Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

64 Az 3/2012 - 31

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Ježoviczovou v právní věci žalobce T. A., st. příslušnost Kazašská republika, adresa pro doručování: X, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, Praha 7, Nad Štolou 3 k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1.3.2012 č.j. OAM-230/ZA-06-HA03-2010, o udělení mezinárodní ochrany,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Podanou žalobou se žalobce domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo vysloveno, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu) a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo zastaveno podle zákona o azylu. V žalobě především namítal, že správní orgán rozhodl v rozporu se skutkovým stavem, vycestování žalobce by bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky, a to mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách. Napadené rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Namítal dále, že nebylo správně vyloženo ust. zákona o azylu. Žalobce nemůže být nucen, aby konstruoval nové důvody svých obav, bez vztahu k předchozím azylovým důvodům. Navrhoval proto zrušení napadeného rozhodnutí.

Žalobce současně požádal o přiznání odkladného účinku žaloby. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.4.2012 žalobě nebyl přiznán odkladný účinek.

Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 20.4.2012 uvedl, že se zabýval všemi skutečnostmi, které žalobce sdělil, zjistil skutečný stav věci a opatřil si úplné podklady pro vydání rozhodnutí. Ze všech provedených důkazů vyplývá, že závěry, které žalovaný v rozhodnutí učinil, jsou správné a v souladu se zákonnými normami a vyplývá z nich rovněž, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval. Správní orgán posoudil, zda skutečnosti uvedené žadatelem v průběhu stávající procedury jsou shodné s těmi, pro které již žádal o poskytnutí mezinárodní ochrany v předchozím řízení a dospěl k závěru, že žadatel uvádí fakta v zásadě shodná s těmi, kvůli nimž vstoupil do řízení o udělení mezinárodní ochrany v minulosti. Otázka vycestování žalobce byla posouzena již v předešlém řízení a vzhledem k tomu, že dotyčný žádné nové skutečnosti či zjištění v průběhu stávajícího řízení neuvedl, žalovaný neměl povinnost toto znovu zkoumat.

Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce dne 18.6.2010 podal v pořadí třetí žádost o udělení mezinárodní ochrany. Učinil tak poté, co mu žalovaný svým rozhodnutím ze dne 31.5.2010 zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona o azylu a žádost současně prohlásil za nepřípustnou dle § 10a písm. e) zákona o azylu (proti tomuto rozhodnutí podal žalobu k Městskému soudu v Praze).

Z připojeného spisu Městského soudu v Praze bylo zjištěno, že rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. -27 ze dne 30.11.2010 byla jeho žaloba zamítnuta. Usnesením Nejvyššího správního soudu č.j. 9Azs 6/2011-68 ze dne 31.5.2011 byla kasační stížnost žalobce odmítnuta pro nepřijatelnost.

Ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 26.1.2005 č.j. -34 byla zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 23.9.2005. Usnesením Nejvyššího správního soudu č.j. -98 ze dne 9.10.2007 byla kasační stížnost žalobce proti tomuto rozsudku odmítnuta pro nepřijatelnost.

Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce svoji vlast opustil 18.5.2004. Hlásí se k sociální skupině Rusů, žijících na území Kazašské republiky. Podle jeho přesvědčení právě proto je ve své vlasti diskriminován a obává se, že by mu v případě návratu do vlasti hrozilo mučení a nelidské jednání. Obává se také, že v případě návratu do vlasti by mohl být uvězněn, když požádal o mezinárodní ochranu.

Dle ust. § 10a písm. e/ zákona o azylu je žádost nepřípustná, podal-li cizinec opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, aniž by uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany.

Krajský soud konstatuje, že při vydávání napadeného rozhodnutí postupoval žalovaný v souladu s ust. § 25 písm. i/ zákona o azylu. Žalobce ve své opakované žádosti uvádí argumenty shodné s těmi, kvůli nimž vstoupil do řízení o udělení mezinárodní ochrany v minulosti. Vycestování žalobce bylo posouzeno již v předchozím řízení, a jelikož žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti, nebyla povinnost žalovaného tuto otázku znovu zkoumat. Správní řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo tedy správně zastaveno, když opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná.

Z obsahu správního spisu je zřejmé, že správní orgán se zabýval důvody, které žalobce uváděl pro udělení mezinárodní ochrany již v předchozích řízeních.

Jak již bylo konstatováno, první žádost o udělení azylu podal žalobce dne 1.10.2004 a o žádosti žalovaný rozhodl dne 23.9.2005 tak, že azyl podle , , 2 a , v platném znění neudělil a současně vyslovil, že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu zákona o azylu. K žalobě podané žalobcem Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice, rozhodnutím ze dne 26.1.2006, č.j. -34 žalobu zamítnul a k podané kasační stížnosti Nejvyšší správní soud v Brně svým usnesením ze dne 9.10.2007 č.j. -97 kasační stížnost odmítnul pro nepřijatelnost. Podruhé žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu dne 27.5.2010. Žalovaný o žádosti rozhodl tak, že řízení zastavil dle i/ zákona o azylu. Městský soud v Praze rozhodoval o žalobě a tuto dne 30.11.2010 zamítnul a Nejvyšší správní soud svým usnesením ze dne 31.5.2011 č.j. 9Azs 6/2011-68 opětovně kasační stížnost odmítnul pro nepřijatelnost.

Žalobce již ve dvou předcházejících řízení o udělení azylu byl neúspěšný, přičemž obě rozhodnutí žalovaného byla soudy, a to včetně Nejvyššího správního soudu v Brně, vyhodnocena jako zákonná. Žalobce první žádost o udělení azylu podal dne 1.10.2004 a přesto, že jeho dosavadní pravomocně skončená řízení o udělení mezinárodní ochrany byla vůči němu negativní, nadále setrvává na území České republiky a svůj pobyt prodlužuje o stále se opakující procedury azylového řízení, z čehož je zjevné, že cílem je pouhá legalizace obytu na území České republiky. K tomu přitom azylová procedura a ani následný soudní přezkum neslouží.

Námitky žalobce nebyly shledány důvodnými, a proto soud žalobu zamítl jako nedůvodnou dle ust. , přičemž postupoval v souladu s ust. bez jednání.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. , když žalobce ve věci úspěch neměl a žalovaný o náhradu nákladů řízení nežádal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 31.7.2013

JUDr. Miroslava Ježoviczová

samosoudkyně