Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
9 Ad 7/2011 - 34.pdf
PDF · 0 B
No categories available
9 Ad 7/2011 - 34
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy
Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce:
JUDr. P. V., zast. JUDr. Ondřejem Moravcem, advokátem se sídlem Hradec Králové,
Resslova 1253, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v
řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 14.2.2011 č. 6/2011
t a k t o :
I. Rozhodnutí ministra vnitra ze dne 14.2.2011 č. 6/2011 se zrušuje a věc se
vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši
10.712,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám
právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Ondřeje Moravce.
O d ů v o d n ě n í:
Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“)
ministr vnitra zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení
Ministerstva vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 18.10.2010 č.j. OSZ-130755-6/D-
Bv-2010 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“) a toto rozhodnutí potvrdil.
V odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolací orgán nejprve konstatoval, že rozhodnutím
správního orgánu I. stupně byl žalobci k datu 1.9.2010 přiznán podle § 160 zákona
č. 361/2003 Sb. , o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“) výsluhový příspěvek ve výši 2.887,- Kč.
Poté odvolací orgán shrnul obsah žalobcova odvolání. Uvedl, že odvolatel namítl, že do doby
rozhodné pro účely výsluhového příspěvku mu bylo započteno pouze 22 let a 153 dnů,
přestože jeho služební poměr trval nepřetržitě od 1.6.1975 a měl by mít nárok na výsluhový
příspěvek ve výši 50 % průměrného měsíčního služebního příjmu. Vyjádřil podiv nad
pokračování 2 9Ad 7/2011
skutečností, že mu nebyla započtena doba trvání služebního poměru v tehdejším Sboru
národní bezpečnosti ve složce Státní bezpečnosti na úseku s kontrarozvědným zaměřením,
když mu byla dána důvěra vykonávat službu až do roku 2010 a nebylo mu prokázáno, že by
se dopustil protiprávního jednání. V odůvodnění napadeného rozhodnutí následuje již jen tato
jediná věta: „Služební funkcionář postupoval v souladu s ust. § 224 odst. 4 písm. a) zákona,
a proto není důvodu pro změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí.“
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného
rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě označil napadené rozhodnutí
za nepřezkoumatelné, protože žalovaný se v něm nijak nevypořádal s námitkami, které
uplatnil v odvolání. Z napadeného rozhodnutí tak není zřejmé, zda se odvolací orgán vůbec
zabýval konkrétními okolnostmi daného případu, jak je reflektoval a k jakým závěrům dospěl.
V dalších částech žaloby žalobce namítl, že správním orgánem zjištěný skutkový stav
nemá oporu ve spisech, že v jeho případě vůbec nemělo dojít k aplikaci § 224 odst. 4 písm. a)
zákona o služebním poměru, že dané ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem České
republiky a že v důsledku jeho aplikace byl dotčen na svém ústavně zaručeném základním
právu na ochranu majetku, neboť je mu neoprávněně vyplácen nižší výsluhový příspěvek, než
jaký by mu náležel, kdyby této protiústavní úpravy nebylo. Žalobce proto zároveň navrhl, aby
soud, pokud se neztotožní s ostatními žalobními námitkami, řízení přerušil a věc předložil
Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení ustanovení § 224 odst. 4 zákona o služebním poměru.
Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě
popřel opodstatněnost žalobních námitek, přičemž poukázal zejména na pravomocné
rozhodnutí ředitele Policie ČR, Okresního ředitelství Hradec Králové ve věcech služebního
poměru ze dne 14.5.2007 č.j. ORHK-928/2007 vydané podle § 224 odst. 1 zákona
o služebním poměru, kterým bylo již dříve rozhodnuto o odpočtu doby služby uvedené ve
čtvrtém odstavci téhož ustanovení. Správní orgán I. stupně byl při rozhodování v žalobcově
věci tímto předchozím pravomocným rozhodnutím, proti němuž žalobce nikterak nebrojil,
vázán a nebyl povinen žalobci vysvětlovat, proč mu není započtena veškerá doba trvání
služebního poměru. Žalovaný ve vyjádření k žalobě dále mj. uvedl, že není oprávněn
posuzovat míru ústavnosti ust. § 224 odst. 4 písm. a) zákona o služebním poměru.
V replice k vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že není zřejmé, z čeho žalovaný
dovozuje, že rozhodnutí ředitele Policie ČR, Okresního ředitelství Hradec Králové ve věcech
služebního poměru ze dne 14.5.2007 č.j. ORHK-928/2007 bylo pro správní orgány
rozhodující o výši žalobcova výsluhového příspěvku závazné. Poukázal na to, že rozhodnutí
správního orgánu I. stupně ani napadené rozhodnutí v odůvodnění na žádná další rozhodnutí
neodkazují, přestože jejich povinnou náležitostí je uvedení podkladů, ze kterých správní orgán
při rozhodování vycházel. Žalobce má za to, že rozhodnutí ředitele Policie ČR, Okresního
ředitelství Hradec Králové ve věcech služebního poměru ze dne 14.5.2007 č.j. ORHK-
928/2007 je nicotné, neboť orgán policie jej vydal zcela mimo svou kompetenci. Uvedené
rozhodnutí je v rozporu se zákonem, i pokud jde o jeho věcnou stránku, a to z týchž důvodů
jako napadené rozhodnutí. Dle názoru žalobce se přitom nejedná o rozhodnutí ve smyslu § 65
s.ř.s. Vzhledem k jeho povaze se jedná o rozhodnutí o předběžné otázce, které má dočasný
charakter. Soud jím není vázán, nicméně je oprávněn v rámci tohoto řízení přezkoumat jeho
zákonnost, ukáže-li se to potřebným.
V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy:
pokračování 3 9Ad 7/2011
Podle § 181 odst. 5 zákona o služebním poměru v odůvodnění služební funkcionář
uvede důvody vydání rozhodnutí, z jakých podkladů vycházel při rozhodnutí, jakými úvahami
byl veden při jejich hodnocení a při výkladu právních a služebních předpisů, jakož i způsob,
jakým se vypořádal s návrhy a námitkami účastníka a s jeho vyjádřením k podkladům
rozhodnutí. Odůvodnění rozhodnutí není třeba, jestliže služební funkcionář vyhoví žádosti
účastníka v plném rozsahu.
Podle § 190 odst. 7 zákona o služebním poměru odvolací orgán přezkoumává
napadené rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, v rozsahu, jaký je uveden v odvolání.
Zákonnost přezkoumává v celém rozsahu. K vadám řízení přihlíží jen tehdy, pokud mohly mít
vliv na zákonnost nebo správnost napadeného rozhodnutí.
Podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez
jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku
důvodů rozhodnutí.
Po provedeném řízení soudu nezbylo než přisvědčit žalobci v tom, že napadené
rozhodnutí je vzhledem k nedostatku důvodů nepřezkoumatelné.
Jak již bylo konstatováno shora, jedinou reakcí odvolacího orgánu na žalobcovy
odvolací námitky, kterou lze v odůvodnění napadeného rozhodnutí nalézt, je věta: „Služební
funkcionář postupoval v souladu s ust. § 224 odst. 4 písm. a) zákona, a proto není důvodu pro
změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí.“ Tato věta představuje pouhé konstatování
souladu postupu správního orgánu I. stupně se zákonem, ze kterého však nelze seznat, jakým
způsobem odvolací orgán uvážil o jednotlivých odvolacích námitkách a proč tyto námitky
shledal nedůvodnými či irelevantními. I rozhodnutí odvolacího orgánu musí obsahovat
náležitosti stanovené v § 181 odst. 5 zákona o služebním poměru, což znamená, že z jeho
odůvodnění musí být mj. zřejmý způsob, jakým se odvolací orgán vypořádal s návrhy
a (odvolacími) námitkami účastníka řízení. Tato povinnost ostatně vyplývá i z ustanovení
§ 190 odst. 7 zákona o služebním poměru, které vymezuje rozsah, v jakém odvolací orgán
přezkoumává odvoláním napadené rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo. Je-li podle
zmíněného ustanovení odvolací orgán při své přezkumné činnosti vázán rozsahem uvedeným
v odvolání, znamená to, že se musí zabývat všemi odvolacími námitkami, posoudit jejich
důvodnost a úvahy, k nimž v tomto směru dospěje, dostatečně určitým a srozumitelným
způsobem uvést v odůvodnění svého rozhodnutí. Pokud tak neučiní, stejně jako to neučinil
odvolací orgán v souzené věci, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
Žalobce v odvolání podaném proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně vznesl řadu
námitek, ve kterých vyjádřil svůj nesouhlas se započtenou délkou trvání jeho služebního
poměru, namítl protiústavnost § 224 zákona o služebním poměru, tvrdil, že jsou mu upírána
práva, která mají jeho bývalí kolegové, poukazoval na řádný výkon služby z jeho strany či se
dovolával zákazu retroaktivity. Z napadeného rozhodnutí, jak bylo rekapitulováno shora, je
zřejmé, že odvolací orgán tyto odvolací námitky zcela pominul a nijak se s nimi nevypořádal.
Žalobce na toto pochybení žalovaného v žalobě poukazuje, když namítá nepřezkoumatelnost
napadeného rozhodnutí, kterou oprávněně spatřuje v tom, že žalovaný se vůbec nezabýval
jeho námitkami uplatněnými v odvolání. Soudu vzhledem k výše uvedenému nezbylo než
napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a/ s.ř.s. rozsudkem bez jednání zrušit pro jeho
nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů. V souladu s ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. soud
současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení.
pokračování 4 9Ad 7/2011
Vytčená vada napadeného rozhodnutí spočívající v absenci jakýchkoliv úvah
odvolacího orgánu ohledně důvodnosti odvolacích námitek brání tomu, aby se soud mohl
žalobními body zabývat z věcného hlediska. Prvotním předpokladem toho, aby soud mohl na
základě podané žaloby přezkoumat, zda je napadené rozhodnutí správního orgánu v souladu
se zákonem, je existence přezkoumatelného rozhodnutí, tj. takového rozhodnutí, z něhož je
patrné, jaké důvody žalovaný správní orgán k jeho vydání vedly. Soud nemůže nahrazovat
chybějící právní posouzení věci odvolacím orgánem vlastními úvahami, neboť by tím
nepřípustně zasahoval do činnosti veřejné správy.
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nevypořádání námitek uplatněných
účastníkem řízení v řádném opravném prostředku nemůže být zhojena tím, že žalovaný svou
argumentaci k některým těmto námitkám uvede až ve vyjádření k žalobě. Předmětem
soudního přezkumu je zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí správního orgánu jakožto
správního aktu, který bezprostředně zasahuje do právní sféry žalobce. Vyjádření žalovaného
k žalobě je toliko procesním úkonem správního orgánu učiněným v rámci řízení před soudem,
který se práv a povinností žalobce nedotýká, netvoří jeden celek s přezkoumávaným
rozhodnutím, a proto jím nemohou být zhojeny případné nedostatky a vady napadeného
rozhodnutí mající za následek jeho nezákonnost. Soud k tomu pro úplnost dodává, že
rozhodnutí ředitele Policie ČR, Okresního ředitelství Hradec Králové ve věcech služebního
poměru ze dne 14.5.2007 č.j. ORHK-928/2007, na které žalovaný opakovaně poukazuje ve
vyjádření k žalobě, není jako podklad, ze kterého služební funkcionář při rozhodování ve věci
samé vycházel, uvedeno ani v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně, ani
v odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1
věta prvá s.ř.s. žalobci, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady,
které žalobci v řízení vznikly, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000,- Kč
a v nákladech souvisejících s právním zastoupením žalobce advokátem. Tyto jsou tvořeny
jednak odměnou za právní zastoupení žalobce advokátem, a to za tři úkony právní služby
(převzetí zastoupení, sepsání žaloby, replika), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní
služby činí dle advokátního tarifu - vyhlášky č. 177/1996 Sb. , 2.100,- Kč (§ 7 , § 9 odst. 3
písm. f/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění účinném do 31.12.2012). Náklady právního
zastoupení žalobce jsou dále tvořeny třemi paušálními částkami ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění účinném od 1.9.2006) a částkou 1.512,- Kč odpovídající
dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést
podle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s. ). Celková výše
nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, tedy činí 10.712,- Kč. Soud proto uložil
žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v této výši, a to ve stanovené
lhůtě k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Ondřeje Moravce (§ 149 odst. 1
o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s. ).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou
týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou
vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské
náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103
odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
pokračování 5 9Ad 7/2011
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo
rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být
stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho
zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační
stížnost vybírá Nejvyšší správní soud.
V Praze dne 31. října 2013
JUDr. Naděžda Řeháková v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Markéta Matznerová, DiS.