Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 As 111/2013 - 36

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: M. U., zast. Mgr. Martinem Chrásteckým, advokátem, se sídlem U Sokolovny 121, Zlín, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2013, č. j. – 35,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2013, č. j. – 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 4. 2013, č. j. KUZL/21481/2013 změnil podle , , výrok o vině rozhodnutí Městského úřadu Uherské Hradiště, odboru dopravy (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne 6. 3. 2013, č. j. MUUH-OD/48611/2012/PRCHJ, Spis/7962/2012 tak, že „Pan M. U., vinen tím, že dne 31. 7. 2012 v 13:08 hod. v obci Staré Město na sil. I/55 v ul. Tovární v místě nadjezdu místní komunikace vedoucí na sídliště Komenského u firmy Fero Moravie u bývalé „panelárny“ řídil ve směru od Huštěnovic do Starého Města osobní motorové vozidlo zn. Audi A7 RZ X nedovolenou rychlostí, přičemž mu byla orgánem Městské policie Staré Město naměřena rychlost jízdy 93 km/h. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši +/- 3 km/h mu tedy byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 90 Km/h. Nejvyšší dovolenou rychlost, stanovenou pro jízdu v obci na 50 km/h, tak překročil nejméně o 40 km/h.“ Ve zbytku žalovaný podle potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, který shledal, že žalobce výše uvedeným jednáním porušil , o silničním provozu a dopustil se tak přestupku podle téhož zákona, neboť v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 40 km/h a více a za to mu správní orgán prvního stupně podle a zákona o silničním provozu a podle , c) a , o přestupcích uložil pokutu ve výši 5000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců od data nabytí právní moci rozhodnutí. Správní orgán prvního stupně dále žalobci uložil povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, v níž se domáhal, aby krajský soud rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zrušil a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení k rukám jeho zástupce.

[3] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 6. 2013, č. j. – 35, řízení o žalobě zastavil a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud poukázal na skutečnost, že usnesením ze dne 23. 5. 2013, č. j. – 24, žalobce podle 9 odst. 1 , o soudních poplatcích, vyzval k zaplacení soudního poplatku za podání žaloby ve výši 3 000 Kč ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto usnesení, přičemž jej poučil o procesních následcích v případě, že výzvě nebude vyhověno ( zákona o soudních poplatcích). Zástupci žalobce bylo toto usnesení doručeno do datové schránky dne 27. 5. 2013 v 11:11 hod. Žalobce však na výzvu soudu soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil a krajský soud proto řízení podle , (dále jen „ “) ve spojení s zákona o soudních poplatcích zastavil.

[4] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodů uvedených v a e) , v níž v prvé řadě poukázal na pochybení krajského soudu spočívající v tom, že výrokem I. zastavil řízení o žalobě ze dne 9. 10. 2012, přestože žaloba proti rozhodnutí žalovaného byla zástupcem stěžovatele podána dne 15. 5. 2013 a krajskému soudu byla doručena dne 20. 5. 2013, což ostatně sám krajský soud konstatuje v odůvodnění napadeného usnesení. Stěžovatel dále namítal, že jeho zástupci nebyla doručena žádná výzva k zaplacení soudního poplatku. Stěžovatel v této souvislosti uvedl, že krajský soud v datové zprávě, která byla jeho zástupci doručena dne 27. 5. 2013 v 11:11 hod., zaslal:

· výzvu ze dne 24. 5. 2013 k předložení plné moci a k upřesnění rozporu v uvedení data vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně v petitu žaloby;

· poučení o obsazení soudu a o možnosti namítat podjatost z téhož dne a

· (namísto výzvy k zaplacení soudního poplatku) usnesení ze dne 21. 5. 2013,

č. j. - 11 týkající se jiné věci a jiného žalobce (Ing. Z. P.).

Z výše uvedeného tak je podle stěžovatele patrné, že krajský soud pochybil, když zástupce stěžovatele nevyzval k zaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a dokonce zaměnil usnesení týkající se věci stěžovatele za usnesení týkající se jiné věci. S ohledem na shora uvedené stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2013, č. j. – 35 zrušil, věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení a přiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

II.

Posouzení kasační stížnosti

[6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu přípustná a stěžovatel je v souladu s zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením a 4 , v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

[7] Stěžovatel kasační stížnost podal výslovně z důvodů uvedených v ustanovení a e)

[8] V předmětné věci však může být uplatněn toliko důvod kasační stížnosti podle Tento důvod je totiž ve vztahu k důvodům podle písm. a) až d) téhož ustanovení důvodem speciálním. Nejvyšší správní soud ostatně již v rozsudku ze dne 21. 4. 2005, č. j. - 98, konstatoval, že je-li kasační stížností napadeno usnesení soudu o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle , spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. S ohledem na znění , podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodů tvrzené nezákonnosti rozhodnutí buď o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení, je zřejmé, že tento závěr se vztahuje také na usnesení, jímž krajský soud řízení zastavil.

[9] Kasační stížnost je důvodná.

[10] Z provedené rekapitulace je zřejmé, že v posuzované věci se jedná především o posouzení otázky, zda byly splněny podmínky pro zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku za podanou žalobu. Stěžovatel v kasační stížnosti zpochybňuje tento závěr krajského soudu výše již zmíněnými skutečnosti. Nejvyšší správní soud se proto přípisem ze dne 13. 8. 2013, č. j. – 27 obrátil na krajský soud se žádostí o zaslání písemnosti „41a 37.2013.pdf“, která byla zástupci stěžovatele doručena prostřednictvím jeho datové schránky dne 27. 5. 2013 v 11:11 hod. Tento datový soubor je totiž uveden jako obsah doručené datové zprávy na dodejce přiložené v soudním spisu krajského soudu k předmětnému usnesení - výzvě k zaplacení soudního poplatku ze dne 23. 5. 2013, č. j. - 24.

[11] Krajský soud dne 26. 8. 2013 Nejvyššímu správnímu zaslal shora uvedenou písemnost, z jejíhož obsahu vyplývá, že krajský soud v datové zprávě, která byla zástupci stěžovatele prostřednictvím jeho datové schránky doručena dne 27. 5. 2013 v 11:11 hod., k níž se vztahuje zmíněná dodejka, zaslal:

· výzvu ze dne 24. 5. 2013 k předložení plné moci a k upřesnění rozporu v uvedení data vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně v petitu žaloby;

· poučení o obsazení soudu a o možnosti namítat podjatost z téhož dne a

· usnesení ze dne 21. 5. 2013, č. j. – 11, týkající se jiné věci a jiného žalobce (Ing. Z. P.).

[12] Z výše uvedeného tak je nepochybné, že krajský soud zástupce stěžovatele nevyzval k zaplacení soudního poplatku, neboť v důsledku administrativního pochybení zaměnil usnesení ze dne 23. 5. 2013, č. j. – 24, jímž měl být žalobce prostřednictvím jeho zástupce vyzván k zaplacení soudního poplatku, za již zmíněné usnesení ze dne 21. 5. 2013, č. j. – 11, týkající se zcela jiné věci. Stěžovateli tak je nutno přisvědčit, že jeho zástupci nebyla doručena žádná výzva k zaplacení soudního poplatku.

[13] Stěžovatel tedy vskutku soudní poplatek nezaplatil, jak krajský soud uvádí v odůvodnění usnesení ze dne 26. 6. 2013, č. j. – 35; nezaplatil jej ovšem v důsledku výše uvedeného pochybení krajského soudu. Tato skutečnost nemůže jít k tíži stěžovatele a už vůbec nemůže vést k zastavení řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, podle kterého, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Citované ustanovení zákona o soudních poplatcích totiž jako předpoklad zastavení řízení vyžaduje nejen to, že účastník řízení nezaplatil soudní poplatek, ale také, že k jeho zaplacení byl řádně vyzván; tak tomu však v posuzované věci nebylo. Zastavení řízení tak musí předcházet doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku a marné uplynutí přiměřené lhůty soudem k zaplacení poplatku stanovené. Pokud se tak nestalo, odůvodňuje to kasaci usnesení o zastavení řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2013, č. j. ).

[14] K námitce stěžovatele, v níž poukazoval na pochybení krajského soudu spočívající v tom, že výrokem I. zastavil řízení o žalobě ze dne 9. 10. 2012, přestože žaloba proti rozhodnutí žalovaného byla zástupcem stěžovatele podána dne 15. 5. 2013 a krajskému soudu byla doručena dne 20. 5. 2013, Nejvyšší správní soud uvádí, že toto pochybení krajského soudu by samo o sobě nevedlo ke zrušení kasační stížností napadeného usnesení krajského soudu, neboť z jeho záhlaví a výroku je zřejmé v jaké věci a jakým způsobem bylo rozhodnuto. Nesprávné uvedení data podání žaloby ve výroku přezkoumávaného usnesení krajského soudu tak představuje zjevnou nesprávnost, kterou lze napravit postupem podle (za použití téhož zákona), tj. vydáním opravného usnesení.

III.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení:

[15] Tento postup však již v dalším řízení není na místě, neboť Nejvyšší správní soud s přihlédnutím k výše uvedenému kasační stížností napadené usnesení krajského soudu zrušil, neboť nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku za podanou žalobu a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení ( věta prvá ).

[16] Podle zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na krajském soudu tedy nyní bude, aby stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu a poté, v případě uhrazení soudního poplatku, se věcí dále zabýval.

[17] V novém rozhodnutí ve věci krajský soud podle rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. září 2013

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu