Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
11 A 60/2010 - 38.pdf
PDF · 0 B
No categories available
11 A 60/2010 - 38
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové
a soudců JUDr.Jitky Hroudové a Mgr.Marka Bedřicha v právní věci žalobce: Ing.J. P, bytem
........., zastoupen JUDr.Ondřejem Kuchařem, advokátem se sídlem Široká 36/5, Praha 1 proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, odbor regionálního rozvoje se sídlem
Zborovská 11, Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.12.2009
sp.zn.: SZ 178813/2009/KUSK REG/Bu, čj: 182436/2009/KUSK
t a k t o :
I. Rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru regionálního
rozvoje ze dne 15.12.2009 sp.zn.: SZ 178813/2009/KUSK REG/Bu , čj:
182436/2009/KUSK se z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši
6.800 ,-Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr.Ondřeje
Kuchaře, advokáta.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se žalobou, podanou u Krajského soudu v Praze, která byla usnesením tohoto
soudu ze dne 23.2.2010 čj: 44 A 15/2010 -13 postoupena Městskému soudu v Praze jako
soudu věcně a místně příslušnému, domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne
15.12.2009 sp.zn. SZ 178813/2009/KUSK REG/Bu, čj: 182436/2009/KUSK (dále „napadené
rozhodnutí“), kterým byla změněna část odůvodnění rozhodnutí vydaného Úřadem městyse
Křivoklát, stavebním odborem ze dne 4.11.2009 čj: SO 557/2009/Ší-330, kterým bylo
rozhodnuto tak, že žalobce není účastníkem územního řízení o umístění kanalizace a ČOV na
pozemcích uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí v katastrálním území Branov. Změna
spočívala v tom, že v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí se věta : „vzhledem k tomu, že
stavba má být umístěna na pozemku p.č. 737/1 (440) v k.ú. Branov a je od nemovitosti pana J.
P. dostatečně vzdálena (cca 90 m), jeho vlastnické právo tak nemůže být přímo dotčeno“
nahrazeno textem, který je uveden ve výroku napadeného rozhodnutí s tím, že ve zbytku se
odůvodnění rozhodnutí potvrzuje. Žalobce v podané žalobě zrekapituloval dosavadní průběh
řízení, namítal, že žalovaný změnil odůvodnění rozhodnutí, vydané v prvním stupni, aniž by
tím odstranil vady, kterými bylo rozhodnutí zatíženo. Žalobce namítal, že prvostupňové
rozhodnutí vycházelo z nesprávných skutkových zjištění, resp. činilo závěry bez skutkových
zjištění, napadené rozhodnutí nevychází ze zjištěného skutkového stavu, ale opírá se o
domněnky. Dále namítal nesprávnost skutkových zjištění, poukázal na to, že se napadené
rozhodnutí nevypořádává se všemi námitkami žalobce. Napadené rozhodnutí nepravdivě
uvádí, že neuvedl konkrétně, jak a čím bude jeho vlastnické právo přímo dotčeno, zmiňuje se
pouze o problematice výhledu, ačkoliv žalobce poukazoval i na imise, zvýšenou dopravu
apod.
Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě poukázal na to, že žalobce v žádosti, kterou se
domáhal účastenství v územním řízení, pouze obecně uvedl, že se domnívá, že plánované
umístění ČOV se ho velmi dotýká, a to bez jakéhokoliv bližšího určení. Žalobce neuvedl
reálně existující změnu majetkového či jiného statutu, která by byla vyvolána účinky umístění
ČOV. Rušivé jevy jako imise a zvýšená doprava, o kterých se žalobce zmínil až v odvolání,
nejsou vyvolány stavbou samotnou, nýbrž běžnými průvodními jevy každé realizované
stavby, které jsou dočasné. Podle ustálené judikatury musí jít o dotčení práva nad míru
přiměřenou poměrům, k takové situaci v případě ČOV nedojde. Žalovaný změnil odůvodnění
rozhodnutí stavebního úřadu v části, která nedostatečně hodnotí pojem „sousední pozemek“,
což byla základní námitka žalobce. Navrhl zamítnutí podané žaloby.
Městský soud v Praze žalobou přezkoumal napadené rozhodnutí, po posouzení věci
dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a
k závěru, žaloba je důvodná.
Z obsahu správního spisu vyplývá, že dne 8.7.2009 pod čj: SO 328.3/370/2009/Ší
Úřad městysu Křivoklát, stavební odbor (dále jen „stavební úřad“) oznámil zahájení
územního řízení ve věci žádosti obce Branov o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby
„Branov-kanalizace a ČOV“ sestávající z gravitační kanalizace, čerpací stanice a
kanalizačního výtlaku a čistírny odpadních vod.
Podáním ze dne 23.9.2009 požádal žalobce o přiznání statutu účastníka řízení ve věci
výše uvedené stavby, neboť z výkresu zpracovaného odpovědným projektantem je stavba
ČOV umístěna v těsné blízkosti rekreačních objektů, postavených v letech 1945-55 v katastru
obce Branov v části V Zádolí. Uvedl, že je vlastníkem pozemku č. parc. ....... a rekreačního
objektu č. ........, plánované umístění ČOV se ho dotýká, výrazně ho omezuje, ačkoliv není
vlastníkem ani prvním sousedem s pozemkem, na které má být stavba ČOV vybudována.
Usnesením stavebního úřadu ze dne 4.11.2009 čj: SO 557/2009/Ší-330 (dále též
„rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4.11.2009“) bylo rozhodnuto tak, že žalobce není
účastníkem řízení čj: SO 328.3-370/2009. V odůvodnění správní orgán uvedl, že stavba ČOV
na pozemku č.parc. 437/1 (440 PK) v katastrálním území Branov, je ve vzdálenosti cca 50 m
od nejbližší zástavby (chatová oblast). Objekt je zastřešený, kalojem bude zakryt
železobetonovou deskou s litinovým vstupem. Dmychadla jako zdroj hluku budou umístěna
na odpružených základech a opatřena protihlukovým krytem. Čistírna nebude vykazovat
nepříjemný zápach, je navržena jako aktivační, bude tedy pracovat na základě vnosu vzduchu
a kyslíku a aerobních procesů. Stavba je od žadatele dostatečně vzdálená (cca 90 m), jeho
vlastnické právo tak nemůže být přímo dotčeno. Stavební úřad dospěl k závěru, že podmínky
pro účastenství nejsou splněny.
Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, ve kterém poukázal na pojem
„sousedního“ pozemku tak, jak je interpretován Ústavním soudem. Správní orgán bez
jakékoliv opory konstatoval, že stavba ČOV nebude imitovat hluk ani zápach, nezabýval se
imisemi světlem, prachem či zvýšenou dopravou. Umístěním stavby by došlo k výraznému
zhoršení stávajícího výhledu z pozemku. Dále namítal nesprávná skutková zjištění, když údaj
o vzdálenosti 90 m je nesprávný, z projektové dokumentace vyplývá vzdálenost mezi
stavbami 58,5 m, vzdálenost pozemků 50,1 m. Uzavřel, že nebylo dodrženo ustanovení § 68
odst. 3 a § 50 odst. 2 správního řádu , navrhl, aby odvolací orgán napadené usnesení změnil
tak, že odvolatel je účastníkem předmětného územního řízení.
O uvedeném odvolání rozhodl žalovaný správní orgán žalobou napadeným
rozhodnutím ze dne 15.12.2009 tak, že s odkazem na ustanovení § 90 odst. 1 písm. c)
správního řádu změnil část odůvodnění rozhodnutí tak, že se v odůvodnění věta „vzhledem
k tomu, že stavba má být umístěna na pozemku p.č. 437/1 (440 PK) v k.ú. Branov a je od
nemovitostí pana J. P. dostatečně vzdálena (cca 90 m), jeho vlastnické právo tak nemůže být
přímo dotčeno“ nahrazuje textem, který je uveden ve výroku napadeného rozhodnutí s tím, že
ve zbytku odůvodnění se rozhodnutí potvrzuje. Žalovaný správní orgán v odůvodnění
napadeného rozhodnutí konstatoval obsah podaného odvolání, poukázal na ustanovení § 90
odst. 1 a § 90 odst. 5 správního řádu s tím, že odvolatel napadl dvě věci. Jednak pojem
sousední pozemek a jednak nesprávné skutkové zjištění vzdálenosti nemovitosti odvolatele od
stavby ČOV. Odvolací orgán souhlasí s odvolatelem, že vzdálenost od jeho nemovitosti cca
90 m od ČOV byla v odůvodnění uvedena chybně, v předchozím odstavci odůvodnění
usnesení však byla vzdálenost uvedena správně. Odvolatel neuvedl konkrétně, jak a čím bude
jeho vlastnické právo přímo dotčeno, pokud se domáhá účastenství, musí specifikovat své
potencionálně zasažené právo a své tvrzení opřít o konkrétní skutkové důvody. Odvolatel až
v odvolání uvedl, že dojde k výraznému zhoršení stávajícího výhledu, dle názoru žalovaného
stavba výhledové poměry neovlivní.
Z výše uvedeného obsahu spisového materiálu je zřejmé, že žalobou napadeným
rozhodnutím změnil žalovaný správní orgán postavení správního orgánu odvolacího část
odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4.11.2009, kterým bylo rozhodnuto tak, že
žalobce není účastníkem územního řízení o umístění kanalizace a ČOV v katastrálním území
Branov. Změna spočívala v tom, že jedna věta odůvodnění prvostupňového rozhodnutí
stavebního úřadu ze dne 4.11.2009 (usnesení je nutno považovat za jeden z typů rozhodnutí)
byla nahrazena textem, obsahujícím obecnou úvahu o tom, koho je nutno považovat za
vlastníka sousedních nemovitostí se závěrem, že vzhledem k umístění jeho nemovitosti
nedojde ke změně majetkového či jiného statutu, která by byla vyvolána účinky předmětného
rozhodnutí o umístění stavby. Současně bylo ve výroku uvedeno, že ve zbytku se
odůvodnění rozhodnutí potvrzuje
Možný způsob rozhodnutí odvolacího správního orgánu je upraven v ustanovení § 90
zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád správní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád správní řád “).
Z ustanovení § 90 správního řádu vyplývá, že odvolací orgán může odvoláním napadené
rozhodnutí nebo jeho část zrušit a řízení zastavit, napadené rozhodnutí nebo jeho část zrušit a
věc vrátit k novému projednání, napadené rozhodnutí nebo jeho část změnit (§ 90 odst. 1
správního řádu ) nebo může řízení zastavit (§ 90 odst. 4 správního řádu ). Pokud odvolací
orgán neshledá důvod pro postup podle odstavců 1 až 4, odvolání zamítne a napadené
rozhodnutí potvrdí. Jestliže správní orgán změní nebo zruší napadené rozhodnutí jen z části,
ve zbytku je potvrdí (§ 90 odst. 5 správního řádu ).
Pokud jde o oprávnění změnit odvoláním napadené rozhodnutí je z ustanovení § 90
odst. 1 písm. c) správního řádu , na které napadené rozhodnutí odkazuje, zřejmé, že změna
může spočívat i v tom, že odvolací správní orgán změní část odůvodnění odvoláním
napadeného rozhodnutí. Oprávněn je k tomu v případě, je-li to zapotřebí k odstranění vad
odůvodnění.
Oproti předcházející právní úpravě, jež byla provedena zákonem č. 71/1967 Sb. , o
správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, je podle nyní platného správního řádu
výslovně uvedeno oprávnění odvolacího orgánu změnit odůvodnění odvoláním napadeného
rozhodnutí. Právní úprava, provedená předcházejícím správním řádem správním řádem , takové výslovné
oprávnění neobsahovala. Oprávnění změnit odůvodnění rozhodnutí ze strany odvolacího
správního orgánu bylo dovozeno judikaturou. Bylo však jednoznačně judikováno, že změna
odůvodnění může být provedena jen v odůvodnění samotném. To znamená, že pokud
odvolací správní orgán dospěl k závěru, že důvody pro přijetí určitého výroku prvostupňový
správní orgán uvedl nesprávně či neúplně, mohl korekci tohoto odůvodnění odvolací orgán
provést pouze v odůvodnění svého odvolacího rozhodnutí (viz např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 29.5.2003 čj: 7 A 181/2000 -29, publikovaný pod č. 11/2003 Sb.
NSS).
Jak již bylo uvedeno, nyní platný správní řád správní řád obsahuje výslovně oprávnění
odvolacího správního orgánu změnit v části odůvodnění prvostupňového správního orgánu.
Nabízí se otázka, zda tato skutečnost znamená to, že změna části odůvodnění se projeví
ve výroku rozhodnutí odvolacího správního orgánu či nikoliv. Soud se přiklání ke stanovisku,
že tomu tak není. Bylo by nelogické, aby odvolací orgán měnil odůvodnění prvostupňového
rozhodnutí samostatným výrokem, když úvahu o tom, proč z části mění odůvodnění
prvostupňového rozhodnutí, může odvolací orgán projevit ve svém odůvodnění.
Je totiž nutno vycházet z toho, že odvoláním lze napadnout výrokovou část
rozhodnutí, odvolání jen proti odůvodnění rozhodnutí je nepřípustné (§ 82 odst. 1 správního
řádu). To znamená, že i odvolací správní orgán musí při svém rozhodování vyjádřit svůj vztah
k výroku prvostupňového správního orgánu, neboť výrok rozhodnutí je onou částí rozhodnutí
správního orgánu, v níž je projeven výsledek rozhodovací pravomoci správního orgánu. Ve
výroku rozhodnutí je obsažen výsledek autoritativního rozhodování správního orgánu,
výrokem rozhodnutí jsou ukládány povinnosti, stanovena či deklarována práva účastníků
řízení. Odvolací orgán pak ve výroku svého rozhodnutí vyjádří to, zda odvoláním napadené
rozhodnutí ruší (a řízení zastaví nebo vrátí k novému projednání), změní nebo potvrdí. Vždy
však ve výroku svého rozhodnutí musí odvolací orgán vyjádřit, co činí s výrokem odvoláním
napadeného prvostupňového rozhodnutí.
Pokud správní řád správní řád hovoří o tom, že odvolací správní orgán je oprávněn odvoláním
napadené rozhodnutí nebo jeho část změnit, vyjádřil tím zákonodárce to, že odvolací správní
orgán je oprávněn změnit buď zcela nebo z části výrok odvoláním napadeného rozhodnutí.
Pokud se v další části uvedeného právního ustanovení hovoří o tom, že je-li to zapotřebí
k odstranění vad odůvodnění, změní odvolací správní orgán rozhodnutí v části odůvodnění, je
tím vyjádřeno pouze to, že odvolací správní orgán může své rozhodnutí z části založit i na
jiných důvodech, než které vyjádřil prvostupňový správní orgán v odvoláním napadeném
rozhodnutí. Tato skutečnost se projeví ve změně odůvodnění, ve výroku odvolací orgán
vyjádří, zda výrok prvostupňového rozhodnutí – zjednodušeně řečeno- ruší, mění či potvrzuje.
I kdyby soud akceptoval závěr, že z výše uvedeného výslovného oprávnění odvolacího
orgánu změnit část odůvodnění prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že tato změna části
odůvodnění prvostupňového správního orgánu se projeví ve výroku rozhodnutí odvolacího
správního orgánu, musí konstatovat, že ve výroku rozhodnutí odvolacího správního orgánu se
vždy musí projevit to, jakým způsobem se vypořádal s výrokem napadeného rozhodnutí.
Vyplývá to nejen z ustanovení § 90 správního řádu , ze kterého je patrno, že odvolací správní
orgán je oprávněn k odvolání buď napadené rozhodnutí zrušit (a řízení zastavit nebo vrátit
k novému projednání) napadené rozhodnutí změnit nebo odvolání zamítnout a napadené
rozhodnutí potvrdit. Vždy se jedná o oprávnění, které je nutno vztáhnout k výroku odvoláním
napadeného prvostupňového rozhodnutí. V této souvislosti je nutno poukázat na již zmíněné
ustanovení § 82 odst. 1 správního řádu , ze kterého vyplývá, že odvoláním lze napadnout
výrokovou část rozhodnutí. To znamená, že odvolací správní orgán se výrokovou částí
napadeného rozhodnutí musí vždy zabývat. V daném případě je z odvolání, které žalobce
podal proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4.11.2009 zřejmé, že projevil nesouhlas
s výrokem tohoto rozhodnutí, kterým mu nebylo přiznáno právo účastenství. Je tedy zřejmé,
že odvolání směřovalo proti výroku prvostupňového rozhodnutí, je proto na odvolacím
orgánu, aby se s tímto výrokem vypořádal. Lze poznamenat, že ze skutečnosti, že odvolatel
v odůvodnění odvolání polemizuje s argumenty, obsaženými v odůvodnění prvostupňového
rozhodnutí, neznamená to, že odvolání je nepřípustné proto, že směřuje proti odůvodnění
rozhodnutí. Za takové nepřípustné odvolání je nutno považovat pouze takové, ve kterém je
výslovně odvolatelem uvedeno, že se domáhá pouze a jedině změny odůvodnění rozhodnutí.
Taková situace v daném případě nenastala.
Jak již bylo uvedeno, žalobou napadeným rozhodnutím byla změněna část odůvodnění
rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4.11.2009 tak, že jedna věta z odůvodnění byla nahrazena
jiným textem. Současně bylo vysloveno, že ve zbytku odůvodnění se rozhodnutí potvrzuje.
Jakým způsobem bylo rozhodnuto ve vztahu k výroku prvostupňového rozhodnutí ze dne
4.11.2009 však ve výroku žalobou napadeného rozhodnutí zcela absentuje. Není tedy zřejmé,
zda výrok prvostupňového rozhodnutí ze dne 4.11.2009 byl zrušen, změněn či potvrzen.
Poslední věta výroku žalobou napadeného rozhodnutí se rovněž vztahuje pouze k odůvodnění
rozhodnutí ze dne 4.11.2009, když je výslovně uvedeno, že se potvrzuje ve zbytku
odůvodnění rozhodnutí. Uvedená skutečnost způsobuje nepřezkoumatelnost žalobou
napadeného rozhodnutí pro nesrozumitelnost, neboť není zřejmé, jakým způsobem bylo ve
vztahu k výroku rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4.11.2009 žalovaným jako odvolacím
správním orgánem rozhodnuto.
Je vhodné poznamenat, že otázku nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí
posuzoval soud přesto, že v žalobě nebyla namítána. Vycházel přitom z již ustálené
judikatury, podle níž zásada upravená v ustanovení § 75 odst. 2 s.ř.s. , podle níž krajský soud
přezkoumá napadené výroky rozhodnutí pouze v mezích žalobních bodů, je pro prolomena
[OBRÁZEK]v případě, kdy soud shledá, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Proto soud
k nepřezkoumatelnosti přihlédl z úřední povinnosti (viz např. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 24.11.2003 2 Asz 23/2003 -39, ze dne 20.12.2005 čj: 2 Asz 433/2004 -71, ze dne
12.12.2003 čj: 2 Ads 33/2003 -78, ze dne 9.6.2004 čj: 5 A 157/2002 -35, všechny rozsudky na
www.nssoud.cz.)
Přes závěr o nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí pro
nesrozumitelnost se soud zabýval námitkami, které žalobce uplatnil v podané žalobě.
K námitkám, uvedených v podané žalobě, soud uvádí následující:
Žalobce v podané žalobě namítal, že bylo rozhodnuto v rozporu s ustanovením § 90
odst. 1 písm. c) správního řádu , když žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí brojil proto,
že obsahovalo nesprávná skutková zjištění, resp. činilo závěry bez skutkových zjištění. Vady
byly odstraněny pouze formálně. K této námitce je nutno konstatovat, že z spisu je zřejmé, že
ke skutkovému zjištění žalobce uplatnil námitky až v odvolání, ve kterém namítal nesprávnost
údaje vzdálenosti uvažované stavby ČOV od jeho nemovitosti, když vzdálenost nečiní cca 90
m, ale cca 50 m. Tento nedostatek byl odstraněn žalobou napadeným rozhodnutím, když
žalovaný konstatoval, že nelze vyloučit, že šlo o písemnou chybu, když v předchozí části
odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4.11.2009 je zmíněna vzdálenost 90 m. Navíc
předmětná věta, uvedená v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí stavebního úřadu byla
nahrazena úvahou o pojmu vlastníka sousedního pozemku, tak jak je ve výroku napadeného
rozhodnutí uvedeno.
Žalobce dále namítal, že napadené rozhodnutí nevychází ze skutkového stavu, ale
pouze z domněnky žalovaného, což je zřejmé z výslovného textu, když žalovaný uvedl, že „
... se domnívá, že stavba ČOV ...“ Tuto námitku soud shledal důvodnou pouze v tom směru,
že jde o ne zcela přesnou formulaci stanoviska žalovaného správního orgánu, ne příliš
přiléhavá formulace odůvodnění napadeného rozhodnutí by sama o sobě nebyla důvodem pro
zrušení napadeného rozhodnutí.
Žalobce dále v podané žalobě namítal, že skutková zjištění jsou nesprávná, pokud jde
o vzrostlou zeleň, bylo na místě zabývat se její trvanlivostí, navíc tato skutečnost byla
zmíněna až ve druhém stupni správního řízení, navíc je stávající zeleň zničená. K těmto
námitkám soud uvádí, že v případě, že odvolací správní orgán zjistil, že ve výhledu žalobce se
nachází vzrostlá zeleň, nebylo jeho povinností zabývat se otázkou trvanlivosti této zeleně. Při
posuzování jakéhokoliv skutkového stavu je nutno vycházet ze stavu, který existuje v době
vydání rozhodnutí správního orgánu. Skutečnost, že se otázkou zeleně zabývaly správní
orgány až v odvolacím řízení byla způsobena tím, že žalobce až v odvolání tvrdil, že jednou
ze skutečností, která znamená, že je dotčen ve svých právech, je zhoršení výhledu z jeho
nemovitosti. Dříve žalobce tuto skutečnost neuplatnil, proto se jí správní orgán nemohl
zabývat. Bylo na žalobci, aby všechny skutečnosti, které považuje za rozhodující k posouzení
otázky, zda přichází v úvahu jako účastník územního řízení, tedy všechny skutečnosti, ze
kterých dovozuje, že dojde k přímému dotčení žalobce na jeho právech jako vlastníka
nemovitosti, uvedl již v podané žádosti o přiznání statutu účastníka řízení.
Důvodnou byla shledána námitka, v níž žalobce poukázal na to, že se žalovaný správní
orgán nevypořádal se všemi námitkami žalobce. Z obsahu podaného odvolání je zřejmé, že
žalobce, kromě výrazného zhoršení stávajícího výhledu, namítal, že se správní orgán
nezabýval imisemi světlem, prachem či zvýšenou dopravou. Je pravdou, že ani tyto námitky
žalobce nekonkretizoval, žalovaný správní orgán se však k otázkám těchto imisí a námitkou zvýšené dopravy vůbec v odůvodnění napadeného rozhodnutí nezabýval.
S přihlédnutím k závěru o nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí pro
nesrozumitelnost a s přihlédnutím k tomu, že žalobu soud shledal z části důvodnou, soud
žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1,
odst. 4 s.ř.s. ). V dalším řízení žalovaný správní orgán znovu rozhodne o odvolání žalobce
proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 4.11.2009. Ve výroku nového rozhodnutí pak
vyjádří jakým způsobem se vypořádal s výrokem odvoláním napadeného rozhodnutí
stavebního úřadu ze dne 4.11.2009, aby bylo zřejmé, jakým způsobem ve vztahu k tomuto
výroku jako odvolací orgán rozhodl.
Vzhledem k závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí rozhodl soud podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. bez nařízení jednání.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. , žalobce měl ve
věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení přísluší. Náklady řízení představují
částku 2.000,-Kč za soudní poplatek zaplacený z podané žaloby v kolcích a odměnu za
zastupování žalobce advokátem za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení,
podání žaloby po 2.100,-Kč) ( § 7 , § 9 , § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších
předpisů ) a 2x režijní paušál po 300,-Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění
pozdějších předpisů ). Celkem náklady řízení představují částku 6.800,-Kč.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.
Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se
sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se
dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na
sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě
obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo
rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro
zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho
internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 31. července 2013
JUDr.Hana Veberová
předsedkyně senátu