Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Aprk 69/2013 - 44

Pokračování - 45

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobců: a) W. H., b) T. P., c) J. Š., všichni zast. Tomášem Pecinou (viz výše) proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o návrhu žalobců na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. ,

t a k t o :

I. Návrh s e z a m í t á .

II. Navrhovatelé n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci (dále „navrhovatelé“) podali u výše označeného soudu dne 2. 4. 2013 žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2013, čj. MV-58402-74/VS-2009, kterým byla odmítnuta registrace sdružení: „Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, občanské sdružení“.

Navrhovatelé v návrhu na určení lhůty, který byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen dne 13. 11. 2013 uvádějí, že místopředseda městského soudu sice přípisem ze dne 1. 11. 2013, čj. vyřídil stížnost navrhovatele b) ze dne 28. 9. 2013, jíž navrhovatel brojil proti průtahům v řízení, přitom uznal, že vzhledem ke skutečnosti, že ve věci jde již o třetí správní žalobu v jednom řízení, jež se týká opakovaně vydávaných rozhodnutí o odmítnutí registrace občanského sdružení, jehož přípravný výbor navrhovatelé tvoří, je na místě přednostní projednání žaloby, avšak průtahy v řízení nekonstatoval a uvedl, že „skutečnost, že jde již o třetí přezkum v téže věci hodlá v této souvislosti předsedkyně senátu zohlednit a ve věci rozhodnout do konce prvního čtvrtletí příštího roku.“

S ohledem na fakt, že žaloba je městským soudem projednávána již od 30. 3. 2013, nelze dle navrhovatelů takovou benevolenci označit za akceptovatelnou; kdyby se jednalo o první správní žalobu podanou v určitém řízení, bylo by zřejmě možno – s ohledem na přetrvávající vysoký nápad agendy správního soudnictví, s nímž se městský soud potýká – hodnotit řízení jako poněkud delší, avšak stále ještě přijatelné.

Protože však jde o v pořadí již třetí žalobu a řízení, v němž jsou rozhodnutí o odmítnutí registrace opakovaně vydávána, trvá již čtyři roky a tři měsíce, je nutno respektovat ústavněprávní imperativ projednání věci v přiměřené lhůtě a bez průtahů, jež se v tomto případě dotýká jak žalovaného, tak soudu. Z hlediska navrhovatelů se totiž jedná bezpochyby o jediné více než 4 roky vlekoucí se řízení a není rozhodné, kolika fázemi správního řízení a řízení před soudem věc prošla.

Navrhovatelé požadují, aby ve smyslu ust. § 174a zákona o soudech a soudcích Nejvyšší správní soud přikázal senátu 5A ve věci rozhodnout do tří dnů od doručení usnesení nebo nařídit jednání tak, aby se mohlo konat nejpozději do 15. 12. 2013.

K návrhu se vyjádřila předsedkyně senátu, který ve věci rozhoduje s tím, že navrhovatelé podali dne 2. 4. 2013 žalobu proti rozhodnutí žalovaného, kterým byla odmítnuta registrace občanského sdružení s názvem „Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, občanské sdružení“. Soud učinil potřebné procesní úkony, které dokončil v červnu 2013, ve věci ještě nerozhodl, neboť rozhoduje dosud o žalobách podaných v prvé polovině roku 2010, soud si je přitom vědom toho, že se jedná již o třetí žalobu v téže věci, tuto skutečnost hodlá dle ust. zohlednit a ve věci rozhodnout do konce prvního čtvrtletí příštího roku; tato skutečnost byla navrhovatelům vysvětlena místopředsedou soudu v odpovědi na stížnost na průtahy řízení.

Návrh na určení lhůty není důvodný.

Nejvyšší správní soud ověřil skutečnosti výše uvedené z předloženého soudního spisu, zjistil mimo jiné, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2009, čj. -16 byla odmítnuta žaloba ve věci navrhovatelů (rozhodnutí žalovaného o odmítnutí registrace sdružení ze dne 24. 8. 2009, čj. MV-58402-7/VS-2009), a to z důvodu, že byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou (žaloba byla podána „přípravným výborem“); o další již správně podané žalobě proti rozhodnutí žalovaného o odmítnutí registrace ze dne 24. 8. 2009 rozhodl městský soud rozsudkem ze dne 31. 3. 2011, čj. - 78 tak, že rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; další rozhodnutí, které bylo ve spise nalezeno je rozsudek městského soudu ze dne 20. 12. 2012, čj. - 165, kterým bylo opět zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2011, čj. MV-58402-37/VS-2009; ze spisu se tedy podává, že navrhovatelé opakovaně žádají o registraci a opakovaně z různých důvodů je jim tato odmítána, a dále opakovaně rozhoduje o věci navrhovatelů městský soud, kterým jsou rozhodnutí žalovaného rušena.

Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy. Uvedený závěr vyplývá nejen z ustanovení § 174a odst. 2 věty druhé zákona o soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí návrhu, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z ustanovení § 174a odst. 8 věty první, tohoto zákona (příslušný soud může určit lhůtu k provedení úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy), ale zejména ze zásady nezávislosti soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí, která nesmí být dotčena tím, že by příslušný soud posuzoval - v rozporu se smyslem (účelem) řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu - nejen otázku určení lhůty k provedení procesního úkonu, ale rovněž to, ve vztahu k jakému procesnímu úkonu nastaly v řízení průtahy.

V řízení podle § 174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody, anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu, ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.

Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu.

V tomto kontextu je nutno nahlížet na návrh, jímž se navrhovatelé dovolávají průtahů ve věci správní žaloby ze dne 2. 4. 2013, a to jakkoli zcela jistě lze navrhovatelům přisvědčit v tom, že pro závěr o tom, zda je zde již porušeno právo na spravedlivý proces, tj. i vyřízení věci v přiměřené době je třeba brát v potaz celkovou dobu, po kterou není věc navrhovatelů vyřízena, resp. není o ní rozhodnuto, a to jak v řízení před správním orgánem, tak i v řízení před soudy.

Městský soud je podle povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci v pořadí, v jakém mu došly; to neplatí pouze tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Soud tak projednává a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon. V případě navrhovatelů se však typově o takovou věc nejedná, nicméně místopředseda městského soudu ke stížnosti na průtahy v řízení připustil, že zde existují opodstatněné důvody pro vyřízení věci navrhovatelů v přednostním režimu, tedy bez zřetele na pořadí, v jakém žaloba (již opakovaně) napadla.

Nejvyšší správní soud považuje vyjádření místopředsedy městského soudu za korektní a správné; vzhledem k tomu, že pořadí věcí dle nápadu je nutno respektovat i v rámci režimu přednostního vyřízení věcí, považuje Nejvyšší správní soud lhůtu, v níž má být ve věci rozhodnuto za přiměřenou.

Nejvyššímu správnímu soudu v řízení dle § 174a zákona o soudech a soudcích nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost rozhodování soudů, tím méně správních orgánů v předcházejícím řízení. Mají-li navrhovatelé za to, že v jejich případě, je-li opakovaně žalovaným rozhodováno tak, že jeho rozhodnutí jsou opakovaně soudem rušena, jsou dány důvody pro postup dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, nic jim nebrání tak učinit.

Nejvyšší správní soud v projednávané věci dospěl k závěru, že návrh není důvodný, neboť městský soud nebyl v případě navrhovatelů nečinný. Soud, jak vyplývá ze spisového materiálu, se věcí po jejím obdržení ihned zabýval a činil postupně průběžně a bez zbytečných prodlev procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí. Nelze tedy konstatovat, že byl ve věci nečinný. Nejvyšší správní soud proto neshledal ve věci průtahy, resp. tvrzenou nečinnost, a proto návrh žalobců podle § 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatelé nemají právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2013

JUDr. Lenka Matyášová

předsedkyně senátu