“

Vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl v řízení před krajským soudem osvobozen od soudních poplatků, tížila jej poplatková povinnost. Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 27. 3. 2013, č. j. – 14, kasační stížnost stěžovatele proti usnesení o neosvobození stěžovatele od soudního poplatku. Krajský soud poté zamítl i žádosti stěžovatele o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku.

Stěžovatel především zpochybňuje postup krajského soudu, který nerozhodl o jeho druhé žádosti o osvobození od soudního poplatku a řízení rovnou zastavil s tím, že o opakovaných žádostech není třeba samostatně rozhodovat, pokud neuvádí nové skutečnosti. Navíc krajský soud uvedl, že v některých případech by nutnost rozhodnout o každé žádosti vedla ke zbytečnému prodlužování řízení.

Nejvyšší správní soud již dříve konstatoval, že o opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení (srov. rozsudek ze dne 17. 6. 2008, č. j. – 65).

Stěžovatel v kasační stížnosti neuvádí, že by ve své opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku uvedl nové, dříve neuplatněné skutečnosti. Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu ověřil, že se tak nestalo – stěžovatel ve své nové žádosti pouze odkázal na svá předchozí čestná prohlášení. Za takové situace krajský soud nemusel o opětovné žádosti stěžovatele samostatně rozhodnout.

Stěžovatel dále namítá, že nemá dostatek peněžních prostředků, což krajský soud ví. Tato námitka byla předmětem řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti neosvobození od soudního poplatku, a jak bylo výše uvedeno, Nejvyšší správní soud neuznal tuto námitku ve svém rozsudku ze dne 27. 3. 2013, č. j. – 14, jaké důvodnou. Předmětem nynějšího řízení je kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení, nikoli usnesení o neosvobození od soudních poplatků. Námitky týkající se nedostatku peněžních prostředků stěžovatele se tak míjí s obsahem přezkoumávaného usnesení krajského soudu a Nejvyšší správní soud se jimi proto nezabýval.

Lze tedy uzavřít, že stěžovatele pro neosvobození od soudních poplatků tížila poplatková povinnost, soudní poplatek za žalobu však nezaplatil ani v určené lhůtě ani později. Krajskému soudu tak nebylo možno nic vytknout, jestliže za dané situace řízení o žalobě zastavil.

V. Závěr

Nejvyšší správní soud proto ze všech výše uvedených důvodů kasační stížnost podle , poslední věty, zamítl jako nedůvodnou.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením ve spojení s ustanovením Stěžovatel neměl ve věci úspěch a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému v řízení o kasační stížnosti náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2013

JUDr. Radan Malík

předseda senátu