Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
51 A 18/2012 - 32.pdf
PDF · 0 B
No categories available
51 A 18/2012 - 32
ROZS UDEK
JMÉNEM REP UB LIKY
Krajský soud v Hradci Králo vé rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem
Kumprechtem v právní věci žalobce: Bc. D. K., proti žalo va nému: Krajský úřad
Královéhradeckého kraje, se s ídlem v Hradci Králové, Pivovarské náměstí 1245,
PSČ 500 03, v říze ní o žalobě proti rozhodnutí žalo va né ho ze dne 19. 9. 2012, zn. 12801/DS/2012/SR, t a k t o :
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2012, zn. 12801/DS/2012/SR, se
z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je p o v i n e n nahradit žalobci náklady řízení ve výši 4.000,--
Kč, a to do 8 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
O d ů v o d n ě n í :
Rozhodnutím ze dne 19. 9. 2012, zn. 12801/DS/2012/SR, ža lo vaný za mítl
odvolání žalobce proti rozhod nut í Městského úřadu Kostelec nad Orlicí ze dne 20. 6.
2012, č.j. ODSH 7848/2011-10118/2012-jj -190, jímž byl žalobce uznán vinným ze
spáchání přestupku d le § 125c odst. 1 p ísm. f) bodu 2. záko na č. 361/2000 Sb. , o
provozu na po zemníc h komunikacích, v platném zně ní (dále jen „záko n o silničním
provozu“), jehož se dopustil tím, že v p ro vozu na pozemních komunikac íc h při řízení
vo zidla, konkrétně v obci Doudleby nad Orlicí dne 9. 11. 2011 kolem 21:48 hod ., jako
řidič osobního moto ro vého vo zidla to vární značk y Škoda Forman, registrační značky
„x“, překročil ne jvyšš í po vole no u rychlost v obci 50 km/hod., když mu b yla strá žník y
Městské policie Kostelec nad Orlicí pomocí silničního radaro vé ho rychloměru AD9T
naměřena ryc hlos t 100 k m/hod., respektive 97 km//hod., po
pokračování 51A 18/2012
-2-
uplatnění mo žné odc hylk y měřícího zaříze ní ve výši ± 3 km/hod. Za to b yla žalobci
ulo že na pokuta ve výši 7.500,--Kč a zákaz činnosti spočívající v záka zu řízení
motorových vozidel na dobu deseti měs íc ů. Dále mu b yla ulo že na povinnost na hradit
náklady přestupko vé ho říze ní v pa ušá lní výši 1.000,--Kč. Proti tomuto rozhodnutí
podal žalobce včas správní žalobu, kterou od ůvodni l násled ujíc ím způsobem.
Žalobce v ža lobě uvedl celou řadu okolností a ná zorů na věc, které více či
méně souvisely s p ře zkoumá vano u věc í (zmoc ně ní J. J. k zastupo vá ní, zp ůsob
doručení ža lo vané ho ro zhod nutí, výhrady k fi xci je ho doruče ní, žádost o prominutí
úko nu, krátká lhůta na seznámení se s rozhodnutím pro účely podání správní
žaloby), nicméně s ohledem na výsledek pře zk umné ho říze ní se jimi neb ylo potřebné
zab ývat, neboť zr uše ním ža lo vané ho rozhodnutí a vrácením věci žalo va nému
k dalšímu říze ní pozbyly své re le va nce (o tom ještě dále). Podstatnou pro výsledek
přezk umné ho říze ní se toti ž stala ta část žaloby, v níž žalobce zpoc hyb ňo val
výsledky měření rychlosti je ho vo zidla v souvislosti s účastí soukromé osoby M. M.
při něm. Brojil toti ž proti tomu, že i nsta laci radaru provedl so ukro mý subjekt (M. M.)
na základě „S mlo uvy o ná jmu za říze ní pro úřední mě ře ní rychlosti vo zide l“. S to uto
skutečností spojoval mo žné re fle xe na výsledky měře ní, je ho osobní záje m na
naměřeném výsledku, a proto po žado val zp raco vání znaleckého posudku
k výs ledk ům jemu naměřené rychlosti. V této souvislosti žalobce pouka zo val na to,
že pronajímatel radaru má přímý materiální zájem na tom, aby „byl přestupek
úspěšně proká zá n a vyřešen.“ Žalo va nému v tomto směru vytýka l, že tyto je ho
námitky komplexně neřešil a sna žil se je „za hrát do autu“.
Na víc se M. M. měření rychlosti akti vně účas tnil vedle měs tsk ýc h strážníků.
Nepochybně ji ž tím, že silniční radarový rychloměr AD9T vyrovnal a nas ta vo val
radarovo u hla vu vůči ose vozo vk y. Nebylo však hod no věrným způsobem dokázáno,
že se tak stalo správným způsobem a na víc jde je n o tvrze ní osob y, která byla na
výsledku měření zainteresována. Prá vě proto se žalobce dožado va l pře zko umá ní
usta ve ní radaru znaleckým posudkem. Žalobce pokračoval, že výsledná naměřená
rychlost ne zá le ží je n na správném nas tave ní úhlu radarové hla vy, ale že je třeba
správně nasta vit i je ho citli vost a vybrat pro měření mís to, kde jso u vyloučeny re fle xe
(lomy, odrazy) mikrovlnného paprsku, který je radarem, resp. měřičem následně po
odražení jak z vo zidla, tak i z dalších odra zo výc h ploch, zpraco vává n. Při souhře
špatně nasta ve né ho radaru, ne vhod ně zvo le né ho m ísta měření a špatných
klimatických podmínek, je pak vysoká pravděpodobnost, že radar naměří zkreslené
hod noty rychlosti. Na této skutečnosti nemůže tvrze ní žalo va né ho, že nelze
zpoc hyb ňova t hod noty naměřené přístrojem, který má podle autorizační zko ušk y
všechny požado va né metrologické parametry, nic změnit. Žalobce nam íta l, že i volba
dosahu 60 m b yla zvo lena zce la c hyb ně a že ji za ne vhod no u označil i metrolog J.
H., a to hlavně z d ůvod u vzniku re fle xí.
Žalobce pokračoval, že mu žalo va ný kladl k tíži , že vě rohod ným způsobem
ne vyvráti l, že při měření rychlosti b ylo postupo vá no nesprávným způsobem, tj.
v ro zporu s ná vodem k obsluze. K tomu však nebyly žalobci poskytnuty potřebné
doklady. Přitom v o věřo vac ím listu předmě tné ho radaru je uvedeno, že jej lze
„používat k měření rychlosti za dodržo vá ní Návodu k obsluze“. Prá vě proto po va žo val
žalobce za potřebné vyp racova t k da nému případ u zna leck ý posudek, což však b ylo
žalo va ným odmítnuto z d ůvod ů jeho vysok ýc h poři zo vacích nákladů. V této
pokračování 51A 18/2012
-3-
souvislosti žalobce dodal, že ža lo vané mu na vrho val, že náklady na posudek uhradí
sám, na to však ji ž neb ylo z je ho strany reago vá no.
Zá věre m žalobce zd ůra znil, že pok ud by usta ve ní a nasta ve ní radaru v da ném
m ístě provedl s trá žník B. B., neb ylo by zře jmě co namítat, zde o všem na výsledek
měření jme no va ný strá žník nemě l žád ný vli v. Ostatně jme no va ný je vyškolen pouze
k ovládání radaru, nikoliv k je ho instalaci. Tu provedl, jak již b ylo řečeno, M. M., tak že
výsledek měření zá visel na úko nu soukromé osoby. Jinými slo vy, pořízený zá znam o
přestupku b yl od samého počátku spra vo vá n soukromoprávní osobou, nikoliv
Městskou policií Kostelec nad Orlic í. Ta to skutečnost plyne přímo ze smlouvy
uza vře né me zi obchodní společností INOTESKA-CT, s.r.o., a městem Kostelec nad
Orlicí, v níž je uvedeno, že „pronajímatel předá náje mc i vžd y na konci kalendářního měs íce
seznam čísel snímků ze zá zna mu o přestupcích, kdy třetí osoba překročila stano vený
rychlostní limit a dopustila se dopravního přes tupk u, které byly třetí osobě prokázány.
Jmeno vitý se zna m b ude dále přílo ho u fakt ur y, kterou pronajímatel vyúčtuje s voji od měnu. “
Za ka ždý prokázaný přestupek přitom b yla dohodnuta odměna 400,--Kč. Prá vě proto
nelze podle žalobce tvrdit, že M. M. nemá na věci žádný záje m, naopak z to ho plyne,
že se nejed ná o zákonným způsobem získaný důkaz. Vzhledem k uvedenému
žalobce navr ho val ža lo va né ro zhod nutí zr ušit.
Žalo va ný se vyjádřil k ža lobě podáním ze dne 10. 1. 2013. V něm se
v podstatě věno val je n námitkám, je ž souvisely s doručo vá ním ža lo vané ho
rozhodnutí. S nimi se však již s ohledem na výsledek přezkumného řízení neb ylo
třeba ze strany krajského so udu zab ývat (zruše ním rozhodnutí z jiné ho důvod u
pozb yly s vé rele va nce, o tom ještě dále), a proto bylo nadb yteč né je i konkrétně
rozvádět, ne hledě na ekonomii řízení. Žalo va ný však měl žalo va né ro zhod nutí za
věc ně sprá vné , a proto na vrho va l ža lobu zamítno ut.
Krajský soud pro jedna l ža lobu při jed ná ní dne 15. 11. 2013. Účastníci říze ní při
něm setr va li na svých dosa vad níc h sta no visc íc h
Poté krajský so ud přezkoumal žalo va né ro zhod nutí podle části třetí, hla vy
první a druhé, dílu prvního, záko na č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního ,
v platném zně ní (dále je n „s.ř.s. “), přičemž dospěl k následujícím zjištěním a právním
zá věrům.
Před ně ne lze ne zmínit, že ža lo va né ro zhod nutí obsahuje bez poučení o
odvolání celkem 30 stra n textu. V něm je popsáno a vyarg umento vá no kde co, ale
vá žné úva hy o zásadní námitce žalobce, že důkaz měření rychlosti da ným
rychloměrem b yl získá n nezákonným způsobem, v něm c hyb í. Jde o to, že žalobce
již v od volá ní proti prvoi nsta nč nímu sprá vnímu rozhodnutí a následně v ža lobě zcela
jasně zpochyb ňo val objektivitu hlavního d ůka zu, na je hož základě byl sa nkciono vá n,
tedy výsledek měření ryc hlos ti jím říze né ho vo zidla . V této souvislosti na m ítal, že se
měření radarem zúčas t nila soukromá osoba (M. M.) zainte resova ná na jeho výsledku
fina nč ně a že to byl on, kdo měříc í zařízení ins talo val, seř ídil a tak dohlížel na to, zda
bude použito v souladu s ná vodem k obsluze. K těmto otázkám ostatně již v odvo lá ní
proti prvoinstančnímu sp rá vnímu rozhodnutí velmi podrobně rozvedl technickou
stránku měření rychlosti a je ho úskalí v kontextu dané ho případu. Prá vě proto
na vrho val pro objektivní rozhodnutí ve věci opatřit jako důka z znalecký
pokračování 51A 18/2012
-4-
posudek, který by elimi no val zai ntereso va nost M. M. na výs ledk u přestupkového
říze ní.
Ža lo vaný se s těmito námitkami odpovídajícím a pře zko uma telným způsobem
nevypořádal, respektive ne zabýva l se vůbec jejich základem, a to především tím,
jakou úlohu v ce lé věci sehrá va l M. M., bez je hož aktivní účasti by k měření ryc hlos ti
žalobce vlas tně ani vůbec nedošlo a jaký vli v to mě lo na zákonnost dané ho důkazu.
K tomu krajský so ud ze sp rá vního spisu zjistil, že M. M., jako jed nate l obchodní
společnosti INOTESKA-CT, s.r.o., se sídle m v České Třebové, uza vřel s městem
Kostelec nad Orlicí dne 26. 9. 2007 „Smlouvu o nájmu zařízení pro úřední mě ře ní
rychlosti vo zide l“. V ni se mimo ji né uvád í, že pronajímatel je vlastníkem zaříze ní pro
úřední měření rychlosti silničních motorových vo zidel, ko nkré tně silničního
radarového rychloměru AD9 T, výrobní č ís lo: 05/0125, výrobce Ramet C.H.M., a.s.,
Kuno vice. Podle bodu I. té to smlouvy byl ná jem s jed nán na dobu neurčitou s tím, že
nájemce minimá lně 24 hodi n předem sdělí písemně či e-mailem na adresu
pronajímatele termín a hodinu ná jmu předmětu ná jmu, včetně je ho zam ýš lené ho
umístění. Podle bodu II. písm. b) té to smlouvy je pronajímatel po vine n na své
náklady do vést silniční radarový rychloměr do mís ta určení a zase jej ve vzájemně
dohodnutý termín na své náklady odvést, podle jejího písm. c) jej pro na jíma tel
přenechá ve stavu způsobilém smluvené mu užívání, podle písm. d) je pro na jíma tel
povine n řád ně proškolit nájemce o užívání předmětu ná jmu před ka žd ým jedno tli vým
termínem ná jmu. Bod III. smlouvy sta no ví cenu nájmu a platební podmínky, mimo
jiné že :
„1) Ce na ná jmu je sta no ve na vzájemnou do hodo u smluvních stran a činí za každý jednotlivý
doklad o přes tupk u, kdy třetí osoba překročila sta no ve ný ryc hlo stní limit, který se podařilo
prokázat, odměnu ve výš i 400,-Kč za každý tento jednotlivý dok lad. …
2) Pronajímatel předá nájemci vždy na konci kalendářního mě s íce se zna m čísel snímků ze
zá zna mů o pře stupc íc h, kdy třetí osoba překročila stano vený rychlostní limit a dopustila se
dopravního pře stupk u, které byly třetí osobě prokázány. Jmeno vitý seznam b ude dále přílo ho u
fak tury, kterou pronajímatel vyúč t uje svoji od měnu. “
Podle bodu IV. b yla smlouva uza vře na na dobu ne určito u.
Popsaná situace velmi výrazně připomíná případy, jimiž se nadepsaný krajský
soud zab ýval již před cca 6 le ty. Již tehdy dospěl k zá věrům, které byly následně
potvrzeny Nejvyšším správním soudem (vi z je ho ro zs udk y ze dne 2. 4. 2008, č.j. 1As
12/2008-67, a ze dne 24. 4. 2008, č.j. 7 As 39/2007 -66), že pok ud správní orgány
vyc há zí z výsledků měření p rovede né ho soukromou společností, ne ní takový postup
akceptovatelný, neboť zapo jit soukromou společnost do výko nu veře jné správy bez
opory v zákoně ne ní možné. Již tehdy zd ůra zňo va l, že byť je pokuta ulo že ná
orgánem obce příjmem obce (§ 13 odst. 3 zákona o p řestupc íc h), jejíž orgán ve věci
rozhodoval v pr vním stup ni, tak že v takovýchto případech tomu tak ne ní, když je jí
část je poskytována „soukromému měřiči rychlosti“ jako odměna. Základní principy
správního říze ní (rovnost s ub jektů) jso u pak prá vě takovýmto způsobem zatlačovány
do pozad í v d ůsledk u je ho hmotné zainteresovanosti na postihu obvi něné ho
z p řestupk u, když ze zaplacené pokuty je mu dá na část jako „kořist“.
pokračování 51A 18/2012
-5-
D lužno poznamenat, že tehdy prováděly měření rychlosti vo zidel soukromé
subjekty zcela sami a naměřené výsledky předávaly správnímu orgánu k vyř íze ní.
V dané věci je situace na pohled zdá nli vě od lišná , ve své podstatě, tedy materiálně,
však zce la stejná, je n zastřená výše zmíně no u ná jemní smlo uvo u, k níž je třeba míti
výhrady nejen z pohledu souk romé ho prá va , ale přede vš ím z d ůvod ů prá va
veře jného .
Smlo uva o nájmu je up ra vena v hla vě sedmé občanského záko ník u (záko n č.
40/1964 Sb. , občanský zákoník , v platném zně ní). Podle je ho § 664 odst. 1 je
nájemce povine n pře nec hat pronajatou věc nájemci ve sta vu způsobilém
smluvenému užívání. Již tento znak uvede ná „S mlo uva o nájmu zařízení pro úřední
měření ryc hlosti vo zide l“ ne naplňuje. V ždyť vlas tník p ředmětné ho mě říc ího za říze ní je
má fakticky neustále ve své moci a pod svým dohledem. I v době samotného měření.
Případ od případ u si prostě radar „sbalí“ a insta luje jej na dohodnutém m ístě za
účele m měření. Svo jí činností tak be zpros třed ně participuje na úkonu měření, neboť
ten nelze ome zit je n na okamžik konkrétního zá zna mu. Aby totiž b ylo měření vůbec
možné, musí soukromý s ubjek t, v da ném případě M. M., k tomu měřící zařízení
nejd ř íve připravit. Tím to o všem neko nč í, když M. M. vstup uje do to hoto procesu i na
samém konci ka ždého jed notlivé ho případ u, kdy dos tá vá odměny za p rokáza né
přestupky, nikoliv náje m, jak by se dalo očekávat. Jinými slo vy, evidentně ne jde o
smlouvu nájemní, nýbrž o smlouvu nepojme no va no u, jak ji má na mysli § 51
občanského záko ník u. Ve výsledku pro to to pře zk umné říze ní by to bylo však jed no,
pokud by b ylo měřící zaříze ní rychlosti „pronajato“ té které obci se všemi z to ho
plyno uc ími právy a po vinnos tmi a kdy by je jejich strá žníci obsluhovali v celém
komplexu sami. Tak tomu však v da ném p řípadě evidentně neb ylo, jak je
z uvede né ho zřejmé. Úloha M. M. v procesu měření r yc hlosti v pře zko umá va né věci
byla naopak z výše uvedených d ůvod ů zcela ne zastupite lná , nehledě na to, že podle
bodu II. p ísm. d) „Smlouvy o nájmu za říze ní pro úřední měření ryc hlosti vo zide l“ je
jme no vaný po vi nen „řád ně proškolit ná je mce o užívání předmětu ná jmu před každým
jednotlivým termínem nájmu.“ Zde stojí za pozornost povi nnost slovní spojení „proškolit
o užívá ní“ a „před ka ždým jednotlivým termínem“. I z nic h je toti ž zřejmé, že měření
rychlosti podle uvedené smlouvy by nebylo mo žné bez aktivní účasti M. M. při něm.
K tomu lze poznamenat, že ve správním spisu ne ní doklad o tom, že by jmeno va ný
strážníka B. B. před měřením dne 9. 11. 2011 proškolil o užívání měřícího zař íze ní.
Nachází se v něm sice osvědčení č. 43/2011, ze dne 6. 10. 2011, o tom, že je
uvedený strážník způsobilý k ovládání měřiče rychlosti AD9T, AD9C s arc hivac í,
nicmé ně sama skutečnost, že je vyda l sám M. M. (v souvislosti se s vým
„obchodem“), vzbuzuje jistě celou řadu otázek. Ta to okolnost je však již uvádě na jen
na okraj, vli v na ro zhod nutí neměla.
Vzhledem k uvedenému krajský so ud uzavřel, že ze „S mlouvy o ná jmu zařízení
pro úřední měře ní ryc hlosti vo zide l“ neplyne, že by z ní nájemci (orgánu veřejné správy)
svědčila jinak tak zce la bě žná a typická prá va pro nájemní vzta h (jak uvedeno výše,
je pro pře zk umné říze ní nero zhodné , jak b yla s mlo uva na zvá na), neboť je vzdor ní
při výkonu své úřední činnosti nadá le zá vislý na pronajímateli, který má předmět
nájmu ne jen stále u sebe či pod svým dohledem, ale k použití pro měření ryc hlos ti jej
zno vu a zno vu sám připravuje. Za toho to stavu nemá krajský soud sebeme nších
pochybností o tom, že uvede ná smlouva slouží k obc há ze ní pri ncipu, podle něhož
zapojení soukromé společnosti do výko nu veřejné správy bez záko nné ho zmocnění
pokračování 51A 18/2012
-6-
ne ní možné. Proto i v tomto případě se trval krajský so ud na své dosavadní
judikatuře, jakož i judikatuře Ne jvyšš ího správního so ud u, tedy na tom, že (dále
citace z ro zs udk u Nejvyššího správního soud u ze dne 2. 4. 2008, 1 As 12/2008 -67):
„Podle § 51 odst. 1 správního řádu lze k provedení d ůka zů užít všech d ůka zníc h prostředků,
které jsou vhod né ke zjištění stavu věc i a které nejsou získány nebo provedeny v ro zporu s
právními předpisy, ale v so uze né věc i byl důkaz získán v ro zporu s právními p ředp isy.
D le čl. 2 odst. 3 Ústav y České rep ub lik y státní moc slo uží vše m občanům a lze ji up la tňo vat
jen v případech, v me zíc h a zp ůsob y, které sta no ví zákon. Sp lně ní postulátu uvede né ho v
první části c ito va né ho usta no ve ní je vyme ze no po žada vke m, aby se tak dě lo jen v případech,
v me zíc h a zp ůsob y, které stano ví zákon. V po žada vk u uved eném v druhé části je pak
zab udo vá na neje n garance proti zneužití stá tní moc i, ale také nutnost záko nné ho podkladu pro
její usk uteč ňo vá ní.
Výko n ve řejné správy je trva lý a systematický proces vedo uc í k up latně ní ve řejné ho zá jmu,
prováděný personálně, odborně a mater iá lně vybavenými správními o rgány. Výko n
konkré tníc h úko lů ve řejné správy je (za p ředpok lad u, že se záro veň jed ná o výko n veřejné
mo ci) prováděn po uze prostřednictvím těch s ub jektů, jež jsou k ně mu zmo cněny záko ny.
Nejedná se vš ak po uze o prá vo správního orgánu ve řejno u moc vykonávat, ale záro ve ň o je ho
povinnost. Správní orgán tak nese odpovědnost za provádění záko ne m mu svě ře né č innos ti.
Pouze výkon veřejné moc i odpovědným sub jekte m p ůsob í významně v ob lasti pre ve nce a
přináší stabilitu do právních vzta hů. Zákonné zmoc ně ní zna me ná, že správní orgá n si na sebe
na jed né s tra ně nemůže atra ho va t více úko lů, ne žli mu záko n přiznává, na druho u stranu se
nemůže ani výkonu úko lů mu záko ne m s věře nýc h „zba vo va t“, či přenášet jejich výko n na
druhé, pok ud mu to záko n ne umo žňuje. Je to tedy záko n, který př ika zuje užití určité fo rmy
správní č inno sti zejména te hd y, má-li mít jednání správního orgánu právní důsledky pro
fyzickou či prá vnicko u osobu a ro vně ž te hd y, kdy by je ho p ostup mohl vést k omezení či
zása hu do práv a svobod. Na druhé s tra ně však záko n může p řip ustit, či po nechat na vůli
sprá vníc h o rgánů, aby v rámci jim stano vené p ůsob no sti při p lně ní veř ejnýc h úkolů, použily
forem da lšíc h.
Obecná úpra va mo žnosti smluvního přeno su výkonu ve řejné správy je zako tve na v části páté
správního řád u. Typo vě by se v takovém p řípadě jed na lo o tzv. koordinační veřejnoprávní
smlo uvu dle § 160 to hoto záko na, jejímiž úča stníky mohou však být po uze osoby, které již
vyko ná va jí záko ne m nebo na základě zákona svěřeno u p ůsob nost v oblasti ve řejné správy.
Veřejnoprávní smlouvy, jejichž předmětem je výko n státní sp rá vy, pak mohou uvedené osoby
vzá je mně uzavírat, jen sta no ví-li tak zvláštní záko n a jen se so uhla se m nadřízeného správního
orgánu (§ 160 odst. 5 správního řádu ). Typickými přík lad y jsou zde veřejnoprávní smlouvy o
výkonu pře nes e né působnosti, uza víra né dle § 63 záko na č. 128/2000 Sb. , o obcíc h, mezi
obcemi nebo dle § 66a téhož záko na me zi obcemi s ro zšíře no u p ůsob ností, veřejnoprávní
smlo uvy o výkonu p ůsob nosti stavebního úřadu, uza víra né me zi obcemi dle § 190 odst. 2
záko na č. 183/2006 Sb. , o územním plánování a sta veb ním řádu (stavební záko n), či
veřejnoprávní smlouvy o výkonu p ůsob no sti obecní po lic ie, uza víra né mezi obcemi dle § 1
odst. 6 záko na č. 553/1991 Sb. , o obecní policii.
Zvlá štní zákon pak může sa mo zřejmě sta no vit i mo žno st přenesení plnění konkrétního úko lu
orgánu veřejné správy na so ukro mý subjekt, a to buď formou autorizace (tedy de le gač ního
aktu, jímž se určitému subjektu prop ůjč uje veřejnoprávní postavení; např. dle § 16 záko na o
metrologii, § 15 záko na č. 86/2002 Sb. , o oc hra ně ovzduší a o změ ně někter ýc h dalších
pokračování 51A 18/2012
-7-
záko nů, či podle § 83a a nás l. záko na č. 258/2000 Sb. , o ochraně veřejného zd ra ví a o změ ně
něk terýc h so uvisejíc íc h záko nů) nebo i formou smluv, jimiž se osoby so uk ro mého práva
zapo jují do plnění úko lů veře jné správy, aniž by získávaly jed ineč né postavení jako v případě
autorizace [ zde se může jednat nap ř. o smlo uvu o zajišťo vá ní odborných a zk ušeb níc h úko nů
k p lně ní úko lů Ústředního kontrolního a zk ušeb ního ús ta vu ze mědě lské ho dle § 4 zákona č.
147/2002 Sb. , o Ústředním kontrolním a zk ušeb ním ús ta vu ze mědě lsk é m a o změ ně
něk terýc h so uvise jíc íc h zákonů, nebo o smlouvu o za jiště ní zpra co vá ní sta tistick ýc h údajů dle
§ 17 odst. 1 p ísm. b) zákona č. 89/1995 Sb. , o státní statistické službě].
Výko n do hled u nad bezpečností a plynulostí pro vo zu na po ze mníc h komunikacích je
záko ne m o silničním provozu (§ 124 odst. 8, 9) s věře n Policii České rep ub lik y, částečnou
působností v této oblasti disponuje též policie obecní [§ 2 p ísm. c) zákona o obecní policii].
V usta no ve ní § 79 odst. 8 záko na o silničním pro vo zu, ve zně ní úč inné m od 1. 7. 2006 („K
měření ryc hlosti vo zide l je oprá vně na policie a obecní policie; obecní po lic ie přitom
postupuje v so uč innos ti s policií.“), je jed no znač ně zakotve na p rivile go va ná forma do hled u
nad dod ržo vá ním do vo lené ryc hlosti vo zide l. Tato činnost je zce la nepoc hyb ně součástí
ce lko vé ho dohledu nad be zpeč ností a plynulostí pro vo zu na po ze mníc h komunikacích a je
tedy výko ne m ve řejné (a to státní) sp rá vy. Zákon zde specifikuje p ůsob no st a pra vo moc
uvede nýc h orgánů ve věcech provozu na po ze mníc h komunikacích, so uča sně však neobsahuje
vymezení této konkrétní pra vo moc i a p ůsob nosti ve vztahu k jinému orgánu veře jné správy a
neobsahuje ani záko nné zmocnění pro p ře nese ní (be z ohled u na formu) výkonu to ho to výseku
veřejné správy ať již na někte ro u z osob ve řejné ho prá va či na s ubjek t od osob veř ejné ho
práva odlišný, tedy na fyzické osoby nebo právnické osoby so uk ro mého p rá va.
Pro úče ly řízení ve věcech provozu na po ze mníc h ko munikac íc h a lo gick y též v říze níc h o
přestupcích spáchaných porušením zákona o silničním pro vo zu, je tedy pro orgány veřejné
správy urč ujíc í změ ře ní ryc hlosti vo zid la policií či obecní policií.
Zá věru o výlučnosti měření rychlosti policií ve věcech provozu na po ze mníc h ko munika c íc h
svědčí i oc hra na, kterou záko n o silničním pro vo zu v § 3 odst. 4 a § 125 odst. 3 prá vě a jen
policii poskytuje záka ze m používání antiradaru.
Jinými slovy řečeno, společnost VP INVEST s. r. o. sice byla dle záko na o metro lo gii
autorizována k výkonu úř ed ního mě ře ní v oboru měření ryc hlo sti siln ič níc h vo zide l, z to hoto
jejího k va lifiko va né ho veřejnoprávního postavení však nijak ne vyp lývá její působnost ve
věcech provozu na po ze mníc h komunikacích (vče tně přestupků). Zákon přenesení výkonu
působnosti v této ob lasti neumožňuje. Město Nový Byd žo v tak ne mo hlo bez záko nné ho
zmocnění do výkonu ve řejné správy zapojit soukromoprávní s ubjek t a výsledky mě ře ní bez
da lš ího užít jako d ůka zů v pře stupko vé m říze ní.
Zákon v tomto případě sta no ví, že d ůka zní prostředky spočívající v mě ře ní ryc hlosti vo zide l,
musí být před mětem činnosti policie či obecní policie. Spáchání přestupku překročením
ne jvyšš í do vo lené rychlosti lze samo zřejmě prokázat i jinými důkazy (§ 51 odst. 1 správního
řádu), z po vahy věc i je však zřejmé, že změření rychlosti (tedy zac hyce ní průběhu sk utko vé ho
děje) k to mu příslušnými or gá ny, má , za předpokladu získání a provedení to ho to důk a zního
prostředku v so ulad u s právními předp isy, me zi soustředěnými d ůk a zními prostředky
pr ivile go va né pos ta ve ní. Tento zákonný postup pak ne lze obcházet měřením, prováděným
nepř ís luš no u, byť k obdobné č inno sti a utorizo va no u, osobou.“
pokračování 51A 18/2012
-8-
Tyto principy lze pak z výše uvede nýc h d ůvod ů vztá hno ut i na daný případ.
Nezb ývá tedy než uza vř ít, že ro zhod nutí správních orgánů v da né věci vyc há zelo
z výs ledk ů měření - d ůka zu, u jehož zrod u stál při nasta ve ní parametrů radaru
soukromý s ub jekt, a proto jde o důkaz, který nebyl získán v souladu s právními
předpisy a neb ylo je j tud íž mo žno v předmětném řízení o přestupku použít.
Žalo va ný posoudil tuto skutečnost dle kra jské ho soud u mylně , když M. M. styli zo val
jen je n do jakési role technického správce měřícího zaříze ní a pomi nul skutečnost, že
to byl prá vě on, kdo připravil měříc í zařízení k měření a tím měl i vli v na je ho
výsledky. A ro zhod ně neb ylo po věc né stránce vše v pořádku, když podle sta no viska
J. H., metrologa I. k valifikačního stup ně v oboru silničníc h ryc hlomě rů ev. č.
1170/2011 (viz čl. 31 správního spisu žalo va né ho), které si žalo va ný vyžádal, b ylo
nasta ve ní dosahu radaru ne vhodné . Na té to skutečnosti ne může nic změ nit ani
okolnost, že daný případ zp racova li pověření pracovníci Městské policie Kostelec
nad Orlicí, kteří předložili zá znam o přestupku ze dne 9. 11. 2011 Městskému úřad u
Kostelec nad Orlic í. Když ji ž však ža lova ný toto uvád í na podporu čistoty dané ho
procesu, je s podivem, proč by měl pronajímatel přesto podle smlouvy předávat
nájemci na ko nci kalendářního měs íce seznam čísel snímků ze zá znamů o
přestupcích, kdy třetí osoba překročila sta no ve ný rychlostní limit a dopustila se
dopravního p řestupk u, který b yl třetí osobě prokázán. Jakými ka ná ly se toto
pronajímatel do zvída l? I tato skutečnost na znač uje nečitelnost spolupráce
soukromého subjektu a orgánu veře jné správy.
Vzhledem k uvedenému krajskému so udu ne zb ylo, než již jen z to ho to důvod u
žalo va né ro zhod nutí podle § 78 odst. 1 s .ř.s . pro ne zákonnost zrušit a věc
žalo va nému vrátit k dalšímu říze ní (§ 78 odst. 4 s.ř.s. ). Proto také b ylo nadb yteč né
zab ývat se i dalš ími námitkami, byť i ty by b yly v mno hém důvodné. Zejmé na pak
námitka o neprokázání skutečnosti, že byl radar použit k měření ryc hlosti za dodržení
ná vod u k obsluze. Již na první po hled totiž není z od ůvodně ní žalo va né ho rozhodnutí
zřejmé, jak b yla tato o tá zka zko umá na. Žalo va ný se s ní v podstatě vypořádal jen
konstatováním, že : „Je zce la jed no znač ně prokázáno, že pan M. M. je osobou odborně
zp ůsob ilo u k instalaci p řed mětného silničního radarového měřiče, tud íž není žád nýc h pochyb
o to m, že by inst a lace nebyla pro vede na předepsaným zp ůsobe m, tj. v so ulad u s návodem
k obsluze měř íc ího za říze ní. “ Jme no va ného přitom k da né otá zce vůbec nevyslechl,
takže pok ud by ne ved l ke zrušení žalo va né ho ro zhod nutí již výše uvedený důvod,
bylo by zr uše no pro nepřezkoumatelnost prá vě z toho to důvodu. A to pro
nevypořádání se s námitkou ohledně užití mě říc ího zařízení v so ulad u s ná vodem
k obsluze. Zá věr žalo va né ho k ní je toti ž po uho u spekulací.
Právním ná zorem vys love ným v tomto ro zs udk u je žalo va ný v dalším řízení vá zá n (§ 78 odst. 5 s.ř.s. ).
Zá věre m krajský so ud pozna mená vá , že si je vědom záva žnýc h následků
zp ůsobo vanýc h porušo vá ním právních předpisů o provozu na po zemníc h
komunikac íc h. Ne má ro vně ž pochybnosti o tom, že se žalobce c hova l v ro zporu
s pravidly up ra vujíc ími silniční p ro voz. Dodržo vá ní záko na při výkonu veře jné správy,
a to obzvláště v oblasti správního trestání, je však přímo esencí materiálního
právního stá tu, za který se Česká republika považuje (č l. 1 odst. 1 Ústav y), tedy
hod noto u, kterou krajský so ud nemohl přehlédnout.
[OBRÁZEK]pokračování 51A 18/2012
-9-
Žalobce měl ve věci úspěch, a proto má právo na ná hrad u nák lad ů řízení
podle § 60 odst. 1 s.ř.s. proti účastníkovi, který úspěch nemě l. Je ho náklady
spočívaly v ná hradě so ud ního poplatku ve výši 4.000,--Kč, když prá va na ná hrad u
dalš íc h nákladů se vzdal.
P o u č e n í :
Toto rozhodnutí nabývá právní moci d nem doručení účas tník ům (§ 54 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ).
Proti tomuto ro zhod nutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týd nů ode
dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Ne jvyšš ího sp rá vního so ud u, který
o ní také rozhoduje. Kasační stížnost lze podat pouze z d ůvodů uvede nýc h v § 103
odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání mus í obsa ho vat označení
rozhodnutí, proti němuž s měřuje , v jakém rozsahu a z jak ýc h d ůvodů jej stě žo va tel
napadá, a údaj o tom, kdy mu b ylo ro zhod nutí doručeno.
V říze ní o kasační stížnosti musí být stě žo va tel zasto upe n advokátem; to
neplatí, má-li stěžo va tel, je ho zaměstnanec nebo čle n, který za něj jed ná nebo jej
zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních záko nů
vyžado vá no pro výko n advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vyb írá Nejvyšší správní soud . Variabilní
symbo l pro zaplacení so ud ního poplatku na účet Nejvyšš ího správního soud u lze
získa t na je ho i nterne to vých stránkách: www.nssoud.cz.
V Hradci Králo vé dne 15. listopadu 2013 JUDr. Pa vel Kump rec ht, v. r.
samosoudce