Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Af 116/2010 - 48

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobce Bc. Z. M., zastoupeného JUDr. Stanislavem Lžičařem, daňovým poradcem se sídlem kanceláře 3 LSA, a.s., Holečkova 31, Praha 5, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství se sídlem Masarykova 31, Brno, o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 19.10.2010 č.j. 3670/10-1101-802540, ve věci daně z příjmů fyzických osob,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 387,- Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě (jehož působnost přešla s účinností od 1.1.2013 na žalovaného – dále jen žalovaný), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Šumperku (dále jen správce daně) ze dne 7.12.2009 č.j. 110581/09/398911807708 – dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006.

U žalobce proběhla daňová kontrola, jejímž závěrem bylo, že podle správce daně šlo v dané věci o technické zhodnocení, kdežto podle žalobce o opravu majetku. Žalobce namítá :

1) s poukazem na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem sp.zn. , že splnil svou důkazní povinnost a prokázal, že se jednalo o opravy (faktury, vyjádření pana M.), naopak správce daně nesplnil svou důkazní povinnost, když nezjistil dostatečně skutkový stav před a po stavebním zásahu;

2) že v rozhodnutí žalovaného nebyl přesně vymezen majetek, kterého se zásah týkal. Ust. , o daních z příjmů, v rozhodujícím znění (dále jen ZDP), se váže k majetku jako celku – pokud byl zásah u prodejny jen do její části, je otázkou, zda se změnilo využití majetku jako celku.

Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. K jednotlivým žalobním bodům uvádí:

1) žalobce neunesl důkazní břemeno. Bylo povinností žalobce, nikoli správce daně, aby prokázal stav nemovitosti před zahájením stavebních úprav ;

2) ve skutečnosti to byl žalobce, kdo deklaroval vymezení stavebních zásahů.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen ) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z obsahu správních spisů soud zjistil, že žalobci byly v roce 2005 povoleny stavební úpravy objektu „masny“ pro zřízení víceúčelového domu s prodejnou šroubů. Kolaudačním rozhodnutím z roku 2006 bylo povoleno užívání víceúčelového domu s prodejnou průmyslového a spotřebního zboží. Při daňové kontrole žalobce uvedl, že posledním známým uživatelem budovy před ním byl Masný průmysl Šumperk, jednalo se o objekt s kancelářemi a jídelnou pro zaměstnance. Žalobce předložil písemné vyjádření J. M. o tom, že jídelna byla využívána současně jako prodejna masných výrobků. Správce daně získal od stavebního úřadu technickou dokumentaci prací žalobce i původní dokumentaci objektu : v roce 1889 šlo o rodinnou vilku, v době Masného průmyslu tam byly kanceláře, sklady, místnost ředitele, laboratoř a jídelna. Žalobce instaloval – zcela nově – vstup do prodejny (prosklené automaticky otvíratelné dveře), místo oken výklady, ze dvora nově lamelová vrata, přizpůsobil rozvody plynu, tepla, elektřiny. Správce vyslechl za účasti zástupce žalobce 2 svědkyně – bývalou sekretářku a bývalou hlavní účetní Masného průmyslu. Obě svědkyně shodně uvedly, že v jídelně se prodávalo maso jen zaměstnancům, na jméno, nikdo cizí nesměl přes vrátnici, nemohlo dojít k výdeji někomu cizímu. Také ze sdělení krajské veterinární správy vyplynulo, že nemá informace o tom, že by kdykoli před rokem 2005 byla v budově prodejna masných výrobků sloužící veřejnosti. Správce daně provedl místní šetření, ve spise je fotodokumentace stavu po zásahu i fotografie doložené žalobcem ke stavu před zásahem. Kromě prodejny šlo dále o parkovací plochu. Žalobce tvrdil, že se vždy jednalo o zpevněnou plochu využívanou k parkování nebo jako přístup k objektu a že žalobce jen obnovoval jeho kvalitu. Správce daně zjistil, že dříve tam nebylo parkoviště, ale vrátnice, přístřešek na kola a zeleň. Správce daně získal doklady od dodavatele zpevněných ploch Ing. J., podle nichž byly žalobci účtovány mj. výkopové práce bagrem a odvážení zeminy v rozsahu 13 jízd vozidlem Tatra. Z fotodokumentace je patrno, že na místě je nyní parkoviště se zámkovou dlažbou.

Krajský soud nezpochybňuje žalobcem zmiňovaný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem sp.zn. , ale uvádí, že v něm se jednalo o skutkově (a tudíž i právně) odlišnou situaci, kdy správní orgány nehodnotily veškeré důkazy předložené daňovým subjektem. Krajský soud považuje za mnohem přiléhavější pro nyní posuzovaný případ rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) č.j. -57, podle jehož závěrů je povinností daňového subjektu prokázat, že se jednalo o opravu a nikoli o technické zhodnocení, tedy prokázat, jaký byl stav objektu před a po provedení stavebních prací. Teprve pokud daňový subjekt splní tuto povinnost, může dojít k přenosu důkazního břemene na správce daně – teprve potom by správce daně prokazoval oprávněnost svých pochybností o správnosti údajů daňového subjektu.

V daném případě správce daně shromáždil v řízení dostatek podkladů pro závěr, že se jednalo o technické zhodnocení, nikoli o prostou opravu majetku žalobce. Především byl vyjasněn stav budovy v době před započetím úprav, a to pomocí zejména písemných dokladů od stavebního úřadu a výslechem svědkyň – bývalých pracovnic Masného průmyslu. Bylo jednoznačně vyvráceno tvrzení žalobce o tom, že budova sloužila i dříve jako prodejna, resp. písemné vyjádření J. M. bylo korigováno a vysvětleno pomocí dvou pamětnic tehdejších poměrů. Pokud se v budově uskutečňoval prodej masa, jednalo se pouze o vnitropodnikovou, doplňkovou záležitost, bez přístupu veřejnosti, budova měla kancelářský charakter. Následné úpravy provedené žalobcem tento charakter zcela změnily : budova se otevřela veřejnosti a proměnila v prodejnu s charakteristickými znaky (výkladní skříně, automaticky otvíratelný vstup). Stejně tak je změna kvality i parametrů patrna u přilehlé plochy, která byla vybagrována do hloubky a přeměněna v parkovací plochu se zámkovou dlažbou. Soud se proto ztotožňuje s rozsáhlou, precizní a přiléhavou argumentací žalovaného v odůvodnění napadeného rozhodnutí a pro stručnost na ni dále odkazuje. Žalobní námitka 1) je tedy nedůvodná.

Z obsahu správních spisů soud dále zjistil, že v celém průběhu daňové kontroly, ve zprávě o kontrole a taktéž v napadeném rozhodnutí je majetek, jehož se týkal stavební zásah, dostatečně konkretizován, a to jak tvrzeními žalobce, tak i vyplývá z podkladů shromážděných správcem daně, zejména z písemností stavebního úřadu. K této problematice považuje soud za vhodné zmínit také rozsudek NSS č.j. -39, z něhož vyplývá, že pro určení, zda došlo k rekonstrukci majetku, je třeba posoudit změnu technických parametrů ve vztahu k celku, nemusí však dojít ke změně technických parametrů u 100% daného majetku. Změna technických parametrů musí ovšem představovat dostatečně závažný zásah do majetku. Podle krajského soudu, jak již bylo uvedeno výše u 1) žalobní námitky, se v případě žalobce jedná o dostatečně závažný zásah do majetku, jímž se změnilo využití majetku jako celku. Žalobní námitka 2) je také nedůvodná.

Soud proto žalobu v souladu s zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , když žalovaný byl v řízení plně procesně úspěšný a vzniklo mu tak vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalovaného tvoří jízdné vlakem a místní hromadnou dopravou z Brna do Ostravy a zpět ve výši 321,- Kč a stravné ve výši 66,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě a , týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. , , ), uložil soud žalobci povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 25. září 2013

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu