Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 A 104/2013 - 89

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany

Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: Děti

Země - Klub za udržitelnou dopravu, se sídlem Cejl 48/50, Brno, IČ 67010041, zast. JUDr.

Ludmilou Krátkou, advokátkou, se sídlem Příkop 2a, Brno, proti žalovanému: Ředitelství

vodních cest ČR, se sídlem Vinohradská 184, Praha 2, zast. JUDr. Richardem Nigrinim,

Ph.D., advokátem, se sídlem Kladská 1489/5, Praha 2, v řízení o žalobě na ochranu proti

nečinnosti správního orgánu, v řízení o žádosti žalobce č. 40 o poskytnutí informací

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhá ochrany před nečinností žalovaného při

vyřizování jeho žádosti o informace č. 40 ze dne 29. 4. 2013. K tomu uvedl, že žalovaný

nejprve rozhodnutím ze dne 8. 8. 2012 jeho žádost odmítl. Proti tomuto rozhodnutí podal

žalobce odvolání. Rozhodnutím Ministerstva dopravy ze dne 7. 12. 2012 bylo odvolání

zamítnuto a odmítavé rozhodnutí žalovaného potvrzeno. Z podnětu žalobce pak ministr

dopravy rozhodnutím ze dne 2. 4. 2013 v přezkumném řízení rozhodnutí Ministerstva

dopravy ze dne 7. 12. 2012 i odmítavé rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2013 zrušil a věc

vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný poté zůstal nečinný, a to i poté, co žalobce dne

29. 4. 2013 podal stížnost podle , o svobodném

přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že si je vědom toho, že lhůty pro

vyřizování žádostí dle zákona o svobodném přístupu k informacím jsou pro něj závazné a že

je nutné je dodržovat. Poukázal nicméně na objektivní potíže spojené s touto agendou.

Žalovaný dále poukázal na to, že dle jeho názoru je podání žaloby motivováno získáním

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2

neodůvodněné procesně konkurenční výhody ze strany žalobce vůči ostatním účastníkům

soudních a správních řízeních, včetně procesu EIA.

Poté, co bylo žalovanému doručeno rozhodnutí Ministerstva dopravy o zrušení jeho

předcházejícího odmítavého rozhodnutí, žalovaný musel provést koncepční posouzení tohoto

rozhodnutí, které si vyžádalo delší dobu, takže žalovaný nestihl žádost vyřídit v následujících

15 dnech. Žalovaný se „ne zcela ztotožnil“ s důvody obsaženými v rozhodnutí ministra

dopravy ze dne 2. 4. 2013. Žalovaný již nevydal nové opakované rozhodnutí o odmítnutí

žádosti, neboť skutkový ani právní stav se v mezidobí nezměnil s výjimkou zahájení řízení ve

správním soudnictví. Proto žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pro

případ, pokud by soudu jeho výklad příslušných ustanovení nedovolil žalovaným navrhovaný

postup, navrhl žalovaný, aby věc byla předložena Ústavnímu soudu.

Při ústním jednání před Městským soudem v Praze dne 24. 10. 2013 žalobce setrval

na podané žalobě. Žalovaný s poukazem na argumenty uvedené ve vyjádření k žalobě setrval

na návrhu, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Z předloženého správního spisu byly zjištěny následující pro rozhodnutí soudu

podstatné skutečnosti:

Dne 16. 7. 2012 byla žalovanému doručena žádost žalobce č. 40 o poskytnutí

informací, v níž žádal o zaslání „dokladů (např. stanovisek, vyjádření, odborných studií

apod.) o unikátnosti Labských hrčáků u Přelouče (z jakého hlediska a kdo a proč to tvrdí) dle

tvrzení dokumentace pro územní řízení o umístění záměru „Stupeň Přelouč II“.

Sdělením ze dne 17. 7. 2012 zn. ŘVC/1173/2012 byl žalobce vyrozuměn, že lhůtu na

odpověď na podanou žádost prodlužuje žalovaný o 10 dnů. Dne 8. 8. 2012 vydal žalovaný

rozhodnutí zn. ŘVC/1286/2012, kterým žádost žalobce podle ust. § 15 odst. 1 a § 20 odst. 4

zákona o svobodném přístupu k informacím ve spojení s odmítl.

V odůvodnění se žalovaný dovolával ust. § 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu

k informací a s poukazem na výjimku zakotvenou v tomto ustanovení odmítl informace

žalobci poskytnout.

Proti tomuto rozhodnutí mělo být podáno odvolání, které však není ve správním spise

zaslaném soudu založeno. Ve spise je nicméně založena stížnost žalobce podle § 16a odst. 1

písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím doručená žalovanému dne 12. 9. 2012,

v níž žalobce tvrdí, že mu dosud nebylo žádné rozhodnutí o jeho žádosti doručeno.

Dne 7. 12. 2012 vydalo Ministerstvo dopravy rozhodnutí čj. 201/2012-030-Z106/7,

jehož výrokem byl postup povinného subjektu při vyřizování žádosti o informace potvrzen.

V závěru odůvodnění tohoto rozhodnutí nicméně Ministerstvo dopravy uvádí, že „z výše

uvedených důvodů Ministerstvo dopravy potvrzuje rozhodnutí ŘVC ČR o odmítnutí žádosti

žadatele č. 40 o poskytnutí informací dle a zamítá odvolání žadatele“.

Dne 2. 4. 2013 vydal ministr dopravy rozhodnutí čj. 7/2013-510-RK/4, kterým podle

zrušil rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 7. 12. 2012, podle

a zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2012 a

podle určil, že účinky tohoto rozhodnutí nastávají ode dne právní

moci přezkoumávaných rozhodnutí. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že důvodem

pro tento postup byla jednak procesní zmatečnost postupu Ministerstva dopravy (zejména

rozpor mezi výrokem jeho rozhodnutí a odůvodněním) a rovněž odlišné hmotněprávní

posouzení věci.

pokračování 3

Dne 3. 5. 2013 byla žalovanému doručena stížnost podle § 16a odst. 1 písm. b) zákona

o svobodném přístupu k informacím. Z postoupeného správního spisu není zřejmé, jak bylo

s touto stížností naloženo.

Městský soud v Praze věc posoudil takto:

V řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu správní soud zkoumá

pouze to, zda žalovaný správní orgán je či není nečinný. V daném případě tedy je úkolem

soudu posoudit, zda žalovaný je povinen vydat rozhodnutí o žádosti žalobce o poskytnutí

informací či nikoli. Soud přitom není v tomto řízení oprávněn řešit otázku, jak má žalovaný

o žádosti rozhodnout, tj. jakou podobu má jeho rozhodnutí mít. Soud tedy nezkoumá, zda

žalovaný byl povinen žalobci požadované informace poskytnout anebo nikoli. Argumenty

žalovaného mířící tímto směrem tedy soud nepovažuje za relevantní pro toto řízení.

Po přezkoumání spisového materiálu soud dospěl k závěru, že rozhodnutí ministra

dopravy ze dne 2. 4. 2013 je nicotné, a od toho se pak odvíjely další závěry soudu. Soud se

tedy nejprve bude věnovat tomuto rozhodnutí ministra dopravy.

Podle § 20 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím pokud tento zákon

nestanoví jinak, použijí se při postupu podle tohoto zákona

a) pro rozhodnutí o odmítnutí žádosti,

b) pro odvolací řízení a

c) v řízení o stížnosti pro počítání lhůt, doručování a náklady řízení

ustanovení ; dále se při postupu podle tohoto zákona použijí

ustanovení o základních zásadách činnosti správních orgánů, ustanovení

o ochraně před nečinností a ustanovení ; v ostatním se nepoužije.

Zákon o svobodném přístupu k informacím tedy výslovně zakotvuje, že na postup při

vyřizování informací se použijí pouze některá ustanovení a užitích dalších

ustanovení výslovně vylučuje. Užití hlavy IX části druhé , která se týká

přezkumného řízení, je tedy při postupu podle zákona o svobodném přístupu k informacím

výslovně vyloučeno.

Pro tuto výluku lze nalézt racionální odůvodnění: Postup při vyřizování žádostí

o poskytnutí informací má zvláštní právní úpravu, jejímž základním smyslem je maximální

zjednodušení tohoto řízení pro žadatele a také snaha o maximální urychlení tohoto řízení tak,

aby byl přístup k informacím co nejefektivněji zajištěn. To je vidět například na lhůtách pro

jednotlivé úkony v tomto řízení (pro vydání rozhodnutí, pro předložení spisu nadřízenému

orgánu apod.). Rovněž tak pro soudní přezkum je zavedena speciální úprava v ust. § 16 odst.

4 tohoto zákona, podle níž soud může přímo nařídit povinnému subjektu, aby informace

žadateli poskytl, což znamená jistý průlom do jinak důsledně uplatňovaného kasačního

principu soudního přezkumu správních rozhodnutí. Nápravy vadného postupu při vyřizování

žádostí o informace lze tedy efektivně dosáhnout i jinými cestami, než je přezkumné řízení.

Výslovné vyloučení tohoto institutu lze tedy pokládat za racionální úmysl zákonodárce, nikoli

za nezamýšlenou mezeru v zákoně a rozhodně nejde o zkrácení ústavně zaručeného práva na

přístup k informacím.

Nedostatek pravomoci správního orgánu vydat rozhodnutí pokládá judikatura

standardně za vadu způsobující nicotnost, neboť v případě, kdy správní akt vydá orgán, který

k tomu není oprávněn, stojí takové rozhodnutí mimo zákon a nemůže zakládat ničí práva a

[OBRÁZEK]pokračování 4

povinnosti. Právě tak tomu je v případě rozhodnutí ministra dopravy ze dne 2. 4. 2013, neboť

vedení přezkumného řízení (i zkráceného) ve vztahu k rozhodnutím týkajícím se postupu při

vyřizování žádostí o informace je zákonem vyloučeno, k vydání takového rozhodnutí chybí

kterémukoli správnímu orgánu oprávnění, a proto je nutno takové rozhodnutí pokládat za

nicotné. Nicotné rozhodnutí nepůsobí žádné právní účinky, nikoho nezavazuje a je nutno na

něj hledět, jako by vůbec nebylo vydáno.

To v projednávaném případě konkrétně znamená, že odmítavé rozhodnutí žalovaného

ze dne 8. 8. 2012 nebylo zrušeno a nadále existuje. O žalobcově žádosti o poskytnutí

informací tedy bylo rozhodnuto (byla odmítnuta) a žalovaný tak nemůže být nečinný.

Soud považuje za nutné poznamenat, že pro rozhodnutí v této věci není podstatné, zda

je toto rozhodnutí žalovaného pravomocné či nikoli. Nebylo tedy zapotřebí řešit otázku, zda

žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání (o čemž není mezi stranami sporu, ačkoli

odvolání ve správním spise není založeno) a zda bylo toto odvolání podáno včas (což

žalovaný zpochybňuje). Pro účely tohoto řízení rovněž není podstatné řešit, zda rozhodnutím

Ministerstva dopravy ze dne 7. 12. 2012 bylo o tomto odvolání žalobce nějak rozhodnuto

(vzhledem k rozporu mezi výrokem a odůvodněním tohoto rozhodnutí). Řešení této otázky by

mohlo mít místo jedině tehdy, pokud by soud přezkoumával nečinnost Ministerstva dopravy.

Žalovaný však nečinný být nemůže, neboť o žádosti rozhodl rozhodnutím ze dne 8. 8. 2012 a

jeho rozhodnutí dosud zrušeno nebylo.

Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle zamítl.

Žalobce tedy nebyl v řízení procesně úspěšný, a proto mu nárok a náhradu nákladů

řízení nepřísluší. Soud podle nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ani

žalovanému, který byl v řízení procesně úspěšný a který požadoval náhradu nákladů na právní

zastoupení. V daném případě je žalovaným organizační složka státu, která vystupuje v pozici

správního orgánu. Stát obecně musí disponovat dostatečným odborným aparátem k tomu, aby

byl schopen obhájit svůj postup před správním soudem. Judikatura správních soudů přitom

setrvale nepovažuje náklady na řízení vynaložené správními orgány na právní zastoupení pro

řízení před správním soudem, až na naprosté výjimky, za náklady důvodně vynaložené. Pokud

musí mít žalovaný k dispozici dostatek odborného aparátu, které bude schopen agendu

svobodného přístupu k informacím vyřizovat, musí být tento odborný aparát také schopen

případně obhájit svůj postup v této agendě před správním soudem. V daném případě přitom

nešlo o spor, který by byl skutkově či právně nějak mimořádně obtížný. Soud rovněž vzal do

úvahy fakt, že důvody, které ho vedly k zamítnutí žaloby, se zcela míjejí s argumenty, které

přednášel právní zástupce žalovaného. Ve všech těchto skutečnostech soud shledal důvody

hodné zvláštního zřetele, pro něž žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

[OBRÁZEK]pokračování 5

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho

doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se

sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením

shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední

den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující

pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-

li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,

vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon

advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol

pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 24. října 2013

Mgr. Jana Brothánková, v.r.

předsedkyně senátu