Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 A 192/2010 - 68

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: H. V. H., zastoupen Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Václavské nám. 21, Praha 1 , proti žalované : Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem Nad štolou 3 Praha 7, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí ministra vnitra ze dne 24.8.2010, č.j. MV-57143-2/VS-2010,

t a k t o :

I. Rozhodnutí ministra vnitra ze dne 24.8.2010, č.j. MV-57143-2/VS-2010 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení v částce 7.808,- Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku rukám právního zástupce žalobce Mgr. Marka Čechovského, advokáta.

O d ů v o d n ě n í

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ministr vnitra zamítl jeho rozklad a potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 23.4.2010, č.j. OAM-3880-9/MC, jímž bylo podle , o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů zrušeno povolení k trvalému pobytu žalobce na území České republiky a byla mu stanovena lhůta k vycestování z území v délce 30 dnů od právní moci rozhodnutí.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí vyšel žalovaný ze zjištění, že žalobce byl ve dvou případech Obvodním soudem pro Prahu 7 odsouzen za spáchání trestného činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 zákona č.140/1961 Sb. Z uvedeného důvodu ministerstvo posoudilo, že se žalobce opakovaně dopustil závažného porušení veřejného pořádku a naplnil tak důvod uvedený v § 77 odst. 2 písm. a) zákona.

Žalovaný uvedl, že žalobce včas podal proti uvedenému rozhodnutí rozklad, avšak podaný rozklad neodůvodnil, ačkoliv přislíbil, že tak učiní do 10 dnů. Žalovaný tedy přihlédl k ust. a posoudil rozhodnutí ministerstva jako vydané v souladu s veřejným zájmem, když tímto zájmem není, aby na území České republiky pobýval cizinec, který byl opakovaně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.

Z uvedených důvodů žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí.

Proti uvedenému rozhodnutí směřuje podaná žaloba.

Žalobce v podané žalobě namítal, že správní orgány obou stupňů postupovaly v řízení zcela nezákonně, neboť, ačkoliv rozklad žalobce byl blanketní, a tudíž nesplňoval všechny podstatné náležitosti dle , , přesto správní orgán 1. stupně postoupil spis nadřízenému správnímu orgánu k rozhodnutí. Žalovaný pak, aniž by vyzval žalobce k odstranění vad, rozklad bez znalosti námitek žalobce zamítl. Žalobce namítal, že takový postup je v rozporu s ust. , (dále jen „ “), s výkladem učiněným odbornou literaturou v komentáři ke a se soudní judikaturou publikovanou ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ( sp. zn. ). Uvedl, že na místě je takový postup, že neobsahuje-li odvolání námitky a odvolatel požádá o stanovení lhůty k doplnění odvolání, je správní orgán povinen mu lhůtu stanovit postupem podle . Podle citovaného zákonného ustanovení správní orgán pomůže odvolateli nedostatky odstranit nebo jej k odstranění vyzve. Pro případný argument žalovaného, že uvedené soudní rozhodnutí se vztahují k jinému druhu opravného prostředku, žalobce odkázal na ust. , podle kterého nevylučuje-li to povaha věci, vztahuje se na řízení o rozkladu ustanovení o odvolání. Postup žalovaného, kdy ten o rozkladu rozhodl, aniž znal odvolací námitky, žalobce považoval také za rozporný s d.

V podané žalobě žalobce dále uplatnil věcné námitky týkající se výhrady veřejného pořádku a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí z hlediska posuzování zásahu do soukromého a rodinného života žalobce.

Současně s podanou žalobou žalobce požádal o přiznání odkladného účinku žalobě. O tomto návrhu soud rozhodl usnesením ze dne 21.2.2011 , č.j. tak, že žalobě odkladný účinek nepřiznal.

Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaný uvedl, že podaný rozklad nebyl odůvodněn, přestože si sám žalobce stanovil lhůtu k doplnění rozkladu, v níž však a následně i několik měsíců poté rozklad nedoplnil. Neodůvodnění rozkladu považoval žalovaný za zcela účelové, neboť žalobce v rozkladu nemohl uplatnit jiné námitky než nesprávné posouzení výhrady veřejného pořádku z důvodu žalobcova opakovaného odsouzení tak, jak toto uvedl zástupce žalobce již ve vyjádření sepsaném dne 24.3.2010 a následně i v podané žalobě. Věcně žalovaný setrval na svém názoru o závažném porušení veřejného pořádku z důvodu opakované trestné činnosti žalobce.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, podle a násl. , a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí.

Při posouzení věci soud vyšel z následně uvedené právní úpravy:

Podle (ve znění účinném k datu vydání napadeného rozhodnutí) odvolání musí mít náležitosti uvedené v a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí..

Podle nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.

Podle jestliže v této hlavě není stanoveno jinak, pro řízení o odvolání se obdobně použijí ustanovení hlav I až IV, VI a VII této části.

Podle nevylučuje-li to povaha věci, platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání.

Soud posoudil žalobní námitky takto:

Ze správního spisu vyplývá, že žalobce podal proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 23.4.2010 rozklad s tím, že jej odůvodní ve lhůtě do 10 dní, což však neučinil. O uvedeném rozkladu rozhodlo ministr vnitra napadeným rozhodnutím, a to způsobem uvedeným shora.

Soud námitku žalobce, že žalovaný správní orgán nevyzval žalobce k odstranění nedostatků podaného rozkladu, spočívajících v absenci odůvodnění rozkladu, a rozhodl tak o rozkladu, aniž zjistil žalobcovy námitky, shledal oprávněnou. Vyšel přitom z ust. , které upravuje náležitosti odvolání , ve spojení ve spojení s , z nichž vyplývá, že každé odvolání, a tedy i rozklad, musí mít předně náležitosti uvedené v ust. a dále musí obsahovat údaj o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo.

Z citovaných zákonných ustanovení je zřejmé, že náležitosti rozkladu jsou ve explicitně vyjádřeny. To znamená, že každé podání, které má být posouzeno jako rozklad, je správní orgán povinen posuzovat podle jeho obsahu ve smyslu věty druhé . Takové podání musí obsahovat i konkrétní skutečnosti, z nichž odvolatel ( podatel rozkladu) dovozuje nesprávnost právního posouzení ve věci či nesprávnost vyhodnocení skutkového stavu věci či nedostatky v dokazování. Nepostačuje proto, obsahuje-li rozklad pouze náležitosti stanovené v a specifikaci rozhodnutí, proti němuž směřuje, jako celku (napadá je v celém rozsahu), neboť toliko v případě nevymezení „rozsahu“ (právě jen u této chybějící náležitosti) platí, že se odvolatel domáhá zrušení celého rozhodnutí. Na rozdíl od „rozsahu,“ v němž je rozhodnutí napadáno, v ustanovení ohledně odvolacích důvodů („v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo“) nestanoví žádný způsob , jíž by bylo lze tuto chybějící náležitost nahradit, neboť tato tvrzení jsou ponechána v dispozici odvolatele. To ostatně vyplývá i z ust. , podle něhož odvolací orgán přezkoumá soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, správnost napadeného rozhodnutí však přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, nevyžaduje-li veřejný zájem jinak.

Nemá-li podaný rozklad všechny uvedené náležitosti, je na místě, aby správní orgán uplatnil postup podle , tj. aby vyzval odvolatele k jeho doplnění a stanovil mu k tomu přiměřenou lhůtu. O správnosti uvedeného postupu ostatně svědčí i ust. , jenž zakotvuje mj. subsidiární použití ustanovení druhé části, hlavy II (tj. včetně ustanovení ) na odvolací ( rozkladové) řízení. Vzhledem k tomu, že ministr vnitra v souzené věci nevyzval žalobce k doplnění blanketního rozkladu o uvedení, v čem žalobce spatřuje rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo, postupoval v rozporu se . Tato procesní vada mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, neboť nebyly najisto postaveny rozkladové důvody.

Ohledně skutečnosti, že žalobce sám v odvolání uvedl, že jej odůvodní dodatečně, avšak tak neučinil, platí, že žalovaný byl povinen zachovat zákonem stanovený postup a žalobce vyzvat, aby tak učinil a stanovit mu lhůtu pro doplnění náležitostí odvolání. Nezákonnost postupu odvolacího orgánu, který bez znalosti rozkladových námitek rozhodl meritorně o odvolání, nemůže být zhojena ani tím, že žalobce si sám v rozkladu stanovil lhůtu, do kdy rozklad odůvodní. Tato skutečnost na výše uvedené zákonné povinnosti správního orgánu vyzvat žalobce k odstranění nedostatků rozkladu a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu nic nemění, naopak z formulace odvolání jednoznačně vyplývá, že žalobce hodlal rozklad doplnit o odůvodnění, a proto byl postup dle zcela na místě.

Soud na tomto místě odkazuje na judikaturu uveřejněnou ve Sbírce Nejvyššího správního soudu pod č. 1578/2008 Sb. NSS a č. 1580/2008 Sb. NSS (oba v čísle 6/2008 Sb.NSS) a dále na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. -53 ze dne 6.3.2009.

Lze shrnout, že žalovaný postupoval v rozporu s procesními pravidly stanovenými ve shora citovaných ustanoveních , jestliže rozhodl o odvolání žalobce, aniž by znal jeho konkrétní námitky.

S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem a citovaným zákonným ustanovením soudu nezbylo než napadené rozhodnutí rozsudkem bez jednání zrušit pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé ( ). V souladu s ust. soud současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Právním názorem, který soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil, je v dalším řízení správní orgán vázán ( ).

Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s ustanovením věta prvá žalobci, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady, které žalobci v řízení vznikly, souvisejí s právním zastoupením žalobce advokátem a jsou tvořeny 1. odměnou za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle advokátního tarifu - , částku 2.100,- Kč ( , , , d) cit. vyhlášky), dále 2 paušálními částkami ve výši 300,- Kč ( cit. vyhlášky) a částkou 1.008,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ). Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, tedy činí 7.808,- Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie

V Praze dne 30. května 2013 JUDr. Naděžda Řeháková, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.