Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Afs 62/2013 - 160

- 161

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: XIO.CZ, a. s., se sídlem Soběslavská 48, Praha 3, proti žalovaným: 1) Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, 2) Finanční úřad pro hlavní město Prahu – územní pracoviště pro Prahu 3, se sídlem Drahobejlova 945/48, Praha 9, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2013, č. j. - 363,

t a k t o :

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností ze dne 17. 6. 2013 se žalobkyně - XIO.CZ, a. s., jako stěžovatelka (dále jen „stěžovatelka“) domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2013, č. j. - 363, o odmítnutí návrhu stěžovatelky na obnovu řízení, a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podáním kasační stížnosti vznikla stěžovatelce poplatková povinnost k úhradě soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti ve výši 5.000 Kč [položka č. 19 sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)]. Soudní poplatek byl splatný zároveň s podáním kasační stížnosti [ , a zákona o soudních poplatcích].

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka neuhradila soudní poplatek s podanou kasační stížností, vyzval ji Nejvyšší správní soud podle ust. § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích usnesením ze dne 8. 8. 2013, č. j. - 88, k tomu, aby tak učinila ve lhůtě do 7 dnů od doručení usnesení. Toto usnesení Nejvyššího správního soudu bylo dodáno do datové schránky stěžovatelky dne 12. 8. 2013 s účinky doručení dnem 22. 8. 2013. Soudní poplatek však ve stanovené lhůtě – tj. do čtvrtka 29. 8. 2013 stěžovatelkou uhrazen nebyl [dne 20. 8. 2013 (v běžící lhůtě k úhradě soudního poplatku) stěžovatelka naopak požádala, aby ji Nejvyšší správní soud osvobodil od soudních poplatků].

Nejvyšší správní soud poté usnesením ze dne 10. 10. 2013, č. j. - 130, žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků zamítl (výrok I.) a současně vyzval stěžovatelku, aby ve lhůtě 2 týdnů od doručení toho usnesení zaplatila soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč (výrok III.) Stěžovatelka byla v tomto usnesení rovněž řádně poučena o právních následcích pro případ, neuhradí-li soudní poplatek řádně a včas. Toto usnesení Nejvyššího správního soudu bylo dodáno do datové schránky stěžovatelky dne 10. 10. 2013 s účinky doručení dnem 20. 10. 2013 ( , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů ve spojení s ). Ke dni 20. 10. 2013 tak usnesení ze dne 10. 10. 2013, č. j. - 130, nabylo právní moci.

Stěžovatelka však soudní poplatek ve stanovené lhůtě – tj. do neděle 3. 11. 2013, resp. pondělí 4. 11. 2013 neuhradila, a to ani do dne 12. 11. 2013. Nejvyšší správní soud proto po marném uplynutí lhůty stanovené stěžovatelce usnesením ze dne 10. 10. 2013, č. j. - 130, rozhodl podle ust. § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích („nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním … kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví“), a řízení o kasační stížnosti zastavil.

Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud poznamenává, že na rozhodnutí o zastavení řízení ve věci sp. zn. nemohla ničeho změnit ani opětovná žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a žádost o prominutí zmeškání lhůty ze dne 4. 11. 2013 a 11. 11. 2013. Je tomu tak proto, že stěžovatelka ve svých opětovných žádostech neuvádí žádné nové skutečnosti oproti své předchozí žádosti ze dne 20. 8. 2013, o níž bylo negativně rozhodnuto Nejvyšším správním soudem dne 10. 10. 2013 pod č. j. - 130. I kdyby však stěžovatelka na podporu svých nových žádostí o osvobození od soudních poplatků uvedla nové skutkové okolnosti, nemohlo by to i tak vést k osvobození stěžovatelky od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud totiž usnesením ze dne 10. 10. 2013, č. j. - 130, které nabylo právní moci dne 20. 10. 2013, zamítl žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků z toho důvodu, že návrh stěžovatelky (kasační stížnost ve věci návrhu na obnovu řízení) nemůže být zjevně úspěšný ve smyslu ust. věty třetí (tedy pro povahu samotného řízení, a nikoliv pro to, že by stěžovatelka nedoložila a neprokázala, že nemá prostředky k ochraně svých práv).

Jde-li pak o žádost o prominutí zmeškání lhůty, pak je z této patrné, že ji stěžovatelka připíná k „podání žádosti o osvobození od soudních poplatků“ v návaznosti na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2013, č. j. - 88. Stěžovatelka však lhůtu k podání žádosti o osvobození od soudních poplatků podle tohoto usnesení Nejvyššího správního soudu nezmeškala. Je tomu tak proto, že svou žádost o osvobození od soudních poplatků podala dne 21. 8. 2013, tj. ještě před tím, než poukazované usnesení ze dne 8. 8. 2013, č. j. - 88, nabylo právní moci (22. 8. 2013). I kdyby však Nejvyšší správní soud posoudil žádost stěžovatelky o prominutí zmeškání lhůty jako žádost o prominutí zmeškání lhůty k provedení úkonu – úhrady soudního poplatku - což z ní ale nevyplývá, nebyla by ani tak stěžovatelka se svou žádostí úspěšná. Aby totiž mohl Nejvyšší správní soud zmeškání lhůty k provedení úhrady soudního poplatku prominout, musela by stěžovatelka ve smyslu ust. spolu se svou žádostí spojit i zmeškaný úkon, tj. musela by současně provést i úhradu soudního poplatku. Toto však stěžovatelka neučinila.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. věta prvá za použití ust. , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2013

JUDr. Jaroslav Hubáček

předseda senátu