Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Ca 351/2009 - 36

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka

a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové ve věci žalobce: Beck

International, s.r.o., se sídlem Mělník, Blatecká 3344, IČ: 672 41 438, zast. JUDr. Josefem

Svobodou, advokátem, se sídlem Praha 7, Poupětova 3, proti žalovanému: Česká obchodní

inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Praha 2, Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí

ústřední ředitelky České obchodní inspekce ze dne 12.10.2009, č.j.: ČOI

14940/2009/0100/2400/2009/Pe/Št

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ústřední

ředitelky České obchodní inspekce (dále jen „ústřední ředitelka“), jímž bylo zamítnuto jeho

odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele inspektorátu České obchodní inspekce Ústeckého a

Libereckého ze dne 25.6.2009 č.j. ČOI/0918/2009/2400/L/0352/BL, kterým byla žalobci

uložena pokuta ve výši 200.000,- Kč podle , jako

sankce souhrnné a to pro naplnění skutkové podstaty správních deliktů podle § 24 odst. 1

písm. a) a odst. 7 písm. h)

Ústřední ředitelka v odůvodnění výše uvedeného rozhodnutí uvedla, že v rámci plánu

kontrolní činnosti provedli inspektoři České obchodní inspekce dne 5.2.2009 kontrolu plnění

povinností stanovených zákonem o ochraně spotřebitele. V rámci kontroly se účastnili

zájezdu spojeného s předváděcí a prodejní akcí. Zatímco dopravu účastníků zajišťovala

společnost BECK REISEN s.r.o., předváděcí a prodejní akce výrobků byla v režii obchodních

pokračování

zástupců společnosti Beck International s.r.o. Pozvánku na jednodenní výlet obdrželi účastníci

akce do svých domovních schránek v průběhu měsíce ledna 2009. Pozvánka deklarovala, že

součástí výletu bude obrovská tombola, ve které vyhrává každý účastník zájezdu. Při

předváděcí akci všichni účastníci od obchodních zástupců obdrželi losy, které byly slosovány

ve třech kolech. Inspektor ČOI v losování vyhrál částku 11.000,- Kč, ale mohl ji uplatnit jen

jako slevu při zakoupení sady výrobků: vysavač Cyklo + indukční plotýnka + sada 11 ks

nádobí. Pro získání výhry by tedy musel vynaložit finanční prostředky. Organizaci předváděcí

a prodejní akce zajišťoval obchodní zástupce kontrolované společnosti R. M. se svými

asistenty-pracovníky týmu č. 255/1. V průběhu předváděcí části byly účastníkům předvedeny

tyto výrobky: Královská 21dílná sada nerezového nádobí v ceně 39.999,- Kč; střední sada

nádobí v ceně 27.999,- Kč; parní vysavač Vapori v ceně 69.999,- Kč, ruční vysavač „Ferrary“

v ceně 22.999,- Kč; pánev v ceně 6.999,- Kč. Obchodní zástupce účastníkům nabízel, že za

cenu 29.999,- Kč lze získat parní vysavač Vapori a Královskou sadu nádobí 21 ks. Zároveň

nabízel možnost prodeje zboží na splátky s tím, že pokud kupující složí zálohu 1.000,- Kč a

do 14 dnů zaplatí částku 4.000,- Kč, bude cena bez navýšení a měsíčně bude splácet 1.750,-

Kč. Stejné podmínky platby bez navýšení nepravdivě sliboval obchodní zástupce po dotazu

inspektora pro případ uzavření smlouvy o nájmu věci. V rámci kontroly pak inspektor ČOI

uzavřel Smlouvu o nájmu věci č. 29 013366 (maxi Vapori + žehl. + kr. sada nádobí 21 ks +

vozík), vše v deklarované ceně 29.999,- Kč. Z příloh ke kontrolnímu protokolu je zřejmé, že

předmětná smlouva o nájmu věci byla vyplněna tak, že celková cena věcí (po zaplacení nájmu

a odkoupení věci po skončení nájmu) činila 40.990,- Kč, tedy o 10.991,- Kč více, než byla

cena původně deklarovaná.

Ústřední ředitelka dále uvedla, že správní orgán vyhodnotil poznatky z kontrolní akce

a dospěl k závěru, že žalobce svým jednáním uvedeným ve správním spise porušil právní

povinnosti prodávajícího stanovené v § 4 odst. 3 ve vazbě na § 5a odst. 2 a dále § 12 odst. 2

písm. d) a naplnil tak skutkovou podstatu správních deliktů podle

odst. 1 písm. a) a Dále pak se zabývala

průběhem správního řízení, přičemž se i vypořádala s námitkami žalobce uvedenými v jeho

odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí.

Žalobce v žalobě celému správnímu řízení vytkl, že bylo postupováno v rozporu

s procesními předpisy (), v rozporu s faktickým stavem a v rozporu

s hmotným právem.

Namítal, že chybí odůvodnění napadeného rozhodnutí, chybí důvody výroku, úvahy,

kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, informace

o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami žalobce. Žalovaný se podle

žalobce prakticky nevypořádal se žádnou jeho námitkou, a proto je rozhodnutí

nepřezkoumatelné.

Namítal porušení ust. a y

základních práv a svobod, neboť odvolací orgán obešel právního zástupce žalobce, když

pouze žalobci byla doručena výzva tohoto orgánu o doložení smlouvy o obchodním

zastoupení mezi žalobcem a panem M.

Měl za to, že při kontrole nebylo zjištěno jeho pochybení, ale byla zjištěna možná

podezření z pochybení ze strany pana R. M. Žalobce namítal i naprosté nepochopení smlouvy

o obchodním zastoupení. Podle žalobce jednal pan M. na vlastní odpovědnost a jednání pana

M. nemůže být dáváno k tíži žalobci.

Rovněž namítal, že žalovaný správní orgán I. stupně ignoroval námitky žalobce, že

pan M. již do kontrolního protokolu uvedl, že nesouhlasí se závěry, které jsou v něm uvedeny,

zejména týkající se nájmu věci v souvislosti s navýšením ceny, což potvrdil i pan M. K.

pokračování

Konečně žalobce má za to, že uložená sankce vzhledem k okolnostem a povaze celé věci je zcela nepřiměřená.

Ve vyjádření k žalobě žalovaný reagoval na námitky žalobce, přičemž má za to, že

argumenty obsažené v podané žalobě nejsou dostatečným důvodem pro zrušení žalobou

napadeného rozhodnutí, a proto navrhl žalobu zamítnout.

Při ústím jednání konaném dne 16.5.2013 účastníci setrvali na svých stanoviscích.

Správní spis pak především obsahuje pro danou věc podstatné dokumenty a to

kontrolní protokol ze dne 5.2.2009 sepsaný Českou obchodní inspekcí, Inspektorátem

Ústeckým a Libereckým; seznámení s kontrolním protokolem ze dne 17.2.2009; námitky

proti kontrolnímu protokolu ze dne 20.2.2009; rozhodnutí České obchodní inspekce,

Inspektorátu Ústeckého a Libereckého ze dne 3.3.2009 zn. ČOI/0393/2009/2420/L o

námitkách; příkaz České obchodní inspekce, Inspektorátu Ústeckého a Libereckého ze dne

27.5.2009 č.j. ČOI/0918/2009/2400/L/0352/PŘ/BL; odpor žalobce proti příkazu ze dne

8.6.2009 ; rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorátu Ústeckého a Libereckého ze dne

25.6.2009 č.j. ČOI/0918/2009/2400/L/0352/BL; odvolání žalobce ze dne 9.7.2009; rozhodnutí

žalovaného České obchodní inspekce, ústředního inspektorátu ze dne 12.10.2009, č.j. : ČOI

14940/2009/0100/2400/2009/Pe/Št a také smlouvu o obchodním zastoupení ze dne

15.10.2007 ; osobní pozvánku; smlouvu o nájmu věci ze dne 5.2.2009.

Městský soud v Praze přezkoumal v rámci podané žaloby napadené rozhodnutí a jemu

předcházející řízení v mezích žalobních bodů, přitom vycházel ze skutkového a právního

stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ust.

Sb., , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Dospěl přitom

k závěru, že žaloba není důvodná.

Městský soud v Praze po provedeném řízení posoudil věc takto :

Podle ust. výrobce, dovozce, vývozce,

dodavatel nebo prodávající se dopustí správního deliktu tím, že poruší zákaz používání

nekalých obchodních praktik.

Podle ust. prodávající se dopustí správního deliktu tím, že informaci o ceně poskytuje v rozporu s .

Podle ust. za správní delikt se uloží

pokuta do 5 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a) a b), odstavce 4,

odstavce 7 písm. a), e), h) a odstavce 8.

Podle ust. informace o ceně nebo

okolnost, že informace je neúčelná anebo chybí, nesmí zejména vzbuzovat zdání, že cena byla

nebo bude zvýšena, snížena nebo nezměněna, i když tomu tak není.

Podle ust. s výjimkou případů, kdy má zastoupený

něco v řízení osobně vykonat, doručují se písemnosti pouze zástupci. Doručení zastoupenému

nemá účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak.

pokračování 4 8Ca 351/2009

Žalobce v žalobě namítal, že se žalovaný správní orgán vůbec nevypořádal s jeho

námitkami. S touto námitkou se soud neztotožnil v podstatě z toho důvodu, že je obecná a

nekonkrétní. Pokud by v průběhu správního řízení došlo k tomu, že se odvolací správní orgán

nevypořádá s námitkami, které byly uplatněny účastníkem řízení v jeho odvolání, pak chce-li

účastník řízení dosáhnout změny a výsledku pro sebe lepšího cestou řízení o žalobě podle

, je jeho povinností v takové žalobě přesně specifikovat skutkové a

věcné důvody, proč se správním rozhodnutím nesouhlasí a pokud by tedy namítal, že nebyly

odvolacím orgánem vypořádány všechny jeho námitky uplatněné v odvolání, pak je nezbytné,

aby každou takovou nevypořádanou námitku konkretizoval, uvedl tedy, o jakou námitku se

jedná a proč má za to, že vypořádána nebyla, ať už proto, že nebyla vypořádána vůbec nebo

jen částečně či nepravdivě. V tomto smyslu však žalobce nic konkrétního neuvedl, a proto

tuto námitku soud neshledal důvodnou.

Rovněž pak nemá soud za to, že by napadené rozhodnutí bylo vadné v důsledku

procesního pochybení, které mělo spočívat v tom, že odvolací orgán se v průběhu řízení

obrátil přímo na žalobce, aby doložil smlouvu o obchodním zastoupení a nerespektoval

skutečnost, že žalobce je zastoupen advokátem. Skutečností je, že v řízení, kde je účastník

řízení zastoupen (např. advokátem), jedná správní orgán přímo s tímto zástupcem a neměl by

své výzvy nebo jiné úkony adresovat přímo zastoupenému, ledaže by se jednalo o úkon, který

v řízení může provést osobně jenom zastoupený ( ). Lze

tedy konstatovat, že tento procesní postup nebyl v pořádku, nicméně nevyplývá z něj, že by

toto pochybení vedlo nebo znamenalo nezákonnost napadeného rozhodnutí, že by tím nějak

byla porušena práva žalobce tak, že by to mělo za následek nezákonnost žalobou napadeného

rozhodnutí.

Žalobce také namítal, že za zjištěné nedostatky není odpovědný, že vlastně při

kontrole nebylo zjištěno pochybení ze strany společnosti, ale byla zjištěna možná podezření

z pochybení ze strany pana R. M. Soud má za to, že správní orgány obou stupňů postupovaly

v souladu se skutečnostmi, které byly zjištěny ve správním řízení, když předmětné smlouvy

s účastníky akce uzavíral pan M., který jednal v souladu s článkem I smlouvy o obchodním

zastoupení, uzavřené mezi žalobcem (zastoupený) a panem R. M. (obchodní zástupce)

dne15.10.2007, kde je uvedeno, že předmětem smlouvy je závazek obchodního zástupce

vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání smluv o prodeji zboží zastoupeného či

smluv o pronájmu zboží s následnou koupí a sjednávat a uzavírat kupní smlouvy či smlouvy o

pronájmu zboží s následnou koupí jménem zastoupeného a na jeho účet a závazek

zastoupeného platit obchodnímu zástupci za tuto řádně vykonávanou činnost sjednanou

úplatu. Pan M. byl na základě této smlouvy oprávněn sjednávat a uzavírat kupní smlouvy či

smlouvy o pronájmu zboží s následnou koupí jménem zastoupeného, tedy jménem společnosti

Beck International, s.r.o. a na její účet. Z uvedeného je pak zcela zřejmé, že pan M.

nevystupoval sám za sebe a je tedy nerozhodné dle názoru soudu, jestli byl v tu chvíli

podnikatelem či osobou nepodnikající, rozhodující v dané věci je, že jednal jménem

zastoupeného, tedy žalobce a na jeho účet. Všechny úkony, které tento obchodní zástupce

činil, tedy jdou na vrub žalobce. Pokud jde o tuto věc, je třeba také ještě poukázat na obsah

smluv o nájmu věci, z nichž je zcela zřejmé, že jsou uzavírány na hlavičkovém papíru

společnosti Beck International a např. smlouvu o nájmu věci č. 29 013366 ze dne 5.2.2009

zpracoval někdo označený jako RICHARD, přičemž v rubrice podpis obchodního zástupce se

nachází razítko společnosti Beck International, s.r.o. Podle soudu není sporu o tom, že úkony

byly činěny žalobcem a jdou i k jeho tíži. Správní orgány dle názoru soudu nepochybily, když

vyvodily předmětnou odpovědnost na straně žalobce.

pokračování

Další námitka žalobce spočívala v tom, že se správní orgán I. stupně nevypořádal

s námitkami žalobce tedy s tím, že pan M. již do kontrolního protokolu uvedl, že nesouhlasí

se závěry, které jsou v něm uvedeny, zejména týkající se nájmu věci v souvislosti

s navýšením ceny a že žalovaný správní orgán v dalším řízení tyto námitky zcela ignoroval.

Z obsahu předmětného správního spisu je pak zřejmé, že námitky vůči obsahu kontrolního

protokolu ze dne 5.2.2009 byly vzneseny v té fázi řízení ještě před zahájením správního

řízení. V této fázi byly také vypořádány, jak je pak zřejmé z rozhodnutí ředitele inspektorátu

České obchodní inspekce (Inspektorát Ústecký a Liberecký) o námitkách ze dne 3.3.2009.

Tedy ve fázi před zahájením předmětného správního řízení se Česká obchodní inspekce,

Inspektorát Ústecký a Liberecký s těmito námitkami zabývala, lze vést spor o tom, zda se

s nimi zabývala dostatečně důsledně, dostatečně věcně správně, ale to není předmětem žaloby.

Pokud pak by mělo být správním orgánům vytknuto, že se s námitkami žalobce vůči obsahu

předmětného kontrolního protokolu nevypořádaly ve správním řízení, pak by takové námitky

musely být uplatněny po zahájení správního řízení. Správní řízení bylo v této věci zahájeno

vydáním příkazu ředitele Inspektorátu Ústeckého a Libereckého České obchodní inspekce dne

27.5.2009. To byl tedy první úkon správního orgánu, jímž bylo řízení zahájeno a z obsahu

správního spisu nelze seznat, že by žalobce jakékoli konkrétní námitky proti obsahu

uvedeného kontrolního protokolu, tedy proti zjištěním v něm uvedeným, uplatnil. Odpor,

který podal žalobce dne 9.6.2009, se o takových námitkách nezmiňuje. Správní orgán I.

stupně se pak nemohl k takovým námitkám vyjádřit. Pokud jde o odvolání proti

prvoinstančnímu rozhodnutí, tak i zde žalobce nekonkrétně uvedl, že „R. M. již do

kontrolního protokolu uvedl, že nesouhlasí se závěry, které jsou v něm uvedeny, zejména

týkající se nájmu věci v souvislosti s navýšením ceny. To potvrzuje jednak on sám, ale i pan

M. K. Správní orgán v dalším řízení tyto námitky zcela ignoroval.“ Zde nezbývá než

konstatovat, že ve správním řízení námitky vůči kontrolnímu protokolu ze dne 5.2.2009

uplatněny nebyly. To, co je uvedeno v odvolání, je zcela povšechné, nekonkrétní a tudíž není

zřejmé, které konkrétní skutečnosti uvedené v předmětném kontrolním protokolu žalobce

vlastně rozporuje. Nicméně i přesto správní orgán II. stupně na tyto námitky žalobce

v odůvodnění svého rozhodnutí reagoval, když např. mimo jiné uvedl, že „Dovolává-li se dále

odvolatel v souvislosti s navýšením ceny rovněž svědectví třetí osoby (pana M. K.), nemohl

správní orgán k takovému důkazu přihlédnout nejen proto, že uvedená osoba je v obchodním

vztahu k odvolateli a její tvrzení proto nelze považovat za zcela objektivní, ale zejména z toho

důvodu, že při vlastním sepisování smlouvy byl přítomen pouze obchodní zástupce odvolatele

(R. M.). Uvedené skutečnosti byly pro správní orgán dostatečným důvodem k odmítnutí

takového svědectví, a ani odvolací orgán by za popsaných okolností k takovému důkazu

nepřihlížel.“

Pokud pak jde o námitku žalobce, že výše uložené sankce je nepřiměřená, soud se

zcela ztotožňuje se správními orgány obou stupňů v tom, že zcela správně bylo přihlédnuto ke

skutečnosti, že se jedná o agresivní obchodní praktiku, kterou zákon výslovně zakazuje, že

využívané obchodní praktiky jsou zaměřeny na spotřebitele, kteří jsou z důvodu duševní nebo

fyzické slabosti nebo věku zvlášť zranitelní a v neposlední řadě také k tomu, že v případě

žalobce nešlo o první zjištěné deliktní jednání, ale již o čtvrté (žalobci byly v průběhu jednoho

roku, jak vyplývá z odůvodnění prvoinstančního správního rozhodnutí, uloženy pokuty od

20.000,- Kč do 100.000,- Kč ) a i soud je toho názoru, že všechny tyto skutečnosti svědčí pro

uložení vyšší pokuty, tedy takové, která by splnila svůj účel a žalobce od takového dalšího

jednání odradila. Preventivní prvek postihu chování contra legem tedy pak spočívá v tom, že

samého delikventa odradí od opakování nezákonného jednání, přičemž výše postihu proto

obecně nemůže být tak nízká, že by tohoto preventivního účinku naprosto pozbyla, resp. aby

dokonce avizovala, že se takové jednání dokonce vyplatí.

pokračování

Městský soud v Praze má v dané věci za to, že správní orgány se ve správním řízení

zabývaly vším, co vyšlo najevo, všemi shromážděnými listinnými důkazy a řádně se

vypořádaly se zjištěnými skutečnostmi. Městský soud v Praze neshledal žádné vady řízení,

které by měly za následek nezákonnost či věcnou nesprávnost napadeného rozhodnutí.

Městský soud v Praze dospěl k závěru, že správní orgány rozhodly v daném případě o

uložení předmětné pokuty v souladu se zákonem a tudíž žádná z námitek žalobce není

důvodná. Soud proto rozhodl podle ust. o zamítnutí podané žaloby.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , neboť žalobce

ve věci samé úspěch neměl a žalovanému správnímu orgánu, který ve věci byl úspěšný, žádné

prokazatelné náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek

uvedených v ustanovení a násl. , a to ve lhůtě do dvou týdnů

po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského

soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,

jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,

vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů

vyžadováno pro výkon advokacie ( ).

V Praze dne 16. května 2013

JUDr. Slavomír Novák, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kotlanová