Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 80/2013 - 36

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Hybernská 18, Praha 1, v řízení o žalobě na ochranu před nečinností žalovaného ze dne 7. 9. 2012, o námitce podjatosti ve věci sp. zn. vůči všem soudcům Městského soudu v Praze,

t a k t o :

I. Všechny soudkyně a všichni soudci Městského soudu v Praze rozhodující dle rozvrhu práce v senátech správního úseku j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování ve věci žaloby proti nečinnosti žalovaného ze dne 7. 9. 2012.

II. Věc s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Praze.

O d ů v o d n ě n í :

Dle zákona o svobodném přístupu k informacím požádal žalobce Městský soud v Praze (dále jen „žalovaný“) o poskytnutí informací. Žalovaný odmítl informace poskytnout, načež dne 28. 3. 2012 proti takovému vyřízení jeho žádosti podal žalobce stížnost. Tato údajně nebyla v zákonné lhůtě žalovaným vyřízena. Žalobce se proto žalobou ze dne 7. 9. 2013 domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného správního orgánu.

Podle žalobce vznesl námitku podjatosti všech soudců městského soudu. K námitce se vyjádřila předsedkyně soudního senátu 11A Městského soudu v Praze. Shodně se žalobcem se domnívá, že vzhledem k objektivnímu vztahu soudců k projednávané věci, a to že soudci jsou zaměstnanci soudu, proti němuž žaloba směruje, je dán důvod pro vyloučení všech soudců věcně příslušného soudu.

Nejvyšší správní soud především posoudil rozsah námitky podjatosti a dospěl k závěru, že se, jak bylo žalobcem správně namítané, týká všech soudců městského soudu. S ohledem na pravomoc soudů ve správním soudnictví se námitka však vztahuje pouze na soudce specializovaných senátů správního soudnictví uvedeného soudu.

Nestrannost a nezaujatost soudce jsou základními předpoklady spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát ( y). Právo na spravedlivý proces vymezené v d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je pak bezpodmínečným prostředkem garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce.

Podle § 8 odst. 1 s. ř. s jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Zdejší soud při výkladu § 8 odst. 1 již dospěl k závěru, že pokud soudce působil u žalovaného v době, kdy správní řízení bylo zahájeno a věc byla rozhodována, je tento soudce vyloučen z projednávání a rozhodnutí o správní žalobě proti takovému rozhodnutí žalovaného. Vyloučení soudce se však nevztahuje pouze na řízení o žalobě proti rozhodnutí, nýbrž i na jiná řízení vedená před správním soudem mezi stejnými účastníky a týkající se právních vztahů mezi nimi, které s tímto správním řízením přímo souvisí. Soudce, který se podílel na projednávání věci u správního orgánu tak zpravidla bude vyloučen i v řízení o žalobě, kterou se účastník správního řízení domáhá ochrany proti nečinnosti správního orgánu (srov. usnesení ze dne 13. 4. 2010, čj. - 68).

Zdejší soud se tak plně ztotožňuje s právními názory, které ve svých rozhodnutích vyjádřil Ústavní soud [např. nález sp. zn. ze dne 4. 12. 1997 (N 151/9 SbNU 327) nebo nález sp. zn. ze dne 11. 3. 1998 (N 38/10 SbNU 251)] o rozdělení a přísném oddělení soudní moci na složku jurisdikční a správní. Tyto závěry je nutno při jejich aplikaci posuzovat v kontextu, který vyjádřil Ústavní soud v nálezu pléna sp. zn. ze dne 11. 7. 2006 (N 130/42 SbNU 13; 397/2006 Sb.)]. V něm Ústavní soud vyslovil, že „výkon státní správy soudů neodpovídá svojí povahou obecnému vymezení výkonu státní správy. Jedná se v tomto případě o specifickou činnost vykonávanou pouze uvnitř soudní soustavy a podmiňující více či méně vlastní rozhodovací činnost soudů“.

K objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců v situaci, kdy by měli rozhodovat o žalobě proti nečinnosti soudu jakožto správního orgánu, u něhož sami působí, soud navíc odkazuje na svůj rozsudek ze dne 30. 9. 2005, čj. - 70, v němž uvedl, že „vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoli na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít o jeho nepodjatosti pochybnost“. Na tom soud setrvává i v nyní posuzované věci.

Předseda Městského soudu v Praze měl jako správní orgán o stížnosti žalobce rozhodovat. Soudci specializovaných senátů místně příslušného městského soudu rozhodují u soudu, který je fakticky totožný s žalovaným správním orgánem. S ohledem na tento aspekt věci lze mít důvodné pochybnosti o nepodjatosti těchto soudců. Z popsaných důvodů jsou všechny soudkyně a všichni soudci specializovaných senátů městského soudu vyloučeni pro možnou podjatost (srov. obdobně usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, čj. Nad 3/2012 - 22).

Ze všech těchto důvodů soud námitce o vyloučení soudců specializovaných senátů správního soudnictví vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno v prvém výroku tohoto usnesení.

Podle Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci byli vyloučeni všichni soudci specializovaných senátů Městského soudu v Praze a nelze tak sestavit senát, Nejvyšší správní soud přikázal věc Krajskému soudu v Praze jako jinému než místně příslušnému soudu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2013

JUDr. Lenka Kaniová

předsedkyně senátu