Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ad 53/2010 - 45

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Černovskou v právní věci žalobkyně: Y. M., nar. X, státní příslušnost U., trv. bytem X, zast. Mgr. Radimem Strnadem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 8, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 376/1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.8.2010 č.j. 2010/42917-424,

t a k t o :

I. Rozhodnutí žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 23.8.2010 č.j. 2010/42917-424 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 5.808,- Kč k rukám jejího právního zástupce do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou včas podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce Brno – město č.j. BMA – 90124/2010-za ze dne 21.4.2010, kterým žalobkyni nebylo vydáno podle ust. , o zaměstnanosti, povolení k zaměstnání v družstvu PARÁDA CZ, IČ 26922223, se sídlem Přízova 285/3, Brno, k profesi 93239 nekvalifikovaný pracovník jinde neuvedený, místo výkonu práce: Přízova 285/3, Trnitá, Brno, druh práce: plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti uvedeného družstva zajišťovaných členem družstva pro dané družstvo.

Žalobkyně uvedla v žalobě, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, a proto se jím cítí dotčena na svých právech. Žalovanému vytkla, že ji ve smyslu ve vazbě na , , nevyzval k odstranění nedostatků, které spočívaly v absenci odůvodnění podaného odvolání tak, jak je stanoveno v . Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni nevyzval k odstranění vad, rozhodl o podaném odvolání, aniž by zjistil skutečný stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu . Žalovaný měl žalobkyni vyzvat k odstranění vad a usnesením určit lhůtu k provedení úkonu, jenž by spočíval v doplnění odůvodnění podaného odvolání, což neučinil, a rozhodl pouze na základě podání, jež obsahovalo odstranitelné vady. Žalobkyně odkázala na stanovisko Nejvyššího správního soudu ( dále NSS ), který ve svém rozsudku ze dne 11.3.2010 pod č.j. – 63 uvedl: „Nejvyšší správní soud obdobně jako městský soud v napadeném rozsudku vychází z teze, dle které je odvolání jedním z procesních úkonů účastníka řízení, který směřuje vůči správnímu orgánu a z tohoto pohledu se nepochybně jedná o podání ve smyslu , a není důvodu uplatnit jiná pravidla pro případy, kdy podstatné předepsané náležitosti podání ( odvolání ) chybí. To platí tím spíše za situace, kdy je ve výslovně vyjádřen vztah subsidiarity ust. 2 hlavy II. na odvolací řízení viz , který stanoví, že pokud není stanoveno jinak, pro řízení o odvolání se obdobně použijí ( obecná ) ustanovení hlav I. – IV., VI. a VII. druhé části ... Lze proto uzavřít, že co se týče odvolání žalobkyně, které bylo blanketní a neobsahovalo zákonem požadované odvolací důvody, bylo povinností správního orgánu vyzvat žalobkyni k odstranění těchto nedostatků a poskytnout jí k tomu přiměřenou lhůtu. To však v souzené věci nebylo učiněno, a proto městský soud zcela správně a v souladu s platnou právní úpravou i související judikaturou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.“

Vzhledem k uvedenému žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Zároveň žádala přiznání náhrady nákladů řízení.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil a provedl rekapitulaci skutkového stavu věci, kdy poukázal na to, že žalobkyně prostřednictvím své zplnomocněné zástupkyně pro řízení na úřadu práce ve věci povolení k zaměstnání podala žádost o povolení k zaměstnání u výše uvedeného družstva na pozici nekvalifikovaný pracovník jinde neuvedený s místem výkonu práce v sídlem družstva. Žalobkyně byla poučena o právech a povinnostech účastníka správního řízení. Zástupkyně žalobkyně byla seznámena s podklady rozhodnutí podle . Byla informována, že úřad práce nevyhoví žádosti o povolení zaměstnání. Dále byla zástupkyně opětovně poučena, že má právo vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům. Vyjádřila se pouze tak, že tuto informaci bere na vědomí. Následně vydal úřad práce rozhodnutí, kterým nepovolil žalobkyni zaměstnání podle ust. zákona o zaměstnanosti. Úřad práce své rozhodnutí odůvodnil tak, že s ohledem na situaci trhu práce v územním obvodu Brno – město je nezbytné na požadovanou nekvalifikovanou profesi nekvalifikovaný pracovník jinde neuvedený umístit uchazeče o zaměstnání. V dané době činil počet nekvalifikovaných uchazečů v evidenci Úřadu práce Brno – město 1950 mužů a 1710 žen. Proti rozhodnutí ze dne 21.5.2010 podal blanketní odvolání zplnomocněný zástupce žalobkyně pro odvolací řízení Mgr. Radim Strnad. Dle tvrzení uvedeného v odvolání mělo být odvolání odůvodněno ve lhůtě do 15 dnů. Žalobkyně odvolání ve lhůtě nedoplnila. Proto odvolací orgán přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ust. , tedy přezkoumal pouze soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, s právními předpisy, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. V podrobnostech odkázal žalovaný na odůvodnění rozhodnutí o odvolání.

K námitkám žaloby žalovaný uvedl, že byla žalobkyně v odvolacím řízení zastoupena advokátem. U advokáta lze důvodně předpokládat, že zná právní předpisy, kterými se správní řízení řídí, a že tedy má větší a dostatečnou povědomost o náležitostech odvolání. Toto ostatně vyplývá i z toho, že žalobkyně při podání odvolání věděla, že toto odvolání neobsahuje žádné konkrétní odvolací námitky, když pro jejich vytýčení si sama stanovila lhůtu. Žalovaný tedy uvedl, že žalobkyni nebylo nutno poučit o náležitostech odvolání a vyzývat ji k jejich doplnění, protože z jejího úkonu ( blanketní odvolání ) bylo zřejmé, že o náležitostech odvolání má dostatečnou povědomost a sama si stanovila lhůtu, do které tyto náležitosti doplní. Žalobkyně uvedla, že ani soud při podání blanketní kasační stížnosti nevyzývá stěžovatele k doplnění náležitostí stížnosti, ač by tak dle měl činit. Není pak tedy možné ani tuto povinnost ukládat správním orgánům.

Žalovaný dále uvedl, že správní řízení v daném případě je ovládáno zásadou koncentrace řízení, jak bylo již několikrát judikováno i NSS, např. rozsudek č.j. -87 ze dne 24.2.2010. Žalovaný uvedl, že zástupkyně žalobkyně byla seznámena s podklady rozhodnutí. Obsahem spisu byl i výsledek jednání komise úřadu práce s posouzením důvodnosti žádosti o vydání povolení k zaměstnání. Tento přípis obsahuje totožný důvod pro nedoporučení vydání povolení k zaměstnání, který je uveden v odůvodnění rozhodnutí úřadu práce. Po seznámení s tímto podkladem zástupkyně žalobkyně pouze uvedla: „Beru na vědomí.“ Nebrojila proti důvodům, pro které jí bylo oznámeno, že nebude žádosti vyhověno. Dle názoru žalovaného pak jakákoli námitka směřující do tohoto rozhodnutí v rámci odvolání by musela být ve smyslu posouzena jako neakceptovatelná, protože mohla a měla být uplatněna již v rámci prvoinstančního řízení. Námitkám žalobkyně by nemohlo být vyhověno, protože je v rozporu se zásadou koncentrace neuplatnila již v prvoinstančním řízení, ačkoli důvody, pro které nebylo žádosti vyhověno, znala již před vydáním rozhodnutí úřadu práce.

Žalovaný dále uvedl, že řízení o žádosti je ovládáno zásadou dispoziční. V případě, že by žalobkyně v průběhu správního řízení navrhla, že doloží v určité lhůtě důkaz, aniž by tak nakonec učinila, správní orgán by rovněž neměl povinnost žadatele vyzývat, aby tento důkaz doložil, protože je zcela v moci ( dispozici ) žadatele, aby svá tvrzení, která mají vést k vyhovění žádosti, podložil dostatečnými důkazy. Pokud by tedy správní orgán neměl povinnost vyzývat žalobkyni k doložení důkazů, jehož předložení sama navrhla a stanovila k tomu lhůtu, pak se žalovaný domnívá, že nemá povinnost žalobkyni ani v odvolacím řízení vyzývat k doplnění něčeho, k čemu si sama stanovila lhůtu.

Závěrem žalovaný uvedl, že žádost o vydání povolení k zaměstnání je žádostí nenárokovou. Žalovaný se v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí o odvolání vypořádal s důvody, které vedly úřad práce k zaměstnání této nenárokové žádosti, když na danou pracovní pozici úřad práce evidoval v době podání žádosti více než 3000 uchazečů o zaměstnání. Šance na úspěch odvolání by tak dle názoru žalovaného byla málo pravděpodobná i v případě jeho doplnění, jelikož na vydání povolení k zaměstnání není právní nárok a úřad práce navíc dostatečně pádným argumentem odůvodnil, proč nelze této žádosti vyhovět. Žalovaný vzhledem k tomu, že odvolání by i v případě úspěchu žaloby a následného doplnění odvolacích důvodů mělo dle názoru žalovaného mělo velmi malou pravděpodobnost úspěchu. Z toho žalovaný dovodil, že nejsou dány žádné relevantní důvody pro vyhovění žalobě. Z těchto důvodů navrhl, aby soud žalobu zamítl a žalobkyni nepřiznal náklady řízení.

V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně poukázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14.4.2011 č.j. -30, v němž se soud vyjádřil v obdobném případu ke shodnému skutkovému stavu a námitkám žalovaného. Soud v daném rozsudku vycházel z ust. , které explicitně upravuje náležitosti odvolání a z něhož vyplývá, že každé odvolání musí mít předně náležitosti uvedené v ust. , a dále musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Nemá-li podané odvolání všechny uvedené náležitosti, je namístě, aby správní orgán uplatnil postup podle , t.j. aby vyzval odvolatele k jeho doplnění a stanovil mu k tomu přiměřenou lhůtu. O správnost uvedeného postupu ostatně svědčí i ust. , který zakotvuje mimo jiné subsidiární použití ustanovení druhé části hlavy II. ( t.j. včetně ust. ) na odvolací řízení. Vzhledem k tomu, že odvolací správní orgán v souzené věci nevyzval žalobkyni k doplnění blanketního odvolání a uvedené skutečnosti, v čem žalobkyně spatřuje rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo, postupoval v rozporu se . Tato procesní vada mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, neboť nebyly najisto postaveny odvolací důvody. Ohledně skutečnosti, že žalobkyně sama v odvolání uvedla, že jej odůvodní dodatečně, avšak neučinila tak, platí, že odvolací správní orgán byl povinen zachovat zákonem stanovený postup a žalobkyni vyzvat, aby tak učinila, a stanovit jí lhůtu k doplnění náležitostí odvolání. Nezákonnost postupu odvolacího orgánu, který bez znalosti odvolacích námitek o odvolání meritorně rozhodl, nemůže být zhojena ani tím, že žalobkyně byla v dané věci zastoupena zástupcem z řad advokátů. Tato skutečnost na výše uvedené zákonné povinnosti správního orgánu vyzvat žalobkyni k odstranění nedostatků, vad jejího odvolání a poskytnout jí k tomu přiměřenou lhůtu, nic nemění, naopak z formulace odvolání jednoznačně vyplývá, že žalobkyně hodlala odvolání doplnit o odvolací důvody, a proto byl postup dle zcela namístě.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle a 2 , , ( dále ).

Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože oba účastníci vyslovili s tímto postupem souhlas podle

Městský soud v Praze po zhodnocení zjištěných skutečností, které vyplývají jak z podané žaloby, z vyjádření žalovaného, i doloženého správního spisu, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně namítá, že byla zkrácena na svých procesních právech. Není sporu o tom, že žalobkyně podala odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce Brno - město č.j. BMA-90178/2010-za ze dne 3.5.2010, které neodůvodnila,. Uvedla, že odvolání zdůvodní ve lhůtě 15 dnů. Toto však neučinila. Žalovaný žalobkyni k odstranění vad nevyzval a o odvolání rozhodl napadeným rozhodnutím.

Soud sdílí názor vyslovený ve shora citovaných rozsudcích NSS i Městského soudu v Praze, že odvolání je jedním z procesních úkonů účastníka správního řízení, který směřuje ke správnímu orgánu a jedná se nepochybně o podání ve smyslu . Není proto důvod uplatnit jiná pravidla pro případy, kdy chybí podstatné předepsané náležitosti podání. Pokud odvolání žalobkyně neobsahovalo zákonem požadované náležitosti, bylo povinností správního orgánu žalobkyni poučit o chybějících náležitostech a vyzvat ji k tomu, aby náležitosti doplnila ve stanovené lhůtě. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně v odvolání přislíbila, že odvolání ve lhůtě 15 dnů sama doplní. Pokud tak neučinila a nebyla správním orgánem vyrozuměna, že odvolání je považováno za neúplné a je nutno ho doplnit, došlo k porušení zákona. Nic na tom nemění ani ta skutečnost, že žalobkyně byla zastoupena zástupcem z řad advokátů.

Soud proto dospěl k závěru, že v případě, že odvolání žalobkyně bylo blanketní a neobsahovalo zákonem požadované odvolací důvody, bylo povinností správního orgánu jí vyzvat k odstranění těchto nedostatků a poskytnout jí k tomu přiměřenou lhůtu. K tomu však v této věci nebylo přikročeno a soud proto považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Zrušil je proto podle ust. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku ( ). Znamená to, že správní orgán v dalším řízení zajistí, aby byla žalobkyně vyzvána k odstranění vad podání a doplnění předepsaných náležitostí ve lhůtě, která bude k tomu stanovena.

Soud rozhodl o nákladech řízení podle žalobkyně měla ve věci úspěch, proto jí byla přiznána náhrada nákladů spočívající v odměně advokáta. Odměna byla přiznána podle , a d) a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ( advokátní tarif ), za dva úkony právní služby, t.j. za převzetí a přípravu zastoupení a podání žaloby. Podle advokátního tarifu byla přiznána 2x paušální náhrada hotových výdajů po 300,- Kč. Odměna ve výši 4.800,- Kč byla zvýšena o DPH ve výši 1.008,- Kč na celkovou částku 5.808,- Kč. Tuto částku hradí žalobkyni k rukám jejího právního zástupce žalovaný ve lhůtě stanovené ve výroku tohoto rozsudku.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat do dvou týdnů ode dne jeho doručení při splnění podmínek kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu v Brně.

Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti, pokud nemá vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem dle ust.

Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení je nepřípustná.

V Praze dne 31. října 2013

Mgr. Dana Č e r n o v s k á v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení:

Helena Bartoňová