Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 14/2013 - 22

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: M. V. H., zastoupené obecnou zmocněnkyní Mgr. Ing. M. K., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 6. 2012 č.j. X, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2012, č. j. - 15,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2012, č. j. - 15, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaná (dále „stěžovatelka“) rozhodnutím ze dne 6. 6. 2012 č. j. X zamítla námitky žalobkyně a potvrdila své rozhodnutí č.j. X ze dne 9. 5. 2011, kterým byla žalobkyni uložena povinnost vrátit přeplatek na vdovském důchodu v částce 112.396 Kč za dobu od 12. 5. 2006 do 11. 5. 2011. Vycházela z toho, že v důsledku uzavření dalšího sňatku vznikl dle ust. § 118a odst. 2 zákona č. 582/91 Sb. na vdovském důchodu žalobkyně přeplatek za dobu od 12. 5. 1999 do 11. 5. 2011 v částce 229.300 Kč, jehož část za posledních pět let trvání je žalobkyně povinna vrátit.

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě

Rozhodnutí stěžovatelky napadla žalobkyně správní žalobou, o které rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále „krajský soud“) rozsudkem ze dne 30. 11. 2012, č. j. - 15 tak, že v souladu s ustanovením shledal žalobu jako důvodnou a napadené rozhodnutí žalované zrušil pro nezákonnost.

Ze skutečnosti, že žalobkyně dne 10. 5. 1999 zaslala stěžovatelce vlastnoručně podepsaný přípis označený jejím rodným číslem a s textem „Oznamuji tímto, že M. H. nar. X ve V. osobní číslo X se 21. dubna 1999 provdala za L. V. nar. X v Z. a přijala jméno V.- H. S pozdravem M. V. H., M. V. X, V., X“ krajský soud dovodil, že stěžovatelce byly známy všechny skutečnosti rozhodné pro další trvání nároku na vdovský důchod, tedy také skutečnost, že žalobkyně uzavřela nové manželstí. Proto byla stěžovatelka povinna na tuto skutečnost reagovat a vydat nové rozhodnutí, týkající se vdovského důchodu žalobkyně. Pokud tak neučinila a naopak pokračovala ve vyplácení vdovského důchodu až do 11. 5. 2011, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Oznámením uzavření nového sňatku žalobkyně splnila svoji povinnost uloženou zákonem a v kontextu úpravy dle není možné jí podsouvat, že musela z okolností předpokládat, že by jí byl vdovský důchod vyplácen neprávem. ¨

Kasační stížnost

Rozsudek krajského soudu napadla stěžovatelka včasnou kasační stížností pro důvod dle , ve které se dovolala objektivní povahy povinnosti žalobkyně vrátit přeplatek vdovského důchodu, vázané na skutečnost, že vdovdský důchod náleží jen vdově. Na tuto konstrukci a tedy povinnost vrátit případný přeplatek vdovského důchodu v rozsahu dle proto nemá žádný vliv ani skutečnost, že poživatelka vdovdského důchodu splnila svou zákonnou povinnost oznámením uzavření nového manželství, jestliže i poté jí byl důchod vyplácen a ona tuto dávku příjímala.

Vyjádření ke kasační stížnosti

Žalobkyně nejprve namítla existenci překážky věi rozhodnuté. Vycházela z toho, že již jednou, rozhodnutím ze dne 9. 5. 2011, čj. X, uložila stěžovatelka žalobkyni povinnost vrátit tentýž přeplatek vdovského důchodu, byť toto rozhodnutí bylo následně zrušeno rozsudkem krajského soudu, které stěžovatelka kasační stížnodstí nenapadla a namísto toho vydala nové, obsahově totožné, rozhodnutí.

Dále žalobkyně zpochybnila existenci „objektivních znaků odpovědnosti“, tedy porušení povinnosti žalobkyní, škodu a příčinnou souvislost. Žalobkyně žádnou povinnost ve vztahu k neprávem vypláceným dávkám neporušila a k výplatě dávek došlo výhradně jen v příčinné souvislosti s pochybením samotné stěžovatelky.

Žalobkyně konečně namítla také zánik práva stěžovatelky na vrácení případného přeplatku vdovského důchodu, a to v důsledku znění , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, (dále „ “), ve znění před novelkou

Posouzení Nejvyšším správním soudem

Nejvyšší správní soud nejprve konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, osobou oprávněnou a proti rozsudku krajského soudu je přípustná ve smyslu a

Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal rozsudek krajského soudu v souladu s a 4 , přitom neshledal tkové vady, ke kterým by musel podle přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl k zhávěru že kasační stížnost je důvodná.

Předně je třeba se vypořádat s námitkou věci rozhodnuté, které se dovolala žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti. Tato námitka rozhodně neobstojí. Nelze vycházet z toho, že ve věci bylo již rozhodnuto, neboť původní rozhodnutí stěžovatelky bylo v odpovídajícím řízení zrušeno a tudíž neexistuje. Nelze souhlasit ani s obavou žalobkyně z řetězení stále stejných rozhodnutí stěžovatelky. Ostatně posuzovaná kasační stížnost dokazuje, že uvedené řetězení je vyloučeno, neboť věc je nově posuzována Nejvyšším správním soudem se závěrem, který je pro krajský soud závazný.

Stěžovatelka zásadně vybudovala argumentaci na výkladu ustanovení Od tohoto ustanovení odvozuje základ nároku, zatímco uvedeného zákona užívá pouze k výpočtu výše přeplatku vdovského důchodu, který lze po žalobkyni požadovat.

Proti tomu staví žalobkyně úvahu o dopadu , ve znění do 31. 12. 2008, jehož výkladem dovozuje, že nárok stěžovatelky zanikl již v květnu 2002. Kromě toho zpochybňuje existenci podmínek objektivní odpovědnosti, neboť o pouhých několik dnů opozděné oznámení nového sňatku nezpochybňuje splnění její oznamovací povinnosti, tudíž nepředstavuje porušení její povinnosti, a také příčinná souvislost mezi opožděným oznámením sňatku a výplatou vdovského důchodu neexistuje.

Relevantní právní úprava

Ustanovení v platném znění, v části významné pro posouzení této věci, zní: „Nárok na vrácení, popřípadě náhradu částek vyplacených neprávem nebo ve vyšší výši, než náležely, zaniká uplynutím pěti let ode dne výplaty dávky.“ Totéž ustanovení znělo do 31. 12. 2008 takto: „Nárok na vrácení, popřípadě náhradu částek vyplacených neprávem nebo ve vyšší výši, než náležely, zaniká uplynutím tří let ode dne, kdy orgán sociálního zabezpečení tuto skutečnost zjistil, nejpozději však uplynutím deseti let ode dne výplaty dávky.“ Žalobkyně na základě citovaného rozdílu zákonné úpravy ovšem dovozuje nesprávný závěr, když znění platnému do 31. 12. 2008 připisuje význam pro existenci samotného nároku na vrácení přeplatku vdovkského důchodu a nikoli pouze jeho jednotlivých dávek. Ve skutečnosti takový dopad nemá uvedené ustanovení v žádném jeho znění. Zákonem definovaný rozdíl dopadá toliko na definici lhůty pro zánik nároku na vrácení jednotlivých dávek. Zatímco znění platné od 1. 1. 2009 zakotvuje jedinou kratší objektivní lhůtu („pěti let ode dne výplaty dávky“), znění platné do 31. 12. 2008 určovalo tříletou subjektivní lhůtu („ode dne, kdy orgán sociálního zabezpečení tuto skutečnost zjistil“) a objektivní desetiletou lhůtu („nejpozději však uplynutím deseti let ode dne výplaty dávky“). Nárok na dávky, dospívajícví po 1. 1. 2009, proto zanikl vždy jen v jediné objektivní pětileté lhůtě ve smyslu v platném znění, počítané ode dne výplaty příslušné dávky. V nyní posuzované věci tedy bude nepochybně zachován nárok na vrácení vdovského důchodu od 11. 5. 2006, který v objektivní pětileté lhůtě nezanikl, jestliže o vrácení dávek bylo rozhodnuto 9. 5. 2011.

Ze systematických důvodů je namístě připomenout rovněž znění , jehož současná podoba je totožná se zněním platným do 31. 12. 2008: „Jestliže důchod byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, protože příjemce důchodu nesplnil některou jemu uloženou povinnost, přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo vědomě jinak způsobil, že důchod nebo jeho část byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, má plátce důchodu vůči příjemci důchodu nárok na vrácení, popřípadě náhradu nesprávně vyplacené částky.“

Stejně je tomu ve vztahu k časové platnosti se zněním § 118 odst. 2 uvedeného zákona: „Jestliže byl občanu vyplácen starobní důchod a nebyly přitom splněny podmínky stanovené zákonem o důchodovém pojištění pro výplatu tohoto důchodu, 57) má plátce důchodu vůči tomuto občanu nárok na vrácení těch vyplacených částek starobního důchodu, které nenáležely. To platí obdobně, zanikl-li nárok na vdovský nebo vdovecký důchod z důvodu uzavření nového manželství nebo nárok na sirotčí důchod z důvodu dosažení 26. roku věku.“

V případě zákpona č. se jedná o ustanovení obecné povahy, platné v případech, na které nedopadá speciální ustanovení uvedeného zákona. Jen v takových případech by bylo namístě zvažovat existenci některé z „alternativních skutkových podmínek“ tímto ustanovením zakotvených a míru zavinění žalobkyně na vzniku přeplatku vdovského důhodu. Přijetí vdovdského důchodu žalobkyní „při vědomí jeho neoprávněného vyplacení“ představuje jistě možný závěr, nicméně v kontextu posuzovasné věci ve vztahu k uvedeného zákona nadbytečný. Proto není zapotřebí se zabývat ani názorem žalobkyně, zda nepochybnou chybu stěžovatelky lze vůbec vztáhnout ke skutečnosti, že žalobkyně přijímala vdovský důchod (nikoli tedy jeho pouhou nesprávně určenou výši) i poté, kdy dobře věděla, že na to nemá zákonný nárok.

Protože , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v obsahuje speciální úpravu odpovědnosti za přeplatek na důchodu, je v daném případě nutné postupovat podle tohoto ustanovení. Při objektivní povaze nároku na vrácení těch dávek vdovského důchodu, u kterých nezaniklo právo na jejich vrácení ve smyslu ve znění platném od 1. 1. 2009, je lhostejné, zda a které z podmínek uvedeného zákona byly splněny. Důležité jistě bylo naopak splnění podmínek objektivní odpovědnosti, zakotvené ustanovením V tomto smyslu je ovšem třeba zdůraznit, že podmínka porušení právní povinnosti nemá nic společného se lhůtou k nahlášení uzavření nového manželství příjemkyní dávek, nýbrž s přijetím vdovského důchodu i v době, kdy na to neexistoval nárok, respektive dokonce v době, kdy příjemkyně „musela z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem“. O existenci škody (neprávem vyplacené dávky důchodu) a příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a škodou není pochybnosti a žádný z účastníků to ani netvrdí. Ostatně i judikatura tohoto soudu je v daném smyslu stabilizovaná, viz např. rozsudek již ze dne 30. 1. 2004, č. j. - 40: „Ustanovení zákona ČNR č. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení… zakládá objektivní odpovědnost příjemce dávky…důchodu vrátit ty vyplacené dávky…důchodu, které mu nenáležely, tj. byly mu vyplaceny, ač pro výplatu těchto dávek nebyly splněny podmínky stanovené , o důchodovém pojištění.“

Od uvedeného závěru je třeba odlišit případné nároky žalobkyně a další důsledky vyplývající ze skutečnosti, že nepochybně sama stěžovatelka se dopustila chybného jednání tím, že ve výplatě vdovského důchodu pokračovala i poté, kdy jí žalobkyně existenci zákonné překážky výplaty vdovského důchodu (uzavření nového manželství) prokazatelně oznámila. Prvý negativní dopad představuje právě omezení nároku na vrácení dávek jen na tu jejich část, která není dotčena zánikem uvedeného práva podle ustanovení

Jestliže tedy krajský soud posuzoval věc z hlediska ustanovení , postupoval chybně, neboť přehlédl objektivní povahu nároku stěžovatelky podle citovaného zákona, tedy na základě správně zjištěného skutkového stavu použil ustanovení zákona na tento případ nedopadající. Tím je založena opodstatněnost kasačního důvodu dle

Za tohoto stavu proto Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil dle věta prvá V následujícím řízení krajský soud ve věci znovu rozhodne vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu ( ) a v novém rozhodnutí rozhodne též o nákladech řízení ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. září 2013

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu