Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 18/2012 - 211

pokračování - 212

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Šimáčkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: JUDr. J. S., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 18. 2. 2011, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2011, č. j. - 20,

takto:

I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.

II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

[1] Rozhodnutími ze dne 18. 2. 2011 a 15. 12. 2010, č. j. X, Česká správa sociálního zabezpečení jako nositel důchodového pojištění v České republice odmítla žalobkyni poskytnout dorovnání dílčího starobního důchodu z českého důchodového pojištění do takové výše, jako by všechny doby pojištění do zániku České a Slovenské Federativní Republiky byly získány v českém systému důchodového pojištění, neboť doby pojištění získané do zániku ČSFR, tj. do 31. 12. 1992, jsou podle čl. 20 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení (č. 228/1993 Sb.), jež je od vstupu České republiky do Evropské unie součástí přílohy III části A nařízení Rady č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci společenství, dobami pojištění Slovenské republiky.

[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalované žalobou u Krajského soudu v Brně, který rozsudkem ze dne 7. 12. 2011, č. j. - 20, žalobu zamítl. Žalobkyně napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností u Nejvyššího správního soudu.

[3] Na základě kasační stížnosti žalobkyně se Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 9. 5. 2012, č. j. - 82, obrátil v souladu s čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie ve věci výkladu práva Evropské unie na Soudní dvůr Evropské unie (dále též „Soudní dvůr“) a předložil mu následující předběžné otázky:

1. Vylučuje nařízení Rady (ES) č. 1408/71, o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství (nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení), ze svého rozsahu rationae personae občanku České republiky, která za okolností, jaké jsou v projednávané věci, před 1. 1. 1993 podléhala právním předpisům upravujícím důchodové zabezpečení zaniklého státu (České a Slovenské Federativní republiky), tyto doby se v souladu s článkem 20 Smlouvy uzavřené 29. 10. 1992 mezi Českou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení zapsaném v příloze III nařízení Rady (ES) č. 1408/71 (příloze II nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004) považují za doby Slovenské republiky a podle vnitrostátního pravidla vytvořeného Ústavním soudem ČR současně i za doby České republiky?

Pokud je odpověď na otázku č. 1 negativní:

2. Brání čl. 18 Smlouvy o fungování Evropské unie ve spojení s čl. 4 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii a s čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1408/71 (popřípadě čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004) tomu, aby orgány České republiky mohly za okolností, jaké jsou v projednávané věci, poskytovat preferenční zacházení (vyrovnávací příspěvek k dávce ve stáří, pokud je výše této dávky přiznané podle článku 20 Smlouvy uzavřené 29. 10. 1992 mezi Českou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení a podle nařízení Rady (ES) č. 1408/71 (nařízení č. 883/2004) nižší než dávka, která by byla pobírána, kdyby byl starobní důchod vypočten podle právních předpisů České republiky) toliko občanům České republiky, pokud k takovému zacházení vede základní právo na zabezpečení ve stáří vyložené Ústavním soudem ČR specificky ve vztahu k dobám důchodového zabezpečení získaným v zaniklé ČSFR a vnímané jako součást národní identity, a pokud takové zacházení není s to narušit právo volného pohybu pracovníků jako základní právo Unie, za situace, kdy by poskytnutí obdobného zacházení všem ostatním občanům členských států EU, kteří také získali v zaniklé ČSFR obdobné doby důchodového zabezpečení, vedlo k významnému ohrožení finanční stability systému důchodového pojištění České republiky?

Pokud je odpověď na otázku č. 2 pozitivní:

3. Brání právo Evropské unie tomu, aby vnitrostátní soud, který je nejvyšším soudem státu v oblasti správního soudnictví, proti jehož rozhodnutí nejsou přípustné opravné prostředky, byl v souladu s vnitrostátním právem vázán právními posouzeními podanými Ústavním soudem ČR, pokud se zdá, že uvedená posouzení nejsou v souladu s právem Unie, jak je vyloženo Soudním dvorem Evropské Unie?

[4] V návaznosti na uvedené předběžné otázky pak Nejvyšší správní soud zmiňovaným usnesením v souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) přerušil řízení, aby vyčkal rozhodnutí Soudního dvora.

[5] Řízení o těchto předběžných otázkách je vedeno Soudním dvorem jako věc C-253/12 JS v. Česká správa sociálního zabezpečení. Předběžné otázky byly zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie C 273, 08. 09. 2012, s. 2.

[6] Podáním ze dne 6. 12. 2012, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 10. 12. 2012, žalobkyně vzala svou kasační stížnost v plném rozsahu zpět a navrhla, aby Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti zastavil.

[7] Usnesením ze dne 23. 1. 2013, č. j. - 191, Nejvyšší správní soud rozhodl o tom, že v řízení se pokračuje. Dále rozhodl o tom, že bere zpět žádost o rozhodnutí Soudního dvora o předběžných otázkách podanou Nejvyšším správním soudem na základě usnesení ze dne 9. 5. 2012, č. j. - 82, o níž vede Soudní dvůr řízení ve věci C-253/12 JS v. Česká správa sociálního zabezpečení.

[8] Přípisem ze dne 22. 4. 2013 Soudní dvůr sdělil, že věc C-253/12 JS v. Česká správa sociálního zabezpečení byla vyškrtnuta z rejstříku Soudního dvora, a to usnesením předsedy prvního senátu Soudního dvora ze dne 27. 3. 2013.

[9] Podle soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět; šlo-li však o společný návrh více osob, vezme předseda senátu toliko zpětvzetí návrhu jedním z navrhovatelů usnesením na vědomí.

[10] Protože žalobkyně vzala svou kasační stížnost ze dne 20. 1. 2012 proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2011, č. j. - 20, zpět, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že řízení o kasační stížnosti zastavil podle ve spojení s

[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle věta druhá za použití V dané věci bylo řízení zastaveno pro pozdější chování žalované, proto žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti žalované. Avšak vzhledem k tomu, že žalobkyni žádné náklady v souvislosti s řízením o kasační stížnosti nevznikly, Nejvyšší správní soud jí náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (ustanovení a ).

V Brně dne 10. května 2013

JUDr. Kateřina Šimáčková

předsedkyně senátu