Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

52 Af 36/2013 - 109

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném

z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudkyň Mgr. Moniky Chaloupkové a JUDr. Petry

Venclové, Ph.D., ve věci žalobce: Asociace českého pokeru, se sídlem Roháčova 188/37,

130 00 Praha 3 - Žižkov, IČ: 22821198, zastoupen Mgr. Petrem Kůtou, advokátem, se

sídlem Hellichova 458/1, 118 00 Praha 1 – Malá Strana, proti žalovanému: Odvolací

finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, poštovní přihrádka 351, 602 00 Brno, IČ:

72080043, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2013, č. j.

9593/13/5000-26000-711065,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce j e p o v i n e n nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 943,73 Kč

ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 22. 3. 2013, č. j. 9593/13/5000-26000-711065, žalovaný potvrdil

rozhodnutí Finančního úřadu v Pardubicích (dále jen „finanční úřad“ nebo též „FÚ“ či

„správní orgán I. stupně“) ze dne 19. 12. 2012, č. j. 387211/12/248550601227, kterým byla

žalobci uložena podle , o loteriích a jiných

pokračování - 2 - 52Af 36/2013

podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o loteriích“), pokuta ve výši

20.0 Kč za porušení § 4 odst. 1 zákona o loteriích při provozování loterie nebo jiné

podobné hry definované v ust. § 1 odst. 2 ve spojení s ust. § 2 písm. m) zákona o loteriích,

konkrétně při provozování turnajové nebo hotovostní sázkové hry provozované za pomoci

karet, kterého se žalobce dopustil tím, že dne 12. 6. 2012 v herně „Pivnice Tennesi Budvarka“

na adrese J. M. Marků 45, Lanškroun, bez platného povolení Ministerstva financí provozoval

za pomoci karet hru označenou jako Texas Hold’em, Buy-in 200 + 1Rebuy200 + 1Add –

Ons200“, a dále povinnost podle , , ve znění

pozdějších předpisů (dále jen „ “), a nahradit

náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000 Kč. Ke změně rozhodnutí FÚ ze strany

žalovaného došlo pouze v části týkající se bankovního spojení pro účely úhrady uložené

pokuty a náhrady nákladů řízení.

Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného včasnou žalobu, kterou se domáhal jeho

zrušení a též zrušení rozhodnutí finančního úřadu a náhrady nákladů soudního řízení

s odůvodněním, že byl v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí podstatně

zkrácen na svých právech, žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci a jeho rozhodnutí

spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Takto obecně vymezené žalobní body

žalobce následně konkretizoval na stranách 8 až 14 žaloby:

Podstata žalobcovy argumentace spočívá v tom, že hra Poker Texas Hold’em není hrou

podléhající režimu zákona o loteriích, neboť nesplňuje základní definici vymezenou v ust. § 1

odst. 2 tohoto zákona, tedy že „o výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá

okolnost nebo událost uvedená provozovatelem v předem stanovených herních podmínkách“,

a z tohoto důvodu k jejímu provozování není třeba povolení vydaného Ministerstvem financí

ČR. Nové znění písm. i) a m) ust. § 2 zákona o loteriích, účinné od 1. 1. 2012, na této

skutečnosti nic nezměnilo, neboť v těchto ustanoveních, ani v důvodové zprávě k novele, ani

ve stanovisku Ministerstva financí ČR ze dne 31. 1. 2012, jímž žalovaný argumentuje, se o

hře poker nehovoří. Výčet v ust. § 2 zákona o loteriích je pouze demonstrativní a nelze

dovodit, že hra poker spadá mezi hry tímto ustanovením upravené.

Společenskou škodlivost pokeru žalovaný toliko presumoval, aniž by tuto jakkoliv doložil.

Žalovaný se v podstatě nezabýval obsáhlou argumentací žalobce a jím předloženými

listinami, které se zaobírají podílem náhody na výsledku ve hře poker, a vystačil si s tvrzením,

že různé druhy pokeru jsou „všeobecně považovány jako hazardní hry“ a že prvek náhody je

ve hře poker obsažen „nikoliv v zanedbatelné míře“. Přístup žalovaného byl ryze

formalistický, žalovaný zcela opomenul, že zákon o loteriích vyžaduje rozhodující podíl

náhody na výsledku hry. Formalistický výklad dovolávající se textu zákona proti jeho

skutečnému smyslu je nepřípustný (viz judikatura Nejvyššího správního soudu – dále jen

„NSS“, např. rozsudky č. j. -62 a č. j. -134, či nálezy Ústavního

soudu – dále jen „ÚS“, např. sp. zn. ). Smyslem zákona o loteriích přitom je

regulovat hry založené na náhodě, resp. vyloučit z regulace hry založené na dovednosti, tedy

jinak řečeno, zákonu o loteriích podléhají pouze hry, u nichž náhoda či předem neznámá

okolnost či událost rozhoduje o výhře či prohře. Pojem „náhoda“ je objektivní kategorií

z oblasti přírodních věd, žalovaný tak neměl žádné meze pro správní uvážení při jeho

výkladu, naopak musel vycházet z definice uplatňované v oborech přírodních věd. Hra poker

není hrou založenou na náhodě. Má jasná pravidla a je významně ovlivňována strategickými,

psychologickými a jinými zkušenostmi a znalostmi hráčů. Otázka, zda poker je či není hrou

založenou na náhodě, je otázkou skutkovou a k jejímu zodpovězení byl žalovaný povinen

provést nezbytné dokazování. Pokud tak neučinil a pouze formálně aplikoval zákon o

pokračování - 3 - 52Af 36/2013

loteriích, dopustil se porušení zásady materiální pravdy a též zásady „v pochybnostech ve prospěch“.

Tvrzení žalovaného o tom, že nemohl brát v potaz žalobcem předložené důkazní prostředky,

neboť pro něj nejsou závazné, je nesprávné. Žalovaný je povinen provést všechny důkazní

prostředky vhodné ke zjištění skutkového stavu. Žalovaný se však k žalobcem předloženým

důkazním prostředkům vůbec nevyjádřil, nezdůvodnil, proč neakceptuje argumenty uvedené

v odborných pracích. Fakt, že důkazní prostředky částečně pocházejí ze zahraničí, je přitom

nerozhodný, neboť jejich prostřednictvím měla být řešena odborná otázka – podíl náhody na

výsledku hry poker, tedy skutková stránka věci, nikoliv právní. Každá hra v sobě obsahuje

prvek náhody, pokud však tento prvek nemá rozhodující vliv na výsledek hry, nemůže být hra

zařazena pod definici loterního zákona. V pokeru se prvek náhody vyskytuje, zejména při

rozdání karet, ovšem náhoda o výhře a prohře v žádném případě nerozhoduje, neboť

rozhodující podíl mají taktické, psychologické, matematické a jiné dovednosti. Větší

dovednost znamená větší pravděpodobnost výhry.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 19. 7. 2013, kterým ji navrhl zamítnout

jako nedůvodnou. Odkázal zejména na napadené rozhodnutí a spisový materiál a dále pak

k žalobním tvrzením uvedl:

Obecná definice loterie a jiné podobné hry je zakotvena v § 1 odst. 2 zákona o loteriích. V § 2

pak následuje demonstrativní výčet her, které je třeba za loterii či jinou podobnou hru

považovat. Novelou provedenou , účinnou od 1. 1. 2012, byl tento

výčet rozšířen, a to mimo jiné o písm. m), kdy právě pod toto písmeno patří pokerový turnaj

pořádaný dne 12. 6. 2012 žalobcem. Snaha zákonodárce o podřazení pokerových turnajů pod

zákon o loteriích je zřejmá i z důvodové zprávy k Pokud žalobce

provozoval pokerový turnaj bez povolení Ministerstva financí, dopustil se správního deliktu a

žalovaný byl povinen tento delikt projednat a rozhodnout o něm. Správní uvážení žalovaného

se pak nemohlo uplatnit v otázce, zda delikt stíhat či nikoliv, ale pouze ve vztahu k výši

uložené pokuty.

Pokud se týká společenské škodlivosti, žalovaný ji zmínil v souvislosti s úmyslem

zákonodárce regulovat turnaje, u nichž je naplněn znak provozovatele, tedy osoby mající

v úmyslu provozovat pokerové turnaje. Existence provozovatele a určitého stupně

společenské nebezpečnosti vylučuje, aby byly sankcionovány např. rodiny hrající karetní

turnaj doma.

O přítomnosti náhody ve hře poker a tedy o jejím podřazení pod ust. § 1 odst. 2 a § 2 písm. m)

zákona o loteriích neměl žalovaný pochybnost, proto jakékoliv další dokazování bylo

nadbytečné. Důkazními prostředky předloženými žalobcem se zabýval jak FÚ, tak žalovaný,

nicméně s ohledem na jasné znění zákona byly tyto vyhodnoceny jako irelevantní. Napadené

rozhodnutí splňuje všechny požadavky na odůvodnění kladené .

Rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 1 označené žalobcem nebylo pro žalovaného a FÚ

závazné, neboť se jednalo o individuální správní akt a jiné finanční úřady postupovaly stejně

jako nyní žalovaný.

V replice ze dne 19. 8. 2013 žalobce setrval na názoru vyjádřeném v žalobě, přičemž

zdůraznil, že historický a teleologický výklady, k nimž se žalovaný uchyluje, jsou pouze

druhotné v poměru k hlavní metodě výkladu, metodě jazykové. Z jazykového výkladu zákona

o loteriích je jednoznačné, že tento neupravuje hru poker a výslovně se nevztahuje na hry, u

nichž o výsledku nerozhoduje náhoda. Výklady další tak není třeba vůbec použít, neboť

výklad gramatický (jazykový) je zcela jasný.

pokračování - 4 -

Podáním ze dne 10. 10. 2013 žalobce navrhl provést důkaz znaleckým posudkem Ing.

Václava Ransdorfa č. 188-03/13 podaným ve věci kybernetického pohledu na hru Poker

Texas Hold`em z hlediska aplikované matematiky k prokázání skutečnosti, že poker nelze

zařadit pod loterní zákon, neboť u něj nerozhoduje o výsledku náhoda, a dále ukázkou hry

poker v jednací síni.

Podáním ze dne 24. 10. 2013 žalovaný uvedl, že k žalobcem předloženému

znaleckému posudku se nemůže vyjádřit, neboť s ním nebyl seznámen. Pokud se týká

navržené ukázky hry poker, označil ji za nadbytečnou, když tato nemůže prokázat, že

pokerový turnaj nespadá pod definici loterního zákona.

O žalobě soud rozhodl při jednání dne 6. 11. 2013, neboť žalobce projevil podáním ze

dne 24. 6. 2013 výslovný nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1

zákona číslo , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř.

s.“). Soud v souladu s vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu

byl v době rozhodování žalovaného, tj. ze stavu k datu 22. 3. 2013, kdy bylo vydáno

napadené rozhodnutí.

Mezi žalobcem a žalovaným byly nespornými skutkové okolnosti projednávané věci,

konkrétně, že dne 12. 6. 2012 žalobce provozoval od 18:00 hodin v herně „Pivnice Tennesi

Budvarka“, nám. J. M. Marků 45, Lanškroun, hru Poker No limit Texas Hold´em, Buy-in 200

+ 1Rebuy200 + 1Add – Ons200 (dále též jen „poker“), které se účastnilo 15 osob, odehrávala

se na 2 karetních stolech, vklad činil 8.200 Kč a pořadatel si z tohoto vkladu hráčů ponechal

5%, tj. 410 Kč.

Naopak spornou byla mezi žalobcem a žalovaným otázka právní, spočívající v tom,

zda žalobcem provozovaná hra je loterií či jinou podobnou hrou ve smyslu zákona o loteriích

a zda její provozování vyžaduje povolení Ministerstva financí podle § 6 odst. 1 písm. b)

zákona o loteriích. Žalobce snesl řadu argumentů pro své tvrzení, že poker takovou hrou není,

tedy k jeho provozování není třeba povolení příslušného orgánu (konkrétně Ministerstva

financí ČR). Žalovaný naopak dovodil, že poker hrou ve smyslu § 1 odst. 2 zákona o loteriích

je, tedy ho lze provozovat pouze na základě povolení Ministerstva financí ČR, resp. pokud ho

žalobce provozoval bez povolení, dopustil se porušení § 4 odst. 1 zákona o loteriích a byla mu

v souladu se zákonem uložena pokuta.

Již v průběhu řízení o uložení pokuty žalobce tvrdil, že poker není hrou regulovanou

zákonem o loteriích, když u něj není splněn základní definiční znak podle § 1 odst. 2 zákona o

loteriích, totiž rozhodující podíl náhody na výsledku hry. Na podporu svého tvrzení pak

předložil i řadu listin. Pro soud proto bylo zásadní, jakým způsobem na jeho námitky a jím

označené důkazní prostředky reagovaly správní orgány. Pokud by totiž opomněly jeho

námitky vypořádat, mohlo by se jednat o vadu rozhodnutí spočívající v nepřezkoumatelnosti

pro nedostatek důvodů ( ) a soudu by v takovém případě nezbylo,

než rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení, a to aniž by činil za správní

orgány skutkové či právní závěry. Pokud by tak totiž postupoval, nahrazoval by zcela

nepřípustným způsobem činnost správních orgánů, neboť úloha soudu spočívá v přezkumné

činnosti, nikoliv v suplování nedostatečné činnosti správního orgánu. K tomu lze příkladmo

citovat rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2008, č. j. -71, z něhož vyplývá, že „pokud

pokračování - 5 - 52Af 36/2013

se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku nevypořádá se všemi námitkami, které

v něm byly uplatněny, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku

jeho důvodů“ a že „z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán

považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad

svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné,

nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy

rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“.

Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí soud neshledal, neboť jak finanční úřad,

tak žalovaný na tvrzení žalobce reagovaly a rovněž se vypořádaly s jím navrženými důkazy,

když odůvodnily (zejména FÚ), z jakého důvodu je provádění dokazování nadbytečné. Soud

tak mohl přistoupit k samotné přezkumné činnosti, tedy zjištění, zda správní orgány posoudily

zjištěný skutkový stav správně po právní stránce a zda jejich rozhodnutí o uložení pokuty za

porušení povinnosti stanovené zákonem o loteriích odpovídá zákonné úpravě, je podloženo

dostatečně podrobnou argumentací a přesvědčivě se vypořádává s argumenty žalobce. Soud

totiž nemůže při přezkumné činnosti, v rámci soudního řízení správního, nahradit činnost

žalovaného, potažmo správního orgánu I. stupně, neboť není další, třetí instancí ve správním

řízení. Pouze v případě drobných odchylek, tj. jestliže se zcela neztotožní s argumenty

žalovaného, může korigovat jeho právní názor (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 7. 2009, č. j. 8

-87). Naopak, není oprávněn tento názor zcela změnit, neboť podstatná změna

právního názoru by mohla vést k nezákonnosti rozhodnutí soudu (srov. nález ÚS ze dne 18.

10. 1999, sp. zn. ).

Před tím, než přikročí k vlastním úvahám, soud předesílá, že se ztotožnil s tím, jak věc

posoudily oba správní orgány, v jejich rozhodnutích, ani v řízení jim předcházejícím

neshledal žádné vady, a plně proto odkazuje na rozhodnutí žalovaného a FÚ (viz rozsudek

NSS ze dne 2. 7. 2007, č. j. -86, v němž se uvádí: „…sluší se uvést, že i NSS

často odkazuje na závěry již v řízení učiněné, jak již krajským soudem či žalovaným, neb i

v souladu se zásadou hospodárnosti a ekonomie řízení není smyslem soudního přezkumu stále

dokola podrobně „opakovat“ již správně vyřčené, ale přezkoumat dříve učiněné závěry,

přičemž pokud u přezkumného orgánu padne shoda na učiněných závěrech, není důvodu, proč

by na ně nemohlo být odkázáno.“). Vzhledem k tomu, že žalobce obohatil v žalobě svou

argumentaci o další tvrzení, uvádí soud k projednávané věci následující:

Těžiště žalobcovy argumentace spočívalo v jeho tvrzení, že poker není hrou založenou

na náhodě, náhoda u něj nehraje rozhodující úlohu, o výhře či prohře rozhodují dovednosti,

znalosti, zkušenosti hráče, a z tohoto důvodu nelze poker podřídit režimu zákona o loteriích.

Své tvrzení žalobce opíral o ust. § 1 odst. 2 tohoto zákona, z něhož je podle žalobce

jednoznačně zřejmé, že zákon upravuje pouze ty hry, u nichž náhoda tvoří rozhodující, tedy

převažující podíl, neboť dané ustanovení říká, že „o výhře nebo prohře rozhoduje náhoda“. Za

účelem prokázání podílu náhody na výhře či prohře v pokeru pak žalobce navrhoval

provedení řady důkazů.

Výklad zákona o loteriích předložený žalobcem je nesprávný, založený ryze na

jazykové metodě výkladu. V projednávané věci však jazykový výklad sám o sobě nestačí,

ostatně i ÚS opakovaně judikuje, že jazykový výklad je pouze přiblížením se k textu zákona.

Jinými slovy řečeno, jazykový výklad je samozřejmě nenahraditelný, v mnoha případech

k interpretaci právního předpisu zcela postačí, ovšem nikoliv v projednávané věci.

pokračování - 6 - 52Af 36/2013

Na jednání žalobce – pořádání karetního turnaje, se vztahuje zákon o loteriích ve znění

účinném k datu pořádání tohoto turnaje, tj. ke dni 12. 6. 2012, tedy po novele provedené

Tato skutečnost je pro posouzení věci podstatná, neboť uvedenou

novelou došlo v zákoně k zásadním změnám, přičemž jejich nutnost je zachycena v důvodové

zprávě k

Podle § 1 odst. 2 zákona o loteriích: „Loterií nebo jinou podobnou hrou se rozumí hra,

jíž se účastní dobrovolně každá fyzická osoba, která zaplatí vklad (sázku), jehož návratnost se

účastníkovi nezaručuje. O výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá

okolnost nebo událost uvedená provozovatelem v předem stanovených herních podmínkách

(dále jen "herní plán"). Nezáleží přitom na tom, provádí-li se hra pomocí mechanických,

elektronickomechanických, elektronických nebo obdobných zařízení.“

Při izolovaném výkladu pouze tohoto ustanovení by snad bylo možné žalobci přisvědčit, tedy

pod režim zákona o loteriích podřadit pouze hry, u nichž rozhoduje o výhře či prohře náhoda,

předem neznámá okolnost nebo událost, tedy tento hráčem neovlivnitelný prvek má

rozhodující podíl na výhře či prohře. Nicméně dané ustanovení takto izolovaně vykládat

nelze, je třeba vzít v úvahu zákon jako celek, a to včetně jeho účelu a smyslu, tedy včetně

zodpovězení otázky, proč byl vlastně přijat, jaké společenské vztahy má regulovat a s jakým

cílem.

Podle § 1 odst. 1 zákona o loteriích: „Provozování loterií a jiných podobných her je

zakázáno, s výjimkou případů stanovených tímto zákonem. Účelem tohoto zákona je vymezit

rámec pro zákonem povolené podnikání v oblasti loterií a jiných podobných her a pro jejich

provozování, přispět k ochraně osob, které se účastní loterií a jiných podobných her, a k

omezení společenských rizik této účasti.“

Podle § 2 písm. m) zákona o loteriích: „Loteriemi a jinými podobnými hrami jsou

zejména turnajové nebo hotovostní sázkové hry provozované za pomoci karet, při nichž není

předem určen počet účastníků a ani není známa výše vsazených částek, kdy účastníci platí

vklad (sázku) nebo startovné, jehož návratnost se účastníkovi nezaručuje. Výhra se

vypočítává podle podmínek stanovených herním plánem. Sázkové hry podle tohoto

ustanovení nelze provozovat v mobilních hernách (kasinech). Tyto hry jsou uskutečňovány

1. jako stolní hry, při nichž sázející hrají jeden proti druhému na hracích stolech na základě

povolení podle písmene i), nebo

2. prostřednictvím zařízení obsluhovaných přímo sázejícím (např. prostřednictvím sítě

internet, interaktivních videoloterních terminálů, lokálních loterních systémů, výherních

hracích přístrojů).“

Obě citovaná ustanovení byla včleněna do zákona o loteriích

Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2012. V ustanovení § 1 odst. 1 je vyjádřen účel zákona,

kterým je postavení pod kontrolu státu provozování loterií a jiných podobných her. Tedy, což

je třeba zdůraznit, zákon o loteriích rozhodně neingeruje do karetních her pořádaných doma či

mezi přáteli, pro zábavu, jak se v souvislosti s vyhlášením rozsudku někteří obávali. Zákon o

loteriích reguluje hry, které jsou provozované příslušnými subjekty v rámci jejich

podnikatelské činnosti. A právě takovouto formou provozované hry staví pod dohled státu,

vyžaduje k jejich provozování povolení příslušného orgánu a kontroluje dodržování

stanovených podmínek, to vše za účelem ochrany hráčů a omezení společenských rizik, která

mohou při provozování her, v nichž nezanedbatelnou roli hrají peníze (u pokeru formou

peněžitého vkladu, který se může pohybovat v nejrůznějších výších), vznikat (hráčská

závislost, praní špinavých peněz, atp.). Ustanovení § 1 odst. 2 zákona o loteriích pak definuje,

co se rozumí loterií či jinou podobnou hrou, kdy základními znaky jsou předem neurčitý

pokračování - 7 - 52Af 36/2013

počet hráčů – fyzických osob, zaplacení vkladu každým z hráčů, jehož návratnost není

zaručena, a fakt, že o výsledku hry rozhoduje náhoda či jiná předem neznámá okolnost. Stále

se přitom musí jednat o hru, kterou provozuje určitý subjekt v rámci svého podnikání, u níž je

třeba zajišťovat ochranu hráčů a omezovat možná společenská rizika (§ 1 odst. 1). V ust. § 2

je pak uveden demonstrativní výčet loterií a jiných podobných her, která jsou hrami

spadajícími pod režim zákona o loteriích, kdy podle písm. m) jsou těmito hrami i turnajové

nebo hotovostní sázkové hry provozované za pomoci karet. Při znalosti daných ustanovení

pak je zřejmé, že spojení „rozhoduje náhoda“ použité v § 1 odst. 2 nelze vykládat tak, že

náhoda musí mít většinový podíl, ale pouze tak, že náhoda musí být ve hře zastoupena, její

podíl musí mít určitou váhu (není zanedbatelný), musí ovlivňovat výsledek hry. Ve hře poker

je vše řečené splněno. Ostatně ani žalobce nepopírá, že náhoda hraje v pokeru roli, a to

především při rozdávání karet, neboť žádný z hráčů nedokáže ovlivnit to, jaké karty budou

tomu kterému z nich rozdány. Pokud žalobce zdůrazňuje vědomosti, znalosti, zkušenosti

hráče, soud nepopírá, že tyto mají ve hře poker velmi důležitou roli. Na druhou stranu ovšem

nezáleží pouze na nich. U hráče zkušenějšího lze sice předpokládat vyšší pravděpodobnost

výhry, nelze ovšem tvrdit, že vždy vyhraje hráč nejzkušenější. Výsledek hry se totiž bude

odvíjet i od náhody v podobě rozdání karet a též v podobě konkrétního složení té které

skupiny hráčů a momentálního naladění každého z hráčů, kdy i sebezkušenější hráč, pokud

tzv. „nemá den“, může podlehnout „outsiderovi“ s dobrými kartami a momentální výbornou

duševní a tělesnou kondicí. Podle soudu tedy již jen z jazykového a logického výkladu je

zřejmé, že poker patří pod regulaci zákona o loteriích, tedy k jeho provozování musí mít

příslušný subjekt povolení Ministerstva financí ČR (§ 6 odst. 1 písm. b)).

Tento závěr pak jednoznačně vyplývá i z výkladu teleologického, pro který je zásadní

důvodová zpráva k V této zprávě se uvádí: „Od roku 1990 trvale

roste zájem obyvatelstva o loterie a jiné podobné hry, přičemž se mění struktura typů těchto

her ve prospěch her sázkových. Dále narůstá počet provozovatelů loterií a jiných podobných

her a provozovaných herních zařízení za současného zvyšování objemu vsazených částek.

Spolu s technologickým vývojem jsou vyvíjeny nové typy herních zařízení i loterií a jiných

podobných her. Loterní trh tedy doznal zásadních změn a platná právní úprava již v

současnosti plně nevyhovuje společenským potřebám v rámci ČR.

je zatížen řadou nedostatků jak po stránce formální, tak po stránce

věcné. V obsahové rovině nevytváří dostatečně efektivní zábrany před

neúměrným nárůstem podnikatelských aktivit v této oblasti a před projevy některých

společenských rizik, jež jsou s touto činností vzhledem k její značně specifické povaze

spojeny…..

Vzhledem k tomu, že jde o 20 let starý právní předpis, který byl pouze jednou zásadně

novelizován, je zřejmé, že tento právní předpis dnes již dostatečně nereflektuje vývoj na

loterním trhu zejména pokud jde o nové druhy loterií a jiných podobných her i nové herní

technologie (např. dálkové hraní)…….

Jediným možným řešením vedoucím k odstranění všech zmíněných nedostatků je přijetí

koncepčně zcela nové právní úpravy. Účinnost nového zákona se předpokládá k 1. lednu

2012.

Předkládaná novela si proto klade za cíl vyřešit v krátkém časovém horizontu problém, který

je veřejností v současné době vnímán jako jeden z nejnaléhavějších pokud jde o oblast

provozování loterií a jiných podobných her. Tímto problémem je nedostatečně řešená úloha

samosprávy pokud jde o možnost cestou obecně závazných vyhlášek regulovat provozování

loterií a jiných podobných her na svém území…….

pokračování - 8 - 52Af 36/2013

Dalším nedostatkem současně účinné právní úpravy, který působí nemalé aplikační problémy

v praxi, je nemožnost jednoznačně zařadit do systematiky , v

posledních letech se rozmáhající nové formy provozování karetních her, a to zejména

provozování těchto her ve formě turnajů. Tyto hry, které se zpravidla vyznačují vysokými

finanční vklady a současně vykazují i jistý prvek náhody, jsou tak provozovány v různých

režimech (občanská sdružení a jiná zájmová uskupení), které nepodléhají

Sb., a tudíž ani výkonu státního dozoru.

Navrhovaná právní úprava dále výslovně podřazuje turnaje v karetních hrách pod sázkové

hry podle , a to z toho důvodu, že současná právní úprava

tyto hry expresis verbis neupravuje a způsobuje tak právní nejistotu pokud jde o právní režim

jejich provozování.“

Zákon, ani důvodová zpráva, sice výslovně nehovoří o pokeru, jak namítá žalobce,

nicméně zcela jednoznačně hovoří o karetních hrách, kam nepochybně poker patří, neboť

splňuje všechny znaky zákona o loteriích.

Možná společenská škodlivost pokeru, jak ji zmínil žalobce, pak pramení z toho, že vklady do

hry se mohou pohybovat v poměrně vysokých částkách, hráči jsou motivováni možnou,

někdy i značnou, finanční výhrou, může docházet k praní špinavých peněz a též je tu riziko

hráčské závislosti.

Pokud se pak týká důkazních prostředků předkládaných žalobcem, tyto měly prokázat jeho

tvrzení o tom, že v pokeru nemá náhoda rozhodující úlohu. Vzhledem k tomu, že velikost

podílu náhody není podle soudu (viz argumentace shora) v daném případě podstatná pro

rozhodnutí ve věci, soud navržené dokazování neprovedl.

S ohledem na vše shora uvedené soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného je

v souladu se zákonem, spočívá na správné aplikaci zákona o loteriích, proto žalobu jako

nedůvodnou v souladu s zamítl.

O nákladech řízení soud rozhodl podle Ve věci byl plně úspěšný

žalovaný, který měl vůči žalobci právo na náhradu nákladů v soudním řízení důvodně

vynaložených. Žalovaný uplatnil náklady v souvislosti s cestou jím pověřeného zaměstnance

na jednání soudu a zpět, konkrétně jízdné za cestu vlakem z Brna do Pardubic ve výši 154 Kč,

jízdné za cestu osobním automobilem Škoda Octavia, rz „X“, z Pardubic do Brna, při

spotřebě 4,3 l/100 km a ceně nafty 36,50 Kč/l, ve výši 723,73 Kč a stravné ve výši 66 Kč.

Tyto náklady soud shledal důvodně vynaloženými, náhrada za cestu osobním automobilem a

požadované stravné jsou v souladu s , o změně sazby základní

náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny

pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Soud proto žalobci uložil

povinnost nahradit žalovanému náklady soudního řízení v celkové výši 943,73 Kč, a to do 30

dnů od právní moci rozsudku.

Soud v této souvislosti uvádí, že žalovaný sdělil do soudního spisu pro účely platby náhrady

nákladů řízení číslo účtu: „X“, VS: 5000 a KS: 1148.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů

ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou

vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské

náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

pokračování - 9 - 52Af 36/2013

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení

rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo

svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.

ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení

rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů

jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem;

to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj

jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je

podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud.

Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího

správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách:

www.nssoud.cz.

V Pardubicích dne 6. listopadu 2013

JUDr. Jan Dvořák v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Vladimíra Píchová