Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Ad 9/2012 - 42

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve

věci žalobce: Z. R. , zastoupeného JUDr. Michalem Hruškou, advokátem se sídlem

v Trutnově, Svatojánské nám. 47, proti žalovanému: ředitel Krajského ředitelství

policie Královéhradeckého kraje, se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí

810, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ve věcech služebního poměru ze

dne 24. dubna 2012, číslo: ŘŘ-141/2012, t a k t o :

I. Rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Královéhradeckého

kraje ve věcech služebního poměru ze dne 24. dubna 2012, číslo: ŘŘ-

141/2012, se z r u š u j e a věc se tomuto správnímu orgánu

v r a c í k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci do osmi dnů ode dne právní

moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 14.180,-- Kč

do rukou JUDr. Michala Hrušky, advokáta se sídlem v Trutnově,

Svatojanské nám. 47.

pokračování 30Ad 9/2012

-2-

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 24. dubna 2012, číslo: ŘŘ-

141/2012, žalovaný zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí ředitele Policie České

republiky, okresního ředitelství Trutnov ze dne 28. února 2007, č. OŘTU-86/2007, a

toto potvrdil. Tímto prvoinstančním rozhodnutím byl zamítnut návrh žalobce na

obnovu řízení podle , o služebním

poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v platném znění (dále jen „nový služební

zákon“), a to ve věci rozhodnutí o jeho propuštění ze služebního poměru příslušníka

Policie České republiky podle § 106 odst. 1 písm. d) a § 108 odst. 3 zákona

č. , o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, v platném

znění (dále jen „starý služební zákon“). To vycházelo z premisy, že propuštění

žalobce ze služebního poměru (rozhodnutím ředitele Policie České republiky,

okresního ředitelství Trutnov ze dne 16. 8. 2006, číslo: OŘTU-574/2006) nezáviselo

na posouzení předběžné otázky, o níž bylo následně příslušným orgánem

rozhodnuto jinak, konkrétně na tom, zda byl či nebyl žalobce uznán vinným ze

spáchání za vinu mu kladenému trestného činu. Žalobce napadl rozhodnutí

žalovaného ze dne 24. dubna 2012, číslo: ŘŘ-141/2012, včas podanou žalobou,

kterou odůvodnil v podstatě následujícím způsobem.

I. Obsah žaloby

Žalobce předně konstatoval, že dne 5. 2. 2007 podal u Policie České republiky

(dále jen „PČR“), okresního ředitelství Trutnov, návrh (datovaný dnem 30. 1. 2007)

na přezkoumání a zrušení rozhodnutí ředitele PČR, okresního ředitelství Trutnov, ve

věcech služebního poměru ze dne 16. 8. 2006, na základě kterého byl žalobce

k tomuto dni byl propuštěn ze služebního poměru příslušníka PČR. Odůvodnil jej tím,

že byl propuštěn proto, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky

trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst policie. Správní orgán tedy jako

předběžnou otázku posuzoval to, zda jednání žalobce mělo či nemělo znaky

trestného činu, a uzavřel, že znaky trestné činu jednání mělo. Příslušný státní

zástupce však v řízení vedeném proti žalobci pod sp. zn. 1 SZN 1431/2006-8

uzavřel, že jednání znaky trestného činu nemělo a věc postoupil k vyřízení

přestupkové komisi Městského úřadu Trutnov.

Po pravomocném skončení řízení tedy vyšlo najevo, že jednání, na základě

něhož byl propuštěn ze služebního poměru, nemělo znaky trestného činu. Z toho

žalobce dovozoval, že jsou dány mimořádně závažné okolnosti odůvodňující zrušení

pravomocného rozhodnutí o jeho propuštění ze služebního poměru podle ustanovení

§ 135 odst. 1 starého služebního zákona či odůvodňující povolení obnovy řízení

podle ustanovení § 192 odst. 1 písm. b) nového služebního zákona.

Návrh byl posouzen příslušným služebním funkcionářem jako návrh na povolení

obnovy řízení a byl zamítnut s tím, že ze spisového materiálu Okresního státního

zastupitelství v Hradci Králové je patrno, že o skutku žalobce bylo rozhodováno

pouze z hlediska materiálního znaku trestného činu, tj. z hlediska stupně

pokračování 30Ad 9/2012

-3-

nebezpečnosti činu pro společnost. Naplnění formálního znaku trestného činu podle

názoru služebního funkcionáře nebylo zpochybněno, a proto bylo propuštění ze

služebního poměru oprávněné. Žalobce tento názor nesdílel, a proto se proti tomuto

rozhodnutí odvolal. V odvolání poukazoval v podstatě na to, že ustanovení § 106

odst. 1 písm. d) starého služebního zákona, na základě něhož byl propuštěn ze

služebního poměru, nerozlišuje materiální či formální stránku trestného činu, a proto

že je nepochybně nutné je vykládat tak, že oba tyto znaky trestného činu musí být

naplněny současně. Jestliže jeden z těchto znaků chybí, o trestný čin se nejedná.

O odvolání žalobce rozhodl žalovaný poprvé rozhodnutím ze dne 21. 5. 2007,

čj.: 779/2007, tak, že je zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil, a to prakticky ze

stejných důvodů. Rovněž totiž vycházel z toho, že pojem „znaky trestného činu“,

uváděný v příslušném ustanovení služebního zákona o důvodech propuštění ze

služebního poměru, je třeba vykládat tak, že služební zákon má na mysli pouze

formální znak trestného činu, nikoli materiální znak trestného činu, tj. nebezpečnost

činu pro společnost. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce správní žalobu, o níž

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl rozsudkem ze dne 31. 10. 2007, č.j. 30 Ca

88/2007-27, tak, že rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V

tomto rozhodnutí Krajský soud v Hradci Králové dospěl k závěru, že o předběžné

otázce bylo příslušným orgánem rozhodnuto jinak a podmínky k obnově řízení dle §

192 odst. 1 písm. b) služebního zákona tak byly dány. Tento svůj právní názor

Krajský soud v Hradci Králové označil jako závazný pro další průběh řízení.

Žalovaný se však závazným právním názorem Krajského soudu v Hradci

Králové neřídil a o odvolání žalobce znovu rozhodl rozhodnutím ze dne 25. 3. 2008

číslo 138 tak, že vyhověl odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele PČR okresního

ředitelství Trutnov, ve věcech služebního poměru ze dne 28. 2.2007 číslo: OŘTU-

86/2007, a napadené rozhodnutí zrušil. Dne 28. 11. 2008 pak tentýž orgán

rozhodnutím č.j. PVC-2037/ČJ-KR-2007, rozhodnutí uvedené v předchozí větě

doplnil o výrok o zastavení řízení. V těchto rozhodnutích dospěl žalovaný k názoru,

že podání žalobce ze dne 30. 1. 2007 nelze považovat za návrh na povolení obnovy

řízení, ale za návrh na přezkoumání rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podal

žalobce další správní žalobu, o níž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl rozsudkem

ze dne 25. 8. 2009, č.j. -24, tak, že rozhodnutí žalovaného zrušil a věc

mu vrátil k dalšímu řízení. V tomto rozhodnutí Krajský soud v Hradci Králové opět

dospěl k závěru, že o předběžné otázce bylo příslušným orgánem rozhodnuto jinak a

podmínky k obnově řízení dle § 192 odst. 1 písm. b) nového služebního zákona tak

byly dány. Tento právní názor byl závazný pro další průběh řízení. Uvedený rozsudek

Krajského soudu v Hradci Králové byl sice zrušen rozsudkem Nejvyššího správního

soudu ze dne 4. 3. 2010, č.j. -53, ale Nejvyšší správní soud v něm

zkoumal pouze otázku včasnosti podané žaloby. Názor na charakter původního

návrhu (zejména posouzení zda byly dány podmínky pro obnovu řízení) zůstal

nedotčen. Zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2008, číslo: 138, poté

žalobce dosáhl cestou návrhu na přezkoumání pravomocného rozhodnutí, kterému

vyhověl ministr vnitra svým rozhodnutím ze dne 29. 8. 2011, č. 225/2011. Po jeho

vydání byl žalovaný znovu povinen rozhodnout o odvolání žalobce proti rozhodnutí

ředitele PČR okresního ředitelství Trutnov, ve věcech služebního poměru, ze dne 28.

pokračování 30Ad 9/2012

-4-

2. 2007, číslo: OŘTU-86/2007.

Žalovaný tak učinil svým rozhodnutím ze dne 24. 4. 2012, číslo: ŘŘ-141/2012,

kterým znovu zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele PČR, okresního

ředitelství Trutnov, ve věcech služebního poměru ze dne 28. 2. 2007, číslo: OŘTU-

86/2007, a napadené rozhodnutí potvrdil. Právě toto rozhodnutí žalovaného je

předmětem podané správní žaloby. Žalovaný v něm dospěl k závěru, že rozhodnutí

služebního funkcionáře ze dne 16. 8. 2006, číslo: OŘTU-574/2006, nezáviselo na

posouzení předběžné otázky, o níž bylo příslušným orgánem rozhodnuto jinak, a

proto že podmínky pro povolení řízení nebyly dány. Argumentací žalovaného žalobce

nepovažuje za správnou především proto, že Krajský soud v Hradci Králové již

dvakrát vyslovil závazný právní názor, že o předběžné otázce bylo příslušným

orgánem rozhodnuto jinak a podmínky k obnově řízení dle § 192 odst. 1 písm. b)

nového služebního zákona tak byly dány. K tomu žalobce dodal, že žalovaný

postupoval protiprávně, když se odchýlil od již dvakrát vysloveného závazného

právního názoru.

Pokud pak žalovaný v rozhodnutí poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího

správního soudu ze dne 28. 4. 2010, č.j. -140, jde podle žalobce o

odkaz nepřípadný, protože se v něm řešila zcela jiná situace, kdy stěžovatel

zpochybňoval vůbec možnost správního orgánu posuzovat naplnění znaků trestného

činu. Tuto možnost žalobce nezpochybňuje, tvrdí však, že pokud se v pozdějším

řízení prokázalo, že jednání propuštěného nenaplnilo všechny znaky trestného činu,

je dán důvod pro povolení obnovy řízení. Závěrem zdůraznil, že k tomu, aby policista

mohl být ze služebního poměru propuštěn, musí jeho jednání mj. naplňovat i všechny

znaky trestného činu. Před vydáním rozhodnutí se tedy služební funkcionář musel

touto otázkou zabývat jako otázkou předběžnou. V daném případě si služební

funkcionář tuto otázku jako předběžnou nepochybně posoudil a dovodil, že jednání

naplňuje znaky trestného činu. Protože bylo později o této otázce rozhodnuto

příslušným orgánem jinak, je dán důvod pro povolení obnovy řízení.

Vzhledem k výše uvedenému žalobce navrhoval, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

II. Vyjádření žalovaného k žalobě

Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 11. 6. 2012. V něm v podstatě

setrval na stěžejním závěru, z něhož žalované rozhodnutí vychází, a to, že

rozhodnutí o propuštění žalobce ze služebního poměru nezáviselo na posouzení

předběžné otázky, o níž bylo příslušným orgánem rozhodnuto jinak. Přitom žalobce

svůj návrh na povolení obnovy řízení odůvodňuje novou okolností, která nastala po

pravomocném ukončení řízení ve věcech služebního poměru a kterou je skutečnost,

že státní zástupce v trestním řízení proti němu vedeném pod sp. zn. 1 SZN

1431/2006-8 uzavřel, že stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání

„nedosahuje trestného činu“, a věc odevzdal k vyřízení přestupkové komisi

Městského úřadu v Trutnově (sp.zn. SPR-IV/77/07-To).

pokračování 30Ad 9/2012

-5-

Důvodem rozhodnutí o propuštění bylo jednání žalobce, který se svým bratrem

Jiřím navštívili dne 23. června 2006 kolem 01.00 hod. hernu „Skála“ v Horské ulici v

Trutnově, kde s dalšími osobami popíjeli alkoholické nápoje. Později žalobce usnul u

stolu. Při řešení této situace obsluhou herny vyvolal konflikt a při potyčce, která se

nato strhla, se prohlásil za příslušníka Policie České republiky. Po příjezdu policejní

výjezdové skupiny okresního ředitelství Trutnov se choval nadále nevhodně na místě

veřejnosti přístupném, slovně napadal příslušníky hlídky Policie České republiky,

obvodního oddělení Trutnov i členy výjezdové skupiny a v takovém jednání

pokračoval i na služebně.

Z popisu chování žalobce vyplynulo, že nemá dostatek kázně, etiky a

morálních zásad, potřebných k výkonu povolání příslušníka Policie České republiky,

neboť na místě veřejnosti přístupném a na veřejnosti se dopustil hrubé neslušnosti a

výtržnosti a urážel příslušníky Policie České republiky v době, kdy vykonávali službu,

za přítomnosti jiných osob a choval se vůči nim neslušně.

Tímto jednáním žalobce byla naplněna skutková podstata porušení služební

přísahy zavrženíhodným jednáním, které má znaky trestného činu (§ 202 odst. 1

trestního zákona) a je způsobilé ohrozit dobrou pověst policie ve smyslu ustanovení

, o služebním poměru příslušníků

Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Jednání žalobce bylo

prokázáno listinnými důkazy.

V uvedeném jednání žalobce neshledalo Okresní státní zastupitelství v Hradci

Králové požadovaný stupeň společenské nebezpečnosti odůvodňující trestný čin

výtržnictví dle § 202 odst. 1 trestního zákona a věc pod č. j 1 SZN 1431/2006-8 dle

§ 159a odst. 1 písm. a) trestního řádu dne 20. 12. 2006 odevzdalo k projednání

přestupku správnímu odboru Městského úřadu Trutnov. Poté žalovaný shrnul

dosavadní průběh řízení v dané věci, a to jak před policejními orgány, tak soudy.

Zmínil rozhodnutí PČR, ředitele okresního ředitelství Trutnov ze dne 28. 2. 2007 č.

OŘTU-86/2007, jímž byl zamítnut návrh žalobce na obnovu řízení, v němž bylo

vydáno rozhodnutí o propuštění žalobce ze služebního poměru, odvolání proti němu,

jakož i rozhodnutí ředitele Policie České republiky, správy Východočeského kraje ze

dne 21. 5. 2007, č. 779, kterým bylo odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele

okresního ředitelství ze dne 28. 2. 2007, č. OŘTU-86/2007, zamítnuto a toto

potvrzeno. Krajský soud v Hradci Králové ale rozsudkem ze dne 31. října 2007, č.j.

-27, rozhodnutí ředitele Policie České republiky, správy

Východočeského kraje ze dne 21. 5. 2007, č. 779, zrušil a věc žalovanému vrátil

k dalšímu řízení s právním názorem, že „bylo na správním orgánu, aby při

rozhodování o žádosti žalovaného posoudil, zda příslušný orgán, v tomto případě

Okresní státní zastupitelství v Hradci Králové, rozhodl o předběžné otázce jinak, než

služební funkcionář. Správní orgány drží stanovisko, že jinak rozhodnuto nebylo.

Krajský soud je přesvědčen o opaku. Není třeba podrobně rozebírat rozdílnosti

skutkových podstat trestného činu výtržnictví dle § 202 tr. zákona a přestupku proti

občanskému soužití dle ustanovení o přestupcích. I po

formální stránce jde o odlišné znaky závadného jednání, a je proto nutno uzavřít, že

pokračování 30Ad 9/2012

-6-

o předběžné otázce bylo příslušným orgánem rozhodnuto jinak a podmínky k obnově řízení dle § 192 odst. 1 písm. b) služebního zákona tak byly dány“.

Poté žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele okresního

ředitelství Trutnov ze dne 28. 2. 2007, č. OŘTU-86/2007, znovu, a to rozhodnutím ze

dne 25. března 2008, č. 138, jímž je zrušil a řízení zastavil. Nikoliv však proto, že by

shledal důvodným návrh žalobce ze dne 30. 1. 2007, coby žádost o povolení obnovy

řízení podle § 192 odst. 1 písm. b) služebního zákona, neboť rozhodnutí služebního

funkcionáře o propuštění žalobce ze služebního poměru dle § 106 odst. 1 písm. d)

starého služebního zákona nezáviselo na posouzení předběžné otázky a důvodem

propuštění ze služebního poměru rovněž nebylo spáchání trestného činu. Opravným

usnesením ze dne 28. 11. 2008 č. j. PVC-2037/ČJ-KR-2007, byla provedena oprava

rozhodnutí žalovaného ze 25. března 2008, č. 138, tak, že byl doplněn jeho výrok o

slova „a řízení se zastavuje“. Obě tato „rozhodnutí“ napadl žalobce u Krajského

soudu v Hradci Králové žalobou ze dne 21. 1. 2009.

Krajský soud rozsudkem ze dne 25. srpna 2009, č. j. -24, zrušil

pravomocné rozhodnutí žalovaného ze dne 25. března 2008, č. 138/2008, ve znění

opravného rozhodnutí ze dne 28. listopadu 2008, č. j. PVC-2037/ČJ-KR-2007, a věc

mu vrátil k dalšímu řízení. Rozhodným pro počítání zákonné lhůty pro podání správní

žaloby měl krajský soud okamžik, kdy byl žalobce v úplnosti seznámen s výrokem

rozhodnutí o odvolání, tj. okamžik doručení opravného usnesení.

Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalovaný kasační stížnost, na

jejímž základě Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 4. 3. 2010, č.j. 3 Ads

112/2009-53, rozsudek krajského soudu zrušil a žalobu proti rozhodnutí ředitele

PČR, správy Východočeského kraje ze dne 25. 3. 2008, č. 138, ve znění rozhodnutí

ze dne 28. 11. 2008, PVC-2037/ČJ-KR-2007, odmítl. Mimo jiné v něm uvedl, že:

„Další kasační námitky žalovaného směřovaly jednak k posouzení charakteru

prvotního žalobcova podání ze dne 30. 1. 2007, jednak k meritu věci, totiž

k posouzení důvodů pro obnovu řízení podle § 192 odst. 1 písm. b) služebního

zákona. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu

v Hradci Králové zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud

přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uplatněných stížnostních bodů a po

posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.“ A žalovaný

pokračoval s tím, že:

„Stížnostní body Nejvyšší správní soud vypočítává v odůvodnění rozsudku takto:

- stěžovatel nesouhlasí s názorem krajského soudu, podle něhož je opravné

usnesení (č. j. PVC-2037/ČJ-KR-2007) nezákonné,

- další kasační námitky směřují k posouzení charakteru žalobcova podání ze dne

30.1.2007 a

- námitky směřující k meritu věci, totiž k posouzení důvodů pro obnovu řízení podle

§ 192 odst. 1 písm. b) služebního zákona.“

pokračování 30Ad 9/2012

-7-

Nejvyšší správní soud se tedy podle žalobce neomezil pouze na posouzení

způsobu provedené opravy rozhodnutí a v souvislostí s tím na otázku včasnosti

podané správní žaloby proti rozhodnutí ředitele PČR, správy Východočeského kraje

ze dne 25. 3. 2008, č. 138, ve znění rozhodnutí ze dne 28. 11. 2008, PVC-2037/ČJ-

KR-2007, ale provedl přezkum v rozsahu stížnostních bodů, tj. včetně posouzení

charakteru podání navrhovatele ze dne 30. 1. 2007, tak i důvodů pro obnovu řízení

dle § 192 odst. 1 písm. b) služebního zákona.

Dne 28. 4. 2010 podal žalobce na základě rozsudku Nejvyššího správního

soudu žádost o přezkum rozhodnutí ředitele PČR, správy Východočeského kraje ze

dne 25. 3. 2008, č. 138, ve znění rozhodnutí ze dne 28. 11. 2008, PVC-2037/ČJ-KR-

2007, ministru vnitra. Ten je rozhodnutím ze dne 29. 8. 2011, č. j. 2037/ČJ-KR-2007,

zrušil a věc vrátil žalovanému k novému rozhodnutí, tj. do stádia odvolacího řízení

proti rozhodnutí PČR, ředitele okresního ředitelství Trutnov ze dne 28. 2. 2007 č.

OŘTU-86/2007, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o obnovu řízení. Žalovaný o ní

rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím.

Podle žalovaného rozhodnutí o propuštění žalobce ze služebního poměru

podle § 106 odst. 1 písm. d) a § 108 odst. 3 starého služebního zákona nezáviselo

na posouzení předběžné otázky, o níž bylo příslušným orgánem rozhodnuto jinak.

Konstatoval, že služebním funkcionářem v prvním stupni byla skutková zjištění

právně hodnocena z pohledu naplnění důvodů pro propuštění dle § 106 odst. 1 písm.

d) starého služebního zákona, tj. porušení služební přísahy zavrženíhodným

jednáním, kdy zavrženíhodné jednání je v citovaném ustanovení blíže definováno

jako jednání mající znaky trestného činu, které je dále způsobilé ohrozit dobrou

pověst policie. Zda jednání žalobce mělo „znaky trestného činu“, posuzoval služební

funkcionář v souladu s ustanovením § 3 trestního zákona. Nezkoumal předběžnou

otázku, zda porušením služební přísahy zavrženíhodným jednáním, se dopustil

trestného činu, neboli naplnil všechny znaky trestného činu včetně materiálního

znaku společenské nebezpečnosti, které je způsobilé ohrozit dobrou pověst policie.

Služební funkcionář zkoumal, zda došlo k porušení služební přísahy tím, že se

dopustil zavrženíhodného jednání (jednání žalobce dne 23. června 2006 v době cca

od 01.00 do 05.37 hod. v herně Skála v ulici Horské v Trutnově, před hernou a

posléze v prostoru policejní služebny), zda jednání žalobce má (mělo) ve formálním

smyslu znaky trestného činu (jednání vykazovalo znaky trestného činu výtržnictví

podle § 202 odst. 1 trestního zákona – „Kdo se dopustí veřejně nebo na místě

veřejnosti přístupném neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného,

hanobí historickou nebo kulturní památku atd.“) a zda je (bylo) způsobilé ohrozit

dobrou pověst policie.

Služební funkcionář neposuzoval stupeň nebezpečnosti pro společnost, ale

zda šlo o porušení služebního slibu zavrženíhodným jednáním, které má znaky

trestného činu, avšak nutně nakonec nemusí být podle stupně nebezpečnosti pro

společnost trestným činem, ale přestupkem nebo jiným správním deliktem. Na

podporu uvedeného cituje z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9.

2007, č. j. -94, následující:

pokračování 30Ad 9/2012

-8-

„správní orgán sice nemusí vyčkat rozhodnutí o tom, zda bude jednání policisty

shledáno přestupkem či trestným činem (to by mohlo vést k marnému uplynutí krátké

zákonem stanovené lhůty pro propuštění ze služebního poměru), ale nepochybně

musí ale zjistit skutečný stav věci a pouze na základě skutečného stavu věci může

policistu propustit ze služebního poměru. V takovém případě není podstatné, zda

bude později rozhodnuto, že jednání policisty současně nenaplnilo skutkovou

podstatu trestného činu nebo přestupku. Je-li však v trestní věci či ve věci přestupku

vydáno rozhodnutí, ze kterého plyne, že nelze prokázat, že se policista dopustil

jednání, pro které byl propuštěn, musí soud svým rozhodnutím odstranit rozpor mezi

přezkoumávaným rozhodnutím a rozhodnutím, kterým je vázán, případně, z něhož

vychází.“

Takovou námitku však žalobce v podání ze dne 30. 1. 2007, ani v

posuzovaném odvolání, neuplatnil a takovému závěru nesvědčí podle žalovaného

ani skutková zjištění státního zástupce, na jehož rozhodnutí v trestní věci se žalobce

odkazuje.

Žalovaný má za to, že v řízení o propuštění odvolatele ze služebního poměru

dle § 106 odst. 1 písm. d) starého služebního zákona a rozhodnutí v něm nezáviselo

na posouzení předběžné otázky. Otázku, zda předmětné jednání má znaky trestného

činu, nelze považovat za otázku předběžnou. Takovou by nepochybně byla otázka,

zda jednání policisty je trestným činem, tedy má znaky trestného činu jak v rozsahu

znaků formálních, tak i znaku materiálního, kdy k rozhodnutí o takové otázce je

příslušný jiný orgán, tj. orgán v trestním řízení, a služební funkcionář si o ní nemůže

učinit úsudek a je povinen vyčkat výsledků trestního řízení. V rozhodnutí státního

zástupce v trestní věci proto žalovaný nespatřuje rozhodnutí o předběžné otázce

příslušným orgánem, na jejímž posouzení by záviselo rozhodnutí služebního

funkcionáře v řízení o propuštění. Je toho názoru, že nebyl naplněn zákonný důvod

pro obnovu řízení dle § 192 odst. 1 písm. b) nového služebního zákona, protože

v předmětném řízení o propuštění nebylo rozhodnutí služebního funkcionáře ve věci

samé závislé na posouzení předběžné otázky. Služební funkcionář si nečinil

předběžně úsudek o otázce, k jejímuž rozhodnutí by byl příslušný jiný orgán.

Vzhledem k tomu navrhoval žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

III. Posouzení žaloby krajským soudem

K projednání žaloby nařídil krajský soud na den 20. 9. 2013 jednání. Účastníci

řízení při něm setrvali na svých dosavadních stanoviscích (viz shora). Poté krajský

soud přezkoumal žalované rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu

prvního, , v platném znění (dále jen

„ “), přičemž dospěl k následujícím zjištěním a právním závěrům.

Krajský soud se předně neztotožnil se žalovaným v tom, že by se již Nejvyšší

správní soud v rozsudku ze dne 4. března 2010, č.j. -53, zabýval

otázkami týkajícími se věcného posouzení důvodů pro obnovu řízení podle § 192

odst. 1 písm. b) nového služebního zákona, jak zmiňuje ve vyjádření k žalobě.

pokračování 30Ad 9/2012

-9-

Z odůvodnění tohoto rozsudku (viz jeho čl. 56 a 57) je totiž zřejmé, že se skutečně

omezil jen na otázku včasnosti tehdy podané správní žaloby proti rozhodnutí ředitele

PČR, správy Východočeského kraje ze dne 25. 3. 2008, č. 138, ve znění rozhodnutí

ze dne 28. 11. 2008, PVC-2037/ČJ-KR-2007. Pokud by totiž provedl jeho přezkum

v rozsahu stížních bodů, jak je vypočítává žalovaný na straně čtvrté dole svého

vyjádření k žalobě, pak by své závěry o nich také rozvedl. To však neučinil, neboť

toho nebylo vůbec třeba, když shledal žalobu proti rozhodnutí ředitele PČR, správy

Východočeského kraje ze dne 25. 3. 2008, č. 138, opožděnou. Právě s ohledem na

tuto skutečnost byly úvahy o dalších bodech kasační stížnosti bezpředmětné a

Nejvyšší správní soud je také v citovaném rozsudku nepochybně z těchto důvodů

nečinil. Respektive nezabýval se ani jedním z možných důvodů obnovy řízení podle

§ 192 odst. 1 nového služebního zákona. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani

okolnost, že ještě před závěrem o opožděnosti žaloby vedoucím ho k rozhodnutí

zmínil všechny námitky z kasační stížnosti, což je zcela standardní postup tvorby

odůvodnění rozsudku. Citaci, že přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu

uplatněných stížních bodů, je proto třeba vnímat tak, že tak učinil pouze částečně a

zároveň v rozsahu plně dostačujícím pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Žalobce byl v přezkoumávané věci propuštěn ze služebního poměru z důvodu

stanoveného v § 106 odst. 1 písm. d) starého služebního zákona, když ředitel PČR

okresního ředitelství Trutnov shledal, že „porušil služební přísahu tím, že se dopustil

zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit

dobrou pověst policie“. Po vyhodnocení skutkového stavu věci totiž dospěl k závěru,

že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu výtržnictví

podle § 202 odst. 1 tr. zákona (viz strana čtvrtá, druhý odstavec zdola rozhodnutí

ředitele Policie České republiky, okresního ředitelství Trutnov ze dne 16. 8. 2006,

číslo: OŘTU-574/2006). K tomuto předpokladu propuštění ze služebního poměru,

jednání majícího znaky trestného činu, se pak uvedený správní orgán vrátil ještě na

straně šesté citovaného rozhodnutí ve druhé větě shora, která zní: „Výše popsaným

jednáním nstržm. Z. R. byla naplněna skutková podstata porušení služební přísahy

zavrženíhodným jednáním, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit

dobrou pověst policie ve smyslu ustanovení § 106 odst. 1 písm. d) služebního

zákona.“ Žádné další úvahy, závěry či stanoviska k uvedenému předpokladu

propuštění ze služebního poměru v souvislosti se zákonem požadovanými „znaky

trestného činu“ neuvedl. Tedy vůbec nerozlišoval ani mezi formálními či materiálními

znaky trestného činu, jak to činí policejní orgány zúčastněné na řízení v rámci

požadované obnovy řízení, respektive v důvodech jejího nepovolení. Těmito

otázkami se nezabýval ani žalovaný v rozhodnutí ze dne 13. listopadu 2006, číslo:

1406, jímž bylo žalobcovo odvolání proti rozhodnutí o propuštění ze služebního

poměru zamítnuto a rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu potvrzeno.

Žalovaný v něm k uvedené otázce totiž pouze konstatoval, že shodně se služebním

funkcionářem prvoinstančního řízení dospěl k závěru, že okolnosti případu důvodně

nasvědčují tomu, že žalobcovým jednáním byla naplněna skutková podstata

trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona a že „bylo odvolateli

prokázáno porušení služební přísahy zavrženíhodným jednáním, které má znaky

trestného činu a je způsobilé ohrozit dobré jméno policie.“ Více k této otázce

nezmínil.

pokračování 30Ad 9/2012

-10-

Z uvedeného je tak zřejmé, že ani jeden z policejních orgánů řádným

způsobem nepoměřil svá skutková zjištění a závěry o tom, že žalobce porušil

zavrženíhodným jednáním přísahu způsobem, který byl schopný ohrozit dobrou

pověst policie, se znaky trestného činu výtržnictví. Jde o procesní pochybení, které

samo o sobě důvodem obnovy být sice nemůže, nicméně i tato nedostatečná úvaha,

východisko, vedla k závěru, že jednání žalobce znaky trestného činu výtržnictví mělo.

Tento důkaz, vzniklý na základě správního uvážení policejních orgánů, byl také

stěžejním pro rozhodnutí o propuštění žalobce ze služebního poměru.

Krajský soud jistě rozumí tomu, že příslušný služební funkcionář rozhoduje o

propuštění příslušníka ze služebního poměru v drtivé většině případů za situace, kdy

není soudem o vině dotčeného příslušníka pravomocně rozhodnuto, tedy není

postaveno najisto, zda jednání, pro které je ze služebního poměru propouštěn, je

trestným činem či nikoliv. O tom, zda byl spáchán trestný čin a kdo za něj odpovídá si

pak služební funkcionář nemůže učinit ani úsudek (§ 180 odst. 5 věta předposlední

služebního zákona). Jen soud je totiž oprávněn rozhodnout o vině a trestu za trestné

činy ( d). Jen v trestním řízení lze nalézt,

zda se příslušník dopustil trestného činu. Výlučně v trestním řízení jsou příslušníkovi

garantována všechna práva, která mu dávají dostatečný prostor pro prokázání

neviny.

Je tedy na služebním funkcionáři, aby na základě provedeného důkazního

řízení v daný okamžik posoudil, do jaké míry je možno v tom kterém případě postavit

najisto, zda vytýkané jednání příslušníka skutečně vykazuje znaky trestného činu.

Rozhoduje totiž za situace, kdy existuje pouhé podezření na to, že jednání

příslušníka trestným činem skutečně je. Že se jedná v mnoha případech o situaci

nejednoznačnou, a že je proto k takovému posouzení a hodnocení nutno přistupovat

ze strany služebního funkcionáře obzvlášť pečlivě a citlivě, je nasnadě. I přesto, a

právě proto, však vznikají zcela logicky případy, kdy se řešení těchto předběžných

otázek ze strany služebního funkcionáře ukáže být následně mylné. Třeba přitom

zdůraznit, že pokud krajský soud užívá v dané věci pojmu posouzení „předběžné

otázky“, tak že tím nemyslí posouzení otázky, o níž je příslušný věcně rozhodnout

jiný orgán státní moci, tedy že nemá na mysli předběžnou otázku ve smyslu § 57

, ( ), v platném znění. V daném

případě používá pojem posouzení předběžné otázky v tom smyslu, zda

v projednávané věci došlo k naplnění zákonné podmínky „jednání, které má znaky

trestného činu“. Ostatně o propuštění žalobce ze služebního poměru bylo rozhodnuto

v době, kdy neprobíhalo před příslušným orgánem žádné řízení o tom, zda žalobce

spáchal trestný čin nikoliv.

Policejní orgány zúčastněné na řízení došly shodně k závěru, že předmětné

jednání mělo znaky trestného činu. Následně však Okresní státní zastupitelství

v Hradci Králové uzavřelo, že požadovaný stupeň společenské nebezpečnosti

odůvodňující trestný čin výtržnictví dle § 202 odst. 1 trestního zákona nebyl dán a

věc pod č. j 1 SZN 1431/2006-8, dle § 159a odst. 1 písm. a) trestního řádu, dne 20.

12. 2006 odevzdalo k projednání jako přestupek správnímu odboru Městského úřadu

Trutnov. Právě na základě této skutečnosti žalobce podal dne 5. 2. 2007 u PČR,

pokračování 30Ad 9/2012

-11-

okresního ředitelství Trutnov, návrh (datovaný dnem 30. 1. 2007) na přezkoumání a

zrušení rozhodnutí ředitele PČR, okresního ředitelství Trutnov, ve věcech služebního

poměru ze dne 16. 8. 2006, číslo: OŘTU-574/2006. V něm se žalobce z uvedeného

důvodu (přípis okresního zastupitelství) domáhal mimo jiné i povolení obnovy řízení

s odkazem na § 192 odst. 1 písm. b) nového služebního zákona, podle něhož se

řízení, které je ukončeno rozhodnutím, jež nabylo právní moci, na žádost účastníka

obnoví, jestliže záviselo na posouzení předběžné otázky, o níž bylo příslušným

orgánem rozhodnuto jinak. Žalovaný však této žádosti o obnovu řízení nevyhověl s

tím, že rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru nezáviselo na posouzení

předběžné otázky, o níž bylo příslušným orgánem rozhodnuto jinak. S tím lze sice

částečně souhlasit, nicméně tímto postupem a rozhodnutím byla vyřízena žádost o

obnovu řízení pouze zčásti.

Je si totiž třeba uvědomit, že orgán veřejné správy jako adresát návrhů či

žádostí účastníků, o nichž má rozhodnout, není vázán jejich formální stránkou, např.

označením konkrétního ustanovení zákona, o něž se opírá, nýbrž materiální

podstatou věci. Stručně řečeno, domáhal-li se žalobce obnovení řízení z důvodu

uvedeného v § 192 odst. 1 písm. b) nového služebního zákona s odkazem na závěr

okresního státního zastupitelství, že v jeho případě trestný čin spáchán nebyl, bylo

povinností žalovaného posoudit všechny v úvahu přicházející důvody obnovy řízení

s tím spojené. Nikoliv jen ten, který žalobce uvedl ve své žádosti (návrhu). Tak ale

žalovaný nepostupoval, neboť vůbec nezvažoval možnost obnovy řízení z důvodu

uvedeného v § 192 odst. 1 písm. c) nového služebního zákona. Podle něho se

řízení, které je ukončeno rozhodnutím, jež nabylo právní moci, na žádost účastníka

obnoví, jestliže rozhodnutí se opírá o důkaz, o němž se zjistilo, že je nepravdivý, a

tato skutečnost může mít podstatný vliv na obsah rozhodnutí.

V přezkoumávané věci bylo jednoznačně prokázáno, že úvaha o tom, že

jednání žalobce mělo znaky trestného činu, byla chybná. Že došlo v tomto směru ke

skutkovému omylu, že bylo vycházeno z diametrálně odlišného skutkového zjištění,

slovy nového služebního zákona, že žalované rozhodnutí se opírá o důkaz, který se

ukázal být nepravdivý. Tyto skutečnosti však žalovaný nevzal vůbec v úvahu a nijak

se s nimi ani nevypořádal. Přitom vše nasvědčuje tomu, že v projednávané věci je

dán důvod pro obnovu řízení podle ust. § 192 odst. 1 písm. c) nového služebního

zákona (viz výše). Není totiž možné připustit, aby byl příslušník policie propuštěn ze

služebního poměru pro skutek mající znaky trestného činu, který však podle

Okresního státního zastupitelství Hradec Králové trestným činem není. Trestní řízení

a řízení o propuštění příslušníka bezpečnostního sboru ze služebního poměru jsou

sice dvě odlišná řízení, ale souvislosti mezi oběma řízeními jsou nepřehlédnutelné

(viz zejména § 180 odst. 5 nového služebního zákona) a vyplývající právě

z posouzení charakteru jednání, pro které k propuštění ze služebního poměru došlo.

Opačný výklad by byl lehce zneužitelný a mohl by vést ke svévoli.

Rovněž proto krajský soud zdůrazňuje, že zákonem stanovenou podmínku

„jednání, které má znaky trestného činu“ vnímá tak, že takové prokazatelně

uskutečněné jednání musí naplňovat všechny znaky trestného činu (formální i

materiální) ve smyslu v ten okamžik účinného , tedy že musí být

pokračování 30Ad 9/2012

-12-

trestným činem, a současně musí být spácháno propouštěným příslušníkem. Pokud

tedy bylo příslušným okresním státním zastupitelstvím rozhodnuto o tom, že se

žalobce skutku, pro který byl propuštěn ze služebního poměru, nedopustil, musí mít

tato skutečnost vliv na zákonnost rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru. Na

takové rozhodnutí nelze nahlížet jinak, než jako na rozhodnutí nezákonné, neboť

jednání, pro které byl žalobce ze služebního poměru propuštěn, nemá znaky

trestného činu, a pro propuštění ze služebního poměru tak nebyly naplněny všechny

zákonné podmínky vymezené ustanovením § 42 odst. 1 písm. d) služebního zákona.

Krajskému soudu proto nezbylo, než zrušit žalované rozhodnutí dle § 78 odst.

1 pro nezákonnost, a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení ( s. ř.

s.). V něm bude žalovaný dle vázán právním názorem, který

krajský soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil. Znovu tedy pečlivě posoudí rozhodné

skutečnosti a z nich vyvodí odpovídající procesní závěr ohledně povolení či

nepovolení obnovy řízení. Je přitom třeba zdůraznit, že procesním vyústěním

obnoveného řízení nemusí být nutně rozhodnutí ve prospěch pro žalobce, protože

výsledek nového řízení bude záviset na pečlivém zvážení všech podkladů, které

budou hodnoceny v obnoveném řízení.

IV. Náklady řízení

Žalobce byl ve věci úspěšný, když žalované rozhodnutí bylo zrušeno, a proto

má právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s.ř.s). Jím důvodně vynaložené

náklady soudního řízení spočívaly v náhradě soudního poplatku ve výši 3.000,--Kč,

odměně advokáta při zastupování za dva úkony právní služby po 2.100,--Kč (převzetí

a příprava zastoupení, písemné podání žaloby soudu - § 11 odst. 1 písm. a/ a c/ a

ve spojení s vyhl. č. ve znění platném do 31. 12.

2012), a odměně za jeden úkon právní služby po 3.100,--Kč (účast při jednání

krajského soudu dne 20. 9. 2013 - § 11 odst. 1 písm. g/ a § 9 odst.3 písm.f/ ve

spojení s vyhl. č. ve znění platném od 1. 1. 2013), v náhradě

hotových výdajů 900,--Kč za celkem tři úkony po 300,--Kč (§ 13 odst. 3 citované

vyhlášky), v náhradě jízdného osobním vozidlem zn. Ford Fussion, RZ 4H7 2075, ve

výši 640,--Kč za cestu ze sídla advokáta k procesnímu soudu a zpět a v náhradě

400,--Kč za promeškaný čas při této cestě (§ 14 odst 1 a 3 cit. vyhlášky za čtyři

půlhodiny po 100,--Kč). Náhrada nákladů řízení bez daně z přidané hodnoty by tak

činila celkem 12.240,--Kč. Protože je ale zástupce žalobce plátcem daně z přidané

hodnoty, byla k uvedené částce připočtena podle ještě výše této

daně (21%) z odměny za zastupování a náhrad ve výši 1.940,-Kč, takže celková

výše náhrady nákladů řízení činí 14.180,-Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen

zaplatit podle výroku II. tohoto rozsudku zástupci žalobce, neboť je advokátem (viz §

64 a ).

P o u č e n í :

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům ( )

[OBRÁZEK]pokračování 30Ad 9/2012

-13-

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode

dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u

Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační

stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí).

Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem

lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti

nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a

kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti

němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o

tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej

zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů

vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní

symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze

získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Hradci Králové dne 26. září 2013 JUDr. Jan Rutsch, v. r.

předseda senátu