Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 57/2013 - 45

Nao 57/2013 -

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického, v právní věci žalobkyně: Bc. A. D., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 13. 11. 2012, č.j. X, vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , ve věci námitky podjatosti uplatněné žalobkyní proti soudkyni Městského soudu v Praze,

t a k t o :

Samosoudkyně JUDr. Miroslava Hrehorová n e n í vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) projednává žalobu, kterou se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 13. 11. 2012, č.j. X, jímž bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí žalované ze dne 1. 8. 2012, č. X o zamítnutí žádosti žalobkyně o přiznání plného invalidního důchodu zpětně ke dni 16. 10. 2002.

Žalobkyně se již v doplnění žaloby ze dne 13. 2. 2013 a posléze znovu podáním doručeným osobně Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 26. 9. 2013 namítala podjatost samosoudkyně JUDr. Miroslavy Hrehorové a žádala změnu obsazení soudu pro „podujatost“ této soudkyně. Svou námitku odůvodňovala pouze meritorními námitkami proti správnosti lékařského posouzení Posudkovou komisí MPSV a tvrzením, že „chybí všechny informace z výsledků laboratoří infekčních chorob získaných ze zdravotních zařízení, kde byla hospitalizována“, ačkoliv žalobkyně všechny tyto lékařské zprávy doložila.

Samosoudkyně senátu městského soudu JUDr. Miroslava Hrehorová příslušná k projednání a rozhodnutí věci se vyjádřila k námitce podjatosti tak, že k věci a účastníkům řízení nemá žádný vztah a ve věci nemá žádný zájem. Ke konkrétní námitce žalobkyně uvedla, že spis obsahuje všechnyy, které žalobkyně k žalobě přiložila.

Nejvyšší správní soud uvážil v této věci následovně: Podle , (dále „“), jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“. Podle věty čtvrté musí účastník řízení námitku podjatosti zdůvodnit a uvést konkrétní skutečnosti, z nichž podjatost soudce dovozuje.

Není pochyb o tom, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. K této otázce se vyjádřil Ústavní soud, který připomněl, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. , N 127/6 Sb. NU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , N 98/23 Sb. NU 11).

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (d). Tímto principem jsou vyloučeny praktiky kabinetní justice a nestrannost soudního rozhodování je tak chráněna ve prospěch účastníků soudních řízení nejlépe. Uvedeným způsobem je zmíněný princip zásadně naplněn, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný, který musí být opřen o konkrétní dostatečně doložené okolnosti konkrétní věci.

V posuzované věci žalobkyně neopřela svou včasnou námitku podjatosti samosoudkyně JUDr. Miroslavy Hrehorové o žádné relevantní důvody. Její námitka, že spis neobsahuje jí doložené lékařské zprávy vztahující se k jejímu nepříznivému zdravotnímu stavu, má procesní povahu, ale nevztahuje se k otázce podjatosti soudce. Procesní postup soudce ve věci je samostatnou stránkou posuzování správnosti jeho rozhodnutí ve věci samé, nemůže však být Nejvyšším správním soudem zkoumán k námitce podjatosti. Věcné námitky žalobkyně, které se vztahují k věcnému posouzení jejího zdravotního stavu PK MPSV v Praze, nemohou být tím spíše relevantní pro žalobkyní dovozovaný subjektivní vztah samosoudkyně JUDr. Miroslavy Hrehorové k předmětné věci či účastníkům.

Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal žádný konkrétní a doložený důvod, pro který by byla námitka podjatosti opodstatněná, rozhodl o tom, že označená samosoudkyně městského soudu JUDr. Miroslava Hrehorová není vyloučena pro podjatost z projednávání a rozhodování předmětné věci.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. října 2013

JUDr. Petr Průcha

předseda senátu