Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Ad 3/2012 - 43

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové

a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce PROTECT

GROUP, a.s., IČ 27432513, se sídlem v Praze 5, Svornosti 8/985, zastoupeného

JUDr.Ivanem Vávrou, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Dlouhá 16, pobočka Praha 1,

Bílkova 861/14, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2,

Na Poříčním právu 376/1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne

24.11.2011 , č.j.: 2011/69020-421

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal přezkoumání a

zrušení rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též žalovaného správního

úřadu), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce hlavního města

Prahy ze dne 23.6.2009, č.j.: ABA-T-175/2008, kterým nebyl žalobci pravomocně poskytnut

příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za první čtvrtletí roku

2008 podle ustanovení a odst.6 písm.b) , o zaměstnanosti,

ve znění pozdějších předpisů.

Žalobce v podané žalobě namítl, že jako zaměstnavatel uplatnil nárok na výplatu

příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Úřad práce i žalovaný

odvolací správní úřad došel ke shodnému závěru, že žalobce nesplňuje podmínky pro

vyplacení tohoto příspěvku, protože pracovník žalobce pan K. T. není invalidním důchodcem,

ale s ohledem na rozhodnutí o přidělení starobního důchodu je důchodcem starobním a na

[OBRÁZEK]2

§ 78 odst.6 písm.b) zákona o zaměstnanosti příspěvek

poskytnout. Ž lob e poukáza v podané žalobě na to, že předmětem daného sporu je

příspěvek za první čtvrtletí roku 2008, kdy pro toto období nebylo účinné znění ustanovení §

78 odst.6 písm.b) zákona o zaměstnanosti, které by hovořilo o tom, že na osoby užívající

starobní důchod není možné žádat předmětný příspěvek. Toto ustanovení v zákoně o

zaměstnanosti nabylo účinnosti až dnem 1.1.2009, tedy až po novele provedené zákonem č.

Žalobce proto v podané žalobě namítl, že správní úřady obou stupňů v předmětném

řízení jeho věc rozhodly podle právního předpisu, který v době, kdy žalobce o příslušný

příspěvek žádal, neexistoval. Žalobce poukázal na to, že ve věci již proběhlo před Městským

soudem v Praze řízení o podané správní žalobě, kdy rozsudkem ze dne 14.4.2011, č.j. 10Ad

1/2010 – 40, Městský soud v Praze vyhověl žalobě podané žalobcem proti původnímu

rozhodnutí žalovaného ze dne 7.12.2009, č.j. 2009/60681-424 a věc vrátil žalovanému

k novému řízení. Žalovaný v nově vydaném rozhodnutí pouze poněkud pozměnil právní

argumentaci a vypustil ustanovení zákona, které nebylo účinné v době vydání napadeného

rozhodnutí a jinak rozhodl zcela stejným způsobem jako v minulosti.

Žalobce je i nadále přesvědčen o tom, že jeho zákonný nárok na poskytnutí příspěvku

na zaměstnávání osob se zdravotním postižením v prvním čtvrtletí roku 2008 je zachován a je

zákonný, nemůže být zamítnut, když žalobce splnil veškeré zákonné podmínky pro to, aby

tento příspěvek byl poskytnut. O tom svědčí i poskytnutí příspěvku za období předcházející

tomuto rozhodnému období a stejně tak i za období tomuto následujícímu. Pokud se žalovaný

po zrušení svého původního rozhodnutí snažil argumentovat pouze tím, že žalobce nesplňoval

zákonný nárok na poskytnutí příspěvku, omezil svoji argumentaci proti předchozímu řízení

pouze o konkrétní citaci paragrafového znění a fakticky u této argumentace i nadále zůstal,

když převzal právní názor podřízeného správního úřadu prvého stupně, který ovšem

argumentoval právě skutečností, kterou v rozhodné době zákon neznal.

Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu k podané žalobě vyplývá, že podle

ustanovení § 78 odst.1 zákona o zaměstnanosti se zaměstnavateli zaměstnávajícímu více než

50% osob se zdravotním postižením z celkového počtu svých zaměstnanců poskytuje

příspěvek na podporu zaměstnávání těchto osob. Příslušným úřadem práce pro poskytování

příspěvku je úřad práce, v jehož obvodu má sídlo zaměstnatel, který je právnickou osobou.

Příspěvek se poskytuje čtvrtletně zpětně na základě žádosti zaměstnavatele, nárok musí být

doložen nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po uplynutí kalendářního

období. Součástí žádosti je doložení celkového průměrného přepočteného počtu všech

zaměstnanců, zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením a zaměstnanců, kteří

jsou zaměstnanci s těžším zdravotním postižením. Podle ustanovení § 78 odst.6 písm.b)

zákona o zaměstnanosti úřad práce neposkytne příspěvek na zaměstnávání osob se zdravotním

postižením, jestliže zaměstnavatel nesplňuje podmínky pro poskytnutí příspěvku podle

ustanovení § 78 odst.1 až 3 zákona o zaměstnanosti.

Ze spisového materiálu v posuzované věci je zřejmé, že rozhodnutí o odvolání, které

je napadeno nyní podanou žalobou, neobsahovalo odkaz na ustanovení § 78 odst.6 písm.b)

zákona o zaměstnanosti, ve znění po novele, provedené Poskytování

příspěvku za čtvrté kalendářní čtvrtletí roku 2008 se řídí právními předpisy, účinnými ke

dni 31.12.2008. Na projednávaný případ se ustanovení zákona nevztahuje a žalovaný ve svém

rozhodnutí na něj ani neodkazuje, jak žalobce namítá. Žalobce neprokázal splnění zákonných

[OBRÁZEK]3

ěvek. Kontrolou úřadu práce bylo ve správním řízení

jištěno, ž v ro hodném období z městnával v průměrném přepočteném počtu celkem 22,22

zaměstnanců, z toho 2,02 zaměstnanců se zdravotním postižením na základě uznání částečné

invalidity nebo zdravotně znevýhodněnou osobou a tři zaměstnance s těžším zdravotním

postižením. Počet zaměstnanců se zdravotním postižením z celkového počtu zaměstnanců

činil pouze 48,36%. Pan T. nemohl být považován za osobu zdravotně postiženou, neboť

nebylo doloženo potvrzení trvání invalidity pana T., která byla prokázána pouze do 31.7.2007,

kdy skončila platnost posledního posudku. V době podání nyní posuzované žádosti

zaměstnavatel nedoložil žádné potvrzení, prokazující invaliditu pana T. po 31.7.2007.

Žalovaný má za to, že v případech, kdy se jedná o řízení o žádosti účastníka řízení, je

na účastníku řízení, aby si ve svém vlastním zájmu řádně a včas zjistil a zajistil vše potřebné,

co pro vyhovění žádosti předepisuje zákonná úprava. Bylo tedy věcí žalobce, aby si zajistil

sám a včas všechny informace potřebné k získání nároku na uvedený příspěvek. Předmětem

řízení bylo posouzení nároku na příspěvek žalobce za první čtvrtletí roku 2008, ani za období

předešlé či pozdější a proto námitku žaloby o splnění zákonných podmínek na poskytnutí

předmětného příspěvku považuje žalovaný za irelevantní.

Při ústním jednání u Městského soudu v Praze dne 17.9.2013 zástupce žalobce

poukázal na písemné vyhotovení podané žaloby a zdůraznil, že z názvu žalobce je zřejmé, že

se zabývá výrobou a distribucí ochranných pomůcek, od toho se odvíjí i počet pracovníků se

zdravotním postižením či se změněnou pracovní schopností. Problém vznikl až v prvém

čtvrtletí roku 2008 s panem T. v důsledku následné kontroly. Ostatní zaměstnanci i nadále

prokazují své zdravotní postižení a tudíž i oprávněnost žalobce k požadovaným úhradám,

předkládáním dokladů o tom, že pobírají příslušné dávky. Žalobce nevěděl, že starobní

důchodci se nepočítají do počtu osob se zdravotním postižením, ovšem tato úprava platí až

ode dne 1.1.2009 a nelze ji tedy aplikovat na situaci v prvém čtvrtletí roku 2008. Pan T.

v důsledku úrazu přišel o nohu, jeho faktický stav je zcela neměnný, tudíž nelze zvažovat, že

by šlo pouze o fiktivní doplnění osob zdravotně postižených. O tom svědčí i skutečnost, že

k dosažení 50% chybělo žalobci pouze necelých 1,7%. V prosinci roku 2008 byl pan T.

samotným žalobcem vyjmut, stalo se tak proto, že mu pracovnice úřadu řekla, že to není

rozhodná skutečnost, protože připočítají-li se přesčasy ostatních zdravotně postižených

pracovníků, dosáhne žalobce i bez pana T. požadované hranice 50%. Až teprve následně

úřady zaujaly stanovisko, že přesčasové hodiny se do požadované kvóty nemohou započítat.

Argumentace žalovaného v nyní napadeném rozhodnutí je zcela totožná s argumentací, která

byla použita žalovaným správním orgánem v předcházejícím a soudem zrušeném rozhodnutí.

Je-li argumentováno tím, že pan T. byl starobním důchodcem, je nutno opakovaně zdůraznit,

že jde o první čtvrtletí roku 2008 a taková úprava platila až od 1.1.2009, tedy až teprve od

tohoto data nebylo možno starobního důchodce počítat do kvóty zaměstnaných osob se

zdravotním postižením.

Zástupkyně žalovaného odvolacího správního úřadu u jednání soudu odkázala na

odůvodnění napadeného rozhodnutí se zdůrazněním, že v tomto rozhodnutí již není zmíněn

odkaz na ustanovení § 78 odst.6 písm.b) zákona o zaměstnanosti, které bylo včleněno do

tohoto zákona až s účinností ode dne 1.1.2009. Z odůvodnění nyní napadeného rozhodnutí

vyplývá, že negativně o žádosti žalobce bylo rozhodnuto nikoliv proto, že pan T. se stal

starobním důchodcem, ale jen proto, že žalobce neprokázal v období prvého čtvrtletí roku

2008 jeho invaliditu, respektive jeho zdravotní postižení. Proto také žalobce nesplnil

podmínky pro poskytnutí příspěvku, když počet osob se zdravotním postižením představoval

[OBRÁZEK]4

anců. Pokud bylo předcházející rozhodnutí žalovaného

městským soud m rušeno, stalo s tak pouze a výlučně proto, že v odůvodnění byl výslovný

odkaz na ustanovení § 78 odst.6 písm.b) zákona o zaměstnanosti, tudíž soud dospěl k závěru,

že bylo rozhodování podle právního předpisu, který nebyl v rozhodném období účinný.

Nicméně z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze vyplývá, že se soud jinak ztotožnil

se stanoviskem žalovaného o tom, že žalobce podmínky pro poskytnutí finančního příspěvku

nesplňuje. Pokud jde o tvrzené přesčasy, tato skutečnost byla uplatněna až v odvolání proti

prvostupňovému rozhodnutí a proto k nim - s odkazem na ustanovení § 82 odst. 4 správního

řádu - nemohlo být přihlédnuto, nicméně je vhodné konstatovat, že příslušný doklad o

přesčasech se nevztahoval k období prvého čtvrtletí roku 2008, ale dokládal situaci v září

2008.

Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním

úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí soudu ve věci podstatné skutečnosti:

Žalobce podal dne 22.4.2008 u úřadu práce žádost o příspěvek na podporu

zaměstnávání osob se zdravotním postižením za první čtvrtletí roku 2008. Mezi zaměstnanci,

kteří jsou osobami se zdravotním postižením, respektive zaměstnanci, kteří jsou osobami

s těžším zdravotním postižením, uvedl žalobce mimo jiné pana K. T. Ohledně něho doložil

žalobce rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení v Příbrami ze dne 8.7.1998, jímž

bylo rozhodnuto o tom, že pan K. T. je osobou plně invalidní. K tomu bylo dále doloženo

potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení v Příbrami ze dne 28.5.2008, podle něhož

byl pan T. v květnu 2005 zdravotně posouzen jako nadále plně invalidní s platností posudku

do dne 31.7.2007. Další kontrola zdravotního stavu prováděna nebyla, jelikož si pan K. T.

požádal o starobní důchod, který mu být přiznán ode dne 1.7.2006. Podáním, doručeným

úřadu práce dne 12.6.2008, žalobce na základě upozornění úřadu, že dokumenty pana T. jsou

nevyhovující, požádal o vyřazení pana K. T. ze žádosti, týkající se prvního čtvrtletí roku

2008. Úřad práce po přepočtení údajů uvedených žalobcem k žádosti následně shledal, že

podíl zaměstnanců se zdravotním postižením z celkového počtu zaměstnanců u žalobce činí

pouze 48, 36%.

Na základě výše uvedeného vydal úřad práce dne 23.6.2009 rozhodnutí č.j. ABA-T-

175/2008, kterým podle ustanovení § 78 odst.1 a odst.6 písm.b) zákona o zaměstnanosti

rozhodl, že žalobci nebude poskytnut příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním

postižením za první čtvrtletí roku 2008.

Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž namítl, že osoba, která

má takové zdravotní postižení, že jí byl přiznán invalidní důchod, neztrácí přechodem do

starobního důchodu své zdravotní postižení a pokud takováto osoba i nadále u žalobce

pracovala, objektivně stále stejně zdravotně postižená, měla by být i nadále považována za

osobu se zdravotním postižením. Žalobce rovněž v odvolání poukázal na to, že ostatní

zaměstnanci se zdravotním postižením vykazovali v rozhodném období velké množství

přesčasů a při zohlednění těchto odpracovaných přesčasů by příslušný poměr zaměstnanců se

zdravotním postižením vyšel na hodnotu 55, 75%.

O podaném odvolání rozhodl žalovaný správní úřad rozhodnutím ze dne 7.12.2009,

č.j. 2009/60681-424, jímž odvolání zamítl a napadené rozhodnutí úřadu práce potvrdil se

závěrem, že zaměstnavatel nesplnil podmínky nutné pro přiznání nároku na příspěvek na

podporu zaměstnání osob se zdravotním postižením, když zákon o zaměstnanosti neobsahuje

[OBRÁZEK]5

kona a správní úřady musí postupovat v souladu s ním

nemohou čin vý imky. P n K. T. měl starobní důchod přiznán rozhodnutím ode dne

1.7.2006 a podle ustanovení § 78 odst.6 písm.b) zákona o zaměstnanosti nelze příspěvek

poskytovat na zaměstnance se zdravotním postižením za čtvrtletí, ve kterém byl zaměstnanec,

který je osobou se zdravotním postižením, poživatelem starobního důchodu.

Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího správního úřadu podal žalobce včasnou

žalobu ve správním soudnictví, o níž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne

14.4.2011 , č.j. - 40, jímž rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne

7.12.2009 zrušil a věc vrátil žalovanému správnímu úřadu k novému rozhodnutí

s odůvodněním, že žalovaný správní úřad rozhodnutí opřel o zákonné ustanovení, které na věc

nedopadá. Soudu nepřísluší přezkoumávat, zda by výsledek správního řízení byl stejný či

jiný, pokud by žalovaný aplikoval ustanovení na věc dopadající, neboť by tím nahrazoval

činnost správních úřadů, což správnímu soudu zásadně nepřísluší.

Po vrácení věci odvolacímu správnímu úřadu tento správní úřad vydal nové - v pořadí

druhé - rozhodnutí o odvolání, datované dnem 24.11.2011, č.j. 2011/69020-421, jímž

odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí Úřadu práce hlavního města Prahy potvrdil se závěrem,

že zaměstnavatel ve správním řízení doložil, že v rozhodném období zaměstnával

v průměrném přepočteném počtu 22,22 zaměstnanců, z toho 2,02 zaměstnanců se zdravotním

postižením na základě uznání částečné invalidity a 3 zaměstnance s těžším zdravotním

postižením. Počet zaměstnanců se zdravotním postižením tak činil 48,36%. Pan K. T. nemohl

být považován za osobu zdravotně postiženou, neboť nebylo doloženo potvrzení trvání

invalidity, když z potvrzení České správy sociálního zabezpečení je zřejmé, že panu K. T. byl

přiznán starobní důchod ode dne 1.7.2006. Invalidita pana T. byla prokázána žalobcem pouze

do dne 31.7.2007, kdy skončila platnost posledního posudku. V době podání své žádosti tak

zaměstnavatel nedoložil žádné potvrzení, které by prokazovalo invaliditu pana T. po datu

31.7.2007.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející

řízení ve věci samé před správními úřady obou stupňů a při přezkoumání vycházel ze

skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Věc

soud posoudil takto:

V projednávaném případě je předmětem řízení žádost žalobce o poskytování příspěvku

na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za první čtvrtletí roku 2008.

Podle ustanovení § 78 odst.1 zákona o zaměstnanosti, ve znění účinném do dne

31.12.2008 , se zaměstnavateli zaměstnávajícímu více než 50% osob se zdravotním postižením

z celkového počtu svých zaměstnanců poskytuje příspěvek na podporu zaměstnávání těchto

osob. Příslušným úřadem práce pro poskytování příspěvku je úřad práce, v jehož obvodu má

sídlo zaměstnatel, který je právnickou osobou. Příspěvek se poskytuje čtvrtletně zpětně na

základě žádosti zaměstnavatele, nárok musí být doložen nejpozději do konce kalendářního

měsíce následujícího po uplynutí kalendářního období. Součástí žádosti je doložení celkového

průměrného přepočteného počtu všech zaměstnanců, zaměstnanců, kteří jsou osobami se

zdravotním postižením a zaměstnanců, kteří jsou zaměstnanci s těžším zdravotním

postižením. Podle ustanovení § 78 odst.6 písm.b) zákona o zaměstnanosti, účinného od

31.12.2008 , úřad práce neposkytne příspěvek na zaměstnávání osob se zdravotním

[OBRÁZEK]6 11 Ad 3/2012

splňuje podmínky pro poskytnutí příspěvku podle

us anovení § 78 odst.1 a 3 zákona o z městnanosti.

Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že důvodem, proč nebylo žádosti

žalobce o poskytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením

v období prvého kalendářního čtvrtletí roku 2008 vyhověno je skutečnost, že žalobce

neprokázal u svého zaměstnance pana K. T. v rozhodném období zdravotní postižení.

Je nepochybné, že pokud by žalobce v případě svého zaměstnance K. T. v roce 2008,

eventuálně později - do data vydání napadeného rozhodnutí žalovaného, předložil doklad o

tom, že jmenovaný zaměstnanec byl držitelem potvrzení nebo rozhodnutí orgánu sociálního

zabezpečení, že je osobou zdravotně znevýhodněnou ve smyslu § 67 odst. 2 písm. c) zákona o

zaměstnanosti, které by bylo vydáno na základě posudku lékaře okresní správy sociálního

zabezpečení, jímž by byl zaměstnanec žalobce takto znevýhodněnou osobou uznán, pak by

nepochybně žalovaný správní orgán úřad neměl důvodu vydávat rozhodnutí o zamítnutí

žádosti. Požadované rozhodnutí či potvrzení však žalobce v projednávané věci nepředložil,

když ze spisového materiálu vyplývá, že platnost dokladu o zdravotním postižení K. T. byla

ohraničena časově do konce roku 2007. Ze zákona o zaměstnanosti vyplývá, že skutečnost,

že jde o osoby se zdravotním postižením, musí být pro potřeby poskytovaných příspěvků

prokázána zákonem stanoveným a předepsaným dokladem. Tato skutečnost však v nyní

posuzované věci nenastala.

Na uvedeném závěru ničeho nemění ani skutečnost, namítaná žalobcem v podané

žalobě, že v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je uvedeno, že se pan K. T. stal

starobním důchodcem. Tato skutečnost je soudem hodnocena jako uvedení zcela

nadbytečného údaje, který je navíc ve vazbě na obsah odůvodnění žalobou napadeného

rozhodnutí nesrozumitelný. Ze závěrů odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a ze

zdůraznění, že bylo postupováno podle zákona o zaměstnanosti ve znění platném a účinném

do dne 31.12.2008 je podle názoru soudu zcela zřejmé, že skutečným důvodem pro

neposkytnutí příspěvku bylo, že u pana K. T. nebylo příslušným předepsaným dokladem

prokázáno, že jde o osobu se zdravotním postižením.

Porovnává-li se okruh otázek, které lékař okresní správy sociálního zabezpečení je

povinen zodpovědět v případě posouzení zdravotního stavu posuzované osoby pro přiznání

mimořádných výhod, s otázkami, které řeší ve smyslu ustanovení § 67 odst. 2 písm.c) zákona

o zaměstnanosti pro uznání osoby zdravotně znevýhodněné, pak je nepochybné, že tyto

otázky se liší. Za zdravotně znevýhodněnou osobu se považuje fyzická osoba, která má

zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její

schopnost být nebo pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní

kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě

nepříznivého zdravotního stavu. V obou případech je předpokladem uznání dlouhodobě

nepříznivý zdravotní stav, nicméně i osoba, která byla pro přiznání mimořádných výhod

uznána těžce zdravotně postiženou v I. stupni, nemusí být uznána bez dalšího osobou

zdravotně znevýhodněnou pro účely pracovních předpisů, a to zejména za situace, kdy půjde

o osobu vykonávající především duševní práci.

Z uvedených důvodů nelze proto správním orgánům obou stupňů vytknout, že

v posuzované věci nepovažovaly prokázání osoby K. T. jako osoby zdravotně znevýhodněné

[OBRÁZEK]7

tránce důkazní striktně vyžaduje to, aby skutečnost, že

am s nanec obce j osobou s zdr votním postižením, doložila fyzická osoba příslušným

potvrzením nebo rozhodnutím. Důkazní břemeno proto zůstává v tomto směru především na

ní, potažmo na zaměstnavateli, tedy v daném případě žalobci. Ustanovení § 67 odst. 5 zákona

o zaměstnanosti je v tomto směru ustanovením jednoznačným a je z něho nepochybně zřejmé,

že za situace, kdy žalobce takové potvrzení nebo rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení

nepředložil a nepředložil ani rozhodnutí úřadu práce o statusu osoby zdravotně

znevýhodněné, pak nelze správnímu orgánu prvého stupně ani žalovanému vytknout, že

přistoupil k vydání rozhodnutí o zamítnutí žádosti o příspěvek za předmětné kalendářní

období. Zároveň je nutno v této souvislosti připomenout, že i pro soud je rozhodující

skutkový a právní stav věci, který zde byl v době vydání přezkoumávaného rozhodnutí

žalovaného (ustanovení ), tedy ke dni 24.11. 2011.

Pokud žalobce argumentoval v průběhu odvolacího řízení i v řízení před správním

soudem tvrzením, že při započtení přesčasů, odpracovaných zaměstnanci žalobce se

zdravotním postižením v rozhodném období, by žalobce zákonné podmínky pro přiznání

příspěvku splnil i bez započítání osoby pana K. T., soud se zcela ztotožnil s názorem

žalovaného odvolacího správního úřadu, vyjádřeným v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Je tomu jednak proto, že uvedená námitka byla žalobcem vznesena až v rámci podaného

odvolání a jejímu věcnému posouzení brání ustanovení

Sb., . Podle tohoto ustanovení odvolací správní úřad přihlíží k novým

skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedených v odvolání nebo

vznesených v průběhu odvolacího řízení jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy,

které účastník nemohl uplatnit již dříve. Druhým důvodem pro závěr o nedůvodnosti této

žalobní námitky je skutečnost, že přímo z ustanovení § 78 odstavce 1 zákona o zaměstnanosti

vyplývá, že příspěvek se poskytuje v případě splnění podmínky 50 % zaměstnanců, tedy

poskytnutí příspěvku se váže k počtu osob zaměstnanců a nikoli k jimi odpracovaným

hodinám.

O tom, že žalobci bylo v průběhu celého správního řízení známo, že podmínky

poskytnutí příspěvku v posuzovaném období nespľňuje, svědčí obsah samotného záznamu o

provedení kontroly, kdy kontrolní orgán zjistil a v protokolu vyjádřil závěr o tom, že ve

vztahu k panu K. T. požadovaný doklad nebyl předložen. Nejedná se zde proto o překvapivé

rozhodnutí správních úřadů, zejména když neobstojí ani námitka o tom, že v kalendářních

obdobích předcházejících a následných byl žalobci předmětný příspěvek poskytnut. Jednak

pro období předcházející (poslední čtvrtletí roku 2007) trvala platnost posudku pana K. T.,

jednak je zřejmé, že pro posouzení splnění zákonem stanovených podmínek jsou rozhodující

údaje z každého konkrétně a samostatně posuzovaného období. Pokud právní předpis stanoví

určitý postup a podmínky k prokázání zákonem požadovaných skutečností, pak obecně platí,

že je třeba tento postup respektovat a podmínky splnit v souladu s příslušnými ustanoveními.

Žalovaný odvolací správní úřad se ve správním řízení zabýval všemi shromážděnými

listinnými důkazy a vypořádal se se zjištěnými skutečnostmi. Městský soud v Praze neshledal

žádné vady řízení, které by měly za následek nezákonnost či věcnou nesprávnost napadeného

rozhodnutí. Na základě výše uvedeného odůvodnění Městský soud v Praze dospěl k závěru,

že žaloba nebyla podána důvodně a proto ji postupem podle ustanovení

jako nedůvodnou zamítl.

[OBRÁZEK]8

m rozhodnuto podle ustanovení , kdy

podle úspě hu ve v c by právo n náhradu nákladů řízení náleželo žalovanému správnímu

úřadu, kterému však žádné prokazatelné náklady v řízení nad rámec běžných činností

správního úřadu nevznikly. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu

nákladů řízení.

P o u č e n í

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho

doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního

soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní

soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením

shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední

den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující

pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení

a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž

směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol

pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 17.září 2013

JUDr.Hana V e b e r o v á ,

předsedkyně senátu