Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 A 60/2010 - 38

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové

a soudců JUDr.Jitky Hroudové a Mgr.Marka Bedřicha v právní věci žalobce: Ing.J. P, bytem

........., zastoupen JUDr.Ondřejem Kuchařem, advokátem se sídlem Široká 36/5, Praha 1 proti

žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, odbor regionálního rozvoje se sídlem

Zborovská 11, Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.12.2009

sp.zn.: SZ 178813/2009/KUSK REG/Bu, čj: 182436/2009/KUSK

t a k t o :

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru regionálního

rozvoje ze dne 15.12.2009 sp.zn.: SZ 178813/2009/KUSK REG/Bu , čj:

182436/2009/KUSK se z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši

6.800 ,-Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr.Ondřeje

Kuchaře, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou, podanou u Krajského soudu v Praze, která byla usnesením tohoto

soudu ze dne 23.2.2010 čj: -13 postoupena Městskému soudu v Praze jako

soudu věcně a místně příslušnému, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne

15.12.2009 sp.zn. SZ 178813/2009/KUSK REG/Bu, čj: 182436/2009/KUSK (dále „napadené

rozhodnutí“), kterým byla změněna část odůvodnění rozhodnutí vydaného Úřadem městyse

Křivoklát, stavebním odborem ze dne 4.11.2009 čj: SO 557/2009/Ší-330, kterým bylo

rozhodnuto tak, že žalobce není účastníkem územního řízení o umístění kanalizace a ČOV na

pozemcích uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí v katastrálním území Branov. Změna

spočívala v tom, že v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí se věta : „vzhledem k tomu, že

stavba má být umístěna na pozemku p.č. 737/1 (440) v k.ú. Branov a je od nemovitosti pana J.

P. dostatečně vzdálena (cca 90 m), jeho vlastnické právo tak nemůže být přímo dotčeno“

nahrazeno textem, který je uveden ve výroku napadeného rozhodnutí s tím, že ve zbytku se

odůvodnění rozhodnutí potvrzuje. Žalobce v podané žalobě zrekapituloval dosavadní průběh

řízení, namítal, že žalovaný změnil odůvodnění rozhodnutí, vydané v prvním stupni, aniž by

tím odstranil vady, kterými bylo rozhodnutí zatíženo. Žalobce namítal, že prvostupňové

rozhodnutí vycházelo z nesprávných skutkových zjištění, resp. činilo závěry bez skutkových

zjištění, napadené rozhodnutí nevychází ze zjištěného skutkového stavu, ale opírá se o

domněnky. Dále namítal nesprávnost skutkových zjištění, poukázal na to, že se napadené

rozhodnutí nevypořádává se všemi námitkami žalobce. Napadené rozhodnutí nepravdivě

uvádí, že neuvedl konkrétně, jak a čím bude jeho vlastnické právo přímo dotčeno, zmiňuje se

pouze o problematice výhledu, ačkoliv žalobce poukazoval i na imise, zvýšenou dopravu

apod.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě poukázal na to, že žalobce v žádosti, kterou se

domáhal účastenství v územním řízení, pouze obecně uvedl, že se domnívá, že plánované

umístění ČOV se ho velmi dotýká, a to bez jakéhokoliv bližšího určení. Žalobce neuvedl

reálně existující změnu majetkového či jiného statutu, která by byla vyvolána účinky umístění

ČOV. Rušivé jevy jako imise a zvýšená doprava, o kterých se žalobce zmínil až v odvolání,

nejsou vyvolány stavbou samotnou, nýbrž běžnými průvodními jevy každé realizované

stavby, které jsou dočasné. Podle ustálené judikatury musí jít o dotčení práva nad míru

přiměřenou poměrům, k takové situaci v případě ČOV nedojde. Žalovaný změnil odůvodnění

rozhodnutí stavebního úřadu v části, která nedostatečně hodnotí pojem „sousední pozemek“,

což byla základní námitka žalobce. Navrhl zamítnutí podané žaloby.

Městský soud v Praze žalobou přezkoumal napadené rozhodnutí, po posouzení věci

dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a

k závěru, žaloba je důvodná.

Z obsahu správního spisu vyplývá, že dne 8.7.2009 pod čj: SO 328.3/370/2009/Ší

Úřad městysu Křivoklát, stavební odbor (dále jen „stavební úřad“) oznámil zahájení

územního řízení ve věci žádosti obce Branov o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby

„Branov-kanalizace a ČOV“ sestávající z gravitační kanalizace, čerpací stanice a

kanalizačního výtlaku a čistírny odpadních vod.

Podáním ze dne 23.9.2009 požádal žalobce o přiznání statutu účastníka řízení ve věci

výše uvedené stavby, neboť z výkresu zpracovaného odpovědným projektantem je stavba

ČOV umístěna v těsné blízkosti rekreačních objektů, postavených v letech 1945-55 v katastru

obce Branov v části V Zádolí. Uvedl, že je vlastníkem pozemku č. parc. ....... a rekreačního

objektu č. ........, plánované umístění ČOV se ho dotýká, výrazně ho omezuje, ačkoliv není

vlastníkem ani prvním sousedem s pozemkem, na které má být stavba ČOV vybudována.

Usnesením stavebního úřadu ze dne 4.11.2009 čj: SO 557/2009/Ší-330 (dále též

„rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4.11.2009“) bylo rozhodnuto tak, že žalobce není

účastníkem řízení čj: SO 328.3-370/2009. V odůvodnění správní orgán uvedl, že stavba ČOV

na pozemku č.parc. 437/1 (440 PK) v katastrálním území Branov, je ve vzdálenosti cca 50 m

od nejbližší zástavby (chatová oblast). Objekt je zastřešený, kalojem bude zakryt

železobetonovou deskou s litinovým vstupem. Dmychadla jako zdroj hluku budou umístěna

na odpružených základech a opatřena protihlukovým krytem. Čistírna nebude vykazovat

nepříjemný zápach, je navržena jako aktivační, bude tedy pracovat na základě vnosu vzduchu

a kyslíku a aerobních procesů. Stavba je od žadatele dostatečně vzdálená (cca 90 m), jeho

vlastnické právo tak nemůže být přímo dotčeno. Stavební úřad dospěl k závěru, že podmínky

pro účastenství nejsou splněny.

Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, ve kterém poukázal na pojem

„sousedního“ pozemku tak, jak je interpretován Ústavním soudem. Správní orgán bez

jakékoliv opory konstatoval, že stavba ČOV nebude imitovat hluk ani zápach, nezabýval se

imisemi světlem, prachem či zvýšenou dopravou. Umístěním stavby by došlo k výraznému

zhoršení stávajícího výhledu z pozemku. Dále namítal nesprávná skutková zjištění, když údaj

o vzdálenosti 90 m je nesprávný, z projektové dokumentace vyplývá vzdálenost mezi

stavbami 58,5 m, vzdálenost pozemků 50,1 m. Uzavřel, že nebylo dodrženo ustanovení § 68

odst. 3 a , navrhl, aby odvolací orgán napadené usnesení změnil

tak, že odvolatel je účastníkem předmětného územního řízení.

O uvedeném odvolání rozhodl žalovaný správní orgán žalobou napadeným

rozhodnutím ze dne 15.12.2009 tak, že s odkazem na ustanovení § 90 odst. 1 písm. c)

změnil část odůvodnění rozhodnutí tak, že se v odůvodnění věta „vzhledem

k tomu, že stavba má být umístěna na pozemku p.č. 437/1 (440 PK) v k.ú. Branov a je od

nemovitostí pana J. P. dostatečně vzdálena (cca 90 m), jeho vlastnické právo tak nemůže být

přímo dotčeno“ nahrazuje textem, který je uveden ve výroku napadeného rozhodnutí s tím, že

ve zbytku odůvodnění se rozhodnutí potvrzuje. Žalovaný správní orgán v odůvodnění

napadeného rozhodnutí konstatoval obsah podaného odvolání, poukázal na ustanovení § 90

odst. 1 a s tím, že odvolatel napadl dvě věci. Jednak pojem

sousední pozemek a jednak nesprávné skutkové zjištění vzdálenosti nemovitosti odvolatele od

stavby ČOV. Odvolací orgán souhlasí s odvolatelem, že vzdálenost od jeho nemovitosti cca

90 m od ČOV byla v odůvodnění uvedena chybně, v předchozím odstavci odůvodnění

usnesení však byla vzdálenost uvedena správně. Odvolatel neuvedl konkrétně, jak a čím bude

jeho vlastnické právo přímo dotčeno, pokud se domáhá účastenství, musí specifikovat své

potencionálně zasažené právo a své tvrzení opřít o konkrétní skutkové důvody. Odvolatel až

v odvolání uvedl, že dojde k výraznému zhoršení stávajícího výhledu, dle názoru žalovaného

stavba výhledové poměry neovlivní.

Z výše uvedeného obsahu spisového materiálu je zřejmé, že žalobou napadeným

rozhodnutím změnil žalovaný správní orgán postavení správního orgánu odvolacího část

odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4.11.2009, kterým bylo rozhodnuto tak, že

žalobce není účastníkem územního řízení o umístění kanalizace a ČOV v katastrálním území

Branov. Změna spočívala v tom, že jedna věta odůvodnění prvostupňového rozhodnutí

stavebního úřadu ze dne 4.11.2009 (usnesení je nutno považovat za jeden z typů rozhodnutí)

byla nahrazena textem, obsahujícím obecnou úvahu o tom, koho je nutno považovat za

vlastníka sousedních nemovitostí se závěrem, že vzhledem k umístění jeho nemovitosti

nedojde ke změně majetkového či jiného statutu, která by byla vyvolána účinky předmětného

rozhodnutí o umístění stavby. Současně bylo ve výroku uvedeno, že ve zbytku se

odůvodnění rozhodnutí potvrzuje

Možný způsob rozhodnutí odvolacího správního orgánu je upraven v ustanovení § 90

, , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Z ustanovení vyplývá, že odvolací orgán může odvoláním napadené

rozhodnutí nebo jeho část zrušit a řízení zastavit, napadené rozhodnutí nebo jeho část zrušit a

věc vrátit k novému projednání, napadené rozhodnutí nebo jeho část změnit (§ 90 odst. 1

) nebo může řízení zastavit ( ). Pokud odvolací

orgán neshledá důvod pro postup podle odstavců 1 až 4, odvolání zamítne a napadené

rozhodnutí potvrdí. Jestliže správní orgán změní nebo zruší napadené rozhodnutí jen z části,

ve zbytku je potvrdí ( ).

Pokud jde o oprávnění změnit odvoláním napadené rozhodnutí je z ustanovení § 90

odst. 1 písm. c) , na které napadené rozhodnutí odkazuje, zřejmé, že změna

může spočívat i v tom, že odvolací správní orgán změní část odůvodnění odvoláním

napadeného rozhodnutí. Oprávněn je k tomu v případě, je-li to zapotřebí k odstranění vad

odůvodnění.

Oproti předcházející právní úpravě, jež byla provedena , o

správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, je podle nyní platného

výslovně uvedeno oprávnění odvolacího orgánu změnit odůvodnění odvoláním napadeného

rozhodnutí. Právní úprava, provedená předcházejícím , takové výslovné

oprávnění neobsahovala. Oprávnění změnit odůvodnění rozhodnutí ze strany odvolacího

správního orgánu bylo dovozeno judikaturou. Bylo však jednoznačně judikováno, že změna

odůvodnění může být provedena jen v odůvodnění samotném. To znamená, že pokud

odvolací správní orgán dospěl k závěru, že důvody pro přijetí určitého výroku prvostupňový

správní orgán uvedl nesprávně či neúplně, mohl korekci tohoto odůvodnění odvolací orgán

provést pouze v odůvodnění svého odvolacího rozhodnutí (viz např. rozsudek Nejvyššího

správního soudu ze dne 29.5.2003 čj: -29, publikovaný pod č.

NSS).

Jak již bylo uvedeno, nyní platný obsahuje výslovně oprávnění

odvolacího správního orgánu změnit v části odůvodnění prvostupňového správního orgánu.

Nabízí se otázka, zda tato skutečnost znamená to, že změna části odůvodnění se projeví

ve výroku rozhodnutí odvolacího správního orgánu či nikoliv. Soud se přiklání ke stanovisku,

že tomu tak není. Bylo by nelogické, aby odvolací orgán měnil odůvodnění prvostupňového

rozhodnutí samostatným výrokem, když úvahu o tom, proč z části mění odůvodnění

prvostupňového rozhodnutí, může odvolací orgán projevit ve svém odůvodnění.

Je totiž nutno vycházet z toho, že odvoláním lze napadnout výrokovou část

rozhodnutí, odvolání jen proti odůvodnění rozhodnutí je nepřípustné (§ 82 odst. 1 správního

řádu). To znamená, že i odvolací správní orgán musí při svém rozhodování vyjádřit svůj vztah

k výroku prvostupňového správního orgánu, neboť výrok rozhodnutí je onou částí rozhodnutí

správního orgánu, v níž je projeven výsledek rozhodovací pravomoci správního orgánu. Ve

výroku rozhodnutí je obsažen výsledek autoritativního rozhodování správního orgánu,

výrokem rozhodnutí jsou ukládány povinnosti, stanovena či deklarována práva účastníků

řízení. Odvolací orgán pak ve výroku svého rozhodnutí vyjádří to, zda odvoláním napadené

rozhodnutí ruší (a řízení zastaví nebo vrátí k novému projednání), změní nebo potvrdí. Vždy

však ve výroku svého rozhodnutí musí odvolací orgán vyjádřit, co činí s výrokem odvoláním

napadeného prvostupňového rozhodnutí.

Pokud hovoří o tom, že odvolací správní orgán je oprávněn odvoláním

napadené rozhodnutí nebo jeho část změnit, vyjádřil tím zákonodárce to, že odvolací správní

orgán je oprávněn změnit buď zcela nebo z části výrok odvoláním napadeného rozhodnutí.

Pokud se v další části uvedeného právního ustanovení hovoří o tom, že je-li to zapotřebí

k odstranění vad odůvodnění, změní odvolací správní orgán rozhodnutí v části odůvodnění, je

tím vyjádřeno pouze to, že odvolací správní orgán může své rozhodnutí z části založit i na

jiných důvodech, než které vyjádřil prvostupňový správní orgán v odvoláním napadeném

rozhodnutí. Tato skutečnost se projeví ve změně odůvodnění, ve výroku odvolací orgán

vyjádří, zda výrok prvostupňového rozhodnutí – zjednodušeně řečeno- ruší, mění či potvrzuje.

I kdyby soud akceptoval závěr, že z výše uvedeného výslovného oprávnění odvolacího

orgánu změnit část odůvodnění prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že tato změna části

odůvodnění prvostupňového správního orgánu se projeví ve výroku rozhodnutí odvolacího

správního orgánu, musí konstatovat, že ve výroku rozhodnutí odvolacího správního orgánu se

vždy musí projevit to, jakým způsobem se vypořádal s výrokem napadeného rozhodnutí.

Vyplývá to nejen z ustanovení , ze kterého je patrno, že odvolací správní

orgán je oprávněn k odvolání buď napadené rozhodnutí zrušit (a řízení zastavit nebo vrátit

k novému projednání) napadené rozhodnutí změnit nebo odvolání zamítnout a napadené

rozhodnutí potvrdit. Vždy se jedná o oprávnění, které je nutno vztáhnout k výroku odvoláním

napadeného prvostupňového rozhodnutí. V této souvislosti je nutno poukázat na již zmíněné

ustanovení , ze kterého vyplývá, že odvoláním lze napadnout

výrokovou část rozhodnutí. To znamená, že odvolací správní orgán se výrokovou částí

napadeného rozhodnutí musí vždy zabývat. V daném případě je z odvolání, které žalobce

podal proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4.11.2009 zřejmé, že projevil nesouhlas

s výrokem tohoto rozhodnutí, kterým mu nebylo přiznáno právo účastenství. Je tedy zřejmé,

že odvolání směřovalo proti výroku prvostupňového rozhodnutí, je proto na odvolacím

orgánu, aby se s tímto výrokem vypořádal. Lze poznamenat, že ze skutečnosti, že odvolatel

v odůvodnění odvolání polemizuje s argumenty, obsaženými v odůvodnění prvostupňového

rozhodnutí, neznamená to, že odvolání je nepřípustné proto, že směřuje proti odůvodnění

rozhodnutí. Za takové nepřípustné odvolání je nutno považovat pouze takové, ve kterém je

výslovně odvolatelem uvedeno, že se domáhá pouze a jedině změny odůvodnění rozhodnutí.

Taková situace v daném případě nenastala.

Jak již bylo uvedeno, žalobou napadeným rozhodnutím byla změněna část odůvodnění

rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4.11.2009 tak, že jedna věta z odůvodnění byla nahrazena

jiným textem. Současně bylo vysloveno, že ve zbytku odůvodnění se rozhodnutí potvrzuje.

Jakým způsobem bylo rozhodnuto ve vztahu k výroku prvostupňového rozhodnutí ze dne

4.11.2009 však ve výroku žalobou napadeného rozhodnutí zcela absentuje. Není tedy zřejmé,

zda výrok prvostupňového rozhodnutí ze dne 4.11.2009 byl zrušen, změněn či potvrzen.

Poslední věta výroku žalobou napadeného rozhodnutí se rovněž vztahuje pouze k odůvodnění

rozhodnutí ze dne 4.11.2009, když je výslovně uvedeno, že se potvrzuje ve zbytku

odůvodnění rozhodnutí. Uvedená skutečnost způsobuje nepřezkoumatelnost žalobou

napadeného rozhodnutí pro nesrozumitelnost, neboť není zřejmé, jakým způsobem bylo ve

vztahu k výroku rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4.11.2009 žalovaným jako odvolacím

správním orgánem rozhodnuto.

Je vhodné poznamenat, že otázku nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí

posuzoval soud přesto, že v žalobě nebyla namítána. Vycházel přitom z již ustálené

judikatury, podle níž zásada upravená v ustanovení , podle níž krajský soud

přezkoumá napadené výroky rozhodnutí pouze v mezích žalobních bodů, je pro prolomena

[OBRÁZEK]v případě, kdy soud shledá, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Proto soud

k nepřezkoumatelnosti přihlédl z úřední povinnosti (viz např. rozsudek Nejvyššího správního

soudu ze dne 24.11.2003 -39, ze dne 20.12.2005 čj: -71, ze dne

12.12.2003 čj: -78, ze dne 9.6.2004 čj: -35, všechny rozsudky na

www.nssoud.cz.)

Přes závěr o nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí pro

nesrozumitelnost se soud zabýval námitkami, které žalobce uplatnil v podané žalobě.

K námitkám, uvedených v podané žalobě, soud uvádí následující:

Žalobce v podané žalobě namítal, že bylo rozhodnuto v rozporu s ustanovením § 90

odst. 1 písm. c) , když žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí brojil proto,

že obsahovalo nesprávná skutková zjištění, resp. činilo závěry bez skutkových zjištění. Vady

byly odstraněny pouze formálně. K této námitce je nutno konstatovat, že z spisu je zřejmé, že

ke skutkovému zjištění žalobce uplatnil námitky až v odvolání, ve kterém namítal nesprávnost

údaje vzdálenosti uvažované stavby ČOV od jeho nemovitosti, když vzdálenost nečiní cca 90

m, ale cca 50 m. Tento nedostatek byl odstraněn žalobou napadeným rozhodnutím, když

žalovaný konstatoval, že nelze vyloučit, že šlo o písemnou chybu, když v předchozí části

odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4.11.2009 je zmíněna vzdálenost 90 m. Navíc

předmětná věta, uvedená v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí stavebního úřadu byla

nahrazena úvahou o pojmu vlastníka sousedního pozemku, tak jak je ve výroku napadeného

rozhodnutí uvedeno.

Žalobce dále namítal, že napadené rozhodnutí nevychází ze skutkového stavu, ale

pouze z domněnky žalovaného, což je zřejmé z výslovného textu, když žalovaný uvedl, že „

... se domnívá, že stavba ČOV ...“ Tuto námitku soud shledal důvodnou pouze v tom směru,

že jde o ne zcela přesnou formulaci stanoviska žalovaného správního orgánu, ne příliš

přiléhavá formulace odůvodnění napadeného rozhodnutí by sama o sobě nebyla důvodem pro

zrušení napadeného rozhodnutí.

Žalobce dále v podané žalobě namítal, že skutková zjištění jsou nesprávná, pokud jde

o vzrostlou zeleň, bylo na místě zabývat se její trvanlivostí, navíc tato skutečnost byla

zmíněna až ve druhém stupni správního řízení, navíc je stávající zeleň zničená. K těmto

námitkám soud uvádí, že v případě, že odvolací správní orgán zjistil, že ve výhledu žalobce se

nachází vzrostlá zeleň, nebylo jeho povinností zabývat se otázkou trvanlivosti této zeleně. Při

posuzování jakéhokoliv skutkového stavu je nutno vycházet ze stavu, který existuje v době

vydání rozhodnutí správního orgánu. Skutečnost, že se otázkou zeleně zabývaly správní

orgány až v odvolacím řízení byla způsobena tím, že žalobce až v odvolání tvrdil, že jednou

ze skutečností, která znamená, že je dotčen ve svých právech, je zhoršení výhledu z jeho

nemovitosti. Dříve žalobce tuto skutečnost neuplatnil, proto se jí správní orgán nemohl

zabývat. Bylo na žalobci, aby všechny skutečnosti, které považuje za rozhodující k posouzení

otázky, zda přichází v úvahu jako účastník územního řízení, tedy všechny skutečnosti, ze

kterých dovozuje, že dojde k přímému dotčení žalobce na jeho právech jako vlastníka

nemovitosti, uvedl již v podané žádosti o přiznání statutu účastníka řízení.

Důvodnou byla shledána námitka, v níž žalobce poukázal na to, že se žalovaný správní

orgán nevypořádal se všemi námitkami žalobce. Z obsahu podaného odvolání je zřejmé, že

žalobce, kromě výrazného zhoršení stávajícího výhledu, namítal, že se správní orgán

nezabýval imisemi světlem, prachem či zvýšenou dopravou. Je pravdou, že ani tyto námitky

žalobce nekonkretizoval, žalovaný správní orgán se však k otázkám těchto imisí a námitkou zvýšené dopravy vůbec v odůvodnění napadeného rozhodnutí nezabýval.

S přihlédnutím k závěru o nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí pro

nesrozumitelnost a s přihlédnutím k tomu, že žalobu soud shledal z části důvodnou, soud

žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1,

odst. 4 ). V dalším řízení žalovaný správní orgán znovu rozhodne o odvolání žalobce

proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4.11.2009. Ve výroku nového rozhodnutí pak

vyjádří jakým způsobem se vypořádal s výrokem odvoláním napadeného rozhodnutí

stavebního úřadu ze dne 4.11.2009, aby bylo zřejmé, jakým způsobem ve vztahu k tomuto

výroku jako odvolací orgán rozhodl.

Vzhledem k závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí rozhodl soud podle bez nařízení jednání.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , žalobce měl ve

věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení přísluší. Náklady řízení představují

částku 2.000,-Kč za soudní poplatek zaplacený z podané žaloby v kolcích a odměnu za

zastupování žalobce advokátem za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení,

podání žaloby po 2.100,-Kč) ( , , vyhl. č. , ve znění pozdějších

předpisů ) a 2x režijní paušál po 300,-Kč ( vyhl. č. , ve znění

pozdějších předpisů ). Celkem náklady řízení představují částku 6.800,-Kč.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.

Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se

sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se

dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na

sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro

zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 31. července 2013

JUDr.Hana Veberová

předsedkyně senátu