Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 29/2013 - 173

- 174

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: S. M., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, v řízení o nepřiznání opakované peněžité dávky sociální péče, o námitce podjatosti vznesené navrhovatelem proti soudkyni Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, JUDr. Martině Radkove,

t a k t o :

Soudkyně Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, JUDr. Martina Radkova n e n í vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší správní soud zrušil rozsudkem ze dne 29. 3. 2013, č. j. – 69, rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 31. 7. 2012, č. j. – 93. Věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení, přičemž soudkyně JUDr. Martina Radkova nařídila další jednání ve věci samé na den 19. 6. 2013. Žalobce (zde navrhovatel) však podal návrh na odročení jednání a zároveň vznesl námitku podjatosti vůči dotčené soudkyni.

Důvody namítané podjatosti navrhovatel spatřuje v tom, že dotčená soudkyně „jednala v původním řízení, její rozhodnutí bylo zrušeno v kasačním řízení NSS“. Jako další důvod navrhovatel uvádí, že soudkyně je zaměstnankyní žalovaného subjektu, tj. České republiky. S ohledem na to mj. též uvádí, že ve věci nemůže jednat ani NSS a věc má být předložena Ústavnímu soudu ČR. Celé podání je psáno ručně a některé jeho pasáže jsou stěží čitelné.

Věc byla v souladu s ustanovením , ,

ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), předložena k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu

soudu. Soud tak odmítl návrh, že by o věci měl rozhodnout Ústavní soud ČR. Navrhovatel totiž neuvedl žádné konkrétní důvody, pro které by Nejvyšší správní soud měl být při tomto rozhodování o vyloučení soudkyně podjatý, a ani právní řád nepředpokládá, že by Ústavní soud rozhodoval o podjatosti soudců obecných soudů.

Soudkyně JUDr. Martina Radkova se k návrhu na její vyloučení vyjádřila tak, že se necítí být podjatá. Odkázala na znění ustanovení , dle kterého důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. V této souvislosti navíc zdůraznila, že pochybení vedoucí ke zrušení předchozího rozhodnutí Nejvyšším správním soudem byla pouze procesní povahy.

Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není důvodná.

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Podjatost sama zasahuje vždy do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani konstituování soudní moci jako pilíře demokratické společnosti.

Stěžovatel v rozporu s neuvedl žádný relevantní důvod a omezil se pouze na konstatování, že se soudkyně podílela na rozhodování v předcházející fázi řízení. Z ustanovení sice plyne, že jedním z důvodů pro vyloučení soudců je skutečnost, že se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. V této souvislosti je však nutno vyzdvihnout, že v případě vrácení věci krajskému soudu Nejvyšším správním soudem z důvodu úspěšně podané kasační stížnosti bude další jednání pouze pokračováním jednou již zahájeného řízení (srov. též například totožné spisové značky). Protože nedochází k zahájení nového řízení, nelze ani hovořit o předchozím soudním řízení tak, jak činí navrhovatel. Ostatně zde uvedené potvrzuje též poslední věta shora citovaného ustanovení (viz též vyjádření soudkyně ke své nepodjatosti): „Důvodem k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ Příkladem podílu na předcházejícím soudním řízení by byla například situace, kdy soudce působil ve věci jak u krajského soudu, tak posléze u Nejvyššího správního soudu, popřípadě naopak (kdy by jako člen senátu Nejvyššího správního soudu věc vrátil krajskému soudu, kde by zasedal jako člen senátu, nebo jako specializovaný samosoudce, a měl by ji znovu projednávat). Taková situace však v posuzované věci nenastala a výslovně není ani namítána. Lze přitom odkázat i na usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Nao 2/2003 - 18, (publikováno pod č. NSS), v němž bylo jasně vyloženo, že „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků.

Argument, že důvod podjatosti spočívá v zaměstnaneckém poměru soudkyně k žalovanému (tj. České republice) musí Nejvyšší správní soud též odmítnout. Ani zde totiž nelze se zřetelem na její poměr k věci a k účastníkům pochybovat o její nepodjatosti. Pokud by Nejvyšší správní soud uznal argument navrhovatele, fakticky by tím vyloučil možnost projednávání agendy týkající se správních orgánů před správními soudy, což by bylo v příkrém rozporu s d či y.

Vzhledem ke shora řečenému a také se zřetelem k tomu, že sama výše jmenovaná soudkyně uvedla, že se necítí být v této věci podjatá, neshledal senát Nejvyššího správního soudu návrh stěžovatele na vyloučení soudkyně Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. důvodným.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 a contr.).

V Brně dne 14. června 2013

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu