Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

62 Af 36/2012 - 104

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida

Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Petra Šebka a JUDr. Petra Polácha

v právní věci žalobce: Znojemská beseda, příspěvková organizace, se sídlem

Znojmo, Masarykovo nám. 22, zastoupený Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem KŠD

ŠŤOVÍČEK advokátní kancelář, se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, proti

žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem Brno, tř. Kpt. Jaroše

7, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j.

ÚOHS-R244/2011/VZ-3705/2012/310/PMo ze dne 7.3.2012,

t a k t o :

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á.

[OBRÁZEK]pokračování 2 62Af 36/2012

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce brojí žalobou proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu

hospodářské soutěže č.j. ÚOHS-R244/2011/VZ-3705/2012/310/PMo ze dne 7.3.2012,

kterým byl zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno předchozí prvostupňové rozhodnutí

žalovaného č.j. ÚOHS-S174/2010/VZ-9961/2011/510/IFa/MGr ze dne 7.10.2011.

I. Podstata věci

Žalovaný ve správním řízení dospěl k závěru, že žalobce jako zadavatel se při

zadávání veřejné zakázky „Zabezpečení Znojemského historického vinobraní pro rok

2010“ dopustil správního deliktu podle ,

o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“), a sice tím,

že nesplnil povinnost stanovenou v § 78 odst. 6 ve spojení s § 6 ZVZ, neboť nestanovil

určitým způsobem dílčí hodnotící kritérium „Atraktivita kulturního programu“, čímž

nedodržel zásadu transparentnosti zadávacího řízení, přičemž tento postup mohl

podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dne 28.4.2010 byla uzavřena

smlouva. Za to byla žalobci uložena pokuta ve výši 200 000,- Kč.

Žalovaný k závěru o porušení ZVZ a spáchání správního deliktu dospěl na

základě argumentace, podle níž žalobce v zadávacích podmínkách žádným způsobem

nespecifikoval, jak vlastně budou nabídky při hodnocení dle dílčího hodnotícího

kritéria „Atraktivita kulturního programu“, resp. dílčích hodnotících subkritéria

v rámci tohoto dílčího hodnotícího kritéria, hodnoceny. Žalobce jen velmi obecně

specifikoval obsah jednotlivých subkritérií, přičemž nevymezil, jaké skutečnosti bude

hodnotit. V zadávací dokumentaci není uveden bližší popis historické události, která je

stěžejní pro realizaci veřejné zakázky, a jejíž přesné „vyobrazení“ v nabídce má být

hodnoceno. Podle žalovaného řadě dodavatelů nemusí být zřejmé, o jakou historickou

událost se jedná, přitom historické události jsou obvykle vykládány v různých verzích.

Tím, že v zadávacích podmínkách (v zadávací dokumentaci) chybí popis historické

události vztahující se k městu Znojmu, dodavatelé neznali obsah této historické

události, nevěděli, kterou její případnou verzi výkladu žalobce upřednostňuje, a které

její části jsou pro žalobce prioritní, resp. u kterých částí je pro něj důležité přesné

vyobrazení. Dále ze zadávacích podmínek (z obsahu zadávací dokumentace) není

zřejmé, zda je pro žalobce rozhodující, aby se historických akcí účastnil co největší

počet učinkujících a zvířat a aby byl co největší počet popsaných rekvizit, nebo zda je

vázán určitým maximálním počtem nebo zda chce tento počet udržet u minimální

hranice stanovené v zadávacích podmínkách. U subkritéria „Kvalita rozhodujících

učinkujících“ není zřejmé, co si žalobce představuje pod pojmem význam a kvalita

osob, resp. žádným způsobem tyto obecné pojmy dále nespecifikoval tak, aby

dodavatelé věděli, jak si žalobce představuje „významné a kvalitní osoby“. Dodavatelé

se tedy z oznámení o zakázce ani ze zadávací dokumentace nedozvěděli údaje, které

budou pro hodnocení nabídek rozhodující. Jedná se o obecně vymezené dílčí

[OBRÁZEK]pokračování 3 62Af 36/2012

kritérium, které bylo nutno jednoznačně specifikovat. Dostatečná určitost je dána

tehdy, jestliže po prostudování oznámení o zakázce, resp. zadávací dokumentace, si

jakýkoli dodavatel dokáže udělat jasnou představu o tom, jakým způsobem má

nabídku zpracovat, chce-li uspět při hodnocení nabídek. Podle žalovaného jediným,

kdo mohl mít jasnou představu o tom, jak zpracovat nabídku, aby vyhovovala

požadavkům žalobce, byl vybraný uchazeč KOFROŇ PRODUCTION &

ADVERTISING s. r. o., neboť pořádání Znojemského historického vinobraní

zajišťoval pro žalobce již v předchozích letech, což mu s ohledem na nedostatečně

vymezené zadávací podmínky poskytlo oproti ostatním dodavatelům výhodu.

S právě uvedeným hodnocením žalobce nesouhlasí.

II. Shrnutí procesních stanovisek účastníků

Žalobce namítá, že zadávací dokumentace obsahuje dostatek informací k podání

nabídek. Navíc jde o široké veřejnosti známou a tradiční kulturní událost, takže i

z obecně dostupných zdrojů lze všechny potřebné informace zjistit. Žalobce poukazuje

na odkaz obsažený v zadávací dokumentaci obsahující zákaz použít scénář Františka

Koukala Znojemského historického vinobraní z roku 1967.

Žalobce dále argumentuje v tom směru, že ze zadávacích podmínek jasně plyne

požadavek na vizuální atraktivitu celého programu z pohledu diváka – návštěvníka

akce. Přestože byla podána pouze jediná nabídka, ta splňovala veškeré náležitosti, a to

i obsahové. K ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky dojít nemohlo, neboť pouze

jediný dodavatel měl zájem o získání veřejné zakázky podáním své nabídky. Nikdo

nevyužil svého práva žádat o dodatečné informace k zadávacím podmínkám podle §

49 ZVZ a žalovaný o důvodech neúčasti jiných dodavatelů v zadávacím řízení pouze

spekuluje. Ani stěžovatel, k jehož podnětu bylo správní řízení před žalovaným

zahájeno, nezpochybňoval žalobcem zvolené nastavení dílčích hodnotících kritérií,

přitom podle názoru žalobce ani podle té osoby, která u žalovaného podávala podnět,

neexistuje jiný dodavatel, který by byl schopen veřejnou zakázku realizovat.

Žalobce tedy navrhuje, aby soud napadené i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí žalovaného zrušil.

Žalovaný ve svém vyjádření setrval na svých závěrech, k nimž dospěl už

v průběhu správního řízení. Jednotlivé body žalobní argumentace odmítá věcně shodně

jako v napadeném a jemu předcházejícím rozhodnutí a žalobu považuje za

nedůvodnou.

Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

[OBRÁZEK]pokračování 4 62Af 36/2012

Žalobce i žalovaný setrvali na svých procesních postojích po celou dobu řízení

před soudem.

III. Posouzení věci

Žaloba byla podána včas ( , soudního řádu

správního, dále jen „“), osobou k tomu oprávněnou ( ). Žaloba je

přípustná (zejména , a ).

O žalobě soud rozhodoval bez jednání za podmínek stanovených v

Žaloba není důvodná.

Předně je třeba odmítnout argumentaci žalobce, podle níž má být dostatečné

vymezení dílčího hodnotícího kritéria „Atraktivita kulturního programu“ prokazováno

tím, že nabídka, která byla podána, veškerým požadavkům zadavatele, a to i

obsahovým, vyhovovala. Jestliže tuto nabídku podal ten dodavatel, který již

v minulosti věcně totožnou veřejnou zakázku pro žalobce realizoval v minulosti, pak

znalosti ohledně faktické představy žalobce o tom, co on sám pokládá za „nejlepší

vyhovění“ požadavkům na atraktivitu kulturního programu, mohou pocházet

z vlastních předchozích zkušeností tohoto dodavatele.

Stejně tak nelze se žalobcem souhlasit v tom, že k ovlivnění výběru

nejvhodnější nabídky dojít nemohlo už proto, že pouze jediný dodavatel podal

nabídku, neboť žalovaný argumentuje v tom směru, že právě nedostatečnost

zadávacích podmínek mohla způsobit, že nikdo kromě tohoto jediného dodavatele

nabídku nepodal; proto tato část argumentace na závěry žalovaného fakticky nemíří.

Irelevantní je rovněž žalobcův subjektivní názor, byť by plynul z jeho vlastních

zkušeností zadavatele obdobných veřejných zakázek zadávaných v minulosti, že ve

skutečnosti existuje pouze jeden dodavatel, který je schopen veřejnou zakázku

realizovat.

Ani skutečnost, že nikdo nevyužil svého práva žádat o dodatečné informace

k zadávacím podmínkám podle § 49 ZVZ, nemusí znamenat, že dílčí hodnotící

kritérium „Atraktivita kulturního programu“ bylo z objektivního pohledu vymezeno

dostatečně, tj. v souladu s § 78 odst. 6 ZVZ. Totéž platí o argumentu žalobce, ani ten,

kdo řízení před žalovaným svým podnětem fakticky vyvolal, nedostatečné vymezení

tohoto dílčího hodnotícího kritéria nenamítal. Jednak bylo řízení před žalovaným

zahajováno z moci úřední, nadto dokonce ani za situace, kdy by bylo zahajováno na

návrh, nebyl by žalovaný v rámci přezkumu omezen důvody, které by byly popsány

pokračování 5 62Af 36/2012

v návrhu; vždy by žalovaný mohl postup zadavatele (tu žalobce) v zadávacím řízení

přezkoumat v celém rozsahu.

Podstatné je, že soulad vymezení (a dostatečně přesný popis) dílčích

hodnotících kritérií, tj. dodržení pravidla vyplývajícího z § 78 odst. 6 ZVZ, musí být

žalovaným posuzován z objektivního pohledu.

Podle § 78 odst. 6 ZVZ musí zadavatel v oznámení či výzvě o zahájení

zadávacího řízení nebo v zadávací dokumentaci, popřípadě ve výzvě k podání nabídky

v užším řízení či v jednacím řízení s uveřejněním nebo ve výzvě k jednání v jednacím

řízení bez uveřejnění, popřípadě ve výzvě k potvrzení zájmu o účast nebo v

dokumentaci soutěžního dialogu uvést dílčí hodnotící kritéria a jejich váhu.

Podle § 44 odst. 1 ZVZ je zadávací dokumentace souborem dokumentů, údajů,

požadavků a technických podmínek zadavatele vymezujících předmět veřejné zakázky

v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky, přitom za správnost a úplnost

zadávací dokumentace odpovídá zadavatel.

Podle § 44 odst. 3 písm. h) ZVZ musí zadávací dokumentace mimo jiné obsahovat způsob hodnocení nabídek podle hodnotících kritérií.

Pro zdejší soud se zdá být dostatečně rozumné a přiměřené předpokládat, že

řada plnění, jež jsou veřejnými zakázkami, se vyznačuje specifiky, s nimiž jsou osoby

pohybující se v příslušném oboru dostatečně seznámeny a z nichž automaticky

vycházejí při svých úvahách o tom, zda se soutěže o konkrétní veřejnou zakázku

podáním nabídky zúčastní. I specifika plnění v rámci konkrétních veřejných zakázek

mohou být obecně známými natolik, že není třeba se jim do všech podrobností věnovat

v zadávacích podmínkách.

Přestože argumentace žalobce v tom směru, že veškeré informace k tomu, jaké

plnění vlastně žalobce očekává, resp. co pokládá za „dostatečně atraktivní kulturní

program“, mohlo být patrno odjinud než ze zadávací dokumentace, tedy z jakýchkoli

veřejně dostupných zdrojů, není argumentací, jež by na závěry žalovaného mohla mířit

plně, nelze otázku zohlednění notoriet, ať už jde o příslušný obor plnění veřejné

zakázky nebo o specifika příslušné konkrétní veřejné zakázky, pomíjet zcela.

Jsou to tedy zadávací podmínky, a tedy kromě oznámení či výzvy o zahájení

zadávacího řízení především zadávací dokumentace, kde musí být veškeré požadavky

zadavatele vyjádřeny a veškerá pravidla pro hodnocení nabídek jasně, srozumitelně a

dostatečně popsána, aby měl každý z dodavatelů přesnou a konkrétní představu o tom,

jak má svoji nabídku konstruovat, aby vyhověla požadavkům a „představám“

zadavatele a byla „co nejlépe“ hodnocena, to vše ve světle rozumně předpokládaných

pokračování 6 62Af 36/2012

obecných znalostí dodavatelů a jejich schopností se sami dostatečně odborně připravit

natolik, aby zadávacím podmínkám porozuměli.

S ohledem na závěr žalovaného, podle něhož žalobce nestanovil určitým

způsobem dílčí hodnotící kritérium „Atraktivita kulturního programu“, je tedy pro

posouzení důvodnosti žaloby klíčové, zda popis tohoto dílčího hodnotícího kritéria a

hodnocení je jasně, srozumitelně a dostatečně popsán v zadávací dokumentaci.

Odpověď na tuto otázku nemůže být přitom výsledkem obecné úvahy založené na

mechanické aplikaci požadavků stanovených v ZVZ abstrahující od předmětu a

celkového charakteru veřejné zakázky; právě konkrétní okolnosti ohledně předmětu a

charakteru veřejné zakázky jsou při posouzení jasnosti, srozumitelnosti a dostatečnosti

popisu uvedeného dílčího hodnotícího kritéria společně s rozumně předpokládanými

obecnými znalostmi dodavatelů okolnostmi klíčovými.

Už z oznámení o zakázce (bod II.1.5/) je stručný popis zakázky uveden jako

komplexní zajištění konání Znojemského vinobraní pro rok 2010 v rozsahu

historického průvodu a historické scény, historická tržiště, rytířské turnaje, kulturní

programy na náměstích, ohňostroj, a s tím související propagační činnost, zajištění

vstupenek, bezpečnostní opatření, ochrana a ostraha.

V zadávací dokumentaci (bod 4.3.) jsou činnosti tvořící předmět veřejné

zakázky uvedeny jako zabezpečení kulturního programu v průběhu vinobraní,

zhotovení propagačních a informačních tiskových materiálů, zpracování mediální

kampaně a prodej reklamních práv, zhotovení prodeje vstupenek, zajištění ochranné

služby, ostrahy a zábran, stavba a likvidace hlavní tribuny na Masarykově náměstí ve

Znojmě, stavba a likvidace historických bran, navigace a dopravní opatření.

Pokud jde o specifikaci požadovaného kulturního programu (část 5. zadávací

dokumentace), ten se má skládat z těchto částí: historický průvod a historická scéna,

historická tržiště, rytířské turnaje, kulturní program na hlavní tribuně, program na

Horním náměstí a Slepičím trhu, ohňostroj.

Ve vztahu k „historickému průvodu a historické scéně“ obsahuje zadávací

dokumentace návod, podle něhož v rámci historického průvodu a historické scény je

dodavatele povinen zabezpečit dodržení základního rámce, jímž je historická událost

vztahující se k městu Znojmu v období 14. století s postavou krále Jana

Lucemburského. Povinností dodavatele je vypracování a předložení scénářů (rámcový

scénář - základem je historická událost vztahující se k městu Znojmu v období 14.stol.,

scénář večerního průvodu a vítání krále, scénář denního průvodu a hlavni scény s

účastí krále, scénář otevíráni mázhauzů, scénář ohňového divadla. Dále je povinností

dodavatele zajištěni učinkujících a historických kostýmů a rekvizit; scénář musí být

vypracován pro minimálně 400 učinkujících a 30 koní do průvodu, dále zajištění

učinkujících v počtu 6 osob s postavou krále, královny a doprovodu na tribuně při

pokračování 7 62Af 36/2012

konáni rytířských turnajů a zajištění postav zbrojnošů na hlavní vstupní brány po celou dobu uzavírky vstupu.

Ve vztahu k „historickým tržištím“ obsahuje zadávací dokumentace návod,

podle něhož v rámci historických tržišť bude probíhat ukázka historických řemesel s

možností aktivní účasti návštěvníků (zejména dětí) a s možností prodeje řemeslných

výrobků. K tomu měly být předloženy plán uspořádání tržišť včetně definice

přítomných řemesel a scénář pro vybrané aktivity a akce pro návštěvníky. Tržiště musí

obsahovat minimálně 12 řemesel, musí na něm být umístěna historická krčma a

ukázka vojenského ležení, historické dílny pro děti musí být tématicky založené na

aktivním zapojení dětí a musí předvádět řemeslné dovednosti.

Ve vztahu k „rytířským turnajům“ je podle zadávací dokumentace dodavatel

povinen zabezpečit dodržení základního rámce, jímž je historická událost vztahující se

k městu Znojmu v období 14. století; krátký turnaj má dobu trváni 40 minut a dlouhý

turnaj 60 minut. Povinností dodavatele je vypracování a předložení scénářů (scénář

krátkého turnaje, scénář dlouhého turnaje; součástí scénářů je i návrh atraktivního

místa v historickém jádru města Znojmo pro konání turnajů) a zajištění účinkujících a

historických kostýmů a rekvizit (zajištění účinkujících v počtu 12 osob a 8 koní,

zajištěni 8 účinkujících na tribuně, zajištění 12 účinkujících a 8 koní v historickém

průvodu).

Kostýmy a rekvizity musí odpovídat zadanému historickému období. Do role krále či královny musí být obsazena mediálně známá osobnost.

V části zadávací dokumentace „20. Způsob hodnocení nabídek podle

hodnotících kritérií“ je uvedeno, že nabídky budou posuzovány podle dílčích

hodnotících kritérií, kterými jsou 1. Celková nabídková cena 50 %, 2. Atraktivita

kulturního programu 30 %, 3. Časový harmonogram přípravy vinobraní 20 %.

Pokud jde o „Obsah dílčích kritérií hodnocení“, pak v téže části zadávací

dokumentace jsou ve vztahu k dílčímu hodnotícímu kritériu „Atraktivita kulturního

programu“ uvedena dílčí hodnotící subkritéria:

Historická přesnost a souvislost návrhu – hodnotí se soulad návrhu

s historickou událostí vztahující se k městu Znojmu v období 14. století – 30 %;

Počet učinkujících – hodnotí se navržený rozsah historických akcí včetně počtu

učinkujících, počtu zvířat a popsaných rekvizit – 30 %;

Kvalita rozhodujících učinkujících – hodnotí se význam a kvalita osob

navržených na pozici krále průvodu a na pozici učinkujícího v kulturním

programu na hlavní tribuně – 40 %.

pokračování 8 62Af 36/2012

Ke způsobu hodnocení v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Atraktivita

kulturního programu“ je pak v zadávací dokumentaci uvedeno, že hodnotící komise

sestaví pořadí nabídek od nejvhodnější k nejméně vhodné a přiřadí nejvhodnější

nabídce 100 bodů a ostatním nabídkám takový počet bodů, který odpovídá míře

splnění kritéria v poměru k nejvhodnější nabídce.

Ze shora uvedeného je patrno, že hodnocení nabídek v dílčím hodnotícím

kritériu „Atraktivita kulturního programu“ mělo zčásti probíhat na základě subjektivní

úvahy členů hodnotící komise, která měla zohledňovat historickou přesnost návrhu,

počet učinkujících a kvalitu rozhodujících učinkujících. Zadávací dokumentace přitom

podává informaci o tom, že konkrétně bude v rámci hodnocení posuzován soulad

s historickou událostí vztahující se k městu Znojmu v období 14. století, rozsah

historických akcí včetně počtu učinkujících, počtu zvířat a popsaných rekvizit, význam

a kvalita osob navržených na pozici krále průvodu a na pozici učinkujícího v

kulturním programu na hlavní tribuně, přitom dodržet je třeba rámec, jímž je historická

událost vztahující se k městu Znojmu v období 14. století s postavou krále Jana

Lucemburského (dodržet je tedy třeba „věrnost historické události“), věrnost kostýmů

a rekvizit uvedenému historickému období, podmínkou přitom je, že do role krále či

královny musí být obsazena mediálně známá osobnost, jejichž „kvalita“ bude rovněž

hodnocena.

Předně je třeba uvést, že jestliže se jedná o plnění invenční povahy, kdy kromě

jiných hodnot (cena, kvalita atd.) je pro zadavatele podstatná i hodnota „celkového

dojmu“ z kulturního programu pro návštěvníka akce (pro něhož je celá akce

organizována), pak subjektivní hodnocení, jež by v rámci procesu hodnocení nabídek

podle ZVZ mělo být spíše výjimkou, tu má své logické opodstatnění. Má-li však

hodnocení probíhat na základě natolik subjektivních hodnotících postupů, že má

hodnotící komise odpovídat na otázku typu „atraktivity“, „zajímavosti“ či „líbivosti“,

pak musí být logicky vyšší požadavky kladeny jak na jasnost, srozumitelnost a

dostatečnost pravidel samotného hodnocení, které by v zásadě měly vykazovat prvky

zpětně jasně přezkoumatelného algoritmu otázek, jejichž řešení bude úkolem hodnotící

komise, tak na jednoznačnost a přesnost požadavků, jež je třeba v rámci vlastní

navazující invence dodavatelů vždy třeba dodržet (aby mohla být nabídka hodnocena

příznivě).

V daném případě se jednoznačnost a přesnost požadavků, jež je třeba v rámci

vlastní invence dodavatelů vždy třeba dodržet, týká popisu historické události, jež má

být základem vlastní invence dodavatelů, a s ní souvisejícího počtu všech učinkujících,

a dále kvality hlavních učinkujících.

Ze shora uvedené rekapitulace informací obsažených v zadávací dokumentaci především plyne, že v zadávací dokumentaci nebyl uveden bližší popis historické

pokračování 9 62Af 36/2012

události, která je stěžejní pro realizaci veřejné zakázky, a její věrnost v předložených

scénářích měla být hodnocena. To, jak se ona historická událost odehrávala, není

notorietou v oboru (v oblasti, v níž působí dodavatelé coby promotéři podobných

kulturních akcí) ani obecnou notorietou (tedy znalostí, kterou má jednoduše řečeno

„každý“). Notorietou je skutečnost, jíž je třeba pokládat za všeobecně známou (pro

ilustraci: „obecnou notorietou“ je znalost toho, kdo byl Tomáš Garrique Masaryk,

„notorietou v oboru“ pro ty, kdo se v současné době pohybují pravidelně v oblasti

tanečních soutěží, je znalost toho, kdo je Václav Masaryk). Jaká je náplň události, jež

má být věrně promítnuta v programu Znojemského historického vinobraní, ani jedním

z těchto typů notoriet není; argument, podle něhož jde o „notorietu minimálně v daném

regionu“, nemůže obstát už proto, že soutěž o veřejnou zakázku nemůže být zacílena

toliko na dodavatele z určitého regionu, byť lze předpokládat, že těm je o této

historické události známo více než dodavatelům odjinud.

Za správný a skutkovým zjištěním odpovídající lze tak pokládat závěr

žalovaného, že dodavatelům (tedy kromě toho, kdo podobnou akci zajišťoval pro

žalobce již několikrát) nemuselo být zřejmé, o jakou historickou událost v období 14.

století se má přesně jednat, tedy i to, jak tato událost ve skutečnosti probíhala a měla

být ve scénářích věrně promítnuta. Jestliže historická událost nebyla přímo popsána

v zadávací dokumentaci, ani nebyl její popis do zadávací dokumentace inkorporován

jasným odkazem na jinak všeobecně dostupný zdroj, pak zadávací dokumentace

neposkytla dostatečný návod ani dodavatelům, ani hodnotící komisi.

Za tohoto stavu lze za správný a skutkovým zjištěním odpovídající pokládat

rovněž závěr žalovaného, že z obsahu zadávací dokumentace nevyplývá ani to, zda je

pro zadavatele rozhodující, aby se historických akcí účastnil co největší počet

učinkujících, zvířat a byl co největší počet popsaných rekvizit či zda je vázán určitým

maximálním počtem, nebo zda chce tento počet udržet u minimální hranice stanovené

v zadávacích podmínkách. Je třeba tu zohlednit právě skutečnost, že za situace, kdy

není notorietou to, jak se celá historická událost odehrávala (k tomu shora), nemůže

být notorietou ani to, kolik účinkujících (a zvířat a rekvizit) by se jí pro nejlepší

zajištění věrnosti historické události ve scénářích mělo účastnit, resp. zda příznivěji

bude hodnocen „co nejvyšší počet učinkujících (a zvířat a rekvizit)“ nebo „počet

učinkujících (a zvířat a rekvizit) nejlépe odpovídající průběhu historické události“.

Oba právě uvedené závěry o nejednoznačnosti zadávací dokumentace spolu

souvisejí; posléze uvedený závěr by nemusel obstát bez prvního z obou závěrů.

Odlišně však zdejší soud nahlíží na hodnocení kvality rozhodujících účastníků.

Pokud žalovaný dospěl k závěru, že není ze zadávací dokumentace zřejmé, jaká

kritéria mají být zohledňována při hodnocení „významu a kvality“ vybraných

učinkujících, pak s tímto dílčím závěrem se zdejší soud již neztotožňuje. Bylo-li

podmínkou žalobce vyplývající ze zadávacích podmínek, aby do role krále či královny

pokračování 10 62Af 36/2012

(zřejmě je třeba tuto podmínku vykládat ve smyslu „krále „a“ královny“) byla

obsazena mediálně známá osobnost, pak srozumitelné kritérium „kvality“ ze

zadávacích podmínek plyne; cílem dodavatelů (uchazečů) mělo být do těchto rolí

obsadit mediálně známou osobnost, přitom závěr v tom smyslu, nakolik je tato

osobnost známa a jaká osobnost zadavateli na pozici krále a královny „lépe vyhovuje“,

má být již založen na subjektivní úvaze členů hodnotící komise, kterou by bylo

zapotřebí srozumitelně popsat do zprávy o hodnocení nabídek. Hodnocení „kvality“

v uvedeném kontextu se tak zdejšímu soudu nejeví nesrozumitelně a nejasně.

Přestože se „králem“ a „královnou“ nevyčerpává výčet „rozhodujících

účastníků“ (hodnocena měla být nejen kvalita osob navržených na pozici krále a

královny, ale také na pozici učinkujícího v kulturním programu na hlavní tribuně; není

přitom patrno, že by se v případě učinkujícího na hlavní tribuně mělo jednat jen o

osobu krále a královny, výslovně je zmiňováno zajištění 6 učinkujících, jež lze tak

v kontextu pokládat za „rozhodující účastníky“), obdobný náhled členů hodnotící

komise na to, jak (kým) jsou tyto role obsazeny, se může dobře uplatnit i ve vztahu

k těmto dalším „rozhodujícím účastníkům“. Srozumitelný popis myšlenkových

pochodů členů hodnotící komise ohledně „kvality“ učinkujících si tedy lze dobře

představit i při vymezení „významu a kvality“ v rámci dílčího hodnotícího subkritéria

„Kvalita rozhodujících učinkujících“, jak plyne ze zadávací dokumentace (nerozhodné

je, že takové myšlenkové pochody nakonec neprobíhaly, neboť zadávacího řízení se

zúčastnil pouze jeden uchazeč a hodnocení neprobíhalo).

Přestože v posledním ze shora uvedených závěrů se zdejší soud s hodnocením,

jak je provedl žalovaný, neztotožňuje, první dva shora uvedené dílčí závěry

odůvodňují celkový závěr žalovaného, podle něhož dodavatelé se ze zadávací

dokumentace nedozvěděli údaje rozhodné pro hodnocení nabídek – tu tedy v dílčích

hodnotících subkritériích „Historická přesnost a souvislost návrhu“ a „Počet

učinkujících“. Tyto údaje se ze zadávací dokumentace nemohli dozvědět ani členové

hodnotící komise.

Tvrdí-li žalobce, že zadávací dokumentace obsahuje zákaz použití scénáře

Znojemské historické vinobraní z roku 1967 pana F. K., což má být podle žalobce

„zásadním odkazem nabízejícím veškeré detailní informace“, pak v zadávací

dokumentaci, jak je součástí správního spisu, žádný takový odkaz obsažen není.

Závěr o porušení § 78 odst. 6 ZVZ neuvedením dostatečně přesných

hodnotících kritérií, a tím i o porušení § 6 ZVZ spočívajícího v porušení povinnosti

dodržet zásadu transparentnosti, je tedy podle zdejšího soudu ze shora uvedených

důvodů závěrem přiléhavým. Třeba dodat, že v úvahu by přicházela i právní

kvalifikace o porušení § 44 odst. 3 písm. h) ZVZ. Stejně tak je plně odůvodněným

závěr žalovaného, že uvedená pochybení mohla mít odrazovací charakter pro

dodavatele, přinejmenším pro ty, kteří si sice vyzvedli zadávací dokumentaci, avšak

[OBRÁZEK]pokračování 11 62Af 36/2012

nepodali nabídky, a tedy mohla mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Spekulovat o

důvodech, pro které nebyly jiné nabídky podány, přitom odůvodnění spáchání

správního deliktu přesahuje.

Za shora popsaného stavu tedy argumentace žalobce v tom směru, že veškeré

informace k tomu, jaké plnění vlastně žalobce očekává, resp. co pokládá za

„dostatečně atraktivní kulturní program“, mohlo být patrno odjinud než ze zadávací

dokumentace, tedy z jakýchkoli veřejně dostupných zdrojů, proti závěrům žalovaného

obstát nemůže, a to především z toho důvodu, že nic z toho, co v zadávací

dokumentaci ohledně hodnocení atraktivity kulturního programu uvedeno nebylo,

nelze považovat za notorietu.

Jsou to zadávací podmínky, a tedy především zadávací dokumentace, kde musí

být veškeré požadavky zadavatele vyjádřeny a veškerá pravidla pro hodnocení nabídek

jasně, srozumitelně a dostatečně popsána, aby měl každý z dodavatelů přesnou a

konkrétní představu o tom, jak má svoji nabídku konstruovat, aby vyhověla

požadavkům a „představám“ zadavatele a byla „co nejlépe“ hodnocena, to vše ve

světle rozumně předpokládaných obecných znalostí dodavatelů a jejich schopností se

sami dostatečně odborně připravit natolik, aby zadávacím podmínkám porozuměli.

Pak tedy neobstojí argument, podle něhož, zjednodušeně řečeno, každý si vše

podstatné mohl zjistit na internetu nebo z odborných publikací, jež si mohl opatřit.

IV. Shrnutí závěrů

Ve vztahu k žalobcem uplatněným žalobním bodům, jimiž byl zdejší soud

vázán ( ), je třeba uzavřít, že žalovaný aplikoval správný právní

předpis, v jeho rámci správnou právní normu, přitom při její aplikaci na zjištěný

skutkový stav se nedopustil ani žádného výkladového pochybení, jež by mohlo mít

vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Závěr žalovaného, podle něhož zadavatel

nestanovil určitým způsobem dílčí hodnotící kritérium „Atraktivita kulturního

programu“, čímž nedodržel zásadu transparentnosti zadávacího řízení, přičemž tento

postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, podle zdejšího soudu

obstojí i po korekci jednoho ze tří dílčích závěrů žalovaného.

Nadto zdejší soud nezjistil vadu řízení, k níž by musel přihlédnout nad rámec uplatněných žalobních bodů z úřední povinnosti.

Ze shora uvedených důvodů tedy soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji

podle zamítl.

V. Náklady řízení

pokračování 12 62Af 36/2012

Výrok o nákladech řízení se opírá o Žalobce ve věci úspěšným

nebyl, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. To by příslušelo

žalovanému, neboť ten měl ve věci plný úspěch. Soud však neshledal, že by

žalovanému vznikly náklady, jež by převyšovaly náklady jeho jinak běžné

administrativní činnosti, a proto rozhodl, že žalovanému, byť ve věci úspěšnému, se

náhrada žádných nákladů řízení nepřiznává.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne

jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího

správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje

Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí).

Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty

nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze

prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a

kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž

směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy

mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej

zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů

vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 9.5.2013

David Raus, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Gazdová