Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 A 162/2011 - 196

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Ze lze dovodit, že rozhodovací činnost Českého statistického úřadu ve smyslu úkonu, který je jako individuální správní akt učiněn ve vztahu ke konkrétnímu subjektu a dotýká se jeho práv a povinností, je omezena na oprávnění přidělovat vnitřní jednotce identifikační kód podle a oprávnění rozhodovat o správních deliktech podle až 26a V prvém případě však judikatura dospěla k závěru, že přidělení identifikačního čísla určitému subjektu není rozhodnutím o právech a povinnostech ve smyslu (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15.9.2011 sp.zn. ), o druhý případ, kdy je žalovaný oprávněn autoritativně rozhodovat o tom, zda se určitý subjekt dopustil deliktního jednání či nikoli, v dané věci nejde.

Soud má v daném případě za to, že vydání či nevydání indexu cen, resp. zveřejnění tohoto indexu nelze považovat za rozhodovací činnost, jímž výsledkem by bylo rozhodnutí ve věci samé. Za takovéto rozhodnutí je nutno považovat rozhodnutí, kterým je určitému konkrétnímu subjektu založeno, změněno, rušeno nebo závazně určeno jeho právo či jeho povinnost. Soud si je vědom právního závěru, které učinil Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 21.10.2008 sp.zn. , na které žalobce poukazoval, je však nutno zdůraznit, že uvedené usnesení se zabývalo otázkou aktivní legitimace žalobce. Uvedené usnesení se nezabývalo otázkou důvodnosti či nedůvodnosti podané žaloby. Aktivní žalobní legitimaci soud v případě žalobce akceptoval, když akceptoval tvrzení žalobce o tom, že byl dotčen ve svých právech tím, že index cen nebyl zveřejněn. Soud tedy vycházel z uvedeného právního názoru, který byl Nejvyšším správním soudem ve výše uvedeném usnesení vyjádřen, resp. tvrzení žalobce, že tím, že nebyl index cen vydán, resp. zveřejněn, došlo k zásahu do práv (právní sféry) žalobce. Otázka aktivní žalobní legitimace je však otázkou odlišnou od posouzení důvodnosti podané žaloby.

Navíc je nutno zdůraznit, že správní soudy poskytují ochranu veřejným subjektivním právům ( ). To znamená, že ne všechna subjektivní práva jsou chráněna v rámci správního soudnictví jen proto, že v určité oblasti působí správní orgány. Soud má za to, že vydáním a zveřejněním indexu cen není rozhodováno o veřejných subjektivních právech žádného konkrétního subjektu.

Skutečnost, že index cen není rozhodnutím o právech či povinnostech konkrétního subjektu, je zřejmá i z bodu 69 přílohy č. 1 k vyhlášce , na kterou žalobce rovněž poukazoval. Z uvedeného bodu 69 přílohy č. 1 vyplývá, že účelem statistického zjišťování je získání podkladů pro výpočet indexu cen v lesním hospodářství pro surové dříví a pro výpočet průměrných cen výrobků, které slouží pro účely mezinárodního srovnání, k analytickým účelům a informování veřejnosti. Zjišťované ukazatele jsou charakterizovány jako realizační smluvní ceny vybraných druhů surového dříví (reprezentantů), prodané množství v m³, tržby za prodej surového dříví na tuzemském trhu za vybrané reprezentanty a celkem. Zpravodajskými jednotkami jsou pak ekonomické subjekty, které realizují prodej surového dříví pro odběratele v České republice. Je stanoven způsob statistického zjišťování (formou je výkaz a elektronický sběr dat, metodou výběrové zjišťování) a periodicita a lhůty k poskytnutí individuálních údajů (čtvrtletní zjišťování, lhůta do 20.kalendářního dne měsíce následujícího po vykazovaném čtvrtletí). Orgánem provádějící statistické zjišťování je Český statistický úřad.

Ani z , ani z její přílohy nevyplývá, že by žalovaný správní orgán při výpočtu indexu cen byl v postavení správního orgánu, který autoritativně určuje ceny a tím rozhoduje o právech či povinnostech subjektů, které prodávají a nakupují dříví, ve vztahu k němuž je index cen stanoven. Nejde o individuální správní akt, který by stanovil práva či povinnosti konkrétních subjektů, nejde ani o obecně závazný právní akt, který by určoval práva a povinnosti blíže neurčeným subjektům. Jak vyplývá z , získání podkladů pro výpočet indexu cen slouží pro účely mezinárodního srovnání, k analytickým účelům a informování veřejnosti. Získávání určitých údajů, zpracovávání statistických informací a informace o těchto zjištěních je ostatně hlavní a základní náplní žalovaného správního orgánu, který vykonává statistickou službu, jež je definována ve výše uvedeném ustanovení Ze samotné skutečnosti, že výstupy činnosti žalovaného správního orgánu slouží k informování veřejnosti nelze dovodit, že by zveřejněná informace byla informací, která je pro určité subjekty závaznou, informací, ze které musí při svých úkonech určité subjekty vycházet a řídit se obsahem takto poskytnuté informace.

Jak již bylo výše uvedeno, ani ze nevyplývá, že by žalovaný správní orgán při stanovení indexu cen a jeho zveřejnění vystupoval v pozici autoritativního orgánu veřejné správy, který je oprávněn závazným způsobem stanovit index cen. Index cen je údajem, který slouží, mimo jiné, k informování veřejnosti. Jakým způsobem subjekty s takovou informací naloží je na jejich rozhodnutí. Závěr o tom, že vydání indexu, resp. jeho zveřejnění, je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu nevyplývá ani z ustanovení , na který žalobce poukazuje. Ani ze samého Programu statistických zjišťování, jehož se žalobce v souvislosti s odkazem na rovněž dovolává, nelze učinit závěr, že žalovaný při stanovení indexu cen a jeho zveřejnění je v postavení orgánu, který autoritativně rozhoduje, tedy vydává rozhodnutí ve věci samé.

Pokud žalobce v podané žalobě namítá, že obsah vyhlášky je nutno vykládat tak, že se žalovaný zavazuje zveřejnit indexy cen pro jednotlivá čtvrtletí roku 2011, je nutno k tomu zopakovat, že žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu se lze domáhat pouze toho, aby žalovaný správní orgán vydal rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Jestliže úkon, jehož učinění a zveřejnění se žalobce dovolává jako tvrzené nečinnosti správního orgánu, není rozhodnutím ve věci samé (k otázce osvědčení viz dále), pak není na místě, aby se soud zabýval otázkou tvrzeného závazku zveřejnit indexy cen.

Podle se může ochrany proti nečinnosti správního orgánu domáhat i toho, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat osvědčení. Soud se proto zabýval dále otázkou, zda index cen lze považovat za osvědčení.

Pojem osvědčení není právním předpisem definován. Za osvědčení je považován úkon správního orgánu, kterým úředně potvrzuje skutečnosti, které jsou v něm uvedeny. Osvědčení se vydává zpravidla v případech, kdy není třeba autoritativního zjištění (kdy není o věci pochybnost nebo spor a kdy není zapotřebí ani jinak použít správního uvážení nebo vyložit neurčitý pojem, osvědčují se skutečnosti úředně známé, zpravidla z vnitřních zdrojů vykonavatele veřejné správy, který osvědčení vydává. Proti osvědčení se nelze bránit žádným formálním opravným prostředkem, nýbrž důkazem opaku (Dušan Henrich a kolektiv, Správní právo, Obecná část šesté vydání, C.H.Beck, Praha 2006). Z uvedené teoretické úvahy vycházel i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29.3.2006 čj: -165 (všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu dostupné na www.nssoud.cz), který teoretickou úvahu o charakteru osvědčení doplnil o závěr, že je nutno klást důraz na to, že osvědčení je úředním potvrzením skutečností, které jsou v něm uvedeny. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu pak v usnesení ze dne 16.11.2010 čj: 7 Aps 3/2008-98 zdůraznil, že pro osvědčení je charakteristické, že jde o akt pohybující se v rovině skutkové, tedy o akt potvrzující sice úředně, avšak nezávazně, neboť vyvratitelně, určité skutečnosti.

Z výše uvedeného vyplývá, že osvědčení je aktem, který potvrzuje určité skutkové okolnosti, veřejně potvrzuje a deklaruje skutečnosti, které jsou v něm uvedeny. Index cen takovým úkonem není, neboť úředně nepotvrzuje ani nedeklaruje vydaný či zveřejněný údaj. Jde o informaci, která je výsledkem určité statistické činnosti, výsledkem zjištění z výkazů a elektronických sběrů dat, přičemž je stanovena charakteristika zjišťovaných ukazatelů (realizační smluvní ceny vybraných druhů dříví, prodané množství, tržby za prodej na tuzemském trhu za vybrané druhy dříví a celkem). Nejde tedy o skutečnosti, které by byly žalovanému známy z jeho vlastní úřední činnosti, jde o údaj, jehož vydání či zveřejnění předchází stanovený způsob zjišťování potřebných informací, jehož výsledkem je požadovaný údaj. Tento údaj však vždy slouží jen jako informace pro veřejnost, popř. k analytickým účelům či pro účely mezinárodního srovnání. Rozhodně nejde o úkon, kterým by bylo úředně stvrzováno, že index cen je závazným údajem.

Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu není důvodná, neboť index cen není rozhodnutím ve věci samé ani není osvědčením. Již z tohoto důvodu nelze žalovanému správnímu orgánu uložit povinnost index cen vydat a zveřejnit, jak se domáhal žalobce. Soud proto žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle zamítl.

Žalobce se podanou žalobou eventuálně domáhal ochrany před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, a to pro případ, pokud by soud dospěl k závěru, že vydání, resp. zveřejnění či nevydání, resp. nezveřejnění indexu cen není rozhodnutím ve věci samé ani osvědčením.

Řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu a podmínky pro jednání těchto žalob jsou upraveny v ustanovení až Podle každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

Z uvedeného ustanovení vyplývá, že žalobou na ochranu před nezákonným zásahem se lze domáhat ochrany tehdy, jestliže jde o úkon, který není rozhodnutím. Může jít tedy o jakýkoliv faktický úkon správního orgánu, o akt neformální povahy. Může však jít o jakékoliv jiné konání či opomenutí konat, nelze-li je podřadit pod pojem rozhodnutí ve smyslu Soud zde vycházel z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16.11.2010 čj: 7 Aps 3/2008-98, ve kterém rozšířený senát Nejvyššího správního soudu vyjádřil, že nesdílí názor uvedený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16.1.2008 čj: -54, v němž bylo konstatováno, že nezákonným zásahem může být toliko jednání nikoli opomenutí. Pokud tedy žalovaný na uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16.1.2008 poukazoval, neshledal soud tuto námitku opodstatněnou, když vycházel z právního názoru, který vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v uvedeném usnesení ze dne 16.11.2010.

Z ustanovení pak dále vyplývá, že další zákonem stanovenou podmínkou je to, že tvrzený nezákonný zásah správního orgánu byl zaměřen přímo proti žalobci nebo v jeho důsledku bylo proti žalobci přímo zasaženo. Tato podmínka není dle názoru soudu splněna. Při posuzování otázky důvodnosti či nedůvodnosti žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu je nutno vycházet z toho, že tvrzený nezákonný zásah se musí přímo dotýkat práv žalobce, resp. v důsledku nezákonného zásahu je přímo do práv žalobce zasaženo.

Zde je na místě poukázat opět na to, kterým právům soudy ve správním soudnictví poskytují ochranu. Je třeba zopakovat, že z ustanovení vyplývá, že ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům. Ve správním soudnictví tedy neposkytují soudy ochranu všem subjektivním právům právnických či fyzických osob, nýbrž jen subjektivním právům veřejným. V daném případě však žalobce žádné dotčení veřejných subjektivních práv netvrdil. Pokud žalobce tvrdil zásah do svých subjektivních práv, tvrdil to ve vztahu ke svým soukromoprávním smlouvám, do nichž, dle svého tvrzení, zakomponoval index cen jako specifickou obdobu inflační doložky. Pokud se skutečnost, že nebyl vydán index cen, resp. tento index cen nebyl zveřejněn, promítla do právní sféry žalobce v důsledku toho, že uzavřel smlouvy se svými partnery o provádění lesnických činností, které v sobě zahrnují i prodej dříví, jde o zásah do právní sféry soukromoprávní. Příčinou dopadu do práv žalobce jsou smlouvy, které uzavřel se svými obchodními partnery a jejichž obsah byl na vůli smluvních stran. Rozhodně však nejde o zásah do veřejného subjektivního práva.

Tvrzený zásah spočívající v tom, že žalobce v souladu se zásadou legitimního očekávání vycházel z toho, že index cen bude zveřejněn, je nutno konstatovat, že z ustanovení vyplývá, že za nezákonný zásah lze považovat pouze takový úkon či opomenutí správního orgánu, který se přímo dotýká veřejného subjektivního práva. Musí jít o takový úkon či opomenutí, které se přímo dotknou právní sféry v oblasti veřejného subjektivního práva. Je zřejmé, že nevydání, resp. nezveřejnění indexu cen se projevilo ve sféře soukromoprávní. Ochranu soukromoprávních vztahů ve správním soudnictví však soudy neposkytují.

Pokud žalobce v replice dovozuje nutnost soudní ochrany proti postupu žalovaného, je nutno konstatovat, že ani ochrana ve správním soudnictví není ochranou bezbřehou. Jak již bylo uvedeno, soudní ochranu správní soudy poskytují subjektivním veřejným právům. Vycházíme-li z působnosti Českého statistického úřadu, jež je uvedena v ustanovení , je zřejmé, že předmětem činnosti statistického úřadu je získávání a zpracování údajů pro statistické účely, poskytování statistických informací, včetně zajišťování vzájemné srovnatelnosti statistických informací. Tomuto zákonnému ustanovení koresponduje účel statistického zjišťování, jež je uveden v příloze č. 1 , z něhož vyplývá, že podklady pro výpočet indexu cen v lesním hospodářství pro surové dříví a pro výpočet průměrných cen výrobků, slouží pro účely mezinárodního srovnání, k analytickým účelům a informování veřejnosti. Pokud by soud vycházel ze smyslu a cílů statistické činnosti, bylo by možno hovořit o veřejném subjektivním právu žalobce na informace. Přesto, že žalobce dotčení tohoto práva v podané žalobě neuvedl a tvrdí ho až v replice (tedy po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro podání žaloby), považuje soud za vhodné poukázat na to, že žaloba na ochranu proti nezákonnému zásahu je žalobou, která přichází v úvahu až tehdy, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky. Právo na informace je zajištěno , ve znění pozdějších předpisů, který stanoví postup a podmínky příslušného orgánu při vyřizování žádosti o informace. K argumentaci usnesením Ústavního soudu ze dne 28.7.2011 sp.zn. je nutno uvést, že Ústavní soud se nezabýval otázkou důvodnosti správní žaloby, pouze konstatoval její podání se závěrem, že jde o procesní prostředek ochrany práv žalobce , který brání tomu, aby se ústavní stížností zabýval. Z usnesení nelze dovodit, že by Ústavní soud tvrzenou nečinnost aproboval.

Soud po posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná ani v té části, v níž se žalobě domáhal ochrany proti nezákonnému zásahu, když nebylo prokázáno, že by žalobcem tvrzený zásah byl zaměřen přímo proti žalobci, nebylo prokázáno, že v důsledku tvrzeného nezákonného zásahu bylo přímo proti žalobci zasaženo, přičemž v obou případech musí jít o zaměření či zásah do veřejných subjektivních práv. Soud proto podle žalobu i v této části zamítl.

Pro úplnost soud uvádí, že s přihlédnutím k tomu, že bylo třeba posoudit charakter úkonu žalovaného, charakter indexu cen, bylo nutno posoudit otázku, zda index cen je či není rozhodnutím nebo osvědčením, bylo třeba posoudit otázku, zda šlo o úkon, kterým bylo zasaženo přímo do veřejných subjektivních práv žalobce. Proto se soud nepřiklonil se k rozhodnutí o odmítnutí podané žaloby pro nesplnění podmínek řízení, jak navrhoval žalovaný. S přihlédnutím k závěru o tom, že index cen není rozhodnutím ve věci samé, není osvědčením ani zásahem do veřejných subjektivních práv žalobce, nezabýval se soud tvrzeními o možnosti či nemožnosti vydání a zveřejnění tohoto indexu.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno. Žalovanému správnímu orgánu nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno s přihlédnutím k již ustálené judikatuře, podle níž správní orgán, který u soudu obhajuje svoji činnost, je personálně vybaven dostatečným způsobem tak, aby své rozhodnutí či své stanovisko obhájil i před soudem.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 13. června 2013

JUDr.Hana Veberová

předsedkyně senátu