Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 39/2013 - 17

-!Syntax Error

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci žalobců: a) T. S., b) O. N., oba zastoupeni Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem se sídlem Brno, 28. října 1898/9, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Praha 3, Olšanská 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2013, č. j. CPR-3680/ČJ-2013-930310-V243, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , nyní u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o nesouhlasu Krajského soudu v Ústí nad Labem s postoupením věci,

t a k t o :

K projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. j e místně p ř í s l u š n ý Krajský soud v Ústí nad Labem.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalobou podanou dne 28. 6. 2013 u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) se žalobci domáhají přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jejich odvolání a potvrzeno rozhodnutí Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru cizinecké policie ze dne 6. 2. 2013, č. j. KRPU-18182-51/ČJ-2012-040022-SV-CV, ve věci správního vyhoštění z území členských států Evropské unie.

[2] Městský soud usnesením ze dne 2. 7. 2013, č. j. - 12, postoupil věc k vyřízení Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále též „krajský soud“) s odůvodněním, že podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též „ “), je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni. V daném případě městský soud zjistil, že v této věci rozhodoval v prvním stupni orgán mající sídlo v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem.

[3] Krajský soud v Ústí nad Labem s postoupením věci vyjádřil svůj nesouhlas (přípis ze dne 31. 7. 2013, č. j. - 15). Věc proto předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti. Podle krajského soudu je k řízení příslušný Městský soud v Praze neboť podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) je k řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je cizinec v den podání žaloby hlášen k pobytu; jde-li o cizince, který nemusí hlásit pobyt, krajský soud, v jehož obvodu se převážně zdržuje, a v ostatních případech krajský soud, v jehož obvodu byl zjištěn pobyt cizince na území. Ze spisového materiálu dle krajského soudu vyplývá, že žalobci v den podání žaloby byli hlášeni k pobytu na adrese, jež se nachází v obvodu působnosti Městského soudu v Praze (P. 3, N. B. 2116).

[4] Nesouhlas Krajského soudu v Ústí nad Labem s postoupením věci nebyl Nejvyšším správním soudem shledán důvodným.

[5] Z ustanovení vyplývá, že není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.

[6] Krajský soud v Ústí nad Labem vycházel při předložení věci ze skutečnosti, že obsahuje v speciální právní úpravu k , kterou je třeba aplikovat přednostně před obecnými pravidly určování místní příslušnosti. V této souvislosti nicméně pominul, že z ustanovení in fine také vyplývá, že citované ustanovení se neuplatní v případě „jde-li o rozhodnutí o správním vyhoštění“. Změna tohoto ustanovení v tomto smyslu byla učiněna s účinností od 1. 1. 2012 , kterým se měnil , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, mimo jiné i .

[7] V souzené věci se o žalobu proti rozhodnutí o správním vyhoštění jedná, není pochybností o tom, že rozhodnutí o správním vyhoštění v prvním stupni vydalo Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru cizinecké policie dne 6. 2. 2013, č. j. KRPU-18182-51/ČJ-2012-040022-SV-CV a že žalobu proti němu podali žalobci dne 28. 6. 2013, a proto zdejší soud uzavírá, že v dané věci je pro účely určení místní příslušnosti třeba aplikovat obecnou právní úpravu uvedenou v , dle níž je k řízení příslušný ten soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni. V projednávaném případě tedy Městský soud v Praze nepochybil, když dospěl ke správnému závěru, že místně příslušným soudem k projednávání a rozhodnutí věci je Krajský soud v Ústí nad Labem.

[8] Do úvahy nepřichází ani možnost, že by pravidlo vyjádřené v ustanovení § 172 odst. 6 in fine zákona o pobytu cizinců stanovovalo výjimku pouze z věty druhé citovaného ustanovení, dle níž „pobývá-li cizinec v zahraničí, je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu by měl cizinec po vstupu na území splnit ohlašovací povinnost.“ Tuto interpretaci je třeba odmítnout z toho důvodu, že věta třetí § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců se výslovně vztahuje i na rozhodování ve věcech prodloužení doby trvání zajištění cizince či rozhodnutí o umístění cizince do části s přísným režimem zajištění. Uvedený výklad by tak vedl k vnitřně rozporným důsledkům, neboť by předpokládal rozhodování o prodloužení doby trvání zajištění cizince v případech, kdy by se cizinec vůbec nenacházel na území České republiky. Tento výklad proto nelze považovat za správný.

[9] Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud neshledal důvodným nesouhlas Krajského soudu v Ústí nad Labem s postoupením věci Městským soudem v Praze, a proto rozhodl podle tak, že k řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2013, č. j. CPR-3680/ČJ-2013-930310-V243, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , je místně příslušný Krajský soud v Ústí nad Labem.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. srpna 2013

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu