Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
9 A 328/2011 - 126.pdf
PDF · 0 B
No categories available
9 A 328/2011 - 126
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové
a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobkyně: N. T. S.,
zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 21, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se
sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1.12.2011,
č.j. MV-91589-11/SO-2011/SO-2011,
t a k t o :
I . Žaloba se zamítá
I I . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání v záhlaví uvedeného
rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti usnesení Ministerstva
vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále též správní orgán I. stupně či OAM) ze dne
22.6.2011 , č.j. OAM-36920-17/DP-2011, kterým bylo zastaveno správní řízení o její žádosti o
prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podle § 66 odst. 1 písm. b)
zákona č. 500/2004 Sb. správní řád (dále jen správní řád ) a prvoinstanční rozhodnutí
potvrzeno.
Žalobkyně v podané žalobě namítala nezákonnost rozhodnutí správních orgánů obou
stupňů s tím, že jsou v rozporu s právními předpisy, konkrétně § 2 odst. 1, § 3 a § 68 odst. 3
správního řádu . Tvrdila nezákonnost závěru správních orgánů o tom, že platnost povolení
k dlouhodobému pobytu ke dni 24.12.2010 zanikla, resp., že rozhodnutí o jejím správním
vyhoštění je platné a vykonatelné ke dni 24.12.2010. Podle žalobkyně mohlo být rozhodnutí o
správním vyhoštění ze dne 5.9.2009 platné pouze po dobu jednoho roku tak, jak vyplývá
z jeho výroku. Jeho platnost končila dnem 5.9.2010, proto dne 24.12.2010 nemohla nastat
jeho vykonatelnost ve smyslu § 62 zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců (dále jen zákon o
pokračování 2 9A 328/2011
pobytu cizinců). Pokud rozhodnutí o správním vyhoštění nenabylo právní moci ke dni podání
žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu, nelze než konstatovat, že ke dni podání žádosti o
prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu ( dále též žádost ), ale ani
během řízení o této žádosti, nenastala situace, kdy by rozhodnutí o správním vyhoštění bylo
zároveň pravomocné, vykonatelné a platné. K zániku platnosti povolení k dlouhodobému
pobytu tak nemohlo nikdy dojít. K tomu uvedla, že otázka zákonnosti výroku rozhodnutí
správních orgánů ve věcech správního vyhoštění je nyní předmětem přezkumu rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS), jako aktuální judikaturu poukázala na
rozhodnutí NSS ze dne 7.12.2011, č.j. 1As 99/2011 .
Žalobkyně dále nesouhlasila se zastavením řízení o její žádosti podle ust. § 66 odst. 1
písm. b) správní řád u, s tím, že správní orgány měly postupovat podle ust. § 169 odst. 7 písm.
d) ( správně má být uvedeno ust. § 169 odst. 8 písm. d) ) zákona o pobytu cizinců, který je
ustanovením speciálním.
Žalobkyně žádala, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
V písemném vyjádření k žalobě žalovaný argumentoval obdobně jako v odůvodnění
svého rozhodnutí a zdůraznil, že během projednávání její žádosti bylo zjištěno, že
rozhodnutím Inspektorátu cizinecké policie Chomutov ze dne 5.9.2009, č.j. CPUL-1997-
44/ČJ-2009-044061-KOVA bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1
písm. b) zákona o pobytu cizinců. O odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhodlo Ředitelství
služby cizinecké policie dne 7.12.2009, č.j. CPR-13846-1/ČJ-2009-9CPR-V234 ( dále též
rozhodnutí o správním vyhoštění ) tak, že prvoinstanční správní rozhodnutí potvrdilo. Proti
pravomocnému rozhodnutí o správním vyhoštění podala žalobkyně žalobu ke zdejšímu soudu,
který ji rozsudkem ze dne 20.10.2010, č.j. 7Ca 365/2009 -42 jako nedůvodnou zamítl. Proti
tomuto rozsudku žalobkyně podala kasační stížnost, která byla usnesením NSS ze dne
6.4.2011, č.j. 7As 32/2011 -62 odmítnuta. K tvrzené nezákonnosti výroku o správním
vyhoštění a argumentaci žalobkyně s poukazem na judikaturu NSS žalovaný uvedl, že
v daném případě byla zákonnost a správnost rozhodnutí o správním vyhoštění potvrzena shora
citovaným rozsudkem MS v Praze a kasační stížnost byla odmítnuta. Žalovaný byl při
rozhodování vázán pravomocným rozhodnutím o správním vyhoštění a nebyl oprávněn
posuzovat jeho zákonnost a správnost. Žalobkyní uváděné rozhodnutí NSS se týká zcela
individuálního právního případu a může ovlivnit jen ta soudní nebo správní řízení, pro která
byla závazným podkladem. V tomto konkrétním případě byla zákonnost a správnost
rozhodnutí o správním vyhoštění nepopíratelně potvrzena odvolacím správním orgánem i
citovaným rozsudkem MS v Praze a nelze ji tedy jakkoliv zpochybňovat a prolamovat tak
právní účinky pravomocného správního aktu poté, co byly všechny opravné prostředky
vyčerpány, včetně kasační stížnosti. V daném případě nelze jinak než považovat rozhodnutí o
správním vyhoštění za zákonné a správné. K námitce žalobkyně stran nezákonnosti postupu
správních orgánů obou stupňů podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu a tvrzení, že měly
postupovat podle § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců žalovaný uvedl, že podle
ustálené praxe je ust. § 169 odst. 8 písm. d) aplikováno v případech, kdy je žádost podána
opožděně, tedy v době, kdy k tomu již cizinec nebyl oprávněn. Citované ustanovení zákona o
pobytu cizinců se tedy používá v případech, které se váží na lhůtu. Proto bylo k zastavení
řízení použito ust. § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu . Nadto se v obou případech jedná o
procesní rozhodnutí, která mají pro účastníka řízení tytéž právní důsledky a pramení z týchž
důvodů. V žádném případě se nejedná o vadu rozhodnutí, která by měla vliv na zákonnost
rozhodnutí, neboť jiný výklad by představoval přepjatý formalizmus, zvláště v případě
pokračování 3 9A 328/2011
přezkoumávání pravomocného správního rozhodnutí. Žalovaný uzavřel, že podmínky pro
zastavení řízení o žádosti žalobkyně byly v daném případě naplněny, jelikož zánikem
platnosti povolení k dlouhodobému pobytu bez dalšího odpadl podklad pro jakékoliv
rozhodnutí o žádosti a to proto nutno ji posoudit jako zjevně právně nepřípustnou. Pro úplnost
žalovaný dodal, že v době, kdy podává vyjádření k žalobě bylo žalobkyni opětovně uloženo
správní vyhoštění, tentokrát s platností do 21.10.2013. Proti pravomocnému rozhodnutí o
správním vyhoštění ( č.j. CPR-8906-3/ČJ-2011-9CPR-V234 ) byla dne 1.11.2011 podána
žaloba.
Žalovaný žádal, aby soud žalobu zamítl.
Při ústním jednání, na které se žalovaný omluvil a plně odkázal na své písemné
stanovisko k žalobě, zástupce žalobkyně trval na důvodech uvedených v žalobě a poukázal na
rozsudek Krajského soudu v Plzni tak, jak učinil v souvislosti s žádostí o přiznání odkladného
účinku podáním ze dne 25.1.2012, a usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 30.7.2013 ve
věci sp.zn. 9As 131/2011 s tím, že se NSS zabýval okolností důležitou pro posouzení této
věci, tedy i otázkou lhůt u správního vyhoštění.
Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho
vydání, v rozsahu žalobou tvrzeních bodů nezákonností, kterými je vázán, podle skutkového a
právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba
není důvodná.
Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy:
Podle ust. § 2 správního řádu v rozhodném znění správní orgán postupuje v souladu se
zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí
právního řádu (dále jen "právní předpisy"). Kde se v tomto zákoně mluví o zákoně, rozumí se
tím též mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu. (2) Správní orgán uplatňuje
svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona
svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena. (3) Správní orgán šetří práva nabytá v dobré
víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě
dotýká (dále jen "dotčené osoby"), a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek
stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu. (4) Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v
souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby
při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.
Podle ust. § 3 téhož zákona nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní
orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který
je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.
Podle ust. § 68 odst. 3 téhož zákona v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo
výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich
hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal
s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.
Podle ust. § 66 odst. 1 písm. b) téhož zákona řízení o žádosti správní orgán usnesením
zastaví, jestliže byla podána žádost zjevně právně nepřípustná.
pokračování 4 9A 328/2011
Podle ust. § 44a odst. 1 písm. b), odst. 3 zákona o pobytu cizinců dobu platnosti
povolení k dlouhodobému pobytu lze opakovaně prodloužit, a to nejdéle na dobu stanovenou
v § 44 odst. 4 písm. a), b), e) až i). (3) Žádost o prodloužení platnosti povolení k
dlouhodobému pobytu přijímá a rozhoduje o ní ministerstvo. Na prodloužení platnosti
povolení k dlouhodobému pobytu se § 35 odst. 2 a 3, § 36, § 46 odst. 3, § 46 odst. 7 a 8 a § 47
vztahuje obdobně.
Podle ust. § 44 odst. 4 písm. i ) téhož zákona povolení k dlouhodobému pobytu ministerstvo vydává s dobou platnosti 2 roky v ostatních případech.
Podle ust. § 46 odst. 1 téhož zákona pro povolení k dlouhodobému pobytu platí
obdobně § 31 odst. 1 a 4, § 33, 34, 37, 38, § 55 odst. 1, § 56, § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1
vztahující se na dlouhodobé vízum. K žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu
podle § 42 je cizinec dále povinen předložit doklad o cestovním zdravotním pojištění, které
odpovídá podmínkám uvedeným v § 180j. Současně je povinen na požádání předložit doklad
o zaplacení pojistného uvedeného na dokladu o cestovním zdravotním pojištění. To neplatí,
jde-li o případy uvedené v § 180j odst. 4.
Podle ust. § 62 odst. 1 téhož zákona platnost dlouhodobého víza zanikne, jakmile
nabyl právní moci rozsudek ukládající trest vyhoštění nebo je vykonatelné rozhodnutí o
správním vyhoštění.
Podle ust. § 169 odst. 8 písm. d) téhož zákona usnesením se také zastaví řízení o
žádosti, jestliže cizinec podal žádost o prodloužení doby pobytu na vízum k pobytu nad 90
dnů, žádost o povolení k dlouhodobému pobytu nebo žádost o prodloužení platnosti povolení
k dlouhodobému pobytu v době, kdy k tomu není oprávněn.
Podle ust. § 172 odst. 3 téhož zákona žaloba proti rozhodnutí o vyhoštění cizince má
odkladný účinek na vykonatelnost rozhodnutí; to neplatí, pokud byl cizinec vyhoštěn z
důvodu ohrožení bezpečnosti státu.
K námitce nezákonnosti postupu správních orgánů obou stupňů a tvrzení žalobkyně,
že nenastala situace, kdy by rozhodnutí o jejím správním vyhoštění bylo zároveň pravomocné,
vykonatelné a platné, a že z tohoto důvodu k zániku platnosti povolení k dlouhodobému
pobytu nemohlo nikdy dojít, z obsahu spisového materiálu, rozhodnutí správních orgánů obou
stupňů, jakož i písemného vyjádření žalovaného k podané žalobě vyplynulo, že žalobkyně
podala žádost o prodloužení doby platnosti k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání
datovanou dne 10.5.2011 (nikoliv dne 10.5.2010, jak je písařskou chybou nesprávně uvedeno
v žalovaném rozhodnutí ), došlou Ministerstvu vnitra dne 11.5.2011. Žádost podanou ve
smyslu § 44a odst. 1 písm. b) s odkazem na § 44 odst. 4 písm. i) zákona o pobytu cizinců
žalobkyně po výzvě prvoinstančního správního orgánu (ze dne 12.5.2011, č.j. OAM-36920-
3/DP-2011 ) doplnila. V průběhu řízení o žádosti zjistil správní orgán I. stupně ze sdělení
cizinecké policie (ze dne 17.6.2011, č.j. CPR-151-112/ČJ-2011-9CPR-V222 Ředitelství
služby cizinecké policie, odbor podpory výkonu služby, oddělení pobytového režimu cizinců),
že dne 5.9.2009 bylo Policií ČR, Oblastním ředitelstvím služby cizinecké policie Ústí nad
Labem, Inspektorát cizinecké policie Chomutov, vydáno pod č.j. CPUL-1997-44/ČJ-2009-
044061-KOVA rozhodnutí o správním vyhoštění žalobkyně podle § 119 odst. 1 písm. b) bod
3 zákona o pobytu cizinců s tím, že doba, po kterou ji nelze umožnit vstup na území, byla
pokračování 5 9A 328/2011
stanovena na jeden rok. Odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo odvolacím správním orgánem
zamítnuto dne 7.12.2009 pod č.j. CPR-13846-1/ČJ-2009-9CPR-V234 a nabylo právní moci
dne 14.12.2009 ( rozhodnutí o správním vyhoštění). Žalobu, kterou proti tomuto rozhodnutí o
správním vyhoštění žalobkyně podala, zamítl zdejší soud rozsudkem ze dne 20.10.2010. č.j.
7Ca 365/2009 -42, v právní moci dne 24.11.2010. Kasační stížnost, která byla žalobkyní proti
tomuto rozsudku podána, byla usnesením NSS ze dne 6.4.2011, č.j. 7As 32/2011 -62
odmítnuta. Usnesení NSS nabylo právní moci dne 16.5.2011. Na to správní orgán I. stupně
vydal prvoinstanční správní rozhodnutí, kterým správní řízení o citované žádosti žalobkyně
zastavil podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu s odůvodněním, že prověrkou
v cizineckém informačním systému zjistil, že žadatelce bylo uloženo shora zmíněné správní
vyhoštění, které je od data 24.11.2010 (správní orgán I. stupně uvedl nesprávně písařskou
chybou datum 24.12.2010) vykonatelné. K tomu poukázal na ust. § 46 odst. 1 ve spojení s §
62 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, podle kterého zaniká platnost povolení k dlouhodobému
pobytu jakmile je vykonatelné rozhodnutí o správním vyhoštění, tedy platnost povolení
k dlouhodobému pobytu žadatelce zanikla dnem 24.11.2010. Žadatelka podala svou žádost o
prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu dne 10.5.2011, přičemž tento dlouhodobý jí již
dne 24.11.2010 podle shora citovaných ustanovení zanikl. Správní orgán I. stupně tak
vyhodnotil žádost jako zjevně právně nepřípustnou a řízení podle § 66 odst. 1 písm. b)
správního řádu zastavil. O odvolání žalobkyně, které se v podstatných bodech shoduje se
žalobními námitkami, rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím, kterým odvolání
zamítl, v odůvodnění přisvědčil skutkovým zjištěním a právním závěrům správního orgánu I.
stupně, vypořádal se s odvolacími námitkami žalobkyně a dospěl k závěru, že podmínky pro
zastavení řízení o její žádosti byly v době rozhodování správního orgánu I. stupně splněny a
tento nepochybil, když žádost posoudil jako zjevně právně nepřípustnou a řízení podle § 66
odst. 1 písm. b) správního řádu zastavil. K námitkám stran neplatnosti rozhodnutí o správním
vyhoštění žalovaný poukázal na ust. § 172 zákona o pobytu cizinců s tím, že rozhodnutí o
správním vyhoštění se tak stalo vykonatelným až po nabytí právní moci rozsudku MS v Praze
a uplynutím lhůty k vycestování ve smyslu § 74 odst. 2 správního řádu . Uvedl, že námitky
týkající se neplatnosti rozhodnutí o správním vyhoštění považuje za irelevantní, neboť
rozhodnutí o správním vyhoštění nabylo právní moci a následně i vykonatelnosti ke dni
24.11.2010 (písařskou chybou nesprávně uvedeno 24.12.2010), když správnost zákonnosti
rozhodnutí o správním vyhoštění byla potvrzena MS v Praze a správní orgán I. stupně nebyl
oprávněn toto rozhodnutí přezkoumávat. S vykonatelností rozhodnutí o správním vyhoštění
zanikla podle § 46 odst. 1 v návaznosti na § 62 odst. 1 zákona o pobytu cizinců platnost
povolení žalobkyně k dlouhodobému pobytu ke dni 24.11.2010. Pro úplnost žalovaný uvedl
skutečnost vyplývající ze správního spisu a sice, že NSS kasační stížnost proti rozsudku MS
v Praze, přezkoumávajícím rozhodnutí o správním vyhoštění žalobkyně, odmítl.
Žalobní námitka není důvodná. Soud předně uvádí, že ve shodě se žalovaným
považuje námitky žalobkyně, směřující proti rozhodnutí o správním vyhoštění a
zpochybňující tak v konečném důsledku jeho vykonatelnost, za irelevantní pro projednávanou
věc. Je tomu tak proto, že rozhodnutí o správním vyhoštění bylo k podané žalobě žalobkyně
přezkoumáno MS v Praze shora citovaným rozsudkem, kterým MS v Praze žalobu zamítl a
NSS podanou kasační stížnost shora zmíněným usnesením odmítl. Rozhodnutí o jejím
správním vyhoštění tak bylo v rámci možných opravných prostředků přezkoumáno soudy a
správní orgány proto právem nezkoumaly jeho zákonnost v řízení o žádosti v nyní
projednávané věci. Prolamovat účinky pravomocného vykonatelného správního rozhodnutí,
které se stalo podkladem pro rozhodování správních orgánů v jiném řízení nelze ani
s poukazem na judikaturu správních soudů, neboť tato dopadá na jiná řízení a je v ní řešena
otázka, která není předmětem rozhodování správních orgánů v tomto řízení. Právní mocí
pokračování 6 9A 328/2011
rozsudku MS v Praze, t.j. dnem 24.11.2010, zanikl odkladný účinek vykonatelnosti
rozhodnutí o správním vyhoštění ve smyslu ust. § 172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Došlo
tak k naplnění ust. § 46 odst. 1 ve spojení s § 62 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, podle
kterého platnost dlouhodobému víza zanikne, jakmile je vykonatelné rozhodnutí o správním
vyhoštění. Žalobkyně podala žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému
pobytu dne 10.5.2011, tedy v době, kdy jí platnost dlouhodobého víza již zanikla. Právní
závěry, které správní orgány obou stupňů ze zjištěného skutkového stavu učinily, jsou tak
v souladu se zákonem. Soud proto zákonnosti postupu správních orgánů obou stupňů
přisvědčuje a pro úplnost dodává, že neshledal ani žalobkyní tvrzený rozpor postupu
správních orgánů s ust. § 2 , § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu , neboť zmíněné základní zásady
správního řízení správní orgány obou stupňů dodržely a výrok jejich rozhodnutí je v souladu
s ust. § 68 odst. 3 správního řádu .
Žalobkyně dále tvrdila, že správní orgány obou stupňů nezákonně postupovaly podle
ust. § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu , když zákon o pobytu cizinců obsahuje speciální ust.
§ 169 odst. 7 písm. d) (správně mělo být v žalobě uvedeno ust. § 169 odst. 8 písm. d)).
Žalobní námitka je důvodná, neboť se jedná o vadu řízení, avšak takovou vadu, která nemohla
mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Jak vyplývá ze shora uvedeného, žalobkyně
podala žádost v době, kdy jí dlouhodobý pobyt již zanikl a bylo tak naplněno ust. § 46 odst. 1
ve spojení s § 62 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Správní orgány proto právem řízení o její
žádosti zastavily, byť postupovaly nesprávně podle ust. § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu a
nikoli podle ust. § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců, který je ve vztahu k úpravě
správního řádu specielní. Je nutno zdůraznit, že žalobkyni v důsledku nesprávného procesního
postupu správních orgánů újma na jejích subjektivních veřejných právech nevznikla, neboť
k zastavení řízení o její žádosti by došlo v obou případech. Zrušit žalobou napadené
rozhodnutí pro toto procesní pochybení se tak soudu jeví jako nehospodárné a nemístně
formální.
Soud proto žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně
neměla ve věci úspěch, žalovaný správní orgánu, který byl procesně úspěšný však důvodně
vynaložené náklady řízení neuplatnil.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.
Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se
sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se
dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na
sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě
obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo
rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
pokračování 7 9A 328/2011
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro
zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho
internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 9. října 2013
JUDr. Ivanka Havlíková, v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.