Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
11 Ad 3/2012 - 43.pdf
PDF · 0 B
No categories available
11 Ad 3/2012 - 43
Legal thesis
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové
a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce PROTECT
GROUP, a.s., IČ 27432513, se sídlem v Praze 5, Svornosti 8/985, zastoupeného
JUDr.Ivanem Vávrou, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Dlouhá 16, pobočka Praha 1,
Bílkova 861/14, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2,
Na Poříčním právu 376/1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne
24.11.2011 , č.j.: 2011/69020-421
t a k t o :
I. Žaloba s e z a m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal přezkoumání a
zrušení rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též žalovaného správního
úřadu), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce hlavního města
Prahy ze dne 23.6.2009, č.j.: ABA-T-175/2008, kterým nebyl žalobci pravomocně poskytnut
příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za první čtvrtletí roku
2008 podle ustanovení § 78 odst.1 a odst.6 písm.b) zákona č. 435/2004 Sb. , o zaměstnanosti,
ve znění pozdějších předpisů.
Žalobce v podané žalobě namítl, že jako zaměstnavatel uplatnil nárok na výplatu
příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Úřad práce i žalovaný
odvolací správní úřad došel ke shodnému závěru, že žalobce nesplňuje podmínky pro
vyplacení tohoto příspěvku, protože pracovník žalobce pan K. T. není invalidním důchodcem,
ale s ohledem na rozhodnutí o přidělení starobního důchodu je důchodcem starobním a na
[OBRÁZEK]2 11 Ad 3/2012
§ 78 odst.6 písm.b) zákona o zaměstnanosti příspěvek
poskytnout. Ž lob e poukáza v podané žalobě na to, že předmětem daného sporu je
příspěvek za první čtvrtletí roku 2008, kdy pro toto období nebylo účinné znění ustanovení §
78 odst.6 písm.b) zákona o zaměstnanosti, které by hovořilo o tom, že na osoby užívající
starobní důchod není možné žádat předmětný příspěvek. Toto ustanovení v zákoně o
zaměstnanosti nabylo účinnosti až dnem 1.1.2009, tedy až po novele provedené zákonem č.
Žalobce proto v podané žalobě namítl, že správní úřady obou stupňů v předmětném
řízení jeho věc rozhodly podle právního předpisu, který v době, kdy žalobce o příslušný
příspěvek žádal, neexistoval. Žalobce poukázal na to, že ve věci již proběhlo před Městským
soudem v Praze řízení o podané správní žalobě, kdy rozsudkem ze dne 14.4.2011, č.j. 10Ad
1/2010 – 40, Městský soud v Praze vyhověl žalobě podané žalobcem proti původnímu
rozhodnutí žalovaného ze dne 7.12.2009, č.j. 2009/60681-424 a věc vrátil žalovanému
k novému řízení. Žalovaný v nově vydaném rozhodnutí pouze poněkud pozměnil právní
argumentaci a vypustil ustanovení zákona, které nebylo účinné v době vydání napadeného
rozhodnutí a jinak rozhodl zcela stejným způsobem jako v minulosti.
Žalobce je i nadále přesvědčen o tom, že jeho zákonný nárok na poskytnutí příspěvku
na zaměstnávání osob se zdravotním postižením v prvním čtvrtletí roku 2008 je zachován a je
zákonný, nemůže být zamítnut, když žalobce splnil veškeré zákonné podmínky pro to, aby
tento příspěvek byl poskytnut. O tom svědčí i poskytnutí příspěvku za období předcházející
tomuto rozhodnému období a stejně tak i za období tomuto následujícímu. Pokud se žalovaný
po zrušení svého původního rozhodnutí snažil argumentovat pouze tím, že žalobce nesplňoval
zákonný nárok na poskytnutí příspěvku, omezil svoji argumentaci proti předchozímu řízení
pouze o konkrétní citaci paragrafového znění a fakticky u této argumentace i nadále zůstal,
když převzal právní názor podřízeného správního úřadu prvého stupně, který ovšem
argumentoval právě skutečností, kterou v rozhodné době zákon neznal.
Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu k podané žalobě vyplývá, že podle
ustanovení § 78 odst.1 zákona o zaměstnanosti se zaměstnavateli zaměstnávajícímu více než
50% osob se zdravotním postižením z celkového počtu svých zaměstnanců poskytuje
příspěvek na podporu zaměstnávání těchto osob. Příslušným úřadem práce pro poskytování
příspěvku je úřad práce, v jehož obvodu má sídlo zaměstnatel, který je právnickou osobou.
Příspěvek se poskytuje čtvrtletně zpětně na základě žádosti zaměstnavatele, nárok musí být
doložen nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po uplynutí kalendářního
období. Součástí žádosti je doložení celkového průměrného přepočteného počtu všech
zaměstnanců, zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením a zaměstnanců, kteří
jsou zaměstnanci s těžším zdravotním postižením. Podle ustanovení § 78 odst.6 písm.b)
zákona o zaměstnanosti úřad práce neposkytne příspěvek na zaměstnávání osob se zdravotním
postižením, jestliže zaměstnavatel nesplňuje podmínky pro poskytnutí příspěvku podle
ustanovení § 78 odst.1 až 3 zákona o zaměstnanosti.
Ze spisového materiálu v posuzované věci je zřejmé, že rozhodnutí o odvolání, které
je napadeno nyní podanou žalobou, neobsahovalo odkaz na ustanovení § 78 odst.6 písm.b)
zákona o zaměstnanosti, ve znění po novele, provedené zákonem č. 479/2008 Sb. Poskytování
příspěvku za čtvrté kalendářní čtvrtletí roku 2008 se řídí právními předpisy, účinnými ke
dni 31.12.2008. Na projednávaný případ se ustanovení zákona nevztahuje a žalovaný ve svém
rozhodnutí na něj ani neodkazuje, jak žalobce namítá. Žalobce neprokázal splnění zákonných
[OBRÁZEK]3 11 Ad 3/2012
ěvek. Kontrolou úřadu práce bylo ve správním řízení
jištěno, ž v ro hodném období z městnával v průměrném přepočteném počtu celkem 22,22
zaměstnanců, z toho 2,02 zaměstnanců se zdravotním postižením na základě uznání částečné
invalidity nebo zdravotně znevýhodněnou osobou a tři zaměstnance s těžším zdravotním
postižením. Počet zaměstnanců se zdravotním postižením z celkového počtu zaměstnanců
činil pouze 48,36%. Pan T. nemohl být považován za osobu zdravotně postiženou, neboť
nebylo doloženo potvrzení trvání invalidity pana T., která byla prokázána pouze do 31.7.2007,
kdy skončila platnost posledního posudku. V době podání nyní posuzované žádosti
zaměstnavatel nedoložil žádné potvrzení, prokazující invaliditu pana T. po 31.7.2007.
Žalovaný má za to, že v případech, kdy se jedná o řízení o žádosti účastníka řízení, je
na účastníku řízení, aby si ve svém vlastním zájmu řádně a včas zjistil a zajistil vše potřebné,
co pro vyhovění žádosti předepisuje zákonná úprava. Bylo tedy věcí žalobce, aby si zajistil
sám a včas všechny informace potřebné k získání nároku na uvedený příspěvek. Předmětem
řízení bylo posouzení nároku na příspěvek žalobce za první čtvrtletí roku 2008, ani za období
předešlé či pozdější a proto námitku žaloby o splnění zákonných podmínek na poskytnutí
předmětného příspěvku považuje žalovaný za irelevantní.
Při ústním jednání u Městského soudu v Praze dne 17.9.2013 zástupce žalobce
poukázal na písemné vyhotovení podané žaloby a zdůraznil, že z názvu žalobce je zřejmé, že
se zabývá výrobou a distribucí ochranných pomůcek, od toho se odvíjí i počet pracovníků se
zdravotním postižením či se změněnou pracovní schopností. Problém vznikl až v prvém
čtvrtletí roku 2008 s panem T. v důsledku následné kontroly. Ostatní zaměstnanci i nadále
prokazují své zdravotní postižení a tudíž i oprávněnost žalobce k požadovaným úhradám,
předkládáním dokladů o tom, že pobírají příslušné dávky. Žalobce nevěděl, že starobní
důchodci se nepočítají do počtu osob se zdravotním postižením, ovšem tato úprava platí až
ode dne 1.1.2009 a nelze ji tedy aplikovat na situaci v prvém čtvrtletí roku 2008. Pan T.
v důsledku úrazu přišel o nohu, jeho faktický stav je zcela neměnný, tudíž nelze zvažovat, že
by šlo pouze o fiktivní doplnění osob zdravotně postižených. O tom svědčí i skutečnost, že
k dosažení 50% chybělo žalobci pouze necelých 1,7%. V prosinci roku 2008 byl pan T.
samotným žalobcem vyjmut, stalo se tak proto, že mu pracovnice úřadu řekla, že to není
rozhodná skutečnost, protože připočítají-li se přesčasy ostatních zdravotně postižených
pracovníků, dosáhne žalobce i bez pana T. požadované hranice 50%. Až teprve následně
úřady zaujaly stanovisko, že přesčasové hodiny se do požadované kvóty nemohou započítat.
Argumentace žalovaného v nyní napadeném rozhodnutí je zcela totožná s argumentací, která
byla použita žalovaným správním orgánem v předcházejícím a soudem zrušeném rozhodnutí.
Je-li argumentováno tím, že pan T. byl starobním důchodcem, je nutno opakovaně zdůraznit,
že jde o první čtvrtletí roku 2008 a taková úprava platila až od 1.1.2009, tedy až teprve od
tohoto data nebylo možno starobního důchodce počítat do kvóty zaměstnaných osob se
zdravotním postižením.
Zástupkyně žalovaného odvolacího správního úřadu u jednání soudu odkázala na
odůvodnění napadeného rozhodnutí se zdůrazněním, že v tomto rozhodnutí již není zmíněn
odkaz na ustanovení § 78 odst.6 písm.b) zákona o zaměstnanosti, které bylo včleněno do
tohoto zákona až s účinností ode dne 1.1.2009. Z odůvodnění nyní napadeného rozhodnutí
vyplývá, že negativně o žádosti žalobce bylo rozhodnuto nikoliv proto, že pan T. se stal
starobním důchodcem, ale jen proto, že žalobce neprokázal v období prvého čtvrtletí roku
2008 jeho invaliditu, respektive jeho zdravotní postižení. Proto také žalobce nesplnil
podmínky pro poskytnutí příspěvku, když počet osob se zdravotním postižením představoval
[OBRÁZEK]4 11 Ad 3/2012
anců. Pokud bylo předcházející rozhodnutí žalovaného
městským soud m rušeno, stalo s tak pouze a výlučně proto, že v odůvodnění byl výslovný
odkaz na ustanovení § 78 odst.6 písm.b) zákona o zaměstnanosti, tudíž soud dospěl k závěru,
že bylo rozhodování podle právního předpisu, který nebyl v rozhodném období účinný.
Nicméně z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze vyplývá, že se soud jinak ztotožnil
se stanoviskem žalovaného o tom, že žalobce podmínky pro poskytnutí finančního příspěvku
nesplňuje. Pokud jde o tvrzené přesčasy, tato skutečnost byla uplatněna až v odvolání proti
prvostupňovému rozhodnutí a proto k nim - s odkazem na ustanovení § 82 odst. 4 správního
řádu - nemohlo být přihlédnuto, nicméně je vhodné konstatovat, že příslušný doklad o
přesčasech se nevztahoval k období prvého čtvrtletí roku 2008, ale dokládal situaci v září
2008.
Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním
úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí soudu ve věci podstatné skutečnosti:
Žalobce podal dne 22.4.2008 u úřadu práce žádost o příspěvek na podporu
zaměstnávání osob se zdravotním postižením za první čtvrtletí roku 2008. Mezi zaměstnanci,
kteří jsou osobami se zdravotním postižením, respektive zaměstnanci, kteří jsou osobami
s těžším zdravotním postižením, uvedl žalobce mimo jiné pana K. T. Ohledně něho doložil
žalobce rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení v Příbrami ze dne 8.7.1998, jímž
bylo rozhodnuto o tom, že pan K. T. je osobou plně invalidní. K tomu bylo dále doloženo
potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení v Příbrami ze dne 28.5.2008, podle něhož
byl pan T. v květnu 2005 zdravotně posouzen jako nadále plně invalidní s platností posudku
do dne 31.7.2007. Další kontrola zdravotního stavu prováděna nebyla, jelikož si pan K. T.
požádal o starobní důchod, který mu být přiznán ode dne 1.7.2006. Podáním, doručeným
úřadu práce dne 12.6.2008, žalobce na základě upozornění úřadu, že dokumenty pana T. jsou
nevyhovující, požádal o vyřazení pana K. T. ze žádosti, týkající se prvního čtvrtletí roku
2008. Úřad práce po přepočtení údajů uvedených žalobcem k žádosti následně shledal, že
podíl zaměstnanců se zdravotním postižením z celkového počtu zaměstnanců u žalobce činí
pouze 48, 36%.
Na základě výše uvedeného vydal úřad práce dne 23.6.2009 rozhodnutí č.j. ABA-T-
175/2008, kterým podle ustanovení § 78 odst.1 a odst.6 písm.b) zákona o zaměstnanosti
rozhodl, že žalobci nebude poskytnut příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním
postižením za první čtvrtletí roku 2008.
Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž namítl, že osoba, která
má takové zdravotní postižení, že jí byl přiznán invalidní důchod, neztrácí přechodem do
starobního důchodu své zdravotní postižení a pokud takováto osoba i nadále u žalobce
pracovala, objektivně stále stejně zdravotně postižená, měla by být i nadále považována za
osobu se zdravotním postižením. Žalobce rovněž v odvolání poukázal na to, že ostatní
zaměstnanci se zdravotním postižením vykazovali v rozhodném období velké množství
přesčasů a při zohlednění těchto odpracovaných přesčasů by příslušný poměr zaměstnanců se
zdravotním postižením vyšel na hodnotu 55, 75%.
O podaném odvolání rozhodl žalovaný správní úřad rozhodnutím ze dne 7.12.2009,
č.j. 2009/60681-424, jímž odvolání zamítl a napadené rozhodnutí úřadu práce potvrdil se
závěrem, že zaměstnavatel nesplnil podmínky nutné pro přiznání nároku na příspěvek na
podporu zaměstnání osob se zdravotním postižením, když zákon o zaměstnanosti neobsahuje
[OBRÁZEK]5 11 Ad 3/2012
kona a správní úřady musí postupovat v souladu s ním
nemohou čin vý imky. P n K. T. měl starobní důchod přiznán rozhodnutím ode dne
1.7.2006 a podle ustanovení § 78 odst.6 písm.b) zákona o zaměstnanosti nelze příspěvek
poskytovat na zaměstnance se zdravotním postižením za čtvrtletí, ve kterém byl zaměstnanec,
který je osobou se zdravotním postižením, poživatelem starobního důchodu.
Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího správního úřadu podal žalobce včasnou
žalobu ve správním soudnictví, o níž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne
14.4.2011 , č.j. 10Ad 1/2010 - 40, jímž rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne
7.12.2009 zrušil a věc vrátil žalovanému správnímu úřadu k novému rozhodnutí
s odůvodněním, že žalovaný správní úřad rozhodnutí opřel o zákonné ustanovení, které na věc
nedopadá. Soudu nepřísluší přezkoumávat, zda by výsledek správního řízení byl stejný či
jiný, pokud by žalovaný aplikoval ustanovení na věc dopadající, neboť by tím nahrazoval
činnost správních úřadů, což správnímu soudu zásadně nepřísluší.
Po vrácení věci odvolacímu správnímu úřadu tento správní úřad vydal nové - v pořadí
druhé - rozhodnutí o odvolání, datované dnem 24.11.2011, č.j. 2011/69020-421, jímž
odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí Úřadu práce hlavního města Prahy potvrdil se závěrem,
že zaměstnavatel ve správním řízení doložil, že v rozhodném období zaměstnával
v průměrném přepočteném počtu 22,22 zaměstnanců, z toho 2,02 zaměstnanců se zdravotním
postižením na základě uznání částečné invalidity a 3 zaměstnance s těžším zdravotním
postižením. Počet zaměstnanců se zdravotním postižením tak činil 48,36%. Pan K. T. nemohl
být považován za osobu zdravotně postiženou, neboť nebylo doloženo potvrzení trvání
invalidity, když z potvrzení České správy sociálního zabezpečení je zřejmé, že panu K. T. byl
přiznán starobní důchod ode dne 1.7.2006. Invalidita pana T. byla prokázána žalobcem pouze
do dne 31.7.2007, kdy skončila platnost posledního posudku. V době podání své žádosti tak
zaměstnavatel nedoložil žádné potvrzení, které by prokazovalo invaliditu pana T. po datu
31.7.2007.
Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející
řízení ve věci samé před správními úřady obou stupňů a při přezkoumání vycházel ze
skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Věc
soud posoudil takto:
V projednávaném případě je předmětem řízení žádost žalobce o poskytování příspěvku
na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za první čtvrtletí roku 2008.
Podle ustanovení § 78 odst.1 zákona o zaměstnanosti, ve znění účinném do dne
31.12.2008 , se zaměstnavateli zaměstnávajícímu více než 50% osob se zdravotním postižením
z celkového počtu svých zaměstnanců poskytuje příspěvek na podporu zaměstnávání těchto
osob. Příslušným úřadem práce pro poskytování příspěvku je úřad práce, v jehož obvodu má
sídlo zaměstnatel, který je právnickou osobou. Příspěvek se poskytuje čtvrtletně zpětně na
základě žádosti zaměstnavatele, nárok musí být doložen nejpozději do konce kalendářního
měsíce následujícího po uplynutí kalendářního období. Součástí žádosti je doložení celkového
průměrného přepočteného počtu všech zaměstnanců, zaměstnanců, kteří jsou osobami se
zdravotním postižením a zaměstnanců, kteří jsou zaměstnanci s těžším zdravotním
postižením. Podle ustanovení § 78 odst.6 písm.b) zákona o zaměstnanosti, účinného od
31.12.2008 , úřad práce neposkytne příspěvek na zaměstnávání osob se zdravotním
[OBRÁZEK]6 11 Ad 3/2012
splňuje podmínky pro poskytnutí příspěvku podle
us anovení § 78 odst.1 a 3 zákona o z městnanosti.
Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.
Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že důvodem, proč nebylo žádosti
žalobce o poskytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením
v období prvého kalendářního čtvrtletí roku 2008 vyhověno je skutečnost, že žalobce
neprokázal u svého zaměstnance pana K. T. v rozhodném období zdravotní postižení.
Je nepochybné, že pokud by žalobce v případě svého zaměstnance K. T. v roce 2008,
eventuálně později - do data vydání napadeného rozhodnutí žalovaného, předložil doklad o
tom, že jmenovaný zaměstnanec byl držitelem potvrzení nebo rozhodnutí orgánu sociálního
zabezpečení, že je osobou zdravotně znevýhodněnou ve smyslu § 67 odst. 2 písm. c) zákona o
zaměstnanosti, které by bylo vydáno na základě posudku lékaře okresní správy sociálního
zabezpečení, jímž by byl zaměstnanec žalobce takto znevýhodněnou osobou uznán, pak by
nepochybně žalovaný správní orgán úřad neměl důvodu vydávat rozhodnutí o zamítnutí
žádosti. Požadované rozhodnutí či potvrzení však žalobce v projednávané věci nepředložil,
když ze spisového materiálu vyplývá, že platnost dokladu o zdravotním postižení K. T. byla
ohraničena časově do konce roku 2007. Ze zákona o zaměstnanosti vyplývá, že skutečnost,
že jde o osoby se zdravotním postižením, musí být pro potřeby poskytovaných příspěvků
prokázána zákonem stanoveným a předepsaným dokladem. Tato skutečnost však v nyní
posuzované věci nenastala.
Na uvedeném závěru ničeho nemění ani skutečnost, namítaná žalobcem v podané
žalobě, že v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je uvedeno, že se pan K. T. stal
starobním důchodcem. Tato skutečnost je soudem hodnocena jako uvedení zcela
nadbytečného údaje, který je navíc ve vazbě na obsah odůvodnění žalobou napadeného
rozhodnutí nesrozumitelný. Ze závěrů odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a ze
zdůraznění, že bylo postupováno podle zákona o zaměstnanosti ve znění platném a účinném
do dne 31.12.2008 je podle názoru soudu zcela zřejmé, že skutečným důvodem pro
neposkytnutí příspěvku bylo, že u pana K. T. nebylo příslušným předepsaným dokladem
prokázáno, že jde o osobu se zdravotním postižením.
Porovnává-li se okruh otázek, které lékař okresní správy sociálního zabezpečení je
povinen zodpovědět v případě posouzení zdravotního stavu posuzované osoby pro přiznání
mimořádných výhod, s otázkami, které řeší ve smyslu ustanovení § 67 odst. 2 písm.c) zákona
o zaměstnanosti pro uznání osoby zdravotně znevýhodněné, pak je nepochybné, že tyto
otázky se liší. Za zdravotně znevýhodněnou osobu se považuje fyzická osoba, která má
zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její
schopnost být nebo pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní
kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu. V obou případech je předpokladem uznání dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav, nicméně i osoba, která byla pro přiznání mimořádných výhod
uznána těžce zdravotně postiženou v I. stupni, nemusí být uznána bez dalšího osobou
zdravotně znevýhodněnou pro účely pracovních předpisů, a to zejména za situace, kdy půjde
o osobu vykonávající především duševní práci.
Z uvedených důvodů nelze proto správním orgánům obou stupňů vytknout, že
v posuzované věci nepovažovaly prokázání osoby K. T. jako osoby zdravotně znevýhodněné
[OBRÁZEK]7 11 Ad 3/2012
tránce důkazní striktně vyžaduje to, aby skutečnost, že
am s nanec obce j osobou s zdr votním postižením, doložila fyzická osoba příslušným
potvrzením nebo rozhodnutím. Důkazní břemeno proto zůstává v tomto směru především na
ní, potažmo na zaměstnavateli, tedy v daném případě žalobci. Ustanovení § 67 odst. 5 zákona
o zaměstnanosti je v tomto směru ustanovením jednoznačným a je z něho nepochybně zřejmé,
že za situace, kdy žalobce takové potvrzení nebo rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení
nepředložil a nepředložil ani rozhodnutí úřadu práce o statusu osoby zdravotně
znevýhodněné, pak nelze správnímu orgánu prvého stupně ani žalovanému vytknout, že
přistoupil k vydání rozhodnutí o zamítnutí žádosti o příspěvek za předmětné kalendářní
období. Zároveň je nutno v této souvislosti připomenout, že i pro soud je rozhodující
skutkový a právní stav věci, který zde byl v době vydání přezkoumávaného rozhodnutí
žalovaného (ustanovení § 75 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ), tedy ke dni 24.11. 2011.
Pokud žalobce argumentoval v průběhu odvolacího řízení i v řízení před správním
soudem tvrzením, že při započtení přesčasů, odpracovaných zaměstnanci žalobce se
zdravotním postižením v rozhodném období, by žalobce zákonné podmínky pro přiznání
příspěvku splnil i bez započítání osoby pana K. T., soud se zcela ztotožnil s názorem
žalovaného odvolacího správního úřadu, vyjádřeným v odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Je tomu jednak proto, že uvedená námitka byla žalobcem vznesena až v rámci podaného
odvolání a jejímu věcnému posouzení brání ustanovení § 82 odstavec 4 zákona č. 500/2004
Sb., správního řádu . Podle tohoto ustanovení odvolací správní úřad přihlíží k novým
skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedených v odvolání nebo
vznesených v průběhu odvolacího řízení jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy,
které účastník nemohl uplatnit již dříve. Druhým důvodem pro závěr o nedůvodnosti této
žalobní námitky je skutečnost, že přímo z ustanovení § 78 odstavce 1 zákona o zaměstnanosti
vyplývá, že příspěvek se poskytuje v případě splnění podmínky 50 % zaměstnanců, tedy
poskytnutí příspěvku se váže k počtu osob zaměstnanců a nikoli k jimi odpracovaným
hodinám.
O tom, že žalobci bylo v průběhu celého správního řízení známo, že podmínky
poskytnutí příspěvku v posuzovaném období nespľňuje, svědčí obsah samotného záznamu o
provedení kontroly, kdy kontrolní orgán zjistil a v protokolu vyjádřil závěr o tom, že ve
vztahu k panu K. T. požadovaný doklad nebyl předložen. Nejedná se zde proto o překvapivé
rozhodnutí správních úřadů, zejména když neobstojí ani námitka o tom, že v kalendářních
obdobích předcházejících a následných byl žalobci předmětný příspěvek poskytnut. Jednak
pro období předcházející (poslední čtvrtletí roku 2007) trvala platnost posudku pana K. T.,
jednak je zřejmé, že pro posouzení splnění zákonem stanovených podmínek jsou rozhodující
údaje z každého konkrétně a samostatně posuzovaného období. Pokud právní předpis stanoví
určitý postup a podmínky k prokázání zákonem požadovaných skutečností, pak obecně platí,
že je třeba tento postup respektovat a podmínky splnit v souladu s příslušnými ustanoveními.
Žalovaný odvolací správní úřad se ve správním řízení zabýval všemi shromážděnými
listinnými důkazy a vypořádal se se zjištěnými skutečnostmi. Městský soud v Praze neshledal
žádné vady řízení, které by měly za následek nezákonnost či věcnou nesprávnost napadeného
rozhodnutí. Na základě výše uvedeného odůvodnění Městský soud v Praze dospěl k závěru,
že žaloba nebyla podána důvodně a proto ji postupem podle ustanovení § 78 odstavec 7 s.ř.s.
jako nedůvodnou zamítl.
[OBRÁZEK]8 11 Ad 3/2012
m rozhodnuto podle ustanovení § 60 odst.1 s.ř.s. , kdy
podle úspě hu ve v c by právo n náhradu nákladů řízení náleželo žalovanému správnímu
úřadu, kterému však žádné prokazatelné náklady v řízení nad rámec běžných činností
správního úřadu nevznikly. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení.
P o u č e n í
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho
doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního
soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední
den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující
pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst.1 s.ř.s.
a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž
směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo
rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol
pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho
internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 17.září 2013
JUDr.Hana V e b e r o v á ,
předsedkyně senátu