Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 A 328/2011 - 126

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové

a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobkyně: N. T. S.,

zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 21, proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se

sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1.12.2011,

č.j. MV-91589-11/SO-2011/SO-2011,

t a k t o :

I . Žaloba se zamítá

I I . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání v záhlaví uvedeného

rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti usnesení Ministerstva

vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále též správní orgán I. stupně či OAM) ze dne

22.6.2011 , č.j. OAM-36920-17/DP-2011, kterým bylo zastaveno správní řízení o její žádosti o

prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podle § 66 odst. 1 písm. b)

(dále jen ) a prvoinstanční rozhodnutí

potvrzeno.

Žalobkyně v podané žalobě namítala nezákonnost rozhodnutí správních orgánů obou

stupňů s tím, že jsou v rozporu s právními předpisy, konkrétně § 2 odst. 1, § 3 a § 68 odst. 3

. Tvrdila nezákonnost závěru správních orgánů o tom, že platnost povolení

k dlouhodobému pobytu ke dni 24.12.2010 zanikla, resp., že rozhodnutí o jejím správním

vyhoštění je platné a vykonatelné ke dni 24.12.2010. Podle žalobkyně mohlo být rozhodnutí o

správním vyhoštění ze dne 5.9.2009 platné pouze po dobu jednoho roku tak, jak vyplývá

z jeho výroku. Jeho platnost končila dnem 5.9.2010, proto dne 24.12.2010 nemohla nastat

jeho vykonatelnost ve smyslu o pobytu cizinců (dále jen zákon o

pokračování 2 9A 328/2011

pobytu cizinců). Pokud rozhodnutí o správním vyhoštění nenabylo právní moci ke dni podání

žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu, nelze než konstatovat, že ke dni podání žádosti o

prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu ( dále též žádost ), ale ani

během řízení o této žádosti, nenastala situace, kdy by rozhodnutí o správním vyhoštění bylo

zároveň pravomocné, vykonatelné a platné. K zániku platnosti povolení k dlouhodobému

pobytu tak nemohlo nikdy dojít. K tomu uvedla, že otázka zákonnosti výroku rozhodnutí

správních orgánů ve věcech správního vyhoštění je nyní předmětem přezkumu rozšířeného

senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS), jako aktuální judikaturu poukázala na

rozhodnutí NSS ze dne 7.12.2011, č.j. .

Žalobkyně dále nesouhlasila se zastavením řízení o její žádosti podle ust. § 66 odst. 1

písm. b) u, s tím, že správní orgány měly postupovat podle ust. písm.

d) ( správně má být uvedeno ust. § 169 odst. 8 písm. d) ) zákona o pobytu cizinců, který je

ustanovením speciálním.

Žalobkyně žádala, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný argumentoval obdobně jako v odůvodnění

svého rozhodnutí a zdůraznil, že během projednávání její žádosti bylo zjištěno, že

rozhodnutím Inspektorátu cizinecké policie Chomutov ze dne 5.9.2009, č.j. CPUL-1997-

44/ČJ-2009-044061-KOVA bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1

písm. b) zákona o pobytu cizinců. O odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhodlo Ředitelství

služby cizinecké policie dne 7.12.2009, č.j. CPR-13846-1/ČJ-2009-9CPR-V234 ( dále též

rozhodnutí o správním vyhoštění ) tak, že prvoinstanční správní rozhodnutí potvrdilo. Proti

pravomocnému rozhodnutí o správním vyhoštění podala žalobkyně žalobu ke zdejšímu soudu,

který ji rozsudkem ze dne 20.10.2010, č.j. -42 jako nedůvodnou zamítl. Proti

tomuto rozsudku žalobkyně podala kasační stížnost, která byla usnesením NSS ze dne

6.4.2011, č.j. -62 odmítnuta. K tvrzené nezákonnosti výroku o správním

vyhoštění a argumentaci žalobkyně s poukazem na judikaturu NSS žalovaný uvedl, že

v daném případě byla zákonnost a správnost rozhodnutí o správním vyhoštění potvrzena shora

citovaným rozsudkem MS v Praze a kasační stížnost byla odmítnuta. Žalovaný byl při

rozhodování vázán pravomocným rozhodnutím o správním vyhoštění a nebyl oprávněn

posuzovat jeho zákonnost a správnost. Žalobkyní uváděné rozhodnutí NSS se týká zcela

individuálního právního případu a může ovlivnit jen ta soudní nebo správní řízení, pro která

byla závazným podkladem. V tomto konkrétním případě byla zákonnost a správnost

rozhodnutí o správním vyhoštění nepopíratelně potvrzena odvolacím správním orgánem i

citovaným rozsudkem MS v Praze a nelze ji tedy jakkoliv zpochybňovat a prolamovat tak

právní účinky pravomocného správního aktu poté, co byly všechny opravné prostředky

vyčerpány, včetně kasační stížnosti. V daném případě nelze jinak než považovat rozhodnutí o

správním vyhoštění za zákonné a správné. K námitce žalobkyně stran nezákonnosti postupu

správních orgánů obou stupňů podle a tvrzení, že měly

postupovat podle § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců žalovaný uvedl, že podle

ustálené praxe je ust. § 169 odst. 8 písm. d) aplikováno v případech, kdy je žádost podána

opožděně, tedy v době, kdy k tomu již cizinec nebyl oprávněn. Citované ustanovení zákona o

pobytu cizinců se tedy používá v případech, které se váží na lhůtu. Proto bylo k zastavení

řízení použito ust. . Nadto se v obou případech jedná o

procesní rozhodnutí, která mají pro účastníka řízení tytéž právní důsledky a pramení z týchž

důvodů. V žádném případě se nejedná o vadu rozhodnutí, která by měla vliv na zákonnost

rozhodnutí, neboť jiný výklad by představoval přepjatý formalizmus, zvláště v případě

pokračování 3 9A 328/2011

přezkoumávání pravomocného správního rozhodnutí. Žalovaný uzavřel, že podmínky pro

zastavení řízení o žádosti žalobkyně byly v daném případě naplněny, jelikož zánikem

platnosti povolení k dlouhodobému pobytu bez dalšího odpadl podklad pro jakékoliv

rozhodnutí o žádosti a to proto nutno ji posoudit jako zjevně právně nepřípustnou. Pro úplnost

žalovaný dodal, že v době, kdy podává vyjádření k žalobě bylo žalobkyni opětovně uloženo

správní vyhoštění, tentokrát s platností do 21.10.2013. Proti pravomocnému rozhodnutí o

správním vyhoštění ( č.j. CPR-8906-3/ČJ-2011-9CPR-V234 ) byla dne 1.11.2011 podána

žaloba.

Žalovaný žádal, aby soud žalobu zamítl.

Při ústním jednání, na které se žalovaný omluvil a plně odkázal na své písemné

stanovisko k žalobě, zástupce žalobkyně trval na důvodech uvedených v žalobě a poukázal na

rozsudek Krajského soudu v Plzni tak, jak učinil v souvislosti s žádostí o přiznání odkladného

účinku podáním ze dne 25.1.2012, a usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 30.7.2013 ve

věci sp.zn. s tím, že se NSS zabýval okolností důležitou pro posouzení této

věci, tedy i otázkou lhůt u správního vyhoštění.

Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho

vydání, v rozsahu žalobou tvrzeních bodů nezákonností, kterými je vázán, podle skutkového a

právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba

není důvodná.

Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy:

Podle ust. v rozhodném znění správní orgán postupuje v souladu se

zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí

právního řádu (dále jen "právní předpisy"). Kde se v tomto zákoně mluví o zákoně, rozumí se

tím též mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu. (2) Správní orgán uplatňuje

svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona

svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena. (3) Správní orgán šetří práva nabytá v dobré

víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě

dotýká (dále jen "dotčené osoby"), a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek

stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu. (4) Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v

souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby

při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

Podle ust. § 3 téhož zákona nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní

orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který

je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

Podle ust. § 68 odst. 3 téhož zákona v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo

výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich

hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal

s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

Podle ust. § 66 odst. 1 písm. b) téhož zákona řízení o žádosti správní orgán usnesením

zastaví, jestliže byla podána žádost zjevně právně nepřípustná.

pokračování 4 9A 328/2011

Podle ust. § 44a odst. 1 písm. b), odst. 3 zákona o pobytu cizinců dobu platnosti

povolení k dlouhodobému pobytu lze opakovaně prodloužit, a to nejdéle na dobu stanovenou

v § 44 odst. 4 písm. a), b), e) až i). (3) Žádost o prodloužení platnosti povolení k

dlouhodobému pobytu přijímá a rozhoduje o ní ministerstvo. Na prodloužení platnosti

povolení k dlouhodobému pobytu se § 35 odst. 2 a 3, § 36, § 46 odst. 3, § 46 odst. 7 a 8 a § 47

vztahuje obdobně.

Podle ust. § 44 odst. 4 písm. i ) téhož zákona povolení k dlouhodobému pobytu ministerstvo vydává s dobou platnosti 2 roky v ostatních případech.

Podle ust. § 46 odst. 1 téhož zákona pro povolení k dlouhodobému pobytu platí

obdobně § 31 odst. 1 a 4, § 33, 34, 37, 38, § 55 odst. 1, § 56, § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1

vztahující se na dlouhodobé vízum. K žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu

podle § 42 je cizinec dále povinen předložit doklad o cestovním zdravotním pojištění, které

odpovídá podmínkám uvedeným v § 180j. Současně je povinen na požádání předložit doklad

o zaplacení pojistného uvedeného na dokladu o cestovním zdravotním pojištění. To neplatí,

jde-li o případy uvedené v § 180j odst. 4.

Podle ust. § 62 odst. 1 téhož zákona platnost dlouhodobého víza zanikne, jakmile

nabyl právní moci rozsudek ukládající trest vyhoštění nebo je vykonatelné rozhodnutí o

správním vyhoštění.

Podle ust. § 169 odst. 8 písm. d) téhož zákona usnesením se také zastaví řízení o

žádosti, jestliže cizinec podal žádost o prodloužení doby pobytu na vízum k pobytu nad 90

dnů, žádost o povolení k dlouhodobému pobytu nebo žádost o prodloužení platnosti povolení

k dlouhodobému pobytu v době, kdy k tomu není oprávněn.

Podle ust. § 172 odst. 3 téhož zákona žaloba proti rozhodnutí o vyhoštění cizince má

odkladný účinek na vykonatelnost rozhodnutí; to neplatí, pokud byl cizinec vyhoštěn z

důvodu ohrožení bezpečnosti státu.

K námitce nezákonnosti postupu správních orgánů obou stupňů a tvrzení žalobkyně,

že nenastala situace, kdy by rozhodnutí o jejím správním vyhoštění bylo zároveň pravomocné,

vykonatelné a platné, a že z tohoto důvodu k zániku platnosti povolení k dlouhodobému

pobytu nemohlo nikdy dojít, z obsahu spisového materiálu, rozhodnutí správních orgánů obou

stupňů, jakož i písemného vyjádření žalovaného k podané žalobě vyplynulo, že žalobkyně

podala žádost o prodloužení doby platnosti k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání

datovanou dne 10.5.2011 (nikoliv dne 10.5.2010, jak je písařskou chybou nesprávně uvedeno

v žalovaném rozhodnutí ), došlou Ministerstvu vnitra dne 11.5.2011. Žádost podanou ve

smyslu § 44a odst. 1 písm. b) s odkazem na § 44 odst. 4 písm. i) zákona o pobytu cizinců

žalobkyně po výzvě prvoinstančního správního orgánu (ze dne 12.5.2011, č.j. OAM-36920-

3/DP-2011 ) doplnila. V průběhu řízení o žádosti zjistil správní orgán I. stupně ze sdělení

cizinecké policie (ze dne 17.6.2011, č.j. CPR-151-112/ČJ-2011-9CPR-V222 Ředitelství

služby cizinecké policie, odbor podpory výkonu služby, oddělení pobytového režimu cizinců),

že dne 5.9.2009 bylo Policií ČR, Oblastním ředitelstvím služby cizinecké policie Ústí nad

Labem, Inspektorát cizinecké policie Chomutov, vydáno pod č.j. CPUL-1997-44/ČJ-2009-

044061-KOVA rozhodnutí o správním vyhoštění žalobkyně podle § 119 odst. 1 písm. b) bod

3 zákona o pobytu cizinců s tím, že doba, po kterou ji nelze umožnit vstup na území, byla

pokračování 5 9A 328/2011

stanovena na jeden rok. Odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo odvolacím správním orgánem

zamítnuto dne 7.12.2009 pod č.j. CPR-13846-1/ČJ-2009-9CPR-V234 a nabylo právní moci

dne 14.12.2009 ( rozhodnutí o správním vyhoštění). Žalobu, kterou proti tomuto rozhodnutí o

správním vyhoštění žalobkyně podala, zamítl zdejší soud rozsudkem ze dne 20.10.2010. č.j.

-42, v právní moci dne 24.11.2010. Kasační stížnost, která byla žalobkyní proti

tomuto rozsudku podána, byla usnesením NSS ze dne 6.4.2011, č.j. -62

odmítnuta. Usnesení NSS nabylo právní moci dne 16.5.2011. Na to správní orgán I. stupně

vydal prvoinstanční správní rozhodnutí, kterým správní řízení o citované žádosti žalobkyně

zastavil podle s odůvodněním, že prověrkou

v cizineckém informačním systému zjistil, že žadatelce bylo uloženo shora zmíněné správní

vyhoštění, které je od data 24.11.2010 (správní orgán I. stupně uvedl nesprávně písařskou

chybou datum 24.12.2010) vykonatelné. K tomu poukázal na ust. § 46 odst. 1 ve spojení s §

62 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, podle kterého zaniká platnost povolení k dlouhodobému

pobytu jakmile je vykonatelné rozhodnutí o správním vyhoštění, tedy platnost povolení

k dlouhodobému pobytu žadatelce zanikla dnem 24.11.2010. Žadatelka podala svou žádost o

prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu dne 10.5.2011, přičemž tento dlouhodobý jí již

dne 24.11.2010 podle shora citovaných ustanovení zanikl. Správní orgán I. stupně tak

vyhodnotil žádost jako zjevně právně nepřípustnou a řízení podle § 66 odst. 1 písm. b)

zastavil. O odvolání žalobkyně, které se v podstatných bodech shoduje se

žalobními námitkami, rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím, kterým odvolání

zamítl, v odůvodnění přisvědčil skutkovým zjištěním a právním závěrům správního orgánu I.

stupně, vypořádal se s odvolacími námitkami žalobkyně a dospěl k závěru, že podmínky pro

zastavení řízení o její žádosti byly v době rozhodování správního orgánu I. stupně splněny a

tento nepochybil, když žádost posoudil jako zjevně právně nepřípustnou a řízení podle § 66

odst. 1 písm. b) zastavil. K námitkám stran neplatnosti rozhodnutí o správním

vyhoštění žalovaný poukázal na ust. § 172 zákona o pobytu cizinců s tím, že rozhodnutí o

správním vyhoštění se tak stalo vykonatelným až po nabytí právní moci rozsudku MS v Praze

a uplynutím lhůty k vycestování ve smyslu . Uvedl, že námitky

týkající se neplatnosti rozhodnutí o správním vyhoštění považuje za irelevantní, neboť

rozhodnutí o správním vyhoštění nabylo právní moci a následně i vykonatelnosti ke dni

24.11.2010 (písařskou chybou nesprávně uvedeno 24.12.2010), když správnost zákonnosti

rozhodnutí o správním vyhoštění byla potvrzena MS v Praze a správní orgán I. stupně nebyl

oprávněn toto rozhodnutí přezkoumávat. S vykonatelností rozhodnutí o správním vyhoštění

zanikla podle § 46 odst. 1 v návaznosti na § 62 odst. 1 zákona o pobytu cizinců platnost

povolení žalobkyně k dlouhodobému pobytu ke dni 24.11.2010. Pro úplnost žalovaný uvedl

skutečnost vyplývající ze správního spisu a sice, že NSS kasační stížnost proti rozsudku MS

v Praze, přezkoumávajícím rozhodnutí o správním vyhoštění žalobkyně, odmítl.

Žalobní námitka není důvodná. Soud předně uvádí, že ve shodě se žalovaným

považuje námitky žalobkyně, směřující proti rozhodnutí o správním vyhoštění a

zpochybňující tak v konečném důsledku jeho vykonatelnost, za irelevantní pro projednávanou

věc. Je tomu tak proto, že rozhodnutí o správním vyhoštění bylo k podané žalobě žalobkyně

přezkoumáno MS v Praze shora citovaným rozsudkem, kterým MS v Praze žalobu zamítl a

NSS podanou kasační stížnost shora zmíněným usnesením odmítl. Rozhodnutí o jejím

správním vyhoštění tak bylo v rámci možných opravných prostředků přezkoumáno soudy a

správní orgány proto právem nezkoumaly jeho zákonnost v řízení o žádosti v nyní

projednávané věci. Prolamovat účinky pravomocného vykonatelného správního rozhodnutí,

které se stalo podkladem pro rozhodování správních orgánů v jiném řízení nelze ani

s poukazem na judikaturu správních soudů, neboť tato dopadá na jiná řízení a je v ní řešena

otázka, která není předmětem rozhodování správních orgánů v tomto řízení. Právní mocí

pokračování 6 9A 328/2011

rozsudku MS v Praze, t.j. dnem 24.11.2010, zanikl odkladný účinek vykonatelnosti

rozhodnutí o správním vyhoštění ve smyslu ust. § 172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Došlo

tak k naplnění ust. § 46 odst. 1 ve spojení s § 62 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, podle

kterého platnost dlouhodobému víza zanikne, jakmile je vykonatelné rozhodnutí o správním

vyhoštění. Žalobkyně podala žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému

pobytu dne 10.5.2011, tedy v době, kdy jí platnost dlouhodobého víza již zanikla. Právní

závěry, které správní orgány obou stupňů ze zjištěného skutkového stavu učinily, jsou tak

v souladu se zákonem. Soud proto zákonnosti postupu správních orgánů obou stupňů

přisvědčuje a pro úplnost dodává, že neshledal ani žalobkyní tvrzený rozpor postupu

správních orgánů s ust. , a , neboť zmíněné základní zásady

správního řízení správní orgány obou stupňů dodržely a výrok jejich rozhodnutí je v souladu

s ust. .

Žalobkyně dále tvrdila, že správní orgány obou stupňů nezákonně postupovaly podle

ust. , když zákon o pobytu cizinců obsahuje speciální ust.

§ 169 odst. 7 písm. d) (správně mělo být v žalobě uvedeno ust. § 169 odst. 8 písm. d)).

Žalobní námitka je důvodná, neboť se jedná o vadu řízení, avšak takovou vadu, která nemohla

mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Jak vyplývá ze shora uvedeného, žalobkyně

podala žádost v době, kdy jí dlouhodobý pobyt již zanikl a bylo tak naplněno ust. § 46 odst. 1

ve spojení s § 62 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Správní orgány proto právem řízení o její

žádosti zastavily, byť postupovaly nesprávně podle ust. a

nikoli podle ust. § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců, který je ve vztahu k úpravě

specielní. Je nutno zdůraznit, že žalobkyni v důsledku nesprávného procesního

postupu správních orgánů újma na jejích subjektivních veřejných právech nevznikla, neboť

k zastavení řízení o její žádosti by došlo v obou případech. Zrušit žalobou napadené

rozhodnutí pro toto procesní pochybení se tak soudu jeví jako nehospodárné a nemístně

formální.

Soud proto žalobu podle ust. jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením Žalobkyně

neměla ve věci úspěch, žalovaný správní orgánu, který byl procesně úspěšný však důvodně

vynaložené náklady řízení neuplatnil.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.

Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se

sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se

dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na

sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

pokračování 7 9A 328/2011

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro

zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 9. října 2013

JUDr. Ivanka Havlíková, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.