Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Afs 18/2013 - 39

- 40

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Green Ways s.r.o., se sídlem Ovocný Trh 572/11, Praha 1, zast. Mgr. Karlem Nejtkem, advokátem se sídlem Spojovací 312, Řitka, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně ze dne 16. 2. 2011, č. j. 1613/11-1101-700366 a č. j. 1612/11-1101-700366, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2013, č. j. - 169,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci s e v r a c í zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Na úvod Nejvyšší správní soud konstatuje, že ke dni 1. 1. 2013 nabyl účinnosti , o Finanční správě České republiky. Dle ustanovení tohoto zákona byla zrušena finanční ředitelství zřízená podle , o územních finančních orgánech. To se dotklo též Finančního ředitelství v Brně, které vydalo rozhodnutí, jež bylo v nynější věci předmětem přezkumu před krajským soudem. Postavení žalovaného v řízení o kasační stížnosti, které do 31. 12. 2012 svědčilo zrušenému finančnímu ředitelství, přešlo dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), na nově zřízené Odvolací finanční ředitelství. Dle ustanovení zákona o Finanční správě České republiky je to právě Odvolací finanční ředitelství, které od 1. 1. 2013 vykonává působnost správního orgánu nejblíže nadřízeného finančním úřadům.

Rozhodnutím Finančního úřadu v Uherském Hradišti (dále jen „správce daně“) ze dne 15. 3. 2010, č. j. 37644/10/336933709216, byla žalobci (dále jen „stěžovateli“) předepsána za zdaňovací období roku 2007 k přímému placení daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků ve výši 1 272 444 Kč a současně mu bylo sděleno, že mu vzniká povinnost uhradit penále ve výši 254 488 Kč. Žalovaný (původně Finanční ředitelství v Brně) citované rozhodnutí správce daně následně svým rozhodnutím ze dne 16. 2. 2011, č. j. 1613/11-1101-700366, změnil tak, že částku 1 272 444 zvýšil o částku 258 784 Kč na částku 1 531 228 Kč a současně stěžovateli sdělil, že mu vznikla povinnost uhradit z částky rozdílu ve výši předepsané daně penále ve výši 51 757 Kč a penále z předepsané daně tedy činí celkem 306 245 Kč. Obdobně za zdaňovací období roku 2006 změnil žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 2. 2011, č. j. 1612/11-1101-700366, rozhodnutí správce daně předepisující k přímému placení předmětnou daň tak, že částku 781 740 Kč zvýšil o částku 172 848 Kč na částku 954 588 Kč a současně sdělil, že stěžovateli vzniká povinnost uhradit z částky rozdílu ve výši předepsané daně penále ve výši 34 569 Kč, penále z předepsané daně tak činí celkem 190 917 Kč.

Proti oběma rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 2. 2011 podal stěžovatel žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). Krajský soud výrokem I. v záhlaví označeného rozsudku spojil věci ke společnému projednání, výrokem II. zrušil napadená rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2011, č. j. 1613/11-1101-700366 a č. j. 1612/11-1101-700366, a věci vrátil žalovanému k dalšímu řízení a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení.

Proti výroku II. rozsudku krajského soudu podal stěžovatel včasnou kasační stížnost, ve které uplatnil důvody podle ustanovení a b) , tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí měl zrušit.

Předmětem sporu před krajským soudem byla mezi účastníky řízení otázka aplikace ustanovení , o daních z příjmů, ve znění platném pro projednávanou věc, ve vztahu k posouzení charakteru činnosti vykonávané pro stěžovatele V. Rathouským, tj. zda činnost V. Rathouského coby společníka a jednatele stěžovatele byla prací pro společnost ve smyslu citovaného ustanovení zákona o daních z příjmů, či zda bylo možné na ni nahlížet jako na samostatnou výdělečnou činnost vykonávanou na základě smluvního vztahu se společností (stěžovatelem). Krajský soud se ve svém rozsudku ztotožnil se závěrem žalovaného, který vyhodnotil činnost V. Rathouského jako práci společníka a jednatele pro společnost, nicméně žalovanému vytkl, že tento závěr nezohlednil při stanovení základu daně. Krajský soud proto napadená rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil je k dalšímu řízení s tím, aby žalovaný odstranil vadu nesprávně zahrnuté daně z přidané hodnoty do základu daně z příjmů a na základě toho znovu posoudil částky daně a sděleného penále.

Stěžovatel v podané kasační stížnosti obsáhle namítá nesprávnou interpretaci sporného ustanovení soudem a dále setrvává na svém názoru, že napadená rozhodnutí žalovaného jsou založena na podstatných vadách řízení, které krajský soud při svém rozhodování nesprávně posoudil. Stěžovatel tedy navrhuje rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ve stručnosti uvedl, že stěžovatel v kasační stížnosti nevzal v potaz stanovisko soudu a pouze zopakoval veškeré námitky uplatněné již v žalobním i odvolacím řízení.

Kasační stížnost není přípustná. Nejvyšší správní soud ji proto jako takovou odmítl, a to z následujících důvodů:

Podle ustanovení platí, že „kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná.“

V nyní projednávané věci krajský soud vyhověl žalobě stěžovatele, jestliže dospěl k závěru, že je zčásti důvodná. Tuto důvodnost shledal v námitce týkající se zahrnutí daně z přidané hodnoty do základu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků. Krajský soud podrobně vyložil, proč v tomto případě konstatoval rozpor rozhodnutí žalovaného se zákonem; ostatním žalobním bodům nicméně nepřisvědčil.

Nejvyšší správní soud vycházel ze svojí ustálené judikatury k výkladu ustanovení , podle níž „za nepřípustnou kasační stížnost ve smyslu je nutno považovat všechny případy, kdy by i případný úspěch stěžovatele v řízení před Nejvyšším správním soudem nemohl vést v konečném důsledku ke změně v jeho právním postavení. Nepřípustnou je tedy především kasační stížnost, která nenapadá správnost výroku rozhodnutí krajského soudu, bez ohledu na to, zda brojí jen proti jeho důvodům nebo namítá-li existenci jiných kasačních důvodů, podřaditelných pod případy uvedené v “ (viz např. rozsudek ze dne 26. 7. 2007, č. j. - 70, všechna rozhodnutí zdejšího soudu dostupná na www.nssoud.cz). Od závěrů zde vyslovených nemá zdejší soud důvodu se odchýlit.

V podané kasační stížnosti stěžovatel výslovně nenapadá zrušující výrok rozsudku krajského soudu, jímž bylo vyhověno jeho žalobě, tedy výsledek, k němuž krajský soud při posouzení zákonnosti rozhodnutí žalovaného dospěl. Naopak z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatel ve své argumentaci pouze namítá, že žalobě mělo být vyhověno i z jiných důvodů, než pro které tak učinil v napadeném rozsudku krajský soud. Pokud tedy stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu, ačkoliv soud co do výroku jeho žalobnímu návrhu vyhověl, je nutno konstatovat, že za této procesní situace musí být kasační stížnost odmítnuta pro nepřípustnost, neboť brojí toliko proti důvodům rozhodnutí soudu ve smyslu ustanovení

Ze samotné povahy kasační stížnosti, představující mimořádný opravný prostředek a řídící se zásadou subsidiarity, totiž plyne, že je přípustná pouze tehdy, pokud stěžovatel již nemá žádnou jinou reálnou procesní dispozici k ochraně svých práv. Tato podmínka však nemůže být naplněna tehdy, pokud krajský soud podané žalobě vyhověl, správní rozhodnutí zrušil a stěžovatel v důsledku tohoto rozhodnutí bude moci svá práva řádně uplatňovat v průběhu správního (příp. následně i soudního) řízení.

Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřípustnost [ , a ].

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení použitého ve spojení s ustanovením tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce uhradil za kasační stížnost soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, rozhodl soud výrokem III. tohoto usnesení v souladu s ustanovením , větou poslední, ve spojení s ustanovením , o soudních poplatcích tak, že se žalobci zaplacený soudní poplatek vrací z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jeho zástupce, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. června 2013

Mgr. Daniela Zemanová

předsedkyně senátu