Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

57 A 17/2012 - 49

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra

Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové, v právní věci

žalobkyně I.G., bytem…, zastoupené Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem Plzeň,

Malická 11, proti žalované Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem

Praha 4, náměstí Hrdinů 1634/3, poštovní schránka 155/SO, o žalobě žalobkyně proti

rozhodnutí žalované ze dne 10.1.2012, č.j. MV-8861-2/SO-2011,

t a k t o:

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í

I. Napadené rozhodnutí.

Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 10.1.2012, č.j.

MV-8861-2/SO-2011 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání

proti rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie

Plzeň, Inspektorátu cizinecké policie Plzeň (dále jen „prvoinstanční orgán“), ze dne 5.5.2010,

č.j. CPPL-02484/CI-2010-4064 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo

potvrzeno.

Prvoinstančním rozhodnutím bylo rozhodnuto, že se žalobkyni „platnost povolení k

dlouhodobému pobytu za účelem účasti v právnické osobě podle ustanovení § 44a odst. 3 v

pokračování 2

návaznosti na § 35 odst. 3, s odkazem na § 37 odst. 2 písm. b), s odkazem na § 56 odst. 1

písm. i) a na , neprodlužuje, neboť bylo zjištěno, že

cizinec hodlá zneužít povolení k dlouhodobému pobytu k jinému účelu a současně byla

zjištěna jiná závažná překážka, která brání prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému

pobytu“.

II. Žaloba.

Žalobkyně žalobu odůvodnila čtyřmi žalobními body.

V prvním žalobním bodu žalobkyně namítala, že oba správní orgány neuplatnily svou

pravomoc v souladu se zákonem o pobytu cizinců. Žalovaná shodně s prvoinstančním

orgánem zcela neodůvodněně odkazuje na ustanovení § 56 odst. 1 písm. i) a k) zákona č.

, o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „ “), neboť

tato ustanovení nelze v případě žalobce aplikovat. Při prodloužení platnosti povolení k

dlouhodobému pobytu se totiž z ustanovení § 46 použije pouze ustanovení odstavce 3 a 7,

nikoli ustanovení odstavce 1, které obsahuje zákonný odkaz na ustanovení § 56. Žalobkyně ve

správním řízení vyslovila názor, na kterém setrvává, že při prodloužení platnosti povolení k

dlouhodobému pobytu lze použít pouze ta ustanovení, na která výslovně

odkazuje. V souvislosti s povolením k dlouhodobému pobytu lze nalézt v ustanovení § 46

odst. 1 rovněž odkaz na jiná ustanovení zákona, jež by měla být v řízení o

povolení k dlouhodobému pobytu obdobně použita, který však ve svém výčtu není totožný s

ustanovením věta druhá . Lze se oprávněně domnívat, že

zákonodárce zde vyjádřil záměr, aby se na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému

pobytu nevztahovala vždy stejná ustanovení jako v případě vydání povolení k dlouhodobému

pobytu. Řízení o povolení k dlouhodobému pobytu a řízení o prodloužení platnosti povolení k

dlouhodobému pobytu jsou samostatnými správními řízeními, která nejsou ovládána naprosto

shodnými ustanoveními cizinců. Oba správní orgány překročily svou

pravomoc tím, že v řízení o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu

rozhodovaly podle ustanovení zákona, jejichž použití zákon nepřipouští. Jestliže se žalovaná

nezabývala námitkou žalobkyně týkající se ustanovení z důvodu, že

výrok prvoinstančního rozhodnutí toto ustanovení neobsahuje, pak tím pochybila, neboť

ustanovení věta druhá , jež je obsaženo ve výroku

prvoinstančního rozhodnutí, odkazuje právě na ustanovení a 7 ,

nikoli na ustanovení , jež by použití ustanovení zákona o

pobytu cizinců umožňovalo. V další části žaloby pak žalobkyně uvedla, že z hlediska

formálně právního pak správní orgán prvního stupně rozhodl nesprávně podle ustanovení §

44a odst. 3 cizinců, neboť toto ustanovení nezakládá pravomoc správního

orgánu prodloužit, popř. neprodloužit platnost povolení k dlouhodobému pobytu, nýbrž jen

obsahuje odkazy na jiná ustanovení zákona. Žalovaná tuto vadu řízení neodstranila.

Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítala, že z materiálního hlediska pak oba

správní orgány učinily skutkové zjištění, že žalobkyně v rámci pobytu neplní účel pobytu.

Tento závěr neodpovídá výsledkům dokazování ve správním řízení. Účelem, pro který

žalobkyně nepochybně vyjádřila záměr pobývat na území ČR dlouhodobě, je účast v

právnické osobě, a to konkrétně ve společnosti KHLIAN STAV s.r.o. Žalobkyně svůj zápis

pokračování 3

ve společnosti KHLIAN STAV s.r.o. v postavení jednatele správnímu orgánu prvního stupně

doložila příslušným usnesením Krajského soudu v Plzni. Žalovaná tuto skutečnost nejen

nepřípustně přehlíží, ale i zcela v rozporu se zněním zákona ji vydává za závažnou překážku.

Zde je třeba zdůraznit, že výslovná právní úprava (ustanovení § 35 odst. 3 ve spojení s

ustanovením ) zamezuje tomu, aby nedostatek účelu

pobytu byl posuzován jako např. jiná závažná překážka pobytu cizince na území ve smyslu

ustanovení ve znění před novelou provedenou zákonem

č. Skutečnost, že žalovaná nepřihlédla k příslušnému usnesení Krajského soudu

v Plzni při hodnocení důkazních prostředků, zcela pochopitelně vyvolává pochybnost, zda byl

stav věci zjištěn správně a naplňuje tak požadavek stanovený v ustanovení § 3 zákona č.

, .

Ve třetím žalobním bodu žalobkyně namítala, že žalovaná a ani další pochybení

prvoinstančního orgánu, který překročil svou pravomoc také tím, že právně posuzoval právní

vztahy uvnitř společnosti KHLIAN STAV s.r.o. Podle názoru prvoinstančního orgánu

neprodloužením povolení k dlouhodobému pobytu u žalobkyně nebude nikterak omezena

činnost uvedené společnosti, protože pan K.S. (jednatel společnosti) může zastupovat

společnost samostatně a že stanovení 34 jednatelů této společnosti, kdy samostatně může

společnost zastupovat pouze pan S.K., se jeví jako účelové pro získání povolení k pobytu pro

ostatní jednatele. Z toho pak prvoinstanční orgán vyvodil pro sebe závěr, že také z tohoto

důvodu není nutné prodloužit dlouhodobý pobyt. Žalovaná nevzala na vědomí námitku

žalobkyně, že prvoinstanční orgán neopřel o žádný z důkazů své zjištění, že žalobkyně hodlá

povolení k dlouhodobému pobytu za účelem účasti v právnické osobě zneužít za účelem

zaměstnání. Žalobkyně by mohla být zaměstnán na území ČR pouze na základě povolení k

zaměstnání vydaného příslušným úřadem práce. Výkonem práce bez tohoto povolení by se

cizinec dopouštěl nelegálního zaměstnání ve smyslu , o zaměstnanosti,

pro které by mohl být i vyhoštěn z území České republiky. Zájmem žalobkyně je dodržovat

právní předpisy na území České republiky a splňovat i ostatní podmínky pro zajištění

platnosti povolení k pobytu na území ČR. Tvrzení správního orgánu o záměru žalobkyně

zneužít povolení k dlouhodobému pobytu k jinému účelu je tak nejen nepodložené, ale i

nepřípustně presumuje porušování právních předpisů žalobcem. Tímto postupem správní

orgán nešetřil oprávněné zájmy žalobkyně.

Ve čtvrtém žalobním bodu žalobkyně namítala, že se žalovaná se také nedostatečně

zabývala otázkou dopadu rozhodnutí o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu do

soukromého a rodinného života žalobkyně. K závěru o tom, že tento dopad bude přiměřený,

nepostačuje pouhé konstatování, že žalobkyně je svobodná, nemá na území České republiky

žádné příbuzné. Je nepochybné, že napadeným rozhodnutím by mohl být ovlivněn soukromý

a rodinný život žalobkyně. Správní orgány však nezjistily, v jakém rozsahu by se tak stalo.

Navíc již ze samé skutečnosti, že žalobkyně má na území ČR povolen dlouhodobý pobyt, lze

seznat, že se žalobkyně zdržuje na území ČR po delší dobu, po kterou si postupně vytvářela

jak obchodní, tak i soukromé vztahy, jež by jeho náhlým odcestováním zpět do země původu

mohly být přerušeny. Zájem na zachování tohoto soukromého a obchodního zázemí jistě patří

mezi oprávněné zájmy žalobkyně, které je žalovaná povinna šetřit.

Žalobkyně uzavřela, že žalovaná napadeným rozhodnutím porušila ustanovení , když postupovala v rozporu se zákonem, uplatnil v daném případě nesprávně

pokračování 4

svoji pravomoc a neoprávněně zasáhla do práva žalobkyně na prodloužení doby platnosti

povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR. Žalovaná také napadeným rozhodnutím

porušila ustanovení , když nezjistila stav věci plnění účelu pobytu

žalobkyně, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

III. Vyjádření žalované.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě žalovaná odkázala na obsah

odůvodnění napadeného rozhodnutí.

IV. Posouzení věci soudem.

Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani žalovaná ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení

výzvy předsedy senátu nevyjádřili nesouhlas s takovým projednáním věci, přičemž byli ve

výzvě poučeni o tom, že nevyjádří-li nesouhlas s takovým projednáním věci, bude se mít za

to, že souhlas je udělen, rozhodl soud v souladu s , soudní

řád správní (dále jen ), o věci samé bez jednání.

V souladu s , 2 vycházel soud při přezkoumání napadených

rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního

orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

Soud neshledal důvodným první žalobní bod.

Podle se na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu a 3, , a 7 a vztahuje obdobně.

Ustanovení pak stanoví, že dobu pobytu na území na

vízum k pobytu nad 90 dnů nelze prodloužit, pokud policie shledá důvod pro zahájení řízení o

zrušení platnosti tohoto víza (§ 37).

Mezi důvody pro zahájení řízení o zrušení platnosti víza je tak, na základě ustanovení

§ 37, a to jeho odst. 2 písm. b), zařadit skutečnost, že cizinec přestal splňovat některou z

podmínek pro udělení víza.

Důvody pro neudělení víza, resp. podmínky pro udělení, víza jsou pak zakotveny

v ustanovení . Podle vízum, s

výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33

odst. 3, policie nebo zastupitelský úřad cizinci neudělí, jestliže jsou zjištěny skutečnosti

nasvědčující tomu, že cizinec po skončení pobytu stanoveného vízem neopustí území nebo že

vízum hodlá zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti o udělení víza, podle § 56 odst. 1

písm. k) pak, jestliže pobyt cizince na území není v zahraničněpolitickém zájmu České

republiky nebo je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území.

pokračování 5

Z provedeného nástinu znění rozhodné právní úpravy tak jednoznačně vyplývá, že

ustanovení skýtá oporu pro aplikaci ustanovení

písm. i) a k) téhož zákona.

K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19.1.2012, č.j. 9

As 80/2011-69 (dostupný na www.nssoud.cz), ve kterém uvedl, že „zákon o pobytu cizinců

zakotvuje vedle tohoto pozitivního výčtu předpokladů pro udělení víza též vymezení negativní,

které pouhé formálních naplnění předpokladů pro udělení víza zákonným způsobem koriguje.

Zmíněný korektiv představuje mimo jiné ustanovení § 56 citovaného zákona, na základě

kterého správní orgány v rámci vedeného řízení ověřují, zda jsou splněny další předpoklady

pro udělení víza, tedy zda tu neexistují důvody pro jeho případné neudělení. Naposledy

zmíněné ustanovení lze tedy ve vazbě na námitku stěžovatele označit za ustanovení, které

podmínky pro udělení víza vymezuje negativně. Městský soud tedy správně a způsobem

odpovídajícím rozsahu žalobní námitky dovodil, že důvody pro neudělení víza dle ustanovení

cizinců představují (v negativním smyslu) podmínky pro udělení víza ve

smyslu ustanovení § 37 odst. 2 písm. b) téhož zákona…“. Dlužno doplnit, že ve věci souzené

Nejvyšším správním soudem bylo správním rozhodnutím rozhodnuto o zamítnutí žádost o

prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu.

Vzhledem k tomu, že ve výroku prvoinstančního rozhodnutí bylo ustanovení § 44a

odst. 3 krom jiných výslovně zmíněno, nelze správním orgánům ničeho

vytknout.

Soud neshledal důvodným ani druhý žalobní bod.

Podle dobu pobytu na území na vízum k pobytu nad 90

dnů nelze prodloužit, pokud policie shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti

tohoto víza ( ). Podle pak policie zruší platnost víza

k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec neplní účel, pro který bylo vízum uděleno.

Žalovaná na straně 3 napadeného rozhodnutí uvedla, že „správní orgán I. stupně

spatřuje závažnou překážku pobytu cizinky na území ve smyslu § 56 odst. 1 písm. k) zákona č.

v tom, že cizinka dlouhodobě neplnila účel, za který jí byl pobyt povolen.

Odvolací orgán se s tímto závěrem ztotožňuje“.

V obecné rovině se lze ztotožnit se žalobkyní v tom, že pokud správní orgán dospěje

k závěru, že „cizinec neplní účel, pro který mu byl dlouhodobý pobyt povolen“, je s ohledem

na specifickou právní úpravu nutné postupovat podle a

nikoli podle „zbytkové“ obecné skutkové podstaty uvedené v ustanovení § 56 odst. 1 písm. k)

. Po faktické stránce je však nutné upozornit na to, že neplnění účelu, pro

který byl dlouhodobý pobyt povolen, je skutečností, která obecně brání vyhovění žádosti o

prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Podřazení této skutečnosti pod

to či ono ustanovení, když obojí podřazení vede ke stejnému negativnímu důsledku vůči

cizinci, je tak spíše otázkou formalistickou.

Přesto je v nyní souzené věci nutné upozornit na to, že žalovaná nedospěla k závěru,

že žalobkyně „neplní účel“, pro který jí byl dlouhodobý pobyt povolen, nýbrž k závěru, že

pokračování 6

žalobkyně „dlouhodobě neplnila účel“, pro který jí byl dlouhodobý pobyt povolen. Dopadá-li

ustanovení na situaci, kdy „cizinec neplní účel, pro

který mu byl dlouhodobý pobyt povolen“, nelze žalované nic vytknout, pokud jednání

závažnější, než které je uvedeno v ustanovení ,

podřadila pod „zbytkovou“ obecnou skutkovou podstatu uvedenou v ustanovení § 56 odst. 1

písm. k) . To znamená, že „dlouhodobé neplnění účelu“ nepovažovala za

prosté „neplnění účelu“, nýbrž za „jinou závažnou překážku pobytu cizince na území“.

Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí na straně 3 uvedla, že „účastnice

řízení pobývala na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu

splatností od 16.04.2008 do 15.04.2010 za účelem účasti v právnické osobě z titulu členství v

družstvu K.V.L. Plzeň - družstvo, se sídlem Poděbradova 415/12, Plzeň. Správní orgán I.

stupně s účastnicí řízení sepsal dne 20.04.2010 protokol o výslechu účastníka správního

řízení. Účastnice řízení do tohoto protokolu uvedla, že nebyla nikdy zapsána v nějaké

společnosti jako jednatel, společník nebo člen družstva, družstvo K.V.L nezná. Celé dva roky

nikde nepracovala, živil ji přítel“.

Soud nedospěl k závěru, že by „skutkové zjištění, že žalobkyně v rámci pobytu neplní

účel pobytu, neodpovídalo výsledkům dokazování ve správním řízení“.

Žalobkyně do protokolu ze dne 20.4.2010 k otázce, zda byla někdy zapsána v nějaké

společnosti jako jednatel, společník nebo člen družstva, předseda družstva uvedla: „Ne nebyla

jsem“. K otázce, zda zná čím se družstvo K.V.L. zabývá a v čem podniká uvedla „Ne

neznám.“ K otázce, co dělala celé dva roky, žalobkyně uvedla: „Nic, nikde jsem nepracovala.

Ani na příležitostných pracích ne“. K otázce, čím se živila, jak získávala peníze, uvedla:

„Bydlela jsem s přítelem Slovákem, který mě také živil“.

Z provedených citací výpovědi žalobkyně vyplývá, že tyto zcela odpovídají

skutkovým zjištěním, která na podkladě výpovědi žalobkyně správní orgány učinily. Na

základě těchto zjištění nelze dospět k jinému závěru, než že žalobkyně dlouhodobě neplnila

účel, pro který jí byl dlouhodobý pobyt povolen, tj. „účast v právnické osobě z titulu členství v

družstvu K.V.L. Plzeň – družstvo“.

Pokud jde o společnost KHLIAN STAV s.r.o., v této společnosti byla žalobkyně jako

jednatelka zapsána od 24.3.2010. Účast v této společnosti není jakkoli schopna zvrátit

správnost závěru správních orgánů, neboť jednak žalobkyni nebyl povolen pobyt za účelem

účasti v této právnické osobě, jednak její účast v této společnosti vznikla teprve dnem

24.3.2010 , tj. pouhých pět dnů před podáním žádosti o prodloužení doby platnosti povolení

k dlouhodobému pobytu.

Správní orgány tudíž postupovaly zcela v souladu s ustanovením ,

podle kterého nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn

stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad

jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

Soud neshledal důvodným ani třetí žalobní bod.

pokračování 7

K námitkám žalobkyně uvedeným ve třetím žalobním bodu je nejprve nezbytné uvést,

že tyto zpochybňují zákonnost závěrů učiněných prvoinstančním orgánem, avšak nijak

nereagují na závěr, ke kterému dospěl žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Již

z tohoto důvodu tak nemohou být shledány důvodnými.

Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že žalobkyně „do protokolu o

výslechu účastníka správního řízení ze dne 20. 04. 2010 uvedla, že požádala o prodloužení

doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem účasti v právnické osobě z důvodu

získání práce u společnosti KHLIAN STAV. Uvedla, že bude přes internet hledat kanceláře a

nebytové prostory. Tuto skutečnost správní orgán I. stupně vyhodnotil jako záměr zneužít

pobyt k jinému účelu, než je uveden v žádosti. Rovněž s tímto závěrem se odvolací správní

orgán ztotožňuje. Z výpovědi účastnice řízení vyplývá, že má vykonávat činnost vyplývající z

předmětu činnosti společnosti. Tuto činnost by účastnice řízení mohla s ohledem na § 89

, o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, vykonávat jen za

předpokladu, že jí bude vydáno povolení k zaměstnání. Takové povolení předloženo nebylo.

Uvedené skutečnosti podle názoru odvolacího orgánu opravňují k závěru o existenci

skutečností nasvědčujících tomu, že cizinka hodlá povolení k dlouhodobému pobytu zneužít k

jinému účelu, než je uveden v žádosti, čímž je naplněno ustanovení § 56 odst. 1 písm. i)

“.

Žalobkyně do protokolu ze dne 20.4.2010 k otázce, že v letošním roce si žádala o

prodloužení platnosti dlouhodobého pobytu a zda ví, za jakým účelem, uvedla: „Abych

dostala práci u firmy KHLIAN STAV“. K otázce, jakou činnost vykonává pro společnost,

uvedla: „Na začátku budu hledat kanceláře a nebytové prostory. Teď nic nedělám“. K otázce,

víte, jakým způsobem budete pracovat ve firmě, jak bude vyhledávat osoby nebo nemovitosti,

uvedla: „Ano přes internet, mám středoškolské vzdělání a v posledním roce jsme se učili

pracovat na počítači“.

Z provedených citací výpovědi žalobkyně vyplývá, že tyto zcela odpovídají

skutkovým zjištěním, která na podkladě výpovědi žalobkyně učinila žalovaná. Na základě

těchto zjištění nelze dospět k jinému závěru, než že žalobkyně hodlá povolení

k dlouhodobému pobytu zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti o prodloužení doby

platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Deklarovaným účelem byla „účast v právnické

osobě“, avšak skutečným účelem, zjištěným přímo z vlastní výpovědi žalobkyně, bylo získání

práce u společnosti KHLIAN STAV s.r.o.

Soud neshledal důvodným ani čtvrtý žalobní bod.

Podle policie zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů,

pouze za podmínky, že důsledky tohoto rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro zrušení

platnosti víza. Při posuzování přiměřenosti policie přihlíží zejména k dopadům tohoto

rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince.

Soud se neztotožňuje se žalobkyní, že by se žalovaná „nedostatečně“ zabývala

otázkou dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně.

pokračování 8

Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že „v daném případě se

správní orgán I. stupně vypořádal i s přiměřeností dopadu rozhodnutí do soukromého a

rodinného života účastnice řízení. Při posuzování této otázky hodnotil odvolací orgán

zejména důvod pro neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, dobu

dosavadního pobytu cizinky na území, účel tohoto pobytu, rodinné poměry cizinky. Na území

České republiky pobývala cizinka za účelem účasti v právnické osobě, tento účel však po

celou dobu pobytu neplnila. Cizinka je svobodná, nemá na území České republiky žádné

příbuzné. Na území České republiky pobývá účastnice řízení od dubna 2007, nejedná se tedy o

dobu, která by s sebou nesla zpřetrhání vazeb se zemí původu. Z těchto důvodů nepovažuje

odvolací orgán dopad rozhodnutí o neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému

pobytu do života cizinky za nepřiměřený“.

Z provedené citace části odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se žalovaná

namítanou skutečností zabývala s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti případu

žalobkyně, a to zejména s ohledem na skutečnosti zjištěné z její vlastní výpovědi.

Z ustanovení lze dovodit, že je nutné vyhovět žádosti o

prodloužení platnosti dlouhodobého pobytu, pokud bude zjištěno, že nevyhovění žádosti

nebude přiměřené jeho důvodu, přičemž především bude mít negativní dopad do soukromého

a rodinného života cizince. Správní orgány jsou přitom povinny přihlédnout ke všemu, co ve

vztahu k posouzení těchto skutečností vyšlo v řízení najevo.

V případě žalobkyně však žádné skutečnosti, které by bránily nevyhovění žádosti, ve

správním řízení najevo nevyšly. Dokonce ani žalobkyně žádné takové skutečnosti v průběhu

správního řízení ani soudního řízení neuvedla. Pokud žalobkyně měla za to, že zde takové

skutečnosti jsou, nic jí nebránilo, aby je správním orgánům sdělila. Pokud tak žalobkyně

neučinila, nelze správním orgánům vytýkat, že při svém rozhodování vycházely z toho, co ke

svým soukromým a rodinným poměrům uvedla.

Ze samotné skutečnosti, že žalobkyně po určitou dobu pobývala na území České

republiky, konkrétní skutkové okolnosti odůvodňující aplikaci ustanovení § 37 odst. 2 zákona

o pobytu dovodit nelze. Pokud by bez dalšího postačovala toliko určitá doba pobytu na území

České republiky, bylo by nutné vyhovět vždy všem žádostem o prodloužení dlouhodobého

pobytu. Ustanovení by tak pozbylo zcela svého smyslu.

V. Rozhodnutí soudu.

Soud neshledal žádný ze žalobkyní uvedených žalobních bodů důvodným, a proto

žalobu podle zamítl, neboť není důvodná.

VI.

[OBRÁZEK]pokračování

Náklady řízení

Podle by měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, když měla

ve věci plný úspěch. Jelikož se žalovaná vzdala práva na náhradu nákladů řízení, rozhodl

soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační

stížnost u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační

stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. O kasační stížnosti rozhoduje

Nejvyšší správní soud ( , , a 4 ).

V Plzni dne 31. května 2013

Mgr. Alexandr Krysl,v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Lenka Kovandová