Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Aprk 51/2013 - 59

Pokračování - 60

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: Bc. M. H., proti žalované: Kancelář prezidenta republiky, se sídlem 119 08 Praha – Hrad, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 1. 2011, č. j. 8130/2010, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle , o soudech a soudcích, v platném znění,

takto:

I. Městský soud v Praze j e p o v i n e n ve věci vedené u něj pod sp. zn. rozhodnout nejpozději ve lhůtě do 31. 10. 2013.

II. Žalobci s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále také i „navrhovatel“) podal u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) dne 14. 3. 2011 žalobu proti výše označenému rozhodnutí žalovaného.

Dne 22. 8. 2013 byl městským soudem Nejvyššímu správnímu soudu předložen návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který navrhovatel podal u tohoto soudu dne 14. 8. 2013. Uvedený návrh navrhovatel odůvodnil tím, že žalobu podal před dlouhou dobou a od posledního úkonu soudu (zaslání vyjádření protistrany) před více jak dvěma lety soud neučinil žádný úkon. Požádal proto Nejvyšší správní soud o určení lhůty k rozhodnutí v jeho věci.

K návrhu se vyjádřila předsedkyně senátu, který je příslušný ve věci rozhodnout, s tím, že ve věci byly učiněny přípravné úkony k rozhodnutí, po soustředění podkladů pro rozhodnutí je věc připravena k projednání žaloby, ovšem v chronologickém pořadí napadlých žalob. Uvedla, že v rozhodujícím senátu městského soudu předcházejí nevyřízené žaloby staršího data, přičemž věci jsou zpravidla projednávány podle pořadí nápadu, nejde-li o věci přednostní, mezi které věc žalobce nepatří. Podle názoru předsedkyně rozhodujícího senátu by vyhovění návrhu podle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále jen „ “), bylo nepřiměřeným zvýhodněním žalobce vůči ostatním žalobcům, jejichž žaloby napadly dříve, a kteří se rovněž domáhají projednání jejich věci a rozhodnutí; závěrem poukázala v dané souvislosti na usnesení NSS ze dne 1. 7. 2011, č. j. - 107.

Z předloženého soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že navrhovatel podal shora uvedenou žalobu u městského soudu dne 14. 3. 2011. Přípisem ze dne 30. 3. 2011 soud zaslal žalovanému žalobu k vyjádření, současně ho vyzval k předložení správního spisu a seznámil ho se složením senátu, který žalobu bude projednávat a rozhodovat. Dne 30. 5. 2011 soud obdržel vyjádření k žalobě, které zaslal dne 7. 6. 2011 navrhovateli s oznámením o složení senátu. Dne 10. 6. 2011 obdržel soud vyjádření žalovaného, že nesouhlasí, aby soud rozhodl o věci samé bez jednání. K urgenci soudu ze dne 12. 7. 2011 zaslal žalovaný městskému soudu správní spis, ten soud obdržel dne 19. 7. 2011. Od tohoto dne neučinil soud žádný procesní úkon směřující k rozhodnutí věci.

Nejvyšší správní soud posoudil postoupený návrh navrhovatele a dospěl k závěru, že je důvodný.

Podle § 174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích, v platném znění, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení.

Podle odstavce 8 cit. ustanovení dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy; touto lhůtou je soud, příslušný k provedení procesního úkonu, vázán. Je-li návrh uznán jako oprávněný, hradí náklady řízení o něm stát.

Nejvyšší správní soud již opakovaně konstatoval, že průtahy v řízení neznamenají pouze excesivní stav, kdy dochází k nečinnosti soudu, ale lze je konstatovat i tehdy, dochází-li v soudním procesu postupem soudu k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé příslušnému soudu. V řízení podle ust. § 174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích Nejvyšší správní soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty. Tzn. pokud zjistí neodůvodněné průtahy v řízení spočívající zejména v tom, že příslušný krajský (městský) soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody, anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu, ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že v dané věci všechny procesní úkony soudu byly učiněny v přiměřených časových lhůtách, avšak od 12. 7. 2011 (resp. 19. 7. 2011, kdy soud obdržel od žalovaného správní spis) do doby, kdy navrhovatel podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, byl soud zcela nečinný.

Pro posouzení, zda v dané věci dochází v řízení k průtahům, je rozhodující, že žaloba byla podána v březnu roku 2011 a lhůta, v níž není rozhodnuto (a s ohledem na argumentaci městského soudu o stavu vyřizování žalob v nejbližší době ani nemá být rozhodnuto), je již téměř dva a půl roku. Taková lhůta není lhůtou v dané věci přiměřenou.

Nejvyšší správní soud na tomto místě konstatuje, že vyjádření, které městský soud předestřel, totiž že senát vyřizuje věci podle pořadí nápadu a že v současné době jsou dokončovány spisy napadlé v době, která předcházela dni podání předmětné žaloby, neobstojí. K tomuto tvrzení městského soudu Nejvyšší správní soud uvádí, že citované důvody žádným způsobem nezpochybňuje, avšak přesto nemohou vést k vysvětlení průtahů v předmětném řízení. Odkazy na pořadí vyřizovaných věcí totiž nepředstavují důvody, které by mohly být interpretovány jinak než jako organizační problémy, které však v tomto směru nemohou jít k tíži navrhovatele. V této souvislosti lze odkázat na konstantní judikaturu Ústavního soudu, který opakovaně ve svých rozhodnutích uvádí, že „průtahy v řízení nelze ospravedlnit obecně známou přetížeností soudů; je totiž věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v ě a Úmluvě byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době“ (viz např. nález sp. zn. , nález sp. zn. , nález sp. zn. , nález sp. zn. a další).

Poukazuje-li v dané věci městský soud na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. - 107, je třeba především uvést, že taková argumentace je zcela nepřípadná. Z odkazovaného usnesení plyne, že žaloba byla podána dne 23. 11. 2010, neměla náležitosti a proto soud opakovaně žalobce vyzýval k jejich doplnění; žádost o určení lhůty k provedení procesního úkonu žalobce podal již dne 17. 3. 2011 a poté opakovaně 9. 6. 2011. Nadto to byl právě žalobce, který řízení protahoval nesplněním jeho povinností.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud s ohledem na složitost věci, postup účastníků řízení, kteří se negativně nepodíleli na délce řízení, a na dosavadní postup soudu dospěl k závěru o oprávněnosti podaného návrhu, a proto určil lhůtu pro vydání rozhodnutí, přičemž zohlednil skutečnost, že termíny jednání rozhodujícího senátu městského soudu mohou být již na nejbližší období určeny a vymezeny pro věci přednostní či staršího data, v nichž se účastníci řízení rovněž domáhají úkonů či rozhodnutí. Touto lhůtou je městský soud vázán.

Návrh navrhovatele byl uznán jako oprávněný, takže ve smyslu poslední věty ust. § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích hradí náklady řízení o něm stát. Vzhledem k tomu, že vznik takovýchto nákladů z obsahu spisu nevyplývá a navrhovatel ani žádné náklady, které by mu v tomto řízení vznikly, neuplatnil, soud rozhodl tak, že se navrhovateli náhrada nákladů řízení nepřiznává.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (ust. § 174a odst. 9, věta druhá, zákona o soudech a soudcích).

V Brně dne 2. září 2013

JUDr. Lenka Kaniová

předsedkyně senátu