Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Afs 18/2013 - 29

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: Kytler Jindřich, s. r. o., se sídlem Okrouhlická 698, Planá nad Lužnicí, zastoupený JUDr. Alešem Janů, advokátem se sídlem Čelkovická 445, Tábor, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 2. 2013, č. j. - 18,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 4. 12. 2012, č. j. 8658/12-1300, byla zamítnuta odvolání žalobce a potvrzeny dodatečné platební výměry Finančního úřadu v Táboře ze dne 21. a 22. 3. 2012, kterými byla žalobci doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období ledna až prosince 2007 a současně mu byla sdělena povinnost zaplatit penále.

Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích dne 31. 1. 2013 žalobu. Žalovaným přitom bylo Odvolací finanční ředitelství, neboť s účinností od 1. 1. 2013 byla dle , o Finanční správě České republiky, jednotlivá finanční ředitelství zrušena, a jejich právním nástupcem se ve smyslu ve spojení s , (dále jen „ “), stalo Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně.

Řízení o žalobě krajský soud svým usnesením ze dne 19. 2. 2013, č. j. – 18, zastavil dle , o soudních poplatcích, tedy pro nezaplacení soudního poplatku.

Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, kterou opírá o důvody podle a e) , tedy z důvodu zmatečnosti řízení před soudem a z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení.

Stěžovatel předeslal, že k nezaplacení soudního poplatku v určené lhůtě došlo v důsledku technického problému v komunikaci mezi ním a jeho právním zástupcem. Důvod zmatečnosti řízení a nezákonnosti napadeného usnesení spatřoval v tom, že krajský soud rozhodl o zastavení řízení asistentkou soudce. Dle stěžovatele není asistentka soudce osobou oprávněnou rozhodnout o zastavení řízení.

Svůj názor stěžovatel opřel o to, že upravuje oprávnění činit úkony v řízení pouze v případě asistentů soudců Nejvyššího správního soudu. V případě krajských soudů je však třeba vycházet z , dle něhož, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části , (dále jen „ “). Dle stanoví zvláštní zákon, ve kterých jednoduchých věcech mohou samostatně rozhodovat a ve kterých dalších věcech mohou samostatně provádět jednotlivé úkony vyšší soudní úředníci. Stěžovatel v tomto smyslu odkázal na , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále jen „ “). Dle zákona o soudech a soudcích asistent soudce vykonává jednotlivé úkony soudního řízení z pověření soudce, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo rozvrh práce, a dle citovaného zákona je asistent soudce „oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky; na jeho postavení se přiměřeně použijí ustanovení upravující postavení vyšších soudních úředníků“. Za tento zvláštní právní předpis stěžovatel označil , o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy (dále jen „ “). Stěžovatel byl toho názoru, že a 4 , který považoval ve věci za relevantní, nesvěřuje asistentům soudců ve správním soudnictví oprávnění samostatně rozhodovat o zastavení řízení.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby ji Nejvyšší správní soud jako nedůvodnou zamítl. Uvedl, že dle zákona o soudech a soudcích, ve spojení s , o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů (dále jen „ “) je asistent soudce oprávněn samostatně rozhodnout o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Podpůrně v této věci žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2008, č. j. - 49, publikovaný pod č. 1681/2008 Sb. NSS.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení ( ), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo ( ), a je zastoupen advokátem ( ).

Nejvyšší správní soud dále přistoupil k posouzení kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Ve věci je nesporné, že stěžovatel v řízení před krajským soudem nesplnil svou poplatkovou povinnost ve lhůtě, kterou mu krajský soud určil ve svém usnesení ze dne 5. 2. 2013, č. j. – 16, ani později do právní moci usnesení krajského soudu o zastavení řízení. O následcích nezaplacení soudního poplatku byl stěžovatel řádně poučen. Spornou je tak pouze otázka, zda o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku byla oprávněna samostatně rozhodnout asistentka soudce.

Nejvyšší správní soud po posouzení věci uvádí, že kasační stížností napadené usnesení netrpí vytýkanou vadou, neboť o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku je asistent soudce oprávněn samostatně rozhodnout. Nejvyšší správní soud přitom souhlasí s názorem žalovaného obsaženým ve vyjádření ke kasační stížnosti.

Ustanovení § 36a odst. 5 zákona o soudech a soudcích stanoví, že „[a]sistent soudce je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky; na jeho postavení se přiměřeně použijí ustanovení upravující postavení vyšších soudních úředníků“. Tímto zvláštním právním předpisem je třeba rozumět . Dle jeho platí, že nestanoví-li zvláštní zákon jinak, může vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním rozhodovat ve věcech soudních poplatků, včetně rozhodování o osvobození od povinnosti platit soudní poplatek, rozhodování o zastavení řízení z důvodu nezaplacení poplatku a zrušení uvedeného rozhodnutí, s výjimkou případů, kdy uložení povinnosti zaplatit poplatek souvisí s rozhodnutím ve věci samé.

Žalovaný ve svém vyjádření poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2008, č. j. – 49, publikovaný pod č. 1681/2008 Sb. NSS, v němž Nejvyšší správní soud dospěl ve vztahu k předcházející právní úpravě k závěru, že „[r]ozhodoval-li o osvobození od soudního poplatku ve věci správního soudnictví asistent soudce [ , o vyšších soudních úřednících, ve spojení s , o soudech a soudcích], rozhodoval soud v nesprávném obsazení“. Zároveň však výslovně dodal, s ohledem na současnou právní úpravu, účinnou od 1. 7. 2008, následující: „Nutno poznamenat, že poněkud jinak tomu bude s účinností od 1. 7. 2008, kdy nový č. pamatuje již i na jejich postavení v soudním řízení správním. Podle uvedeného zákona je vyšší soudní úředník oprávněn provádět též rozhodování ve věcech soudních poplatků včetně rozhodování o osvobození platit soudní poplatek, o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku a o zrušení uvedeného rozhodnutí, s výjimkou případů, kdy uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek souvisí s rozhodnutím o věci samé. Ve smyslu ust. zákona o soudech a soudcích platí totéž i o asistentech soudců.“

Úvahy stěžovatele předestřené v kasační stížnosti jsou tak zjevně nesprávné. Za zvláštní právní předpis upravující postavení vyšších soudních úředníků je ve smyslu zákona o soudech a soudcích třeba rozumět primárně , nikoli Pokud tedy usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku vydala asistentka soudce krajského soudu, stalo se tak v souladu se zákonem.

Nejvyšší správní soud dospěl ze všech uvedených důvodů k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s in fine zamítl.

O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ve spojení s Žalovaný měl ve věci úspěch, příslušelo by mu tedy právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených v řízení o kasační stížnosti, z obsahu soudního spisu však plyne, že mu nad rámec jeho běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( , ).

V Brně dne 31. května 2013

JUDr. Lenka Matyášová, Ph.D.

předsedkyně senátu