Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

59 Ad 1/2012 - 37

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozhodl v senátu složeném

z předsedkyně senátu Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karla Kosteleckého

a Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. v právní žalobce: G. spol. s.r.o., XX,

se sídlem XX, zastoupeného Ing. Silvií Žákovou, daňovou poradkyní, se sídlem Jiřího

z Poděbrad 666/20, Česká Lípa, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se

sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne

23. 2. 2012, č. j. 45091/010/9014/18.01.12/KN/008/R

t a k t o :

I. Žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení

ze dne 23. 2. 2012, č. j. 45091/010/9014/18.01.12./KN/008/R se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím žalované bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzen

platební výměr Okresní správy sociálního zabezpečení Česká Lípa č. j. 106/746/11/550 ze dne

19. 12. 2011, kterým bylo žalobci uloženo uhradit dlužné pojistné na sociálním zabezpečení

a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a penále v celkové výši 2 073 Kč.

Žalobce namítá, že žalovaná posoudila dohodu o pracovní činnosti uzavřenou

se zaměstnankyní žalobce paní Z.P. v rozporu s , o

nemocenském pojištění (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“) a chybně tuto pracovní

činnost hodnotila jako zaměstnání malého rozsahu. Žalobce mzdovými listy doložil, že tato

zaměstnankyně od samého počátku sjednané dohody o pracovní činnosti vždy odpracovala 20

hodin týdně, čímž také vždy dosahovala vyšší částky započitatelného příjmu než je rozhodný

příjem stanovený v § 6 odst. 5 zákona o nemocenském pojištění. Pracovní činnost této

zaměstnankyně proto v souladu s § 7 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění nelze

považovat za zaměstnání malého rozsahu a žalobce si tudíž zcela oprávněně uplatnil za

období leden a únor 2009 mimořádnou slevu na pojistném dle Čl. II. ,

kterým se měnil , o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na

Pokračování 2 59Ad 1/2012

státní politiku zaměstnanosti. Žalobce zdůraznil, že žalovaná vycházela pouze z formálního

znění dohody o pracovní činnosti, pokud dohoda stanovila rozsah pracovní činnosti

„do 20 hodin týdně“ jednalo se dle žalované o zaměstnání malého rozsahu, při uvedení

„20 hodin týdně“ (při stejné sjednané hodinové odměně 58,60 Kč) se již o zaměstnání malého

rozsahu nejednalo. Ze strany žalované tak došlo k porušení ústavně zaručeného principu

rovnosti občanů zakotveného v a y, neboť zaměstnankyně

ve skutečnosti po celou dobu pracovala 20 hodin týdně. Žalobce v průběhu kontroly doložil

jako důkazní prostředek pro určení výše započitatelného příjmu mzdové listy paní Z.P.,

správní orgán však z těchto důkazních prostředků nevycházel a nezjistil tak spolehlivě

skutkový stav. Z výše uvedených důvodů žalobce požaduje zrušení napadeného rozhodnutí

žalované i platebního výměru Okresní správy sociálního zabezpečení v České Lípě.

K podané žalobě se písemně vyjádřila žalovaná, která setrvala na svých argumentech

uvedených v napadeném rozhodnutí a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že se dostatečně

zabývala skutkovým stavem věci, a napadené rozhodnutí, obsah spisové dokumentace

i postupy řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, jsou v souladu s platnou právní

úpravou.

Na vyjádření žalované reagoval žalobce replikou, ve které poukázal na zásadu

materiální pravdy a procesní rovnosti a zopakoval, že paní Z.P.pracovala

ve skutečnosti od počátku pracovně právního vztahu 20 hodin týdně.

Z předloženého správního spisu soud ověřil skutečnosti rozhodné pro posouzení projednávané věci.

U žalobce proběhla kontrola pojistného a plnění povinností v nemocenském pojištění

a v důchodovém pojištění. V protokole o kontrole sp. zn. 746/11/550,

č. j. 45001/010/5000/06.12.2011/JU ze dne 6. 12. 2011 bylo konstatováno, že žalobce

si neoprávněně uplatnil mimořádnou slevu na pojistném za zaměstnankyni Z.P. dle Čl. II.

za období leden a únor 2009. Z dohody

o pracovní činnosti uzavřené s touto zaměstnankyní nelze určit výše sjednaného

započitatelného příjmu dle § 7 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění, ve znění platném

od 1. 1. 2009, a jedná se proto o zaměstnání malého rozsahu. Za zaměstnance, který podle

zákona o nemocenském pojištění vykonává zaměstnání malého rozsahu dle § 21a odst. 2

, o pojistném na sociální zabezpečení ve znění platném

do 31. 12. 2009 sleva na pojistném nenáleží.

Na základě provedené kontroly byl dne 19. 12. 2011 vydán platební výměr

č. 106/746/11/550, č. j. 45001/010/9014/16.12.11/JU/106/746/11/550/PV, kterým byl

s odkazem na kontrolní zjištění popsaná v protokole o kontrole sp. zn. 746/11/550 vyměřen

nedoplatek na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti

ve výši 1 472 Kč a penále ve výši 601 Kč, celkem 2 073 Kč.

Proti tomuto platebnímu výměru se žalobce odvolal, přičemž v odvolání namítal shodné skutečnosti jako v podané žalobě.

Pokračování 3 59Ad 1/2012

O žalobcově odvolání rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím. Uvedla,

že v dohodě o pracovní činnosti, kterou žalobce uzavřel s paní Z.P., nebyl pevně sjednán

rozsah pracovní doby, když byla sjednána pouze horní hranice pracovního úvazku, a to do 20

hodin týdně. Výši sjednaného příjmu alespoň 2 000 Kč měsíčně tak nelze zaměstnankyni

zaručit. Jedná se o tzv. rozhodný příjem, jehož hranice je stanovena v § 6 odst. 5 zákona o

nemocenském pojištění, ve znění platném do 31. 12. 2009. Ke skutečnosti,

že týdenní rozsah pracovní činnosti byl od počátku platnosti dohody 20 hodin týdně nelze

přihlédnout, protože zaměstnáním malého rozsahu se rozumí zaměstnání, v němž jsou splněny

podmínky uvedené v § 6 zákona o nemocenském pojištění, s výjimkou podmínky uvedené v

§ 6 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť sjednaná částka započitatelného příjmu je nižší než

rozhodný příjem nebo započitatelný příjem nebyl sjednán vůbec. Touto podmínkou je

myšlena pouze částka sjednaná v rámci pracovněprávního vztahu za kalendářní měsíc, nikoliv

částka v kalendářním měsíci dosažená, tj. zúčtovaná. Žalovaná napadené rozhodnutí uzavřela

s tím, že při vystavení platebního výměru provoinstančním orgánem neshledala pochybení a

proto platební výměr potvrdila.

Napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející soud přezkoumal v řízení dle

části třetí, hlavy druhé, dílu prvního , (dále

jen „“), v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních bodů dle

vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního

orgánu v souladu s

K projednání věci k žádosti žalované nařídil soud ústní jednání, při němž žalobce

zopakoval svou žalobní argumentaci a žádal provedení listinných důkazů, které předložil

spolu s žalobou. Žalovaná setrvala na obsahu svého písemného vyjádření k žalobě a navrhla

žalobu zamítnout

Z pohledu zkoumání podmínek účasti na nemocenském pojištění zaměstnanců

vymezeného pouze otázkou výše započitatelného příjmu dosaženého při výkonu zaměstnání

je nutné vycházet zejména z § 6 odst. 1 písm. c) zákona o nemocenském pojištění a z § 7 odst.

1 a 2 téhož zákona.

Dle § 6 odst. 1 písm. c) zákona o nemocenském pojištění „jsou zaměstnanci účastni

pojištění, jestliže sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání za kalendářní

měsíc činí aspoň částku rozhodnou pro účast na pojištění (dále jen "rozhodný příjem")“.

Dle § 7 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění „se zaměstnáním malého rozsahu

rozumí zaměstnání, v němž jsou splněny podmínky uvedené v § 6, s výjimkou podmínky

uvedené v § 6 odst. 1 písm. c), neboť sjednaná částka započitatelného příjmu je nižší než

rozhodný příjem nebo započitatelný příjem nebyl sjednán vůbec“.

Dle § 7 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění „je při výkonu zaměstnání malého

rozsahu zaměstnanec pojištěn jen v těch kalendářních měsících po dobu trvání takového

zaměstnání, v nichž dosáhl částky započitatelného příjmu aspoň ve výši rozhodného příjmu“.

Zaměstnanec je tedy účasten pojištění pouze za situace, kdy sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání za kalendářní měsíc činí aspoň částku rozhodnou

Pokračování 4 59Ad 1/2012

pro účast na pojištění, tj. minimálně pro rok 2009 příjem 2 000 Kč (§ 6 odst. 5 zákona

o nemocenském pojištění).

Pojem „sjednaná částka započitatelného příjmu“ je nutné si pro účely zákona

o nemocenském pojištění vyložit tak, že se jedná o příjem vycházející z příjmu určeného dle

zásad v nutné spojitosti s délkou stanovené nebo sjednané týdenní pracovní

doby.

V projednávaném případě zaměstnankyně pro žalobce pracovala na základě dohody

o pracovní činnosti. U tohoto typu pracovně právního vztahu je situace komplikovanější

v tom, že při jejím sjednání je většinou uplatněn pouze záměr uvedení maximálního rozsahu

týdenní pracovní doby. Právě tato skutečnost má však pro účely pojištění zaměstnance

zásadní význam, neboť zaměstnanec je pojištěn po dobu trvání takového zaměstnání pouze v

kalendářních měsících, v nichž dosáhl částku započitatelného příjmu alespoň ve výši

rozhodného příjmu (tj. pro rok 2009 2 000 Kč). To je však výsadou pouze zaměstnání malého

rozsahu. U takto formulovaných dohod o pracovní činnosti je proto třeba skutečně vycházet z

předpokladu, že pro účely nemocenského pojištění započitatelný příjem nebyl sjednán,

přestože výše hodinové odměny z dohody je předem známa.

Zaměstnavatel si nemůže uplatnit mimořádnou slevu na pojistném, pokud nebyly

splněny podmínky pro její uplatnění podle části první Čl. II. Jednou

z podmínek uplatnění slev na pojistném je, že zaměstnání není zaměstnáním malého rozsahu

( poslední věta o pojistném na sociální zabezpečení a

příspěvku na státní politiku zaměstnanost ve znění platném do 31. 12. 2009). V případě

žalobce byla uplatněna mimořádná sleva na pojistném, přestože z důvodů shora uvedených

mimořádné slevy na pojistném nenáležely.

Fakt, že zaměstnankyně ve skutečnosti odpracovala každý měsíc 20 hodin týdně, není

mezi stranami sporný. Není tedy pravdou, že žalovaná tuto skutečnost nezjistila. Žalovaná

se k této otázce v napadeném rozhodnutí jasně vyjádřila, když konstatovala, že tato skutečnost

na posouzení předmětné dohody o provedení práce jako zaměstnání malého rozsahu nemůže

nic změnit, neboť rozhodné je ujednání v dohodě o pracovní činnosti. Tento postoj žalované

nelze považovat za přehnaně formalistický, neboť má své opodstatnění. Umožňuje

zaměstnavatelům, aby již při sjednávání pracovněprávního vztahu optimalizovali účast

zaměstnanců na nemocenském pojištění.

Ze všech shora uvedených důvodu soud zamítl podanou žalobu podle jako nedůvodnou.

Důkazy předložené žalobcem soud neprováděl, neboť se jednalo oy, které jsou součástí správního spisu.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ,

dle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo

na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,

který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl úspěch žalovaný správní orgán, ten ale náhradu

Pokračování 5 59Ad 1/2012

nákladů řízení nežádal, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu řízení

právo.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho

doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního

soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní

soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením

shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední

den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující

pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol

pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Liberci dne 25. července 2013

Mgr. Lucie Trejbalová,

předsedkyně senátu