Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 68/2013 - 99

- 100

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: FOREZ s. r. o., IČ: 64788342, se sídlem Ostrov 2, Ostrov, zastoupena JUDr. Petrem Kubíkem, advokátem, se sídlem Divadelní 24, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2012, č. j. 3351/12-1200-605353, k námitce podjatosti vznesené žalobkyní proti soudcům správního senátu 31 Af Krajského soudu v Hradci Králové,

t a k t o :

Soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena Ježková a Mgr. Helena Konečná n e j s o u v y l o u č e n y z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou adresovanou a doručenou dne 7. 12. 2012 Krajskému soudu v Hradci Králové domáhá jednak zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2012, č. j. 3351/12-1200-605353, jednak zrušení jemu předcházejícího rozhodnutí Finančního úřadu v Ústí nad Orlicí ze dne 2. 11. 2011, č. j. 151315/11/273910604349, přiznání odkladného účinku podané žalobě, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

O žalobě nebylo dosud rozhodnuto.

Žalobkyně v podání ze dne 14. 10. 2013, které bylo adresováno a doručeno Krajskému soudu v Hradci Králové téhož dne, vznesla námitku podjatosti proti soudcům správního senátu 31 Af Krajského soudu v Hradci Králové. V citovaném podání uvedla, že od auditora J. P. obdržela dne 8. 10. 2013 informaci, že předsedkyně senátu 31 Af Mgr. Marie Kocourková a členky tohoto senátu JUDr. Magdalena Ježková a Mgr. Helena Konečná byly zaměstnankyněmi Finančního ředitelství v Hradci Králové, proti jehož rozhodnutí směřuje podaná žaloba. Tuto informaci potvrdil i bývalý zaměstnanec finančního ředitelství a nyní daňový poradce Ing. Vladimír Horák. V takovém případě jsou ale dány pochybnosti o nestrannosti uvedených soudkyň. Nic na tom nemění ani fakt, že v důsledku změny organizační struktury soustavy daňové správy (od 1. 1. 2013) podalo vyjádření ve věci samé Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně. K tomu přistupuje i skutečnost, že dosud je žalobou napadeno rozhodnutí vydané bývalým Finančním ředitelstvím v Hradci Králové a Finančním úřadem v Ústí nad Orlicí.

Všechny již uvedené soudkyně úseku správního soudnictví Krajského soudu v Hradci Králové Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena Ježková a Mgr. Helena Konečná v písemném vyjádření ze dne 17. 10. 2013 k námitce podjatosti uvedly že: „K projednávané věci ani účastníkům sporu nemají žádný poměr. S ohledem na shora uvedené skutečnosti se ve smyslu citovaného zákonného ustanovení necítí být vyloučeny z projednávání a rozhodování předmětné věci“. Toto prohlášení podepsaly předsedkyně senátu Mgr. Marie Kocourková a soudkyně JUDr. Magdalena Ježková a Mgr. Helena Konečná. K telefonické výzvě o době působení uvedených soudkyň u Finančního ředitelství v Hradci Králové doplnila vyjádření předsedkyně senátu Mgr. Marie Kocourková dne 23. 10. 2013, v němž uvedla, že její pracovní poměr k finančnímu ředitelství skončil v roce 1995, pracovní poměr JUDr. Magdaleny Ježkové k finančnímu ředitelství skončil v roce 1997 a u Mgr. Heleny Konečné trval pracovní poměr do roku 2003. Je tedy zřejmé, že ani jedna z nich nemohla přijít do styku s projednávanou věcí při své pracovní činnosti u Finančního ředitelství v Hradci Králové.

Podle ust. jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ Podle ust. věty čtvrté musí účastník řízení námitku podjatosti zdůvodnit a uvést konkrétní skutečnosti, z nichž podjatost soudce dovozuje.

Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu vyplývá, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. , N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že jeho vztah k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že soudce i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (d). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.

Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům – kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů – mohou vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

Žalobkyně v námitce podjatosti tvrdí, že soudkyně senátu 31 Af Krajského soudu v Hradci Králové Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena Ježková a Mgr. Helena Konečná byly dříve zaměstnankyněmi Finančního ředitelství v Hradci Králové, proti jehož rozhodnutí nyní směřuje podaná žaloba, a z tohoto důvodu jsou proto dány pochybnosti o nestrannosti uvedených soudkyň. Nic na tom nemění ani fakt, že v důsledku změny organizační struktury soustavy daňové správy (od 1. 1. 2013) podalo vyjádření ve věci samé Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně.

Soudkyně senátu 31 Af Krajského soudu v Hradci Králové, které by měly podle rozvrhu práce rozhodovat o žalobě společnosti FOREZ s. r. o. proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2012, č. j. 3351/12-1200-605353 (Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena Ježková a Mgr. Helena Konečná) ve svých vyjádřeních k námitce podjatosti uvedly, že: „K projednávané věci ani účastníkům sporu nemají žádný poměr. S ohledem na shora uvedené skutečnosti se ve smyslu citovaného zákonného ustanovení necítí být vyloučeny z projednávání a rozhodování předmětné věci“. Předsedkyně senátu Mgr. Marie Kocourková pak dodala, že její pracovní poměr k finančnímu ředitelství skončil v roce 1995, pracovní poměr JUDr. Magdaleny Ježkové k témuž ředitelství v roce 1997 a u Mgr. Heleny Konečné trval pracovní poměr k finančnímu ředitelství do roku 2003. Je tedy zřejmé, že ani jedna z nich nemohla přijít do styku s projednávanou věcí při své pracovní činnosti u Finančního ředitelství v Hradci Králové.

Nejvyšší správní soud má z uvedeného za to, že neexistují žádné pochybnosti o nepodjatosti soudkyň Krajského soudu v Hradci Králové Mgr. Marie Kocourkové, JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné při projednávání a rozhodování uvedené věci z důvodu jejich poměru k věci a účastníkům.

Je tomu tak především proto, že těmito soudkyněmi uvedené skutečnosti ani náznakem nesvědčí o dřívějších nebo současných vztazích a vazbách, které by zavdávaly v uvedeném směru jakékoliv obavy. Časový odstup více než 10 let od ukončení pracovního poměru uvedených soudkyň u Finančního ředitelství v Hradci Králové navíc jenom posiluje tvrzení Mgr. Marie Kocourkové, JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné, že nepřišly při své pracovní činnosti u finančního ředitelství do styku s projednávanou věcí (zdaňovací období roku 2007, rozhodnutí prvostupňového správního orgánu Finančního úřadu v Ústí nad Orlicí ze dne 2. 11. 2011, rozhodnutí odvolacího správního orgánu Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2012). Pouhá existence dřívějších pracovních poměrů uvedených soudkyň krajského soudu k Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, které byly ukončeny před výše uvedenou dobou, sama o sobě a bez dalšího nezakládá překážku takové povahy a intenzity, která by i přes zákonem stanovené povinnosti měla za následek, že tyto soudkyně nebudou moci nezávisle a nestranně rozhodovat.

I skutečnost, že by žalobkyně byla případně přesvědčena o opaku, ještě ani v nejmenším není důvodem, pro který by bylo nutno považovat uvedené soudkyně krajského soudu za podjaté. Žalobkyně má nepochybně právo na svůj názor, ten však není podložen žádnou objektivní skutečností, z nichž by se mohl dovozovat opak. Z tvrzení žalobkyně ani ze skutečností, jež lze shledat ze soudního spisu, nevyplývají, byť jen náznaky toho, že by zde existoval vztah uvedených soudkyň k dané věci a k účastníkům, jež by dosahoval takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou soudkyně moci nebo schopny nezávisle a nestranně rozhodovat.

Z obsahu spisu proto rovněž nevyplývá, že by se soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena Ježková a Mgr. Helena Konečná podílely ve smyslu ust. věty druhé na projednávání nebo rozhodování předmětné věci u příslušného správního orgánu (srov. výklad uvedený shora) nebo v předchozím soudním řízení. Rozhodování věci v předchozím soudním řízení je třeba chápat nikoli časově (tedy jako jakékoliv řízení před správním soudem, jehož byla společnost FOREZ s. r. o. účastníkem a v němž se stejní soudci podíleli na rozhodování), nýbrž instančně (srov. č. NSS). Vyloučen by byl jen soudce, který by o téže věci rozhodoval nejprve v řízení u krajského soudu (resp. Městského soudu v Praze) a následně pak v řízení kasačním u Nejvyššího správního soudu. O takový případ zde vůbec nejde, a námitka v uvedeném směru také nebyla žalobkyní vznesena.

Zákon v ust. stanoví, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Rozhodování soudce v jiných – souvisejících či nesouvisejících – věcech proto nemůže již ze zákona vést k vyloučení soudce, byť by v těchto věcech byl žalobce neúspěšný ( in fine).

Právě v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost a účastníkův nesouhlas s právními závěry, které soudce dříve vyslovil, je při hodnocení otázek podjatosti nevýznamný. Případné rozhodování uvedených soudkyň krajského soudu v jiných věcech žalobkyně tedy nemá žádnou právní relevanci. Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí či neústavnosti postupu soudu, které se projevuje polemikou s názory soudu a jejich zpochybňováním. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné prostředky (jsou-li přípustné), nikoli námitka podjatosti. Námitka v tomto směru také nebyla žalobkyní výslovně vznesena.

Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti žalobkyně vůči soudkyním Krajského soudu v Hradci Králové rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. října 2013

JUDr. Jaroslav Hubáček

předseda senátu