Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Az 13/2013 - 47

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Černovskou v právní věci žalobce: Y. K . , nar.X, státní příslušnost X, t.č. X, zast. JUDr. Olgou Krejsovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Karlova 168/7, dosílací adresa: 142 00 Praha 4-Libuš, Meteorologická 792/29, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, pošt. přihr. 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16.7.2013 č.j. OAM-87/LE-LE05-ZA14-2013,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou včas podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky, ze 16.7.2013 č.j. OAM-87/LE-LE05-ZA14-2013, jímž žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle . , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů.

Žalobce v žalobě uvedl, že do ČR přicestoval v roce 2005 na turistické vízum s cílem vydělat určitou finanční částku, aby ji mohl předat vyděračům na Ukrajině, kteří měli a mají úzké vztahy s policií a justicí Ukrajiny. Jednalo se o 7.000,- USD, které si údajně vypůjčil žalobce ve výši 4.000 USD a jeho syn ve výši 3.000,- USD. Na Ukrajině byl zahájen atak na syna žalobce, který byl zadržen a následně propuštěn. Následně C., který všechny problémy žalobce inicioval, zařídil prostřednictvím svého známého u policie, že syn byl opět zadržen a bezdůvodně vzat do vazby. Žalobci bylo sděleno, že pokud zaplatí požadovanou částku, bude syn z vazby propuštěn, v opačném případě bude odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Proto žalobce přicestoval do ČR. Po částečném zaplacení byl skutečně syn z vazby propuštěn a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody za čin, který nespáchal. Před příjezdem do ČR byl žalobce vystaven výhružkám smrtí a jednou dokonce fyzickému přepadení v noci v jeho domě. Žalobce svou situaci neřešil s pomocí policie Ukrajiny, protože dobře znal vztahy vyděračů na orgány státní moci a správy. Policii sice kontaktoval, ale trestní oznámení vzal zpět, a to i na žádost své manželky, která měla o život žalobce a jejich společného syna strach. V ČR žalobce pracoval načerno na různých stavbách a všechny své vydělané peníze poukazoval na Ukrajinu, než doplatil požadovanou částku 7.000,- USD. Poté obdržel zprávu, že s ohledem na změnu kurzu požadují vyděrači další finanční obnos. Ten již žalobce neuhradil. Když žalobci končila platnost víza k pobytu, dostavil na cizineckou policii v Praze a požádal o prodloužení. Zde odevzdal svůj pas a čekal na vyřízení žádosti o prodloužení víza k pobytu. Po několika hodinách čekání dostal strach, že kontakty vyděračů jsou natolik silné, že dosahují až na cizineckou policii v Praze, a proto výhradně ze strachu z policie odešel. Od té doby se pohyboval po území ČR bez dokladu totožnosti. Žalobcův právní zástupce zjistil, že pas byl po nevyzvednutí předán na zastupitelský úřad Ukrajiny a následně odeslán na Ukrajinu. Žalobce si uvědomoval, že svou situaci může řešit pouze setrváním v zahraničí, byť bez dokladu totožnosti. V Praze žil v bytech s ostatními občany ukrajinské národnosti. Ve volném čase psal a následně publikoval poezii zaměřenou na kritiku ukrajinského režimu v časopise P. určeném pro ukrajinskou komunitu na území ČR. O poskytnutí mezinárodní ochrany žalobce dříve nežádal, neboť o této možnosti moc nevěděl a domníval se, že je již vše v pořádku. V současné době o mezinárodní ochranu požádal, když o této možnosti byl poučen právním zástupcem.V roce 2010 byl zadržen v Praze na základě zatýkacího rozkazu ze dne 26.1.2006 vydaného soudem v Ivano – Frankiskyy. Poté byl vzat do vazby, z které byl propuštěn, protože extradiční materiály nebyly z Ukrajiny včas doručeny. Následně byl opět zadržen v listopadu 2012 a dosud je ve vazební věznici P. V únoru 2013 učinil prohlášení o udělení azylu, které bylo dne 28.2.2013 odesláno a dne 1.3.2013 doručeno Ministerstvu vnitra ČR. Dne 17.5.2013 požádal o udělení mezinárodní ochrany. O mezinárodní ochranu nepožádal z důvodu vyhnutí se vydání na Ukrajinu, ale výhradně z důvodu obavy o neobjektivním a účelovém rozhodování ve vykonstruovaném procesu o údajném podvodu spáchaném na Ukrajině. Žalobce nebyl nikdy na Ukrajině trestně stíhán, je řeckokatolického vyznání a vysokoškolského vzdělání.

V žalobě žalobce správnímu orgánu vytkl to, že přestože vyhodnotil všechny důkazy podrobně, vyhodnotil je nesprávně. Dle názoru žalobce je nutné posoudit jeho případ komplexně a ve všech souvislostech. Dle žalobce správní orgán zlehčil žalobcovo jednání na území domovského státu, t.j. jeho příslušnost k politické straně B., kdy se správní orgán sice odvolává na zprávu Human Rights Watch, nicméně žalobce má za to, že trestní stíhání pouze vysoce postavených politických představitelů nevylučuje neobjektivní a zkreslený pohled na další byť řadové členy hlásící se k této politické straně při rozhodování státními a správními orgány. U žalobce je tato situace umocněna jeho literární tvorbou určenou přímo pro představitele strany, konkrétně J. T., vyjadřující sympatizování s jejím konáním. Žalobce dále uvedl, že má za to, že správní orgán zlehčil posuzování jeho literární tvorby na území ČR, kdy za ekonomickou a sociální situaci v domovské zemi viní přímo stávajícího prezidenta. Žalobce má v důsledku podpory předcházejícího a kritice současného konání představitelů státní moci důvodný strach z pronásledování v domovském státě. Žalovaný sice uvedl, že Ukrajiny zaručuje spravedlivý proces, když to podložil tím, že se žalobce již jednou úspěšně bránil obvinění z podvodu a kdy soud zprostil jeho syna i žalobce obvinění. Žalobce k tomu uvedl, že syn byl zadržen a propuštěn, když následně z iniciativy pan C. byl znovu zadržen z téhož důvodu a vzat do vazby a následně propuštěn, avšak mu byl uložen podmíněný trest za čin, který nespáchal. Kdyby soud zprostil žalobce i jeho syna obvinění, pak by odpadl i důvod vydání žalobce k trestnímu stíhání do ciziny, který však trvá. Žalobce se s odvoláním na kontakty a konexe pana C. obává, že právo na spravedlivý proces mu bude odepřeno. Žalobce sám uvedl, že oznámil policii v roce 2005, že jej C. vydírá, Policie zahájila vyšetřování a poskytla žalobci odposlouchávací zařízení. Na schůzku dorazila manželka C. s dcerou a následně pomocníci C., kteří chtěli žalobce hodit do řeky. Tento případ se dostal před soud, kde při procesu vypovídal i policista, který útočníky zadržel. Případ byl z neznámého důvodu postoupen do jiného obvodu a všichni útočníci byli následně zproštěni obžaloby a propuštěni. Žalobce se z uvedených důvodů domnívá, že nebylo rozhodnuto správně ve věcech jeho žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany. Záznamy o provedeném soudním řízení jsou založeny u soudu na Ukrajině a tyto nemá žalobce k dispozici. Žalobce z uvedených důvodů navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení a přiznal mu náhradu nákladů právního zastoupení.

K žalobě se vyjádřil žalovaný a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a podklady, z nichž vycházel. Nesouhlasí s žalobcem, neboť jeho námitky neprokazují, že by v průběhu své činnosti porušil některá ustanovení či zákona o azylu. Žalovaný uvedl, že ze spisového materiálu, konkrétně z pohovoru se žalobcem vyplývá, že se ve své vlasti obrátil na policii v případě napadení ve svém domě a útočníci byli zadrženi. Druhý den, kdy měl jít na policii podat trestní oznámení, se nechal přesvědčit manželkou, aby jej nepodával. V jiné části pohovoru uvedl, že na naléhání manželky trestní oznámení, které podal, vzal zpět. Útočníci byli tedy propuštěni. Žalovaný dospěl k závěru, že hlavním a jediným důvodem žádosti je legalizace pobytu na území ČR. Žalobce přicestoval v roce 2005 a teprve až v roce 2013 požádal o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu ( NSS ), podle které zákonodárce nekonstruoval toto řízení jako prostředek k legalizaci pobytu na území ČR nebo jako možnosti získat pracovní povolení. Jedná se o zcela mimořádný institut sloužící k ochraně cizinců, kteří pociťují důvodnou obavu před pronásledováním v zemi původu. Azyl je právním institutem výjimečným, jehož smyslem je poskytnout žadateli ochranu, nikoli však před jakýmikoli negativními jevy v zemi původu, nýbrž jen z důvodů upravených v zákoně o azylu. Skutečnost, že žalobce má obavy před vyhrožováním ze strany soukromých osob, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu dle zákona o azylu. Žalovaný se rovněž domnívá, že pokud žalobce pociťoval své důvody natolik palčivě, měl ve smyslu konstantní judikatury NSS požádat o mezinárodní ochranu v ČR neprodleně po vstupu do ČR. V případě žalobce nebylo prokázáno, že byl pronásledován za uplatňování politických práv a svobod či z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Žalovaný se rovněž zabýval posouzením podmínek pro udělení doplňkové ochrany dle zákona o azylu, a to, zda žalobci hrozí v případě návratu do vlasti skutečné nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu. Žalovaný odkázal na podrobné odůvodnění, které uvedl v napadeném rozhodnutí. Uvedl, že posuzoval situaci, která by měla nastat v dohledné době, hodnotil aktuální stav v zemi, ale nikoli poměry, které v Ukrajině panovaly v době odchodu žalobce. Žalovaný z uvedených důvodů navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. a 2 , , ( dále ), a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Na žádost žalobce pak soud rozhodl při ústním jednání. Při tomto jednání žalobce rozšířil své žalobní body o námitku týkající se nesprávného posouzení otázky udělení doplňkové ochrany žalobci s ohledem na současně probíhající extradiční řízení a s ohledem na stav vězeňství na Ukrajině. Uvedl, že ve věznicích jsou špatné hygienické podmínky, hrozí tam korupce, rovněž tak i mučení za účelem vynucení doznání.

K tomuto rozšíření žalobních bodů žalovaná strana odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí i na to, že se jedná o nové rozšíření žaloby o skutečnosti, které v původní žalobě uvedeny nebyly. Odkázala rovněž i na skutečnost, že otázka posouzení, zda bude žalobce vydán v extradičním řízení, je otázkou, která je posuzována soudem v jiném řízení.

Soud při posuzování zákonnosti napadeného rozhodnutí vyšel ze správního spisu a věc posoudil takto:

Je nesporné, že žalobce přijel do ČR na turistické vízum v roce 2005. Po uplynutí platnosti tohoto víza zde pobýval bez povolení. V žádosti i při pohovoru uvedl, že odjel z Ukrajiny do ČR z toho důvodu, že potřeboval peníze, aby zachránil život synovi. V průběhu pohovoru v souvislosti se žádostí o udělení mezinárodní ochrany žalobce uváděl, že jediným důvodem jeho příjezdu do ČR je potřeba vydělat peníze na zaplacení peněz, které si půjčil od pana C., který mu vyhrožoval zabitím i zabitím jeho syna. Žalobce byl také napaden v noci ve svém domě, útočníci jej varovali, že pokud se obrátí na policii, zabijí jeho syna. Žalobce to policii vypověděl, avšak na naléhání manželky výpověď odvolal. O svém trestním stíhání se žalobce dověděl v listopadu 2012, když byl v ČR zadržen. Dověděl se, že je na Ukrajině stíhán pro trestný čin podvodu, kdy za slib pomoci V.M.C. i při přijetí na státní univerzitu převzal částku 7.000,- USD, tyto si ponechal a svůj slib nesplnil. Žalobce uvedl, že uvedenou částku již vrátil. V době, kdy bylo rozhodováno Městským soudem v Praze pod sp. zn. o přípustnosti jeho vydání k trestnímu stíhání na Ukrajinu pro trestný čin podvodu, požádal v květnu o udělení mezinárodní ochrany.

O jeho žádosti pak bylo rozhodnuto dne 16.7.2013 napadeným rozhodnutím.

Správní orgán se podrobně zabýval skutečnostmi, které žalobce v žádosti o udělení mezinárodní ochrany a při pohovoru uvedl. Městský soud v Praze, pokud jde o žalobcovu námitku, že byla ze strany správního orgánu zlehčena žalobcova literární tvorba na území ČR i jeho příslušnost k politické straně B., uvádí, že tento žalobcův názor nesdílí. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný při posouzení, zda žalobce splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 písm. a) zákona o azylu, podle kterého se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, vyšel ze zjištěných skutečností a žalobcem uvedené žádosti. Je nepochybné, že žalobce ve své vlasti dle vlastní výpovědi nevyvíjel činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu shora uvedeného ustanovení zákona o azylu. Pokud uváděl, že před parlamentními volbami před svým odjezdem z vlasti vylepoval letáky strany B. a uvedl, že byl řadovým členem této politické strany a nezastával žádnou funkci, je nepochybné, že v souvislosti se svým členstvím v této straně neměl ve své vlasti žádné problémy. Soud zcela sdílí názor žalovaného, že žalobce ve své vlasti nebyl pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu.

Podle ust. § 12 písm. b) zákona o azylu se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státní občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Správní orgán při posouzení, zda žalobce splňuje tyto podmínky, vyšel z toho, že žalobce sám uváděl obavy z jednání pana C., na základě jehož trestního oznámení je proti němu ve vlasti vedeno trestní stíhání. V této souvislosti vycházel při posouzení žalobcova tvrzení, že toto pronásledování je motivováno politicky, z podkladů a informací Human Rights Watch, kde se mimo jiné hovoří o trestních řízeních proti policistům za zneužití úředního postavení nebo pravomoci, za překročení pravomocí, falšování, nedbalosti, úplatkářství i o případech souvisejících s jinými přestupky policistů. Žalovaný vyšel z toho, že zaručuje spravedlivý soudní proces včetně práva podezřelých nebo svědků odmítnout vypovídat. Žalovaný v této souvislosti poukázal na samotnou žalobcovu výpověď z níž vyplývá, že se žalobcův syn úspěšně bránil obvinění z podvodu. Současné žalobcovo trestní stíhání není azylově relevantní, protože se netýká zákonem o azylu taxativně uvedených důvodů. Správní orgán konstatoval, že není v jeho pravomoci posoudit, zda žalobce ve vlasti spáchal trestný čin, pro nějž je na území ČR vedeno řízení o jeho extradici. Odkázal na to, že k takovému posouzení je kompetentní orgán činný v trestním řízení. Žalovaný odkázal i na stanovisko NSS, který v rozsudku sp. zn. ze dne 29.6.2005 stanovil zásadu, že ve správním řízení ve věci mezinárodní ochrany nelze přezkoumávat zákonnost postupu orgánů země původu v trestním řízení. Soud dál za pravdu žalovanému v tom, že žalobcovy úvahy o možných problémech v souvislosti s obviněním premiérky J.T. jsou hypotetické a nepodložené. S odkazem na zprávu Human Rights Watch lze konstatovat, že žalovaný hodnotil žalobcovo působení v poltické straně B. v souladu s objektivně zjištěnými skutečnostmi. Jeho konstatování, že se nelze domnívat oprávněně, že by měly žalobcem doložené básně, které vyšly v časopisem vydávaném na území ČR, mít jakýkoli negativní vliv na jeho situaci v zemi původu. Lze dát žalovanému zcela za pravdu v tom, že trestně stíháni byli bývalí ministři působící ve funkci za prezidenta J. a bývalá premiérka J. T.. Jedná se o vysoce postavené politické představitele, jímž žalobce, jak z jím uvedených skutečností vyplývá, není. Lze tedy konstatovat, že v případě žalobce není důvodný jeho strach z pronásledování za zastávání určitých politických názorů, t.j. názorů, že sociální a ekonomická situace, která je nyní v jeho domovské zemi, je způsobena stávajícím prezidentem.

Žalobce dále namítal, že nebyla dostatečně posouzena otázka udělení doplňkové ochrany právě z důvodů nebezpečí vážné újmy v souvislosti s možnou neobjektivností případného procesu vyvolaného kontakty pana C. na policii a justici. Soud tuto námitku posoudil na základě seznámení se s odůvodněním napadeného rozhodnutí a podklady, z nichž žalovaný při posouzení této otázky vycházel. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odst. 2, a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem nebo svého posledního trvalého bydliště.

Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, anebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR.

Žalovaný v rámci posouzení této otázky vyhodnotil i podmínky ve věznicích a vazebních zařízeních na Ukrajině. Vyšel přitom ze stanoviska vysloveného NSS, že samotná existence trestního stíhání sama o sobě nepředstavuje hrozbu vážné újmy ve smyslu zákona o azylu. Podle zprávy MZ USA o dodržování lidských práv na Ukrajině ze dne 24.5.2012 jsou podmínky na Ukrajině, pokud jde o věznice, velmi špatné. Trvá přeplněnost věznic. Žalovaný vycházel rovněž z toho, že žalobci v případě odsouzení může být udělen pouze podmíněný trest, takže k pobytu ve věznici nemusí dojít. Pokud jde o nebezpečí mučení, nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestu, vyšel správní orgán z toho, že tuto hrozbu lze shledat jako vážnou újmu toliko tam, kde takové nebezpečí reálně a bezprostředně po návratu do vlasti hrozí, nikoli tam, kde vůbec nastat nemusí nebo může nastat jedině v případě přidružení se jiných okolností nebo skutečností, které dosud nelze předjímat. NSS konstatoval, že samotná skutečnost, že v zemi původu není ochrana lidských práv dostatečně zabezpečena, ještě neznamená automatickou povinnost správního orgánu ( soudu ) tuto okolnost považovat za hrozbu vážné újmy ve smyslu zákona o azylu ( rozsudek NSS sp. zn. ze dne 27.9.2006 ).

Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žalovaný dostatečně posoudil i otázku případného udělení doplňkové ochrany ve věci žalobce. Vyhodnotil v této souvislosti i skutečnost týkající se špatných poměrů v ukrajinském vězeňství.

Soud ve zhodnocení, které provedl žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí, neshledal pochybení. Dospěl shodně jako žalovaný k závěru, že žalobci v případě návratu na Ukrajinu nehrozí vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti a bezprostřední nebezpečí vážné újmy podle § 14a odst. 1 a 2 písm. a) a b) zákona o azylu. Žalobci v případě návratu do vlasti nehrozí vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti ani z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

Pokud žalobce namítal případnou neobjektivnost trestního procesu v případě návratu do země původu, poukazuje soud na to, že otázka žalobcova trestního stíhání na Ukrajině po jeho vydání byla posouzena v extradičním řízení, kdy byla přípustnost vydání vyslovena se zřetelem na garance Ministerstva spravedlnosti Ukrajiny. Toto vše bylo posouzeno v rámci vydávacího řízení.

Soud neshledal v postupu žalovaného žádné pochybení. Žalovaný posoudil žalobcovu žádost s ohledem na jednotlivá ustanovení zákona o azylu a dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Žalobcovy námitky směřovaly proti posouzení jeho žádosti podle § 12 a § 14a zákona o azylu. Soud, jak shora je uvedeno, neshledal tyto námitky důvodnými.

Žaloba byla proto zamítnuta podle

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle Žalobce ve věci úspěch neměl, proto mu nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, a žalovaný náhradu nežádal.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat do dvou týdnů ode dne jeho doručení při splnění podmínek kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu v Brně.

Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti, pokud nemá vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem dle ust.

Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení je nepřípustná.

V Praze dne 17. prosince 2013

Mgr. Dana Č e r n o v s k á v.r.

samosoudkyně