Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Afs 10/2013 - 47

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobců: a) T-Mobile Czech Republic a. s., se sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 4, zastoupený JUDr. Pavlem Randlem, LL.M., advokátem se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, b) Vodafone Czech Republic a. s., se sídlem Vinohradská 167, Praha 10, zastoupený Mgr. Janou Pattynovou, LL.M., advokátkou se sídlem Na Příkopě 9, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, zastoupený JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou se sídlem Pellicova 8a, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2013, č. j. – 436,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2013, č. j. – 436, s e z r u š u j e , a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností se žalovaný Úřad pro ochranu hospodářské soutěže domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2013, č. j. – 436, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Krajský soud v Brně (dále také „krajský soud“) napadeným rozsudkem zrušil rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 15. 9. 2004, č. j. R 38,39/2003, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a rozhodl o nákladech soudního řízení. Uvedeným rozhodnutím předsedy žalovaného bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2003, č. j. S 165/03-6152/03-ORP, potvrzeno v bodě 2. výroku a změněno v bodě 1. výroku. Podle rozhodnutí žalovaného ve znění této změny měli žalobci uzavřít a plnit ve Smlouvě o propojení telekomunikačních zařízení a sítí ze dne 20. 12. 2000 dohody porušující v době od uzavření smlouvy do 30. 6. 2001 ust. , o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění a v době od 1. 7. 2001 do 31. 7. 2003 ust. , o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů. Za uzavření zakázaných dohod jim byly podle ust. tohoto zákona uloženy pokuty ve výši 4.500.000 Kč a 12.000.000 Kč.

Krajský soud v napadeném rozsudku shledal, že žalovaný postupoval nezákonně, pokud předmětnou dohodu zakotvenou ve smlouvě o propojení označil za dohodu horizontální a aplikoval pravidlo de minimis ve vztahu k horizontálním dohodám a nikoli k dohodám vertikálním. Z rozhodnutí dále není zřejmé, jakým způsobem žalovaný vypočetl společný podíl žalobců na relevantním trhu. Správní spis tak neposkytuje podklad pro přezkum správnosti stanovené výše společného podílu na trhu a zákonnosti aplikace pravidla de minimis a současně je rozhodnutí předsedy žalovaného ve vztahu k výši společného podílu na trhu nepřezkoumatelné. Krajský soud proto zrušil žalobou napadené rozhodnutí předsedy žalovaného, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalovaný jako stěžovatel (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost, kterou výslovně opřel o ust. a d)

Stěžovatel namítl, že krajský soud podrobil přezkumu též námitky žalobců, které nebyly obsaženy v jejich původních žalobách ze dne 30. 9. 2004 a dne 22. 9. 2004. Rozsudek tak byl vydán nad rámec přípustného soudního přezkumu. K povaze dohody uzavřené mezi žalobci stěžovatel předložil argumentaci ve prospěch závěru, že se jedná o dohodu horizontální, a namítl nesprávnou aplikaci nařízení Komise ES č. 2790/1999 krajským soudem. Pokud je rozsudkem požadováno doplnění spisového materiálu a další odůvodnění rozhodnutí ve vztahu k určení podílů žalobců na relevantním trhu, tento požadavek je nepřiměřený a nemá oporu v platném právu. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce a) ve svém vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na své doplnění žaloby ze dne 16. 11. 2004, v němž rozšířil původní žalobní návrh o posouzení námitky de minimis. Námitku nesprávného či chybějícího způsobu výpočtu podílů žalobců na relevantním trhu lze podřadit pod žalobní bod neověřitelnosti způsobu vymezení podílu žalobců na relevantním trhu a tedy nemožnosti prozkoumat splnění podmínky de minimis. Krajský soud může zrušit rozhodnutí správního orgánu pro nepřezkoumatelnost, i když tuto skutečnost žalobce v žalobě nenamítá. Posouzení charakteru smlouvy je esenciální pro zjištění jejího dopadu na hospodářskou soutěž a současně také pro určení limitů pravidla de minimis. Krajský soud postupoval v souladu se soudní praxí a nepochybil tím, že se zabýval i prekluzí práva na udělení pokuty. Žalobce a) dále předložil argumentaci ve prospěch závěru o vertikálním charakteru smlouvy uzavřené mezi žalobci a ve prospěch požadavku krajského soudu na doplnění dokazování a odůvodnění stran určení podílů žalobců na trhu. Navrhl proto zamítnutí kasační stížnosti.

Žalobce b) se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu v souladu s ust. a 4 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že napadený rozsudek krajského soudu je třeba zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení, a to z důvodu vady řízení, k níž musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Stěžovatel v kasační stížnosti předně namítal, že krajský soud podrobil přezkumu námitky, které nebyly obsaženy v žalobách. Svým obsahem se jedná o námitku porušení ust. věty první

Podle ust. věty první přezkoumá soud napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Toto ustanovení vyjadřuje dispoziční zásadu v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, podle níž platí, že pro rozsah soudního přezkumu je zásadně určující žaloba, resp. žalobní námitky (žalobní body). Soudní přezkum není všeobecnou kontrolou zákonnosti postupu a rozhodování správních orgánů. Jak však dovodil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém usnesení ze dne 8. 3. 2011, č. j. - 84 (č. 2288/2011 Sb. NSS, všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), jednou z výjimek z dispoziční zásady je situace, kdy rozhodnutí není schopno přezkumu z hlediska žalobních námitek. Soud je proto oprávněn zrušit rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost, pokud postrádá srozumitelnost či důvody v takové míře, že vylučuje zkoumání důvodnosti žaloby.

Pro posouzení souladu napadeného rozsudku s ust. věty první je nutno nejprve zjistit, zda důvody zrušení žalobou napadeného rozhodnutí korespondují s žalobními body. Jestliže by tomu tak nebylo, bylo by poté na místě posoudit, zda nebylo povinností krajského soudu přihlédnout k těmto důvodům z úřední povinnosti. O vadném postupu (porušení ust. věty první , resp. zásady dispoziční) by bylo možné hovořit teprve v případě, že by krajský soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí z důvodů, které by nebyly žalobcem namítány a ke kterým by zároveň nebyl povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

Podle ust. musí žaloba kromě obecných náležitostí podání obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Podle ust. věty třetí může žalobce rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body jen ve lhůtě pro podání žaloby.

První krok posouzení souladu s ust. věty první se tedy musí opírat o identifikaci žalobních bodů vyjádřených nikoliv pouze v samotné žalobě, nýbrž i v případných doplněních, byla-li podána v souladu s ust. větou třetí ve lhůtě pro podání žaloby. Takovým doplněním je i podání žalobce a) ze dne 16. 11. 2004, zaslané tentýž den (tj. poslední den lhůty pro podání žaloby) krajskému soudu prostřednictvím držitele poštovní licence. Podobně tomu může být i s podáním žalobce b) ze dne 16. 11. 2004, podaným tentýž den u krajského soudu faxem. To, zda u tohoto podání byl splněn požadavek ust. věty druhé , však nemohl Nejvyšší správní soud ověřit s ohledem na absenci stránek 86 až 101 v soudním spise, na nichž se pravděpodobně nacházel originál tohoto podání. Pro rekonstrukci části spisu (viz ust. vyhlášky ministerstva spravedlnosti České republiky č. , o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy) a odstranění těchto pochybností bude prostor v dalším řízení před krajským soudem.

Obě zmíněná podání ze dne 16. 11. 2004 obsahovala rozšíření žaloby o další žalobní body. V případě podání žalobce a) je zejména důležité rozšíření o bod, v němž je namítána nemožnost ověření, zda podíl žalobců na relevantním trhu přesahuje hranici de minimis. V případě podání žalobce b) jsou pak mimo jiné významné žalobní body, podle nichž předseda žalovaného nesprávně posoudil smlouvu jako horizontální a na základě nesprávných údajů vyloučil aplikaci pravidla de minimis. Toto jsou totiž důvody, pro které krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil.

Z podání žalobce a) ze dne 16. 11. 2004 je tak zřejmé, že byla řádně namítána nemožnost ověření výše podílů žalobců na relevantním trhu a zákonnosti aplikace pravidla de minimis. Minimálně v tomto rozsahu tedy nemohlo dojít k porušení ust. Pokud jde o nesprávnost posouzení charakteru dohody uzavřené mezi žalobci, posouzení souladu s citovaným ustanovením závisí na případných dalších zjištěních krajského soudu, která učiní v dalším řízení ohledně podání žalobce b) ze dne 16. 11. 2004. Nejvyšší správní soud totiž v rámci přezkumu napadeného rozhodnutí shledal, že napadený rozsudek je potřeba zrušit pro jinou vadu řízení, k níž musel přihlédnout z úřední povinnosti. K této vadě došlo hned v počátku řízení před krajským soudem a přímo se promítla do nyní stěžovatelem namítaného provedení přezkumu nad rámec žalobních bodů. Konkrétně kasační soud zjistil, že podání ze dne 16. 11. 2004 nebyla stěžovateli zaslána k vyjádření. Přinejmenším v případě podání žalobce a) je přitom z obsahu spisu zřejmé, že se jednalo o řádné a včasné rozšíření žaloby o další žalobní bod. Za této situace může stěžovatel napadený rozsudek (respektive v něm obsažené zrušující důvody) pochopitelně vnímat jako porušení zásady dispoziční. Ačkoliv se jedná o druhou stranu téže mince, tento dojem stěžovatele pramení z jiného pochybení krajského soudu – z toho, že mu nezaslal podání ze dne 16. 11. 2004 k vyjádření. Jelikož stěžovatel do soudního spisu nenahlédl, zřejmě o existenci těchto podání, a tudíž i existenci dalších žalobních bodů, vůbec nevěděl.

Žalovaný správní orgán je v řízení před správním soudem povolán k hájení zákonnosti a správnosti jím vydaného správního rozhodnutí resp. dosavadního postupu v řízení. Proto je ve vztahu k němu, stejně jako k žalobci popírajícímu onu zákonnost, třeba respektovat zásadu rovnosti zbraní účastníků řízení zakotvenou v Tato zásada se projevuje vytvářením přiměřeně stejných procesních podmínek a procesního postavení, které účastníka podstatně neznevýhodňují oproti protistraně. Zásada rovnosti ve vztahu k žalovanému tak v sobě zahrnuje jednak jeho možnost seznámit se s námitkami žalobce a jednak právo se k nim adekvátně vyjádřit, tedy přednést své protiargumenty. Komunikaci soudu s účastníky po podání žaloby upravuje zejména , podle něhož předseda senátu doručí žalobu žalovanému do vlastních rukou a současně mu umožní uplatnit své vyjádření k žalobě. Toto pravidlo musí zákonitě platit i pro případné včasné doplnění žaloby obsahující rozšíření o další žalobní bod. I takovým podáním totiž dochází k řádnému vymezení předmětu soudního řízení. Nezaslání takového podání žalovanému představuje vadu řízení, která může mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (srov. obdobně například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2007, č. j. – 90, nebo ze dne 31. 5. 2011, č. j. – 170).

Výše uvedené je ve vztahu k podání žalobce a) ze dne 16. 11. 2004 nepochybné. Ve vztahu k podání žalobce b) ze dne 16. 11. 2004 pak bude na krajském soudu, aby v dalším řízení učinil zjištění o tom, zda byl splněn požadavek ust. věty druhé

Jelikož bylo řízení před krajským soudem stiženo vadou řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, musel k ní správní soud přihlédnout z úřední povinnosti [ust. ve spojení s ust. ].

S ohledem na charakter uvedené vady se nemohl Nejvyšší správní soud vyjádřit k ostatním námitkám stěžovatele. Těmi totiž zpochybňuje správnost závěrů krajského soudu vycházejících ze žalobních bodů a argumentace žalobců, s nimiž se dosud neseznámil. Možnost vyjádřit se k této argumentaci mu musí být dána nejprve v řízení před krajským soudem.

Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů podle ust. věta prvá před středníkem zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2013, č. j. – 436, a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

V tomto řízení bude na krajském soudu, aby zaslal doplnění žaloby žalobce a) ze dne 16. 11. 2004 žalovanému k vyjádření. Totéž bude nutné učinit v případě doplnění žaloby žalobce b) ze dne 16. 11. 2004, jestliže krajský soud po provedení rekonstrukce spisu a prověření splnění podmínky ust. shledá, že k tomuto podání má být přihlíženo. V případě učinění opačného závěru by krajský soud mohl ve vztahu k žalobci b) vycházet pouze ze žaloby ze dne 30. 9. 2004 a mimo jiné by také musel posoudit, zda a v jakém rozsahu žaloba obsahuje řádné žalobní body.

Podle , zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí.

Kasační soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením , podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. června 2013

JUDr. Jaroslav Hubáček

předseda senátu