Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
59 A 13/2013 - 68.pdf
PDF · 0 B
No categories available
59 A 13/2013 - 68
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném
z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karla Kosteleckého a JUDr. Pavla
Vacka v právní věci žalobkyně D.T.H, státní příslušnice XX, bytem XX, zastoupené
Mgr. Martinem Čaňkem, advokátem se sídlem Dolní nám. 679/5, 466 01 Jablonec nad Nisou,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců,
se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
30. 10. 2012, č. j. MV-47110-3/SO-2012,
t a k t o :
I . Žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech
pobytu cizinců, ze dne 30. 10. 2012, č. j. MV-47110-3/SO-2012, s e z a m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí
žalovaného Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále také
jen „žalovaný správní orgán“ nebo ,,komise“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně
a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, oddělení
pobytu cizinců Ústeckého kraje (dále také jen „správní orgán I. stupně“), OAM-13221-18/PP-
2011, ze dne 14. 3. 2012. Tímto prvostupňovým rozhodnutím ministerstvo vnitra zamítlo
podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně
některých zákonů, žádost žalobkyně o vydání povolení k přechodnému pobytu, neboť
žalobkyně účelově uzavřela manželství s panem J.Š. a nesplnila tak podmínky pro udělení
povolení k přechodnému pobytu dle § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců.
Žalobkyně se závěru o účelovém uzavření manželství bránila. Namítala, že rozhodnutí
žalovaného správního orgánu je nezákonné, neboť komise se nevypořádala s jejími
odvolacími námitkami a omezila se na konstatování nesprávně vyhodnocených důkazů
správního orgánu I. stupně. Správní orgány odpovědi vyhodnotily zkratkovitě, ledabyle, tím
porušily zásadu materiální pravdy, zneužily správního uvážení, resp. správního uvážení
nevyužily a postupovaly v rozporu se zásadou dobré víry. Podle žalobkyně jde o takové vady
řízení, které měly mít výrazný vliv na rozhodnutí. Žalobkyně dále rozporovala skutková
zjištění, z nichž vycházely správní orgány. Uváděla, že způsob, jakým jí byly kladeny otázky,
nevzal v potaz skutečnost, že jde o cizí státní příslušnici, která hovoří jiným rodným jazykem
než úředním, aby pochopila otázky a formulovala odpověď, potřebuje k tomu čas, ovšem
takový prostor ji nebyl poskytnut. Podle žalobkyně byly odpovědi vyhodnoceny jednostranně.
Pokud se její odpovědi a odpovědi jejího manžela lišily, bylo to z důvodu subjektivně
vnímané reality každého z manželů. Správní orgány zkratkovitě odpovědi vyhodnotily,
nevzaly v úvahu širší souvislosti, nepostupovaly tak, aby v případných odpovědích odstranily
rozpory. Podle žalobkyně se odpovědi ohledně seznámení žalobkyně s manželem nevylučují,
ačkoli každý uvedl něco jiného. Jednalo se o detaily, jejichž oživení po takové době není
možné. Detaily ohledně pozvání na schůzku prostřednictvím SMS zprávy nebo telefonního
hovoru jsou věci, které si běžně lidé nepamatují. Naopak podle žalobkyně by vyvolalo
podezření, kdyby byly odpovědi stejné. Ani odpovědi ohledně svatební hostiny žalobkyně
nehodnotí jako sporné, neboť manželé pocházejí z jiných kulturních prostředí, kde pojem
svatební hostiny je chápán jinak. Správní orgán nesprávně vyhodnotil, že manželé o hostině
lžou. Nebyla správně vyhodnocena skutečnost, že manželé žijí ve společné domácnosti.
Správní orgány měly zjistit další podstatné náležitosti potřebné k rozhodnutí, resp. žalovaná
měla rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušit pro nedostatek podkladů pro rozhodnutí.
Žalobkyně namítala, že tímto způsobem bylo dotčeno její základní právo na ochranu před
neoprávněnými zásahy do soukromého a rodinného života dle č. 10 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod a č. 8 bod 1 Evropské úmluvy o lidských právech. Žalobkyně z uvedených
důvodů navrhovala zrušení správních rozhodnutí vydaných v obou stupních a požadovala
náhradu nákladů řízení.
V doplnění žaloby ze dne 21. 12. 2012 žalobkyně uvedla, že nastaly skutečnosti pro
rozhodnutí důležité, které v době podání žádosti neznala. Uváděla, že při lékařském vyšetření
dne 20. 12. 2012 bylo potvrzeno, že je těhotná, potomka očekává se svým manželem panem
J.Š. Žalobkyně jako důkaz předložila lékařskou zprávu ze dne 20. 12. 2012 a navrhovala, aby
soud v případě potřeby provedl testy DNA žalobkyně a jejího manžela k důkazu o tom, že
očekává potomka s občanem ČR. Podle žalobkyně je těhotenství důvodem, aby soud
rozhodnutí správních orgánů zrušil, neboť to ukazuje na jejich nesprávné závěry o účelovém
uzavření manželství, manželství bylo uzavřeno s cílem naplnění účelu rodiny.
V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na důvody uvedené v napadeném
rozhodnutí. Zdůraznil, že správní orgán popsal rozdíly v odpovědích žalobkyně a jejího
manžela, na které žalovaná odkazuje. Z protokolů o výpovědích vyplývá, že výpovědi
manželů jsou rozdílné, rozdíly jsou podstatné, manželé se neshodli o průběhu seznámení,
o dalších společných schůzkách, nákupu snubních prstenů a pořádání svatební hostiny. Podle
žalovaného se měli manželé vyjadřovat shodně o okamžicích, které měli prožít společně,
ačkoli je mohli popsat individuálně, výsledkem by v případě funkčního svazku měla být
v zásadě shodná odpověď. Žalovaný odkázal na článek 35 Směrnice 2004/38/ES, z něhož
vyplývá, že jednotlivé státy mohou přijmout opatření k odepření pobytu v případě zneužití
práv, nebo podvodů, kterým je i účelový sňatek. Podle Sdělení Komise Evropskému
parlamentu a Radě o pokynech pro lepší provádění a uplatňování zmíněné Směrnice mohou
být při posuzování existence úmyslu zneužít práv přiznaných Směrnicí zohledněny zejména
následující faktory: pár se před svatbou nikdy nesetkal; neshoduje se, pokud jde o jejich
osobní údaje, okolnosti jejich prvního setkání, nebo důležité osobní informace, které se jich
týkají; pár nemluví společným jazykem; důkaz o peněžní částce nebo daru, které byly
předány, aby byl sňatek uzavřen; v minulosti obou nebo jednoho z manželů existuje důkaz
o předchozích účelových sňatcích, nebo jiných formách zneužití a podvodu, jejichž účelem
bylo nabytí práva pobytu; rozvoj rodinného života pouze tehdy, kdy byl přijat příkaz
k vyhoštění; pár se rozvedl potom, co dotyčný státní příslušník třetí země získal právo pobytu.
Komise uvedla, že v daném případě bylo naplněno několik výše uvedených znaků, kdy
rozhodnutí vycházelo zejména z okolností, za jakých manželé uzavřeli manželství a seznámili
se, manželé neznají osobní informace o sobě a ve výpovědích jsou rozpory zpochybňující
faktický rodinný život manželů. Žalovaný správní orgán navrhoval, aby byla žaloba
zamítnuta.
Ze správního spisu předloženého žalovaným správním orgánem soud zjistil tyto, pro danou věc podstatné skutečnosti:
Žalobkyně podala dne 19. 10. 2011 žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu,
jako důvod žádosti uvedla podnikání, a kromě jiných vyžadovaných dokladů předložila
notářský zápis ze dne 20. 10. 2011 o tom, že s panem J.Š. od 1. 8. 2011 žijí ve společné
domácnosti. Následně žalobkyně změnila důvod žádosti, požádala o vydání povolení za
účelem sloučení rodiny, neboť dne 30. 11. 2011 uzavřela sňatek s panem J.Š., což
ministerstvu vnitra dokládala oddacím listem. Dle sdělení Městského úřadu Litvínov,
obecního živnostenského úřadu, ze dne 4. 11. 2011, žalobkyni zaniklo živnostenské oprávnění
dnem 28. 10. 2011. Ještě před uzavřením sňatku byla dne 11. 11. 2011 vykonána na adrese
pobytu žalobkyně pobytová kontrola, při níž bylo zjištěno, že v bytě je přítomen pan J.Š.,
v bytě byly osobní věci žalobkyně i dotyčného, žalobkyně byla v uvedené době v suterénu
domu v nehtovém studiu. Zvonek i schránka nebyly jménem žalobkyně ani pana J.Š.
označeny. V řízení před správním orgánem I. stupně byli žalobkyně i její manžel pan J. Š.
podrobně vyslechnuti k průběhu manželského soužití, zejména k okolnostem seznámení,
průběhu schůzek, svatby, financování společného soužití, odpovědi byly zaznamenány do
protokolů ze dne 12. 1. 2012.
Rozhodnutím ze dne 14. 3. 2012 ministerstvo vnitra žádost žalobkyně o vydání
povolení k přechodnému pobytu podané podle § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců zamítlo
z důvodů podle § 87e odst. 1 písm. c) uvedeného zákona. V odůvodnění ministerstvo vnitra
konstatovalo, že žalobkyně předložila povinné náležitosti dle příslušných ustanovení zákona
o pobytu cizinců a doklad potvrzující, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie
ve formě oddacího listu. Ministerstvo vnitra uvedlo podstatné části výpovědí jak žalobkyně,
tak jejího manžela, tyto výpovědi však vyhodnotilo tak, že ohledně seznámení a samotného
průběhu panují nejasnosti, žalobkyně uváděla, že manžel ji na kávu pozval prostřednictvím
SMS zprávy, když telefonní číslo získal od své matky, chodil za ní často do prodejny její
sestřenice, 2x ji navštívil v bytě sestřenice, ale nikam spolu nechodili, setkávali se v podstatě
jen v prodejně, ačkoliv manžel uvedl, že na kávu pozval žalobkyni osobně, na kávu šli hned
a během první schůzky si předali telefonní čísla, následně ji po první schůzce napsal SMS
zprávu a pozval ji, šli se projít po městě, navštívili jeho maminku, pak šli na další procházku.
Zcela se výpovědi lišily ohledně výběru snubních prstýnků, kdy si žalobkyně a její manžel
protiřečí, stejně si odporují jejich odpovědi týkající se oslavy svatby. Žalobkyně uváděla,
že manžel má 3 sestry, 2 viděla jen na fotografiích a 1 viděla o vánocích. Její manžel uvedl,
že má sestry 2, které se s žalobkyní pravidelně stýkají. Neshodli se také ohledně toho, zda
mají vanu či sprchový kout, zda mají žehličku, teploměr, zda vedou finance společně. Dále
jeden o druhém neví, jaké má vzdělání, kdy ji manžel požádal o ruku. Manžel pak ani
nevěděl, jak se žalobkyně dlouho na území ČR zdržuje, ona naopak nevěděla, proč nebyla
manželova matka na svatbě. Netušila, že si může vzít příjmení o manželovi, zatímco
on uváděl, že se na ponechání příjmení žalobkyně dohodli. Neshodli se pak ani na tom,
po které ruce leží v posteli jejich partner. Na základě těchto rozporů dospělo ministerstvo
vnitra k závěru, že cílem žadatelky bylo získání přechodného pobytu, manželství nelze
považovat za vztah dvou lidí, který byl uzavřen na základě vzájemného poznání, důvěry,
s plánem společné budoucnosti, proto manželství nebylo uzavřeno jako trvalé společenství
muže a ženy ve smyslu § 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, což je dle § 87e odst. 1 písm. c)
zákona o pobytu cizinců důvodem pro zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému
pobytu. Zamítnutí žádosti žalobkyně pak nebude zásahem do soukromého a rodinného života
cizince.
Proti prvostupňovému rozhodnutí žalobkyně brojila odvoláním, které bylo zamítnuto
žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 30. 10. 2012 a prvostupňové rozhodnutí bylo
potvrzeno. Komise v odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěla k závěru, že správní orgán
I. stupně popsal rozdíly odpovědí žalobkyně a jejího manžela, a po jejich předchozím shrnutí
na ně odkázala. Dovodila, že výpovědi manželů jsou rozporuplné, rozdíly podstatné, manželé
se neshodli o průběhu seznámení, společných schůzkách, nákupu snubních prstenů a požádání
svatební hostiny. Zdůraznila, že žalobkyní zmíněné nesrovnalosti v protokolech jsou
irelevantní, neboť partneři o sobě nezískávají informace pouze formou otázek a odpovědí,
otázky se týkaly situací, které oba manželé prožili, měli je prožít společně, mohli je popsat
individuálně, přičemž výsledkem by měla v případě funkčního svazku být v zásadě shodná
odpověď. Správní orgán I. stupně prověřoval v souladu se zákonem, zda manželství se
státním občanem ČR nebylo uzavřeno s cílem obejití právních předpisů v oblasti vstupu
a pobytu cizinců na území ČR a získání oprávnění k pobytu. Po posouzení veškerých
relevantních důkazů, zejména po přihlédnutí ke skutečnostem uvedeným v protokolech
sepsaných s manželi a výsledku šetření dospěl správní orgán I. stupně k závěru, že jedním
z hlavních záměrů účastníků řízení bylo účelové nastolení stavu tak, aby správní orgán vydal
žalobkyni povolení k přechodnému pobytu. Správní orgán I. stupně podle žalované provedl
hodnocení podkladů pro rozhodnutí, když závěr o uzavření sňatku s cílem získat povolení byl
učiněn především na základě vyhodnocení výpovědí a okolností uzavření sňatku. Manželství
bylo sice uzavřeno v souladu s českým právním řádem, ale z podkladů pro rozhodnutí
vyplynulo, že bylo uzavřeno zejména s cílem získat pro žalobkyni povolení k pobytu, nikoli
z důvodů předpokládaných zákonem o rodině. Komise zmínila článek 35 Směrnice
2004/38/ES, z něhož vyplývá, že jednotlivé státy mohou přijmout opatření k odepření pobytu
v případě zneužití práv nebo podvodů, když případem takového pobytu je i účelový sňatek.
Dále uvedla faktory, které podle Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o pokynech
pro lepší provádění a uplatňování uvedené Směrnice mohou být při posouzení existence
úmyslu zneužít práv přiznaných Směrnicí zohledněny, a konstatovala, že v posuzovaném
případě bylo naplněno několik těchto znaků. Komise zejména vyšla z okolností, za jakých se
manželé seznámili a poté uzavřeli manželství, když manželé neznají osobní informace o sobě
a ve výpovědích byly rozpory zpochybňující faktický rodinný život manželů. Byl tak naplněn
důvod pro zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu podle § 87e odst. 1
písm. c) zákona o pobytu cizinců, správní orgán I. stupně shromáždil dostatečné podklady pro
rozhodnutí a správně je podle komise vyhodnotil.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející
v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen ,,s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních bodů, vycházeje
přitom ze skutkového a právního vztahu v době rozhodování správního orgánu (v souladu
s § 75 odst. 1, odst. 2 s. ř. s.).
K projednání žaloby nařídil ústní jednání, při němž zástupce žalobkyně setrval
na podané žalobě a jejím doplnění a zdůraznil, že těhotenství žalobkyně vyvrací závěry
správních orgánů o účelovosti uzavření manželství. Žalobkyně s manželem otěhotněla na
konci roku 2012, patrně pod vlivem stresu o očekávané dítě přišla, k prokázání těchto
skutečností žalobkyně předkládala důkazy lékařskými zprávami z oboru gynekologie -
porodnictví, a to poukazy o vyšetření ze dne 20. 12. 2012 a ze dne 3. 1. 2013 a kopií
ambulantní karty ze dne 15. 4. 2013 a ambulantní kartou ze dne 5. 6. 2013 o vyšetření ze dne
2. 5. 2013, všechny vystavené MUDr. P.S.. I s ohledem na tyto důkazy zástupce žalobkyně
navrhoval zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil.
V předmětné věci jde o posouzení zákonnosti zamítnutí žádosti žalobkyně o vydání
povolení k přechodnému pobytu, o který žalobkyně požádala za účelem sloučení rodiny, tedy
ve smyslu § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců, a to jako manželka J.Š., jehož si vzala dne
30. 11. 2011.
Podle § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců rodinný příslušník občana Evropské unie,
který sám není občanem Evropské unie a hodlá na území pobývat přechodně po dobu delší
než 3 měsíce společně s občanem Evropské unie, je povinen požádat ministerstvo o povolení
k přechodnému pobytu. Podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců ministerstvo
žádost o povolení k přechodnému pobytu zamítne také tehdy, jestliže žadatel se dopustil
obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, zejména
pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno
otcovství.
Výkladu cit. ustanovení se věnuje judikatura krajských soudů a Nejvyššího správního
soudu, zejm. lze odkázat na rozsudky tohoto soudu ze dne 16. 5. 2007, č. j. 2 As 78/2006-64;
ze dne 13. 4. 2010, č. j. 1 As 23/2010-77; v poslední době pak ze dne 31. 8. 2012,
č. j. 5 As 104/2011-102 (všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu dostupné
na www.nssoud.cz). I s ohledem na závěry prezentované ve zmíněných rozsudcích lze uvést,
že ze zákona má žadatel jako rodinný příslušník občana Evropské unie nárok na vydání
povolení k přechodnému pobytu (§ 87b zákona o pobytu cizinců), pokud správnímu orgánu
předloží zákonem požadované doklady včetně oddacího listu. Nicméně jestliže má správní
orgán pochybnosti o správnosti či věrohodnosti údajů žadatelem uváděných, je jeho úkolem
zjistit, zda v daném konkrétním případě nedochází k obcházení zákona např. tím,
že manželství s občanem Evropské unie uzavřel žadatel účelově. Za tímto účelem má správní
orgán v řízení specifické oprávnění dané mu ustanovením § 169 odst. 2 zákona o pobytu
cizinců, jež má sloužit k tomu, aby mohly být náležitě objasněny všechny rozhodné
skutečnosti, z nichž lze usoudit na to, zda v daném případě nedošlo k obcházení zákona
o pobytu cizinců právě tímto způsobem. Posledně zmíněný rozsudek Nejvyššího správního
soudu pak dává odpověď na to, kterak vykládat pojem „pokud účelově uzavřel manželství“
jako důvod pro zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu, Nejvyšší správní
soud v něm zdůraznil, že „účelovost“ nelze posuzovat jen ve vztahu k okamžiku uzavření
manželství, „… ale je třeba vztahy mezi manžely posuzovat i po dobu správního řízení až do
rozhodnutí odvolacího správního orgánu, protože vztahy mezi manželi se mohou vyvíjet. …“
Protože je správní soudnictví ovládáno zásadou dispoziční (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), rozsah
soudního přezkumu rozhodnutí správních orgánů je určen rozsahem žalobních bodů
a námitkami, které žaloba proti postupu správních orgánů vznáší. Namítá-li žalobkyně,
že se žalovaný správní orgán nezabýval jejími námitkami, činí tak jen v obecné rovině.
Rovněž nekonkretizovány zůstaly námitky ohledně správního uvážení a porušení zásady
dobré víry. Soud tak mohl v tomto směru podrobit napadené rozhodnutí přezkumu také jen
v obecné rovině. Shledal, že žalovaný ve svém rozhodnutí na jednotlivé výtky žalobkyně
reagoval zdůrazněním rozdílů ve výpovědích, které žalobkyně a její manžel před
ministerstvem vnitra učinili, a závěrem, že tyto rozdíly považuje za podstatné, svědčící o
účelovosti uzavření manželství, nikoli o uzavření manželství z důvodů předpokládaných
zákonem o rodině, neboť rozdíly ve výpovědích svědčily o tom, že manželé o sobě nevědí
osobní informace, což zpochybňuje faktický rodinný život. Nebylo možno přehlédnout, že
žalobkyně se v odvolání spíše než na výtky ohledně zjištění skutkového stavu a jeho
následného právního posouzení soustředila na popis skutečností a důvodů, které dle jejího
přesvědčení mají rozdíly mezi její výpovědí a výpovědí jejího manžela stírat a vysvětlovat, a
odůvodnění napadeného rozhodnutí pak korespondovalo této situaci.
Soud neshledal pochybení správních orgánů při hodnocení podkladů pro rozhodnutí
o zamítnutí žádosti žalobkyně. Jak již bylo řečeno, s ohledem na specifika cizineckého řízení,
v němž je cizinec zainteresován na vydání povolení a za tím účelem předkládá zákonem
stanovené doklady (včetně oddacího listu, žádá-li o vydání povolení k přechodnému pobytu
jako rodinný příslušník občana Evropské unie), je na správním orgánu, aby předložené
doklady vyhodnotil a za účelem zjištění skutkového stavu případně provedl dokazování,
a to především výslechem účastníka řízení. Právě takto postupovalo v případě žalobkyně
ministerstvo vnitra jako správní orgán I. stupně, provedlo účastnický výslech žalobkyně
a svědeckou výpověď jejího manžela, a to zejména k okolnostem jejich seznámení, navázání
a dalšího prohlubování vztahu, uzavření manželství a společného soužití. Bylo pak jeho
úkolem, aby protokoly o výpovědích žalobkyně a jejího manžela ze dne 12. 1. 2012
hodnotilo, případně s dalšími důkazy v řízení provedenými, dle zásad pro zjišťování
skutkového stavu zakotvených ve správním řádu. Přitom byl správní orgán I. stupně povinen
postupovat v souladu s § 3 správního řádu (podle něhož postupují správní orgány ve správním
řízení tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu
nezbytném pro dodržení základních zásad správního řízení), přičemž při zjišťování
skutkového stavu nebyl podle § 52 správního řádu vázán návrhy účastníků na provedení
důkazů, a provedené důkazy měl pak hodnotit v souladu se zásadou volného hodnocení
důkazů, jež je zakotvena v § 50 odst. 4 správního řádu (jež znamená, že správní orgány nejsou
vázány žádnými formálními pravidly, jež by stanovily, jaká je důkazní síla jednotlivých
důkazních prostředků, neznamená však, že závěry o skutkové stránce věci mohly být
výsledkem libovůle), když skutkové závěry musí vyplynout z racionálního myšlenkového
procesu odpovídajícího požadavkům formální logiky, v jehož rámci bude důkladně posouzen
každý z provedených důkazů jednotlivě a zároveň budou veškeré tyto důkazy posouzeny
v jejich vzájemné souvislosti.
Soud pak má za to, že skutkové závěry o účelově uzavřeném manželství plně
odpovídají podkladům, které měl správní orgán I. stupně k dispozici, vycházejí z nich po
jejich jednotlivém hodnocení a vzájemném porovnání a zhodnocení obsahu výpovědi
žalobkyně a jejího manžela, jsou logické, plně korespondující obsahu obou protokolů ze dne
12. 1. 2012. Správní orgány při hodnocení podkladů pro rozhodnutí nepostupovaly s rozporu
se zásadou volného hodnocení důkazů, nijak při zjišťování skutkového stavu nezneužily
správní uvážení, jak žalobkyně zcela obecně namítala. I podle soudu nebyly rozdíly
ve výpovědích žalobkyně a jejího manžela jen banální, tyto rozdíly byly evidentní tam, kde
manželé vypovídali nejen o tom, jak se seznámili, ale především jakým způsobem se rozvíjela
jejich známost a kde se poté setkávali, dále když vypovídali o podrobnostech výběru a nákupu
snubních prstenů, oslavě svatby, kdy lze uvést, že tyto rozdíly mohou jen stěží plynout
z národnostních a kulturních rozdílů mezi manžely. Rozdíly se dále objevily při popisu
zařízení společného bytu a jeho vybavení, způsobu hrazení společných nákladů a např. také
sdílení manželské postele, možnosti změny příjmení, při popisu setkávání s rodinnými
příslušníky z manželovy strany. Tyto zmíněné okolnosti případu společně s tím, že manželé se
znali před uzavřením sňatku velmi krátce, sňatek uzavřeli až po podání žádosti žalobkyně
o udělení povolení k přechodnému pobytu, prakticky se nevídali přes den, neměli žádné
společné známé, společné zážitky, neznali o sobě osobní údaje, musely správní orgány
logicky vést k závěru o uzavření manželství za účelem obcházení ustanovení zákona o pobytu
cizinců.
Namítala-li žalobkyně, že rozdíly ve výpovědi její a jejího manžela plynou
z nedostatku prostoru k podání odpovědí, nic takového ze spisového materiálu neplyne. Jak
soud ověřil z protokolu o účastnické výpovědi žalobkyně ze dne 12. 1. 2012, žalobkyni sice
byly kladeny otázky v českém jazyce, ale s tímto postupem sama souhlasila (a ostatně
v žalobě znovu potvrdila, že češtinu ovládá). Její výpovědi učiněné v průběhu správního
řízení byl přítomen tlumočník z vietnamského jazyka zapsaný v seznamu tlumočníků, kterého
si žalobkyně sama přibrala, žalobkyně ovšem dle obsahu zmíněného protokolu o tlumočení či
upřesnění znění otázek nežádala, proti obsahu protokolu se nebránila, s jeho obsahem
souhlasila, což stvrdila svým podpisem, nenamítala, že by nějaké otázce či jejímu smyslu
nerozuměla. Ani tyto procesní výhrady tedy soud neshledal důvodnými.
Dále soud se věnoval otázce, zda těhotenství žalobkyně může zvrátit závěry správních
orgánů o účelovosti uzavření manželství.
Soud při ústním jednání doplnil ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. dokazování listinami
přeloženými žalobkyní. Z nich vyplynula pravdivost tvrzení žalobkyně o tom, že na konci
roku 2012 otěhotněla a následně očekávané dítě potratila. V lékařských zprávách
MUDr. Pavel Svoboda uvedl termín poslední menstruace 18. 11. 2012, možnou graviditu při
vyšetření žalobkyně dne 20. 12. 2012 a 3. 1. 2013, při vyšetření dne 15. 4. 2013 potvrdil
těhotenství žalobkyně v 13. týdnu a následně při vyšetření dne 2. 5. 2013 diagnostikoval
spontánní potrat.
Soudem zjištěné skutečnosti však nevyvracejí skutkový stav, jak byl zjištěn správními
orgány v době jejich rozhodování. Správní soud je zásadně dle § 75 odst. 1 s. ř. s. vázán
skutkovým stavem v době vydání rozhodnutí správního orgánu, ke skutkovým novotám
nepřihlíží, leda ve výjimečných judikaturou specifikovaných případech. Soudem doplněným
dokazováním bylo přitom toliko prokázáno, že žalobkyně byla ke konci roku 2012
a na počátku roku 2013 těhotná, následně očekávané dítě potratila. Z provedených důkazů
však jednak neplyne, že otcem tehdy očekávaného dítěte byl skutečně manžel žalobkyně
(soud nemohl vzhledem k ukončení těhotenství spontánním potratem vyhovět návrhu
žalobkyně provést testy DNA za účelem potvrzení otcovství jejího manžela), jednak tyto
důkazy prokazují skutkové okolnosti nastalé až po vydání napadeného správního rozhodnutí
ze dne 30. 10. 2012 a nejsou dostatečným důkazem vyvracejícím závěr o uzavření manželství
za účelem obcházení ustanovení zákona o pobytu cizinců. Poukazovala-li žalobkyně na
nutnost posuzovat vývoj vztahů mezi manželi po celou dobu správního řízení ve smyslu shora
cit. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2012, č. j. 5 As 104/2011-102, pak má
soud za to, že ani těhotenství žalobkyně (soud nyní ponechává stranou, že nebylo prokázáno
otcovství právě manžela žalobkyně) nastalé až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí,
není důkazem o vývoji vztahů mezi manželi po celou dobu vedení správního řízení. Nelze
nevidět, že žalobkyně v průběhu správního řízení neuváděla žádné relevantní skutečnosti
svědčící o uzavření manželství s panem J. Š., jež by bylo završením skutečného soužití a
trvalého vztahu mezi mužem a ženou, jak jej vnímá zákon o rodině, nepředložila ani
neoznačila v tomto směru relevantní důkazy, z nichž by na skutečný vývoj vztahu mezi ní
a manželem vylučující účelovost uzavření manželství mohly správní orgány usoudit, a nečila
tak ani v žalobě ve vztahu k období do vydání napadeného správního rozhodnutí; pouze
zdůrazňovala následně nastalé těhotenství. Soud uzavírá s tím, že ani případný rozvoj
manželského vztahu, k němuž dojde po vydání napadeného správního rozhodnutí, není
důkazem o tom, že manželství muselo nutně svou funkci plnit již v průběhu správního řízení,
a nebylo proto uzavřené účelově, jestliže z podkladů, které měly v době svého rozhodování
správní orgány k dispozici, logicky vyplýval závěr o účelovosti uzavření manželství.
Soud tedy dospěl k závěru, že správní orgány rozhodly o zamítnutí žádosti žalobkyně
na základě zjištěného skutkového stavu věci, po řádném zhodnocení podkladů, které si pro
prověření žádosti žalobkyně obstaraly, v souladu s ustanovením § 87e odst. 1 písm. c) zákona
o pobytu cizinců, a proto nebylo zasaženo právo žalobkyně na rodinný a soukromý život.
Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s..
O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s.,
dle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl úspěch žalovaný správní orgán, ten ale náhradu
nákladů řízení nežádal, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu řízení
právo.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode
dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních
u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno.
O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení
rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek,
je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty
k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1
s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení
rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej
stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to
neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná
nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle
zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud.
Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího
správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách:
www.nssoud.cz.
V Liberci dne 23. července 2013.
Mgr. Lucie Trejbalová,
předsedkyně senátu