Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 Ad 22/2013 - 49

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr.

Bohuslavy Drahošové a soudců JUDr. Miroslavy Ježoviczové a JUDr Petra Indráčka

v právní věci žalobkyně F. S., zastoupené JUDr. Vladimírem Faranou, advokátem

se sídlem Orlová, Masarykova tř. 752, proti žalovanému Ministerstvu práce a

sociálních věcí ČR se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1, o žalobě proti

rozhodnutí ze dne 18.11.2011 č.j. 2011/76803-71, ve věci poskytnutí jednorázové

peněžní částky,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokáta JUDr. Vladimíra Farany se určuje částkou 2.600,-

Kč, která mu bude proplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 60-ti dnů od

právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 18.11.2011 č.j.

2011/76803-71 bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno napadené rozhodnutí

České správy sociálního zabezpečení ze dne 22.5.2011 č.j. 345 506 780/A.

Prvoinstančním rozhodnutím bylo zastaveno řízení ve věci návrhu žalobkyně na

zahájení nového řízení a vydání nového rozhodnutí podle ust. § 101 písm. b) zákona

Pokračování -2-

č. ve věci pravomocně ukončené rozhodnutím správního orgánu

prvního stupně ze dne 24.11.2004, jímž bylo rozhodnuto o žádosti žalobkyně o

poskytnutí jednorázové peněžní částky podle ust.

Žalovaný, jakožto odvolací orgán své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně

podala původní žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky po uplynutí

prekluzivní (propadné) lhůty a že žalobkyně v rámci odvolání uvedla, že si pro

nedostatek vzdělání nedokázala sehnat potřebné informace. Tento důvod žalovaný

neuznal, neboť prominout opožděné podání žádosti právní předpisy neumožňují.

Žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí podala žalobu nazvanou jako „Žádost

o vyjádření ze dne 5.11.2011“, ve které žádala o „přezkoumání jednorázové peněžní

částky podle v souladu s ust.

“ V dalším obsahu tohoto podání pak poukazuje na svoje

neuspokojivé sociální poměry. Uvedené podání žalobkyně doplnila na výzvu

Městského soudu v Praze, kterému byla její žaloba původně postoupena přípisem ze

dne 4.5.2012, v němž upřesnila, že napadá všechny výroky rozhodnutí žalovaného a

svou žalobu odůvodnila tím, že měla staré rodiče zajaté v Německu za druhé světové

války a zároveň i další příbuzné. Žalobkyně v tomto podání dále uvedla, že její

dědeček J. Ž. byl zastřelen doma a další dva synové – její strýcové byli odvezeni do

Německa. Od té doby svého dědečka a babičku, včetně strýců neviděla. Dále

žalobkyně uvedla, že během války zemřeli její rodiče a němečtí vojáci zastřelili i

strýce J. Ž. Žalobkyně se domáhala zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a

vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný se k žalobě žalobkyně vyjádřil tak, že se jednalo o opožděné podání

žádosti žalobkyně o poskytnutí jednorázové částky podle ust. § 1 odst. 3 zákona

č. , o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního

odboje za osvobození, politickým vězňů a osobám z rasových nebo náboženských

důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona

č. , o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům

československých zahraničních a spojeneckých armád v letech 1939-1945. Důvodem

zamítnutí odvolání žalobkyně byla skutečnost, že svou původní žádost o poskytnutí

této částky podala po uplynutí prekluzivní lhůty.

Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 18.11.2011

č.j. 2011/76803-71 a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího,

jakož i z připojeného správního spisu České správy sociálního zabezpečení č.j. X a

poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobkyně vycházel

krajský soud z ust. , ,

v platném znění – dále jen a v souladu s dispoziční zásadou ( věta

první ) byl vázán obsahem podané žaloby.

Z obsahu správního spisu správního orgánu prvního stupně krajský soud zjistil,

že žalobkyně uplatnila žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona

č. dne 10.11.2003. O této žádosti správní orgán prvního stupně rozhodl

rozhodnutím ze dne 24.11.2003 tak, že ji zamítl pro opožděné podání. Žádostí ze dne

18.4.2011 se žalobkyně opětovně domáhala jednorázové peněžní částky podle shora

citovaného zákona a o této žádosti bylo rozhodnuto usnesením ČSSZ ze dne

22.5.2011 tak, že se řízení podle zastavuje.

V odůvodnění tohoto usnesení správní orgán prvního stupně uvedl, že považoval

Pokračování -3-

žádost žalobkyně ze dne 18.4.2011 za žádost o zahájení nového řízení a vydání

nového rozhodnutí podle . Protože podání žalobkyně

neodůvodňovalo zahájení nového řízení a vydání nového rozhodnutí a vzhledem

k tomu, že žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky byla uplatněna až po

uplynutí zákonem stanovené lhůty, žalovaný řízení o další žádosti žalobkyně zastavil.

Podle ust. nárok na jednorázovou peněžní

částku podle § 1 odst. 3 tohoto zákona bylo nutno uplatnit písemnou žádostí

k orgánu příslušného k vydání rozhodnutí, nejpozději do 31.12.2002, jinak nárok

zaniká.

Jak shora uvedeno žalobkyně uplatnila poprvé nárok na uvedenou peněžitou

částku žádostí ze dne 10.11.2003 a tato žádost byla správnímu orgánu podle

podacího razítka doručena dne 12.11.2003. Žádost byla tedy jednoznačně podána

po uplynutí tzv. prekluzivní – propadné lhůty stanovené shora citovaným ust. § 3 odst.

2 Za této situace správnímu orgánu prvního stupně nezbylo

než žádost žalobkyně zamítnout jak učinil rozhodnutím ze dne 24.11.2003. Další

žádostí ze dne 18.4.2011 o poskytnutí téže jednorázové peněžní částky se žalobkyně

opětovně domáhala této částky, tedy zahájení nového správního řízení o téže věci.

V souladu s ust. ( ) ČSSZ jakožto

správní orgán prvního stupně řízení zastavil, neboť žádost žalobkyně

neodůvodňovala zahájení nového řízení po uplynutí prekluzivní lhůty k podání této

žádosti. Jestliže žalovaný jako odvolací orgán odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí

správního orgánu prvního stupně potvrdil, postupoval v souladu s ust. § 90 odst. 5

i se shora citovaným ust. , neboť

původní žádost žalobkyně byla skutečně podána až po uplynutí lhůty k podání této

žádosti, tedy po datu 31.12.2002. Tato lhůta je v citovaném zákonném ustanovení

pojatá jako lhůta prekluzivní či propadná, tzn. že po jejím marném uplynutí se již

nelze domáhat nároku na přiznání jednorázové peněžní částky. K tomu krajský soud

dodává, že nemá ustanovení o možnosti uvedenou lhůtu

z jakýchkoliv důvodů prominout.

Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl, přičemž rozhodl se souhlasem účastníků řízení bez jednání dle ust.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , 2 , jelikož

žalobkyně úspěch ve věci neměla a žalovaná právo na náhradu nákladů řízení ze

zákona nemá.

Ustanovenému právními zástupci žalobkyně byla přiznána odměna v rozsahu

dvou úkonů právní pomoci po 1.000,- Kč a dvou režijních paušálů po 300,- Kč

v souladu s ust. , a vyhl. č. , ve znění

pozdějších předpisů.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne

doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotovení u

Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační

stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Pokračování -4- 38Ad 22/2013

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodu uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž

směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy

mu bylo rozhodnuto doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-

li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,

vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro

výkon advokacie.

V Ostravě dne 19. září 2013

JUDr. Bohuslava Drahošová

předsedkyně senátu