Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Afs 9/2013 - 31

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: PLAY & WIN R.D. a.s., se sídlem Vrbenská 511/25a, České Budějovice, zastoupena Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem Za Tiskárnou 327, Český Krumlov, proti žalovanému: Městský úřad Prachatice, se sídlem Velké Náměstí 3, Prachatice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2012, čj. MUPt/30229/2012/VV/KNEI, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 1. 2013, čj. - 29,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 9. 2012, čj. MUPt/30229/2012/VV/KNEI, nebylo žalobkyni vyhověno v žádosti o vrácení správního poplatku. Žalobkyně byla závěrem poučena o možnosti podat odvolání ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí.

[2] Dne 5. 10. 2012 podala žalobkyně včasné odvolání ke Krajskému úřadu Jihočeského kraje jako věcně a místně příslušnému odvolacímu orgánu. Aniž by ovšem vyčkala rozhodnutí Krajského úřadu, podala již 6. 11. 2012 žalobu proti rozhodnutí žalovaného Městského úřadu Prachatice. V žalobě argumentovala tím, že jí podává z opatrnosti. Domnívá se, že poučení žalovaného bylo protizákonné. Výkladem , o správních poplatcích, lze totiž dojít k závěru, že odvolání proti rozhodnutí o nevrácení poplatku je nepřípustné. Nepodáním žaloby a následováním chybného poučení by dle tvrzení žalobkyně mohlo dojít k odepření přístupu k soudnímu přezkumu, neboť by zajisté došlo ke zmeškání dvouměsíční lhůty pro podání správní žaloby.

[3] Krajský soud v Českých Budějovicích svým usnesením ze dne 24. 1. 2013 žalobu odmítl, neboť žalobkyně v době podání žaloby nevyčerpala všechny dostupné řádné opravné prostředky ve správním řízení. Žaloba jako taková je dle nepřípustná. Krajský soud tedy v souladu s žalobu usnesením odmítl. Současně upozornil, že Krajský úřad Jihočeského kraje odvolání žalobkyně zamítl, ovšem až poté, co žalobkyně podala žalobu. Stalo se tak rozhodnutím ze dne 14. 11. 2012.

[4] Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost. Vysvětluje, proč poučení žalovaného považuje za mylné a odvolání proti jeho rozhodnutí za nepřípustné. Proto se ostatně rozhodla podat žalobu, aniž by čekala na rozhodnutí odvolacího orgánu. Dále usnesení napadá pro jeho nepřezkoumatelnost, neboť krajský soud jej prý dostatečně neodůvodnil. Konečně obsáhle polemizuje se správností rozhodnutí žalovaného. Dožaduje se proto, aby zdejší soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[5] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti, a to v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( a 4 ).

[6] Kasační stížnost není důvodná.

[7] Úkolem zdejšího soudu v projednávané věci je posoudit otázku, zda krajský soud postupoval správně, pokud žalobu odmítl. Zákon ostatně jiné námitky v případě napadení rozhodnutí soudu o odmítnutí žaloby ani nepřipouští [ ; k tomu srov. např. rozsudek NSS ze dne 22. 9. 2004, čj. - 49, č. 427/2005 Sb. NSS]. Zdejší soud se proto zabýval pouze zákonností odmítnutí žaloby. Argumentací týkající se podstaty věci rozhodované žalovaným se zabývat nemohl, třebaže jej k tomu stěžovatelka vyzývá.

[8] Stěžovatelka především opakovaně argumentuje, že poučení o možnosti odvolání ze strany žalovaného Městského úřadu Prachatice bylo chybné. Odvolání ke krajskému úřadu prý bylo nepřípustné. Opírá se přitom o znění § 7 odst. 3 zákona o správních poplatcích.

[9] Nejvyšší správní soud k tomu zvážil následující. Podle je žaloba nepřípustná, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon. Podle stěžovatelky opravný prostředek nepřipouštěl zákona o správních poplatcích. To však není pravda. Normy je třeba vykládat systematicky, ve všech svých souvislostech a dbát na provázanost jednotlivých ustanovení, namísto gramatického výkladu slov vytržených z kontextu. Podle zákona o správních poplatcích proti rozhodnutí o vrácení poplatku a rozhodnutí o vrácení přeplatku na poplatku podle odstavců 1 a 2 není přípustný opravný prostředek. Ustanovení již svým samotným textem navazuje na předchozí odstavce. Jak odstavec prvý tak druhý přitom hovoří o případech, kdy správní úřad poplatek vrátí. Ostatně i analyzovaný vyjímá z možnosti odvolání jen a pouze rozhodnutí o vrácení poplatku. Naproti tomu možnost odvolat se proti rozhodnutí, kterým se zamítá žádost o navrácení poplatku či přeplatku, zůstává nedotčena. Institut nepřípustnosti odvolání při plném uspokojení žadatele není v právním řádu neznámý. Je používán poměrně často za účelem procesní ekonomie a vůbec chápání institutu odvolání jako takového (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 5. 2006, čj. -45).

[10] Kasační námitka tak není důvodná.

[11] Nad rámec nezbytně nutného dodává zdejší soud následující. Z obsahu soudního a správního spisu a obsahu dílčích podání je jasné, že stěžovatelka napadla úmyslně pouze rozhodnutí správního orgánu 1. stupně (žalovaného) a je si od počátku vědoma významu svých úkonů. To potvrzuje i obsahem své kasační stížnosti. Judikatura NSS již dospěla k závěru, že pokud by žalobce podal žalobu „až po té, co [mu] bylo doručeno rozhodnutí odvolacího orgánu, a pouze by nesprávně označil jakožto žalovaného správní orgán prvního stupně a jako žalobou napadené rozhodnutí právě rozhodnutí vydané v prvním stupni, byl by krajský soud povinen o takovém návrhu rozhodnout meritorně s tím, že by v souladu s jednal jako s žalovaným právě s odvolacím orgánem […] a přezkoumával by tudíž v prvé řadě odvolací rozhodnutí, které tvoří s rozhodnutím vydaným v prvním stupni jeden celek“ (takto viz rozsudek ze dne 28. 7. 2008, čj. -77, obdobně usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 10. 2004, čj. – 56, č. NSS). Tak ovšem nelze postupovat tehdy, pokud žalobce v předmětné věci rozhodnutí správního orgánu I. stupně sice napadl odvoláním, ale aniž by vyčkal konečného rozhodnutí odvolacího orgánu, napadl by totéž prvostupňové rozhodnutí správní žalobou (blíže viz cit. rozsudek čj. – 77, resp. rozsudek ze dne 19. 11. 2009, čj. -48, č. 2646/2012 Sb. NSS, bod 26). Právě takto ovšem postupovala stěžovatelka i v nyní projednávané věci, která sice prvostupňové rozhodnutí napadla odvoláním, ovšem aniž by vyčkala rozhodnutí odvolacího orgánu, podala žalobu.

[12] Není ani pravdou, že by rozhodnutí krajského soudu bylo nepřezkoumatelné. U jednoduchých procesních rozhodnutí tohoto typu bohatě postačí způsob, jakým se argumentace v odůvodnění zhostil krajský soud. Z rozhodnutí krajského soudu jasně plyne, proč a na základě jakého ustanovení soud žalobu odmítl. S jeho argumentací pak ostatně stěžovatelka polemizuje.

[13] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji dle věty druhé zamítl. Neshledal přitom žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez návrhu ( ).

[14] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě ve spojení s Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v tomto řízení žádné náklady převyšující náklady běžné administrativní činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2013

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu